Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214092/bmid_nemci-sHW-214092.png
4
1620
1620
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti...
Přidat komentář
Tohle téma prostě není pro mě. Těžké drama a životní příběhy... Hořkost z toho úplně čiší.
Nedokázala jsem sympatizovat ani s jednou z postav co v knize byla. Když se děj trochu ustálil a mě začalo zajímat co se tam děje. Šup a byli jsme jinde.... A tak znovu a znovu.
Konec jsem ,ne, že čekala, ale spíš v něj doufala. Každopádně už znovu ne.
Audiokniha - Vlastně jsem po knize sáhla, jen kvůli tomu, že byla zpracována Audiotekou a měla zajímavou obálku. V popředí s Bárou Polákovou a Lukášem Příkazkým.
Silné dílo. Nečekané. Chápu, že název Němci už trochu evokuje, že to bude o Němcích. Jak nečekané. Nicméně musím říct, že ta tuna zbytečných postav a oklik kolem byla někdy hrozná. Chápu, že autoři se rádi nechávají strhnout nějakou vlnou, ale třeba žirafa Melman byl úplně k ničemu. K tomu můžeme přidat, že je to několikáté historické téma, které se nějak vypořádává s minulostí a v něčem už je to až otravné. No jenže, to je ohledně negativ všechno. A ten zbytek byl naprosto dokonalý. Už z nedávných povídek jsem věděl, že Katalpa je čtivá jak svině a tady se to prokázalo. Finále knihy dost strhující a peckovní. Žůžo!
Neměla jsem tušení, o čem kniha bude, když jsem ji kupovala. Obal s gumovými medvídky mě ale prostě zaujal. Rozhodně to bylo zajímavé vyprávění. Obzvlášť mě bavily dějové vsuvky lidí, kteří do příběhu přímo nepatří ale autorka popisuje co dělali v tu a tu dobu. Tu nespravedlnost, co udělala Hedvika Kláře, nejsem schopna pochopit..hrozné.
Autorka má svůj osobitý styl psaní, který čtenáře zaujme a nepustí. Kniha je hodně silná, příběh Kláry je skvěle popsaný. Trochu mi vadí druhá dějová linie ze současnosti, tu bych si v knize klidně odpustila. Doporučuji všem pro poznání ne zcela dávné historie.
Škoda že není více knih o odsunu. Většina lidí asi moc neví o tom, jak probíhal...
Kdybych hodnotila knihu jiného spisovatele, patrně bych sáhla k plnému počtu hvězdiček, ale ... Protože jsem bohužel dříve četla Katalpy Zuzanin dech, očekávání byla obrovská a příliš jsem se těšila. Knížka je skvělá, Katalpa prostě píše jinak. Osobně mě překvapilo to množství postav a vedlejších příběhů, kdy jsem opravdu musela dávat dobrý pozor, anebo prostě jen číst a smířit se s tím, že buď to bude pro další vývoj příběhu důležité (a pak se k tomu třeba vrátím), nebo se to tam už vůbec neobjeví. Tak nějak jsem do poslední chvilky s Klárou moc necítila, pochopila jsem asi až téměř v samotném závěru proč...Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch na mě nějak zapůsobilo víc a za mě jasná topka. Hned po ní s touto tematikou Katalpa v Němcích.
Od knížky jsem nic neočekával a byl jsem příjemně překvapen. Autorka mi při hledání rodiny roztržené velkými událostmi nabídla mozaiku příběhů říšských a sudetských Němců (a taky Čechů) od poloviny devatenáctého století až do současnosti. Trochu jsem nevěřil poválečným událostem v Praze, tedy, že by si např. Klára koupila lístek na parník, když neuměla česky. Ale jinak opravdu dobré, hodnotím 4,4 hvězdy, takže zaokrouhluji na 4.
Možná nevím, co napsat o téhle knize (myslím, že se najde mnoho čtenářů, kteří hodně dlouho nebudou schopni slova stejně jako já), ale rozhodně vím, co napsat o její autorce - nespustím ji z očí, přehlédnout její další knihy by mě mohlo opravdu hodně mrzet. A to prostě a jednoduše po Němcích a Zuzanině dechu rozhodně nechci.
Nelehké čtení, při kterém jsem měla pocit, že autorka nevypravuje, ale informuje.
Strohý, osobitý styl mě přesto bavil.
Pátrání po okolnostech, za kterých mohla nikdy nepoznaná německá babička opustit své dítě v poválečné Praze, zavede čtenáře do doby druhé světové války a let poválečných. Syrový popis lidí i událostí. Pokud čekáte, že vás bude při čtení mrazit v zádech, tak máte v rukou správnou knihu. Knihu, která vám připomene, že každá mince má dvě strany a nic nemusí být tak, jak to vypadá z jednoho úhlu pohledu.
Krátké kapitoly, úderný až strohý styl psaní a prakticky absence sentimentu. To je typická Jakuba Katalpa.
Kniha, která vás nutí číst dál a dál a od které se těžko odchází.
Katalpa se s tím nemaže a skvěle vypracované charaktery odhaluje až na dřeň. Oblíbit si kteroukoli z postav není vůbec jednoduché.
Stejně jako v případě Zuzanina dechu na tuto knihu hned tak nezapomenu.
Za mě doporučení ...
Příběh jako takový se mi dost líbil. Odsun Němců po válce je zajímavé a přesto opomíjené téma. Ovšem kniha jako taková byla zmatečná, hodně vedlejších postav a jmen, ve kterých jste se brzy ztratili. Mnohem více bych ocenila větší plynulost a méně stran.
Nad českou prózu prostě není, jsem ráda, že jsem objevila další českou autorku, která skvěle píše, odsun Němců je dost opomíjené téma, přestože mnozí jeho důsledky odnáší dodnes, jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, vřele doporučuji! Souhlasím ale s komentářem před sebou, těch postav tam bylo moc.
Kniha se mi jako taková líbila, jazyk a styl psaní autorky mi perfektně sedli. Příběh byl velmi zajímavý a také velmi zajímavě pojatý, oproti příběhům z koncentračních táborů je to úplně něco jiného. Ovšem mě trochu zklamal ten obrovský výčet vedlejších postav, který mi spíš přišel jako vycpávka knihy, než jako něco, co by její děj mělo rozvinout, protože se většina těchto postav objevila jenom jednou na pár řádcích. Bylo to na mě až moc jmen a já byla zoufalá z toho, že si je do další části knihy nebudu pamatovat, dokud jsem nezjistila, že mi ta jména k ničemu v dalších částích nebudou. Stejně tak tomu bylo i se spoustou vedlejších dějových linek, začala jsem se v nich lehce ztrácet. I přesto si myslím, že se jedná o vcelku dobrý knižní počin.
"PŘED SVĚTLEM NELZE UNIKNOUT
Heloisa Abélardovi"
Po neskutečně dlouhé době knížka, co mě chytla, nepustila a vyplivla až s poslední stránkou!
Už v Zuzanině dechu mi sednul strohý, syrově chladný styl bez kudrlinek natož patosu. Ničím nepodbízivý - jak si všímá mirektrubak.
Jakuba Katalpa je v tom pro mě až protiváha Aleny Mornštajnové.
Postava Kláry Rissmannové je použitá k navléknutí až větvení přepestré vitráže osudů obyčejných Němců, kteří se stejně jako Češi stali obětí zrůdné politiky svého Vůdce.
Autorka propojila mnohé malé i větší postavy, co jsou donuceny poprat se po svém se spíše nenápadně rostoucím zlem a hlavně vytvořila trochu protiváhu k české sebestřednosti. Lesk a bída časů válečných, meziválečných a karikatur lidskosti.
Velká spokojenost.
7/7
Četla jsem ji krátce po vydání a teď znovu. A od prvního čtení mi zůstaly v paměti jen některé střípky situací, které se mi teď při čtení vybavovaly. Zaujaly mě i "malé" postavy a příběhy, které se v knize mihly, ale bylo jich tolik, že velmi brzy zase z hlavy mizí. Pohled do historie přes obyčejné životy obyčejných lidí. Pohraničí, válka, odsun - a mezitím lidské životy, s radostmi a trápením. Líbí se mi styl psaní, úsporný, bez zbytečných květnatých popisu.
Popravdě jsou mi pochvalné komentáře zde cizí. To byl očistec, navzdory tomu byla kniha čtivá.
Ale...
Ani jedna postava sympatická. Všechny do jedné cizí, odtažite a divné. Navíc Katalpina záliba v detailech, nechutnych a zbytecnych (byť mám ráda drsný středověk, kde je to od základu jen špína smrad a reznicina), mě příšerně vytáčela. V každé kapitole - vyrazil se jí pot v podpaží. Pak záchodové detaily, kdy si jak kdo odskočí, že ten proud moči někdo slyší, jinde se zase špatně utre, zacpa, páchnoucí stavy po sexu .... S každou kapitolou rostlo me znechucení z knihy. Rozčilovala mě, stejně jako styl vyprávění, roztrhané kapitoly a úhly pohledů,, to její takzvané Štěpení casu..., které nakonec neměly hlubší opodstatnění než to, že existovaly.
NE, NE, NE. Od Katalpy už nic nechci.
Kniha se četla skvěle a okamžitě mě do sebe vtáhla....a já prostě musela číst dál a dál... Abych se dozvěděla celý životní příběh hlavní hrdinky Kláry. Její postava byla skvěle propracovaná. Vlastně všechny i ty vedlejší postavy autorka velmi dobře propracovala.
Celá kniha je o životních ztrátách a vyrovnání se s osudem. Nejvíce mě zasáhla ztráta toho nejcennějšího co Klára v životě měla.... jejího syna....
Kniha mě naprosto nadchla - za mě oduševnělé dílo s věrohodnými postavami i dialogy. Navíc úžasný styl podání ve formě audioknihy.
Z knihy jsem tak trochu v rozpacích. Moc se mi z počátku líbil příběh i styl jakým autorka vypráví. Ta syrovost, strohost, i ta tajemná rodinná historie, které čeká na čtenáře, aby ji rozpletl. Nicméně později mi to v knize začalo nejspíš vadit. Postupně se v příběhu objevuje tolik postav a jmen, nevěděla jsem, zda se na všechny soustředit, zda budou pro příběh důležité (většina nebyla). K hlavním hrdinům jsem si žádný citový vztah nevytvořila, nebyli mi sympatičtí, nedávali na jevo žádné emoce. Byť byl příběh silný, o neustálých ztrátách a vykořenění, křehkých vztazích, hledání místa pro život, nezanechal ve mě emoční stopu, důvod, proč bych nad hrdiny přemýšlela, jak to s nimi bylo dál, co je k jejich krokům vedlo, proč se zachovali zrovna tak...
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Pokračuji v objevování českých autorů a tentokrát jsem se pustila do tvorby Jakuby Katalpy. Němci si me získali od první strany především díky stylu psaní autorky. Ten je strohý, úderný a vybízí k tomu číst pořád dál. Menší problém nastal zhruba v polovině, kde se vyskytovaly příběhy neznámých postav, které s příběhem víceméně nesouvisely. Tahle část by tam dle mého ani nemusela být a akorát mě nudila. Další polovina odehrávající se v malé vesničce Rzi mě bavila méně než první půlka knihy. Celkově mi přišel fajn neotřelý námět a mám jen malé výhrady.