Nedokončený portrét
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537556/bmid_nedokonceny-portret-663246c922bb4.jpg
4
95
95
Pod pseudonymem Mary Westmacott série
< 2. díl >
Agatha Christie (1890-1976) vydala pod pseudonymem Mary Westmacott literární obraz části svého života. Na postavě Celie z románu Nedokončený portrét líčí své bezstarostné dětství a dospívání, silné pouto s matkou, sňatek, narození dcery, rozpad manželství, psychické zhroucení i pokus o sebevraždu. Manželská krize postihne Celii v době, kdy je otřesena smrtí své matky a směřuje k nervovému zhroucení. Celia uvažuje o sebevraždě, odjede na exotický ostrov, kde se náhodně setká s Larrabym, bývalým malířem portrétů, kterému během jediné noci odhalí svůj životní příběh - dětství strávené s imaginárními společníky a starou babičkou, hudební studia v Paříži, námluvy s důstojníkem, prudké vzplanutí a svatbu s pohledným vojákem, smrt milované matky, rozvod, po kterém zůstává sama se svou dcerou. Pomůže jí Larraby se s životem a minulostí vyrovnat? Jen zasvěcení mohou vědět, kolik skutečné historie obsahuje, ale v Celii máme tak výstižný Agathin portrét jako nikde jinde. Max Mallovan, druhý manžel Agathy Christie... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Radioservis
Originální název:
Unfinished Portrait, 1934
Interpreti: Jan Vlasák
více info...
Přidat komentář
Chtěla jsem napsat "nedokončené čtení," nicméně dočetla jsem.
Od autorky moje první kniha. Její detektivky znám v jiných formátech... ale že bych se stala fanynkou, to asi ne.
Pravda, jde o "trochu něco jiného," co se její tvorby týče, asi to potřebovala ze sebe dostat (protože příběh se má vázat k určité fázi jejího života)...
Audiokniha.
Nemohu říci, že bych z knihy byla nadšená. Chápu, že Agatha, zde jako Celie, popisuje své dětství až po dospělost. Líbilo se mi, jak milovala babičku a maminku. Ale kniha na mě působila depresivně.
Tato kniha se dá shrnout jedním slovem, a to špatná.
Četla jsem pár knih Agathy Christie pod jejím pseudonymem, které měly rozhodně co nabídnout, až na tuto.
Spousta pasáží, leckdy i celých kapitol byla nudná a zcela zbytečná pro děj knihy. Do zhruba poloviny se de facto nic nedělo, děj se ztrácel. Zajímavější to začíná být, když se hlavní hrdinka Celia provdá, její myšlenkové pochody se zdají být pochopitelné. Ovšem konec celý příběh zase srazí zpět na startovní čáru. Celé to pak vypadá jako změť roztěkaných myšlenek s neuspořádanou dějovou linkou, z čehož si čtenář odnese jen hořkou pachuť.
Tohle se mi nelíbilo tolik jako Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro. Agatha Christie tady pod svým pseudonymem opět píše o sobě - ta holčička Celie je ona, její myšlenky jsou její, její strachy jsou její. Kniha nemá příběh, je to skutečně sled historek a vzpomínek, propojených jen volně jejím jedním strachem, který je uvozen začátkem a rozřešen koncem. Je zde hodně zajímavých myšlenek, ale trousených jakoby mimochodem, a někdy se objeví, když je člověk nečeká. Není ta kniha špatná na občasné čtení, ale jak jí chybí ta pevnější struktura i vyznění, osobně mne to až tak nebavilo.
Kniha není typická jako od Agathy Christie, ale velice dobře napsaná, mně se moc líbila.
Mně se to líbilo, hlavně vyprávění o celém životě Celie, bylo to napínavé, nemohla jsem se odtrhnout. Je to jiná Agatha Christie, ale zase výborná.
A mě se to líbilo, hodně. Rozhodně to není kniha, kterou si budu pamatovat celý život a rozhodně nedosahuje kvalit detektivek Agathy Christie, ale je to dobře čitelné zobrazení určité generace, určité sociální vrstvy té doby a to já moc ráda.
Nepíše se mi komentář snadno, protože Agathu mám velmi rád a její detektivky patří k naprostému vrcholu svého žánru. Bohužel tady jakoby ta její racionalita a analytičnost popisu postav, kterou tak obdivuji při odhalování pachatelů, spíše příběhu škodí. Psychologický román to podle mě není, autorčinu inspiraci bych hledal spíše v realistické tvorbě z 1. poloviny 19 století, kdy se objevovaly prvky rodinného románu (Charlotte Brontëová, Jane Austen) . Celým příběhem se vine pocit odcizení hlavní hrdinky, ona i její manžel působí dosti nedospěle (on navíc i sobecky)... Nejsympatičtější postavou mi byla Miriam, pokud by se jednalo o autobiografický příběh, tak tedy maminka Agathy.
Komorní příběh jedné naivní a velmi citlivé ženy.
V podstatě to vůbec o ničem není, připomínalo mi to prvorepublikové románky, co jsem četla u babičky na půdě, o to kouzelnější mi to přišlo.
Celá ta doba, láska, nesmírně pevná rodinná pouta, jistá naivita, vzájemná úcta. To nicnedělání, zmítání se v pochybnostech, přemýšlení o tom, co je a není vhodné. Několikrát jsem se vážně musela smát, třeba jak se učila počítat a výsledek byl buď člověk nebo zvíře :-) A když čekali dítě, člověk vážně pomalu věřil tomu, že ho našli na poli, jak nevinní oba byli. I rozchod byl tak kultivovaný.
Já jsem si tu četbu užila a bylo mi líto, že je konec.
Co nezabije, to posílí, a pokud tato etapa života měla dát vzniknout jedné z nejslavnějších spisovatelek všech dob, děkujeme za ni i za to, že se s námi o ni podělila.
Agatha Christie je moje oblíbená autorka. Byla to oblíbená spisovatelka už mojí babičky (r. 1906). Je dobře, kolik nyní vychází knih od Agathy Christie (a nejen detektivek). I když babiččin hlavní žánr byly detektivky, však i těch teď vychází od autorky hodně. Asi by si přečetla i tuto knížku. Ráda jsem babičce kupovala knížky i jako dárky. A Agatha Christie byla vždy sázkou na jistotu. Mým hlavním žánrem obecně nejsou detektivky, i když ty klasické od Agathy Christie mám hodně ráda. Zajímá mě od ní vše a o ní vše. Takže tato kniha byla pro mě skvělá, je to román, ale hodně autobiografický. Pěkně napsáno a dost jsem se toho o autorce dozvěděla.
Pro mě se jednalo o zajímavé čtení, jelikož jsem se chtěla něco více dozvědět o životě A. Christie. Informativní stránka super, příběhová průměrná.
Detektivky a cestopisy od Agathy mám raději, ale abych měla ucelený obrázek, musela jsem přečíst i tuto knihu.
A vůbec nemám pocit, že by byla pomalu 90 let stará. Když pominu zaměstnávání služebné a chůvy, které odkazují spíš na doby minulé, lidské povahy se moc nemění.
Knížku jsem v podstatě zvládla na jeden zátah.
Pro mě především možnost seznámit se s částí života slavné Agathy Christie. Anotace nám sděluje, že tato kniha je více životopisná, než vlastní životopis lady Christie. Pokud tomu tak je, tak jsem ráda, že jsem si právě tuto knihu vybrala jako svou první od této autorky. Během čtení jsem se s Celií sžila. Vyprávění jejího příběhu je tak sugestivní, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Celia náhle zaklepala na dveře a vstoupila. A já bych jí řekla: "Holka, vidím jaké děláš chyby, nemůžu Ti radit, stejně bys mě neposlouchala. Ale udělám Ti čaj a vyslechnu Tě, protože to potřebuješ."
Audiokniha na ČRo2
Bavilo mě to. Sice jde spíš o poklidné vyprávění, ale tím, že se jedná o autobiografické dílo od královny detektivek, to pro mě bylo zajímavé a ráda jsem se tak dovídala podrobnosti z jejího života.
Zajímavý byl způsob nechat o svém životě vyprávět třetí osobu, která s dějem vlastně nijak nesouvisí. Avšak i přesto určité malé překvapení na závěr přijde.
[četba Čro]
Nalákal mě rozhovor s Janem Vlasákem, ale ani jeho hlas mi nakonec nepřišel přínosem.
Líčení tehdejších rodinných zvyků a vazeb není úplně nezajímavý, popis určitě sugestivní, ale hlas interpreta by naopak snesl větší střízlivost. Celie mě drásala často svou naivitou i přístupem k životu natož její muž. Často pohled na život mimo moje chápání. Určité povahové zákonitosti byly naopak velice reálné. Celkově mě děj spíš nudil a odposlechla jsem jen ze zvědavosti, ale ani závěr nebyl překvapivý.
O mnohém vypovídající byly dohady Celie s manželem při tvorbě prvních literárních příběhů a zároveň reakce nakladatele:
"Čtenáři chtějí fikci což je věrohodná lež...."
Poslouchala jsem audio se zájmem. Postavy byly jako živé a rady, které dávaly maminka s babičkou ohledně mužů, ty jsou platné i dnes ;)
Hlavní hrdinka je dobře vychované děvče, později mladá žena, budoucí slavná spisovatelka. Agatha Christie se ve svém vyprávění nechala inspirovat vlastním životem. Vyprávění začíná jejím dětstvím a trvá až do jejích osudových 39 let, kdy se rozvedla.
Dětství měla idylické, jako mladá dívka měla hodně nápadníků a i když si z nich nevybrala úplně toho charakterově nejlepšího, knize to neubírá na napětí. Manžel si až despoticky prosazoval své názory na svět, často bez zřetelu na mínění ostatních. Dá se říci, že byl bezohledný a jeho dcera po něm zdědila podobné vlastnosti.
Díky rozhlasu jsem se dostala k další zajímavé četbě.
Štítky knihy
sebevražda vzpomínky psychologické romány autobiografické prvky rozhlasové zpracování společenské rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Nebylo to až tak špatné. Životopis ženy, která si život představovala jinak, než potom byl. Vdala se, aniž se pořádně znali, neuměla si manžela "vychovat" a dcera byla bohužel úplně jiná, než si vysnila. To byla škoda, že s dcerou nemohla mít stejný vztah, jako měla se svojí maminkou. Snad se nakonec nadechla a vzpamatovala.