Neloučím se navždy

předevčírem

Níže jsou napsané tak rozsáhlé komentáře, že já mohu jen napsat - po otevření knihy a začtení se, vás čekají emocemi zaplněné stránky, smutek, bolest, brutalita a to vše tak dokonale napsané, že i když knihu odložíte stále nad jejím obsahem budete přemýšlet.

předevčírem

Han Kang je čerstvá nositelka Nobelovy ceny za literaturu. A právem. Ve své novince se zabývá skutečnou historií Koreje. Píše krásně, až snově, a přitom předkládá krutou pravdu.

Jednoho dne se hlavní hrdinka – spisovatelka rozjede na přání kamarádky na ostrov Čedžu, aby se v jejím domě postarala o papouška. Po náročné cestě ve sněhové vánici se dostává do horské vesnice, kde postupně odhaluje historii kamarádčiny rodiny. Tím se dostává do doby počátků Korejské republiky, kdy došlo k masakrům při povstání právě na ostrově Čedžu.

Moje první setkání s autorkou dopadlo na výbornou a vím, že si od ní potřebuji přečíst i další knihy. Používá krásný jazyk, a to i když poukazuje na smutné a kruté historické události.

Příběh je poskládaný ze vzpomínek, ze současnosti, ze snů i z představ. Chce to číst pozorně, aby vám nic neuteklo. Postupně si budete skládat jednotlivé střípky a vznikne před vámi obraz. Obraz historie, která se neustále odráží i v přítomnosti.

Měla jsem pocit, že čím dál se v knize dostávám, tím více mě celý příběh pohlcuje a uchvacuje. Ke konci jsem se již nemohla od textu odtrhnout, nechala jsem se autorkou vést a věřila ji každé slovo, i když by se něco mohlo zdát zmatené a neuchopitelné.

Skutečné historické události jsou tu zpracovány zase trochu jinak, než jsme v příbězích zvyklí. Je to tajemné, někdy na pomezí mezi nebem a zemí, zároveň tu jsou části až jakoby dokumentární.

Skvěle je tu sepsán i doslov, který vám prozradí více o tragické kapitole korejských dějin.

Rozhodně zajímavá kniha a já se moc těším i na další autorčiny knihy.

05.03.2025

Jižní Korea prošla od počátku 20. století mnoha zásadními změnami. Okupace Japonskem, zrušení monarchie, rozdělení poloostrova právě na Sever a Jih. Když se konečně zdálo, že se ustálí vláda země a jih bude demokratickou zemí, tak přišli diktátoři a s nimi nenávist k Severu a potlačování komunismu na jihu. Násilné potlačování. O událostech v období první korejské republiky, během kterých bylo pomocí vojenské síly zlikvidováno několik tisíc lidí, napsala držitelka Nobelovy ceny za literaturu, Korejka Han Kang.
Autorka už předtím, v roce 2014, napsala román Kde kvete tráva o masakru v Kwangdžu, který se odehrál v roce 1980. V nově přeložené knize Neloučím se navždy (v originále kniha vyšla v roce 2021), se zaměřila na události z let 1948-49, kdy se nově zvolený prezident rozhodl potlačit stranu práce na ostrově Čedžu. Díky tomu, že je dílo psané jako román s historickými prvky se velice dobře čte. Kang vypráví příběh skrze hlavní hrdinku Kjonghu, která se na ostrov vydává postarat o papouška své hospitalizované kamarádky
Kjongha je v podstatě alter ego autorky. Je to spisovatelka, která psala knihu o nějakém masakru, m kvůli tomu zlé sny, které sama Kang přiznala, že měla když psala o Kwangdžu. Díky tomu je hlavní postava uvěřitelnější, a i když třeba není úplně sympatická, tak pohltí svým vyprávěním.
Celá kniha je napsaná ve dvou prolínajících se rovinách. Jedna je Kjongha, která bojuje se sněhem, když se snaží dostat do domu v horách a poté čte deník své kamarádky Inson. A právě deník je druhá rovina, kde je vypravěčem Inson, která popisuje život sebe a své matky, která zažila osudné roky 1948-49. Dozvídáme se jak probíhalo mučení a zabíjení vojáky, jak to poznamenalo Inson, a jak to poznamenává Kjonghu.
Kniha je podobná dílu Kde kvete tráva právě díky prolínání rovin. I tam autorka používá sebe jako vypravěče. V díle z roku 2014 autorka zkoumá události podrobněji a z různých perspektiv. V Neloučím se navždy se dozvídáme události pouze od jedné osoby a pomocí vypravěčky, která není psychicky vyrovnaná. Od začátku románu pracujeme se symbolismy. Při každé příležitosti je v ději zmíněn bílý sníh, který na pokožce buď taje, nebo ne. Znázorňuje život a smrt. Na smrt je v knize symbolismů mnoho, například ohořelé kmeny, o kterých se zdá hlavní hrdince.
Od zhruba poloviny díla se zapojuje silná nejistota, kam děj a metafory míří. I když je člověk po přečtení trochu zmaten, nechává kniha po sobě velice silný zážitek, který zůstává ještě velice dlouho. Atmosféra je po celou dobu chladná a místy až hororová až nereálná, ale stále zůstáváme na prahu skutečnosti. Překlad od Petry Ben-Ari je pestrý a přesný a stále v něm vidíme originální autorku.

21.02.2025

Kjongha právě přiletěla posledním letem ze Soulu na ostrov Čedžu. Ostatní lety jsou zrušené kvůli sněhové bouři. Jí ovšem čeká ještě dlouhá cesta zasněženou, liduprázdnou krajinou. Musí se dostat do opuštěného domku v horách, a to vše kvůli jednomu malému papouškovi. Ten patří její kamarádce Ison, která momentálně leží v nemocnici. Pro Kjonghu se cesta za záchranou papouška stává mnohem hlubším, osobním putováním.V samotě hor se jí rozplývá hranice mezi snem a realitou a ona postupně objevuje jednu z nejtemnějších epizod novodobé jihokorejské historie. Ta totiž začala právě právě zde, na Čedžu


"Neloučím se navždy" se odehrává ve dvou paralelních rovinách. První z nich mapuje osobní příběh spisovatelky Kjonhgy, která se již několik let potýká s traumatem, jenž jí způsobilo psaní její předchozí knihy pojednávající o m@s@kru ve městě "K". (zjevný odkaz na autorčinu vlastní knihu „Kde kvete tráva“). Druhá linie vykresluje jednu z nejtemnějších tragédií moderní Jižní Koreje. Obě příběhové linie jsou mistrně propojené a po celou dobu se vzájemně ovlivňují.

Han Kang pracuje s podobnou technikou jako ve své knize „Kde kvete tráva“. Rozpíjí tenkou hranici mezi snem a realitou a mezi světem živých a mrtvých. Celé vyprávění působí jako jakýsi pomalu plynoucí, melancholií protkaný sen, který se ale během vzpomínek na nepochopitelně hrozné historické události proměňuje ze svého jemného, melancholického zasnění, v noční můru sahající do propastných hlubin temnoty. Za zpracování těchto temných pasáží zaslouží Han Kang obrovský obdiv. Zpracovává je totiž s obrovským respektem, lidskostí a empatií. Historické události zobrazuje velmi autenticky, zároveň je ale obaluje jemně snovou atmosférou, čímž ubírá na okázalosti, zároveň ale přidává na emocích. Její knížka není o snaze šokovat, ale především o vzdání respektu a úcty obětem naprosto nepochopitelné lidské krutosti.

"Neloučím se navždy“ je intimní, poeticky napsané dílo, které od čtenáře vyžaduje naprostou koncentraci, za kterou se ovšem odvděčí silným zážitkem. Její kouzlo spočívá v jemně tkaných symbolech a metaforách, které čtenáře vtáhnou do nitra příběhu a zanechají v mysli nezapomenutelnou stopu.

5/5