Nekonečný příběh
Michael Ende
Kniha je velkou klasikou mezi německými knihami. Není to kniha jen pro děti. Odborníci se nemůžou shodnout, zda se jedná o román či o pohádku, zda je to fantasy či není. To však není důležité. Důležité je to, že v této knize si najde své téměř každý. Michael Ende dokázal ve svých dílech ztvárnit realitu i fantazijní svět. Do češtiny byla kromě Nekonečného příběhu přeložena i kniha Děvčátko Momo, která za Nekonečným příběhem rozhodně nezaostává. Nutno upozornit, že Michael Ende radikálně nesouhlasil s tím, jakým způsobem byl natočen film, neboť film zcela nevystihl to, co chtěl Ende knihou říci. O dalších dílech ani nemluvě. Kniha začíná tím, že se Bastián dostane ke tajuplné knize a ukryje se s ní na půdu školy. Zde začíná příběh reálného světa. Text knihy je psán červeně. Jakmile se přeneseme s Bastiánem do světa Fantázie (jak je v knize psáno), text se změní na černou barvu (v něm. originále někdy zelená). Podle těchto barev můžeme v knize sledovat, v jakém světě se právě nacházíme. Za nedlouho však tyto světy začnou splývat...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2001 , Albatros (ČR)Originální název:
Die undendliche Geschichte, 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Já jsem si z dětství pamatoval, že děj známý z filmu s Noahem Hathawayem (a Eduardem Cupákem :) ) je v knize pouze prologem. Z té druhé půlky mi ale ulpěl jen Chrám tisíci dveří a závěrečná scéna uvnitř medailónu Auryn. Naopak jsem úplně vypustil, v jakého pitomce moc zkorumpovala Bastiána, jehož zaujetí pro čtení z první půlky prostě musí každý správný knihomol ocenit. Autor se prostě rozhodl, že nám u hlavní postavy naservíruje vývoj od klaďasa k záporákovi a zase zpět.
Oproti Děvčátku Momo, které jsem četl nedávno, dávám o jednu hvězdičku méně, protože celá druhá půlka byla souborem trochu izolovaných podobenství a v důsledku toho se podstatně hůře četla než ta "filmová" první, kterou má člověk prostě tak nějak víc pod kůží.
"Jsou lidé, kteří se nikdy nemohou dostat do Fantázie. A jsou lidé, kteří se tam mohou dostat, ale pak tam zůstanou navždy. A pak se najde několik takových, kteří odejdou do Fantázie a znovu se vrátí."
"Každý opravdový příběh je Nekonečný příběh. Do Fantázie vede mnoho dveří. Existuje mnohem víc podobných kouzelných knih. Mnoho lidí to vůbec nezpozoruje. Záleží zkrátka na tom, kdo takovou knihu dostane do ruky."
Srdcová záležitost každého, kdo byl dítětem osmdesátých a devadesátých let. Tak trochu překvapením pro mne bylo, že filmové ztvárnění zachytilo jen první část knížky. Musím uznat, že ta druhá část Bastiánova putování Fantázií mi přišla poněkud zdlouhavá a samotný Bastián mi začal svým chováním lézt na nervy. Nicméně ten závěr ... Ten ZÁVĚR! Přiznám se, že až tam jsem tu knihu docenil.
Co dodat? Snad jen slova Artaxe (slzička opět ukápla a člověk si vzpomněl na den, kdy tu scénu viděl poprvé ... a pak propadnul opět v pláč): "Žij blaze, Átreji, můj pane! A děkuji!"
Opravdu krásný námět a témata k zamyšlení. Film od dětství miluji, ale že je podle knižní předlohy jsem si dohledala až nyní. Překvapilo mě, jak věrný knížce je a myslím, že autor mohl být filmovým zpracováním spokojený. Škoda, že pokračování už tak zdařilé nebylo, protože i zbytek knihy by za to opravdu stál.
(SPOILER) Myslím že není lepší místo mého dětství kde bych chtěla být. Bohužel jsem knihu četla ve chvíli kdy už ji asi nedovedu tak ocenit a příběh samotný mne už tak neokouzlil.( Neplatí pro chvíli kdy Átrej ztrácí svého Artaxe v bažinách... to obrečím i jako velká holka.) Musím říct že filmové zpracování( myslím tím první díl, ty další neberu v potaz) se mi líbí přeci jen trošku víc. Pokud se ale vracet do dětských let, Nekonečný příběh u toho nesmí chybět...
(SPOILER)
Opět jednou umlácena okolní realitou, prchám /ne poprvé/ do říše Fantázie. A znovu a znovu mě šokuje, jak je tato už nesmrtelná klasika NEDOCENĚNÁ.
V jistém smyslu za to může zfilmování /samozřejmě budu psát výhradně o první části, ty další dvě hrůzy si zaslouží leda tak naházet do Nicoty/. Pozor, jde o vynikající dílo, nemusel se čertit v té době ani sám autor a už vůbec ne současní útlocitní progresivisté - chválabohu, že se film točil ještě v "drsných" osmdesátkách, děsím se představy, jaký paskvil by z toho vznikl dnes :-(( S diskutabilním ukončením se asi v rámci srozumitelnosti pro děti nic moc dělat nedalo. Akorát kdo napřed viděl a četl až dodatečně, bude z epizody se Starcem a císařovnou patrně lehce zmatený /já jsem tehdy cca v roce 87 rozhodně byla/.
A co bylo v knížce dál? Milé děti, nedivte se, že vám rodiče rvou Nekonečný příběh z rukou a chtějí číst taky. S Bastiánem coby zachráncem říše Fantázie totiž nenápadně přeskočíme z pohádky /hezky vysoko nad young adult/ k plnohodnotnému, přemýšlivému a tvrdě psychologickému románu /také/ pro dospělé. Vše samozřejmě zabaleno v lákavě dobrodružném ději. Ano, i já jsem na více místech cítila, že by stačilo jen zvednout oči od řádků a nahlédla bych do otevírající se brány mezi světy... A klidně se přiznám i k sevřenému hrdlu a mokrým kapesníkům čím blíž k závěru... jen si dodejte odvahu a vzpomeňte si na své vlastní dětství - všichni jsme tak či onak narušení, a co by pomohlo nám k uzdravení a nalezení své Pravé vůle??? Ano, je to náročné čtení, iniciační román jak vyšitý - a jak nádherně katarzní!!
Spojení neuvěřitelné představivosti + inteligence = Michael Ende. Doporučuji všem lidem i bytostem dobré vůle, a pokud si přečtete i podruhé, nebudete litovat -:)
PS. Pro vážnější zájemce - zde zajímavý hlubinně psychologický náhled:
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html
PPS. Ze dvou existujících českých překladů /starší Příběh, který nikdy neskončí x další vydání jako Nekonečný příběh/ pro mě jednoznačně vítězí novější - minimálně o tři dračí délky!!
První část knihy mě bavila, doprovázet Átreje při putování bylo skvělé. I když jsem film viděla mockrát, i tak jsem se dozvěděla něco nového. Druhá část už byla horší. Bastián je velmi nesympatická postava a od začátku až do konce mi lezl na nervy a měla jsem často chuť knihu nedočíst.
Vyrostla jsem na filmovém zpracování a o knihu jen několikrát "štrechjla". Nyní jsem ji poctivě přečetla a musím říct (ač se mi to často nestává), že film je o 100% lepší - kouzelnější, fantastičtější a uchopitelnější. Hlavně proto, že rozumně končí v polovině knihy. jjeí první polovinu bych ohodnotila 4*, ale druhá polovina pro mě byla utrpení a závěr byl doslova nekonečný ...
Kniha, při jejímž čtení vám fantazie běží na plné obrátky. Kniha, se kterou zažijete snad všechny emoce. Lítost, pobavení, strach, zlost... a spoustu dalších. Tohle není příběh pro děti. Tahle kniha vás přinutí zamyslet se, kdo vlastně jste a co je v životě nejdůležitější.
Stejně jako Středozem i Fantázie v sobě ukrývá hlubokou pravdu o lidství, přehlídku archetypů a možnosti uzřít své já v celé jeho plnosti. Jsem velice vděčný za tuto sondu do nitra své duše.
Kdysi jsme byli se školou povinně na filmu (ano, měli jsme skvělé učitele) - a tu radost a dojetí z objevování a zachraňování umírající Fantázie si pamatuji dodnes (a pak už jen Falka s modrýma očima a hlasem Eduarda Cupáka). Z Endeho knížek jsem dosud znala jen Děvčátko Momo (ta patřila a patří k mým nejoblíbenějším zdánlivě dětským), k Nekonečnému příběhu jsem se dostala až teď. A bylo to setkání skvělé - za prvé má autor skutečně obdivuhodnou představivost (těch bytostí, kterými se Nekonečný příběh jen hemží! to množství odboček a historií, "o kterých se bude vyprávět jindy"! a těch dobrodružství, jež prožije více než ve filmu Átrej, ale především Bastián!), za druhé pokud čtenář vnímá vše jako metaforu životní pouti a hledání toho, co je skutečně důležité a co se ne každému podaří ve skutečnosti najít, je to rozkoš na druhou. Doporučuji všem od 90 do 9 let.
Nekonečný, ale také nesmrtelný příběh. Ráda ho prožívám jak v psaném tak i ve filmovém zpracování a když je mi smutno, často se k němu vracím...
Úžasný příběh o vnitřním nastavení srdce (duše) Bastiána, který je pohlcen svým "egem", ale pomalu najde cestu zpět sám k sobě.. Film je spíše (krásná) pohádka, která pojednává zcela o něčem jiném..
*Lidské vášně jsou záhadná věc, a jakmile jde o ně, tak dětem se nevede o mnoho jinak než dospělým. Když se někoho taková vášeň zmocní, neumí ji vysvětlit druhým, a kdo nic podobného nikdy nezažil, ji zas nedokáže pochopit. Najdou se lidé, kteří riskují život, aby zlezli vrchol nějaké hory. Nikdo, ani oni sami neumějí doopravdy vysvětlit proč. Jiní promrhají všechny peníze, jen aby získali srdce určité osoby, která o nich nechce ani slyšet. A zase jiní se zničí, protože nedokážou odolat potěšení z dobrých jídel - nebo pokušení lahve. Mnoho lidí vsadí veškerý majetek, jen aby vyhráli v hazardních hrách, nebo ověřují všechno nějaké utkvělé myšlence, která se nemůže nikdy uskutečnit. Někteří lidé věří, že by byli šťastní, jen kdyby byli někde jinde, než právě jsou, a celý život cestují po světě. A pár lidí nedojde klidu, dokud se nedostanou k moci. Zkrátka a dobře existuje tolik různých vášní, kolik je různých lidí..
Parádní a kultovni film se nedal obalamutit autorem nedělajícím čest jménu Ende = konec, a zastavil se chytře v půli knihy, kterou jakoby Ende nechtěl či neuměl včas ukončit. Možná až filmové pokračování těží z roztříštěného panoptika figurek, příhod a úkazů, které sice prokazují službu fantazii, ale nepříliš pointě.
Předlistopadovému Albatrosu zato sluší neutralita, s jakou se nenechal zviklat k doslovnému překladu, a vydal Příběh, který nikdy neskončí. Reklamně Nekonečným se stal až po revoluci. 10/22
Tuto knížku jsem četla po nocích, když jsem nemohla spát. A musím říct, že jsem si ji velmi oblíbila.
Film miluju, je to jeden z nejúžasnějších fantasy příběhů z mého dětství. Ale jde o malý zlomek toho, co v sobě ukrývá a nabízí Endeho kniha. Stačí jen vstoupit a nechat se unášet na vlnách fantazie. Knihy jsou dobrými přáteli. Můžou lidem hodně pomoci, když potřebují překonat nejrůznější situace a problémy (strach, osamělost atd.). Pak je takový únik do fantazie moc příjemný. I já to ráda dělám,zvlášť v dnešní době je to potřeba, alespoň na chvíli se ukrýt do jiného světa. Ale žijeme v realitě a máme vytvářet, uchovávat a opečovávat naše skutečné vztahy tady a teď než bude pozdě. Člověk taky musí někdy přestat snít, musí používat vlastní mozek a ne jen konzumovat. Kde by lidstvo bylo bez nápadů, objevů a výzkumů. Fantazie nemá a nezná hranice. Velmi chytře vymyšlený a vystavěný příběh. Možná, že je lepší po knize sáhnout až v dospělosti, i když jde o knihu pro děti a mládež.
Má hodně do sebe a je mezi fantazy navýsost poučná v mnoha směrech i přesto, že byla napsána už velmi dávno!
Výběr byl prvotne podle čtenářské výzvy, ale dnes a teď nelituji, opravdu se mi líbila, i když arogantní stránka Bastiana mě sakra hodně štvala a svým způsobem jsem měla problém se přes tu změnu dostat. Nicméně asi jako mnoho čtenářů, dřív jsem viděla film. Něco má společné, ale rozuzlení se velmi liší, takže skutečně doporučuji si přečíst knihu, abyste vy, čtenáři, pochopili, oč autor usiloval.
Co mě však hodně štvalo, až vytáčelo, byla slova "to je jiný příběh a budeme ho vyprávět někdy jindy"... Ale i tak se připravte na skok (a přebere si to jak chcete) do Fantazie!
@alef většinou nechci než nemůžu a čím jsem starší, tím víc to přání přetrvává :)))
Nicota – představa, že život vzniká z temnoty, z pranoci, která končí, když se objeví světlo, které probudí život, stojí, jako mytologický motiv, na počátku tohoto příběhu … v ní – v nicotě – chaosu - je obsažený celý budoucí vesmír.
NIC není definitivní, vše je v pohybu a neustále se mění, a pohádkový Nekonečný příběh, čtený dospěláckýma očima, se rázem stává lehce existenciálním (prostě mírně filozofickým) příběhem.
Mám ráda Nekonečný příběh, to nadčasové vyprávění o pohádkově-mýtickém boji dobra a zla … s existenciálně vystavěným tajemnem (světem Fantázie) postaveným do protikladu k životní realitě.
Zlo, tu dostalo konkrétní podobu – Nicota pohlcuje říši fantazie, a děje se tak proto, protože my, lidé vně, tedy ti ze světa „mimo knihu“, přestáváme vymýšlet příběhy, ale hlavně, přestáváme v ně věřit!
A to je chvíle, kdy přicházejí takové „zvláštní“ otázky, kdy pohádkové čtení přestává být tak úplně pohádkovým a dostává právě onen filozofický nádech (vědomý záměr, otázky významu a smyslu, či příčinnosti se úplně nabízejí :-) …
Jestlipak třeba to, že teď právě čtu, souvisí s příběhem?
Nebo, jestlipak byl příběh v knize už před tím?
Anebo, se všechno děje, jen proto, že o tom čtu?
Začíná se cesta velkého hledání – cesta dobrodružná, na které se potkáte s mnoha pohádkovými bytostmi, najdete tu přátelé (řeč je samozřejmě hlavně o chlapci Atrejovi a šťastném draku Falkovi) … je to cesta plná nebezpečí, které číhá na každém kroku, ale ještě daleko víc uvnitř, v mysli, protože ve chvíli, kdy přestáváte myslet na „lidský svět“, kdy vás nadobro pohltí „jiná realita“, se únik do fantazie stává dost nebezpečným!
Fantazie totiž už započala proces vytvoření nového života – utvářeného čistě Bastiánovými přáními (díky čemuž je stvořen třeba noční les, barevná poušť, nebo nejhrozivější bytost Fantázie lev Graógramán, či stříbrné město Amargánth), jenže právě s tímto procesem přichází to nejděsivější, co v knížce najdete (a není to lev), ale zjištění, že fantazie nemá hranic!
Bastián to bude mít zatraceně těžké.
Mýtický svět je totiž světem cyklickým kde se lehce může stát, že zpět do reality všedních dnů, nemůžete, nebo nechcete, najít cestu.
Bastiánovi proto držte palce, aby si vzpomněl … na svou minulost, protože teprve pak bude chtít k ní i svou budoucnost … v lidském světě :-).
Většinou platí, že kniha je lepší než podle ní natočený film. V případě Nekonečného příběhu (film jsem viděl prvně) si dovolím nesouhlasit - film může s knihou směle souperit. Vůbec mi to tedy nevadí, svět je zas o něco pestřejší a film má nové kouzlo.
A závěr knihy se mi moc líbil.
Knihu jsem četla s nejstarší vnučkou. Na ty dvě menší musí ještě počkat, protože si myslím, že by ji ještě nepochopily. Ale nám se líbila, proto dáváme pět hvězd.
Štítky knihy
draci zfilmováno německá literatura fantasy
Autorovy další knížky
2001 | Nekonečný příběh |
2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
1994 | Vězení svobody |
1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Zde se nejde ubránit srovnání filmu a knižní předlohy.Kniha je samozřejmě obsáhlejší, s nepatrnými obměnami.Konečně zde má i dětská císařovna normální jméno.Myslím si, že v nejlepším se má přestat a tak i nekonečný příběh mohl skončit v čase, kdy končí i filmový první díl.Chápu, že autor zde musel dokončit Bastiánuv přerod a vývoj a hadi Aurynu se museli zakousnout do svých ocasů, aby uzavřeli kruh příběhu.Přičemž druhá polovina příběhu v knize se ještě dá snést, tak druhý díl filmového zpracování už nemusel přijít na svět, stejně tak jako ten třetí.V tomto případě mám radši první filmový díl, než knihu. (V knize se dá hledat i hlubší poselství, místy mi to lehounce připomínalo malého prince.)