Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214092/bmid_nemci-sHW-214092.png
4
1620
1620
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti...
Přidat komentář
Zajímavé a silné téma, ale samotný příběh se mi moc nelíbil. Začátek skvělý, ale pak jsem se úplně ztrácela v ději, plno podle mě zbytečných postav a vedlejších příběhů a konec docela useknutý.
Nebylo to špatné, ale… Nejspíš mě zhýčkaly dámy jako Karin Lednická, Alena Mornštajnová, Kateřina Tučková, snad i Hana Marie Körnerová (u té budu potřebovat přečíst více vzorků). Všechny mě dokázaly vzít za srdce, vyvolat silné emoce, přimět k zamyšlení. Jakuba Katalpa zvládla jen to poslední, jinak bylo poznávání „Němců“ z mé strany o něco vlažnější, než by vyhovovalo mým potřebám. Postavy mě buď rozčilovaly, nebo mi na nich nezáleželo. Osud Kláry měl potenciál dojmout, přesto se v závěru očekávaný citový knockout nekonal. Nejsem osoba strádající nedostatkem empatie, umím se vžít do tragických okolností až příliš, ovšem autorčin strohý, chladný styl (ve spojení s málo sympatickými účinkujícími) působil coby emoční tlumič. Neustálé a pro děj absolutně irelevantní zmínky o cigaretách málem knihu stály čtvrtou hvězdičku. 70%
Souhlasím postav zde bylo zbytečné moc. Asi 3x jsem si myslela, že vím jak to dopadne, ale nakonec to byli trochu jinak. Určitě ti stojí za přečtení. Spíše čtu knížky z druhé strany, jak trpěli za války ostatní kromě Němců. Tohle bylo naopak.
Němci - další krásná kniha , od autorky jsem přečetla Zuzanin dech a chystám se na další román.
Autorku jsem objevila díky Zuzanině dechu, ale tím byla laťka nastavena hodně vysoko. Bohužel knihy Doupě ani Němci této pomyslné laťky nedosáhly. Zpočátku se příběh odvíjel zajímavě, ale postupně jsem zabředávala do úseků, které jsem nemohla "uchopit" a v domění, že jsem něco někde dříve přehlédla, jsem se neustále vracela. Pak jsem pochopila, že taková je celá kniha, spousta postav a jejich krátkých vstupů, u kterých jsem nepochopila, jakým způsobem ovlivnily hlavní dějovou linku. Nabyla jsem dojmu, že jsem vůbec nepronikla do autorčina myšlení v tomto příběhu a hodně mi z něj pro tentokrát zůstalo skryto. Škoda, jinak se mi líbí styl psaní, krátké kapitoly a strohé popisy.
Po Němcích jsem sáhla díky nadšení ze Zuzanina dechu a zřejmě měla přehnané očekávání. Moje zklamání bylo proto možná větší, než jsem čekala.
Román začal velice slibně, ovšem nadšení se tak, jak jsem otáčela stránky, postupně pomalu vytrácelo, až jsem si uvědomila, že čtu knihu naprosto automaticky bez jakéhokoliv projevu emocí a vlastně z ní nemám žádný zážitek.
Myšlenka knihy byla pochopitelně velice silná, ale zpracování mě tentokrát neuchvátilo. A rozhodně to nebylo tou strohou a úspornou formou psaní, se kterou vůbec nemám žádný problém a na kterou si v poslední době zvykám čím dál víc.
Koncepce knihy mi připadala dost chaotická, zejména díky velkému množství často nezajímavých a zbytečných postav a jejich velice minimalisticky zachyceným příběhům. Než jsem si stihla na spoustu z nich zvyknout a stihla vsugerovat jejich příběh, „zmizeli v dějinách“. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si k ruce nemám vzít tužku, postavy zapisovat a současně kreslit genealogický strom.
Stejně násilně na mě působily vložené vedlejší dějové útržky úplně nesouvisející s hlavním příběhem. Při čtení mě dost nabourávaly pozornost, připadaly mi zbytečné, nepodstatné a působily na mě rušivě a nedotaženě.
Nevím, zda jejich vkládáním chtěla autorka knihu nějak netradičně ozvláštnit, ale na mě to bohužel nefungovalo. Asi na mě nepůsobily tak, jak autorka zamýšlela. Jejich smysl jsem prostě nepochopila.
Některé úseky knihy (bohužel především ta hlavní a nejdelší část, kdy hlavní hrdinka působila ve Rzi) na mě zase působily zdlouhavě, utahaně a občas nezáživně, naopak konec knihy byl strašně rychlý a celý takový nedotažený.
Oceňuji ale zejména to, že autorka se vyhnula černobílému pojetí jednotlivých postav, tzn. Němci jsou výhradně ti zlí a Češi zase výhradně ti dobří. Za to palec nahoru.
Ale jinak… navzdory drsným, smutným a pohnutým osudům postav, ve mně kniha bohužel nezanechala téměř žádný dojem.
Díky tématu se nabízí srovnání s knihou K. Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, která mi ale připadala nesrovnatelně lepší.
Příběh byl čtivý. Krátké podkapitoly čtivost jen a jen podporovaly. Autorka píše strohým stylem. To však ničemu nebrání a nevadí - kniha se čte dobře, byla zajímavá, měla spád a zobrazuje velkou část historie a vykresluje povahu hlavních hrdinů.
Jedinou nevýhody a menší mínus vidím v přehršli postav, které občas matou.
Tohle bylo skvělé! Autorka má takový strohý styl psaní, což ale neubírá na čtivosti, naopak četlo se to velmi dobře, bavilo mě to a přestože tam bylo hodně postav, bez problémů jsem se orientovala kdo je kdo. Co se týká samotného příběhu, ten se mi líbil moc, přiměje vás to zamyslet se a uvědomit si, že věci nejsou tak černobílé, jak se na první pohled může zdát.
Rozsáhlý román mé oblíbené autorky jsem přečetl poměrne rychle a se zaujetím. Sem tam mi vadil počet postav, těžko se pak orientuje nejen v jménech, ale i v důležitosti postav. Některé mají svou roli v příběhu jen na pár stránkách, některé se prolínají celým příběhem. Při čtení ale ne vždy víte, která osoba nově nastoupivší do děje je důležitá, nebo jestli se s ní ještě na dalších stránkách setkáte.
To je jediný detail, který mi vadil. Krásný příběh odehrávající se ve škaredé době.
Moje první kniha od této autorky. Děj je fascinující, popis scén a života hrdinů syrový. Na mě je tam trochu moc postav, kdy jsem se přestala orientovat, kdo je kdo. Některé postavy jsou vyloženě okrajové, ale jako celek se vše krásné doplňuje a po dočtení knihy do sebe vše krásně zapadne. Teď se chystám na Zuzanin dech, uvidíme, jak dopadne, laťka je nastavena vysoko.
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy, po Zuzanině dechu a Doupěti mé třetí. I u Němců jsem obdivovala hloubku a mnohovrstevnost příběhu. Ten byl v této knížce navíc ještě o dost rozvětvenější, takže jsem se ve všech těch odbočkách občas ztrácela. Ale nakonec to do sebe vždycky krásně zapadlo a dávalo smysl. Autorka příběh nejen naprosto úžasně vystavěla, ale evidentně k němu musela nastudovat i spoustu historických souvislostí, za což také klobouk dolů.
Hlavní dějová linka byla moc zajímavá. Na styl Katalpy si vždycky musím pár stránek zvykat. Věcný, až strohý, ale přesto dokáže zasáhnout. Jediné, co mě trochu rušilo, byly až moc detailní příběhy mnoha vedlejších, někdy možná nepodstatných, postav. Chápu ale, že to byl prostředek, jak vyjádřit situaci, která tu nastala, a jak se s ní museli jednotlivci, často tak odlišní, vypořádat.
Nádherný příběh. Knihu jsem nedokázala odložit. Líbilo se mi to dokonce ještě mnohem více než Zuzanin dech. Linky postav byly složitější a mnohem propracovanější. Osud Kláry Rissmannové byl opravdu podivuhodný. Momenty štěstí střídala obrovská bolest. Nejvíce mě zasáhlo, jakým způsobem přišla Klára o syna. Bylo to tak intenzivní a já tak moc konsternována, že jsem nedokázala ani plakat. Z knihy sálá obrovská lidskost.
Krásná kniha! Skvěle vykreslené charaktery postav, velmi věrohodně a nepřehnaně popsané jedno období našich dějin, čtivé ale zároveň inteligentně napsané. Už dlouho mě žádná kniha tak nepotěšila.
Výborné čtení, nenechá vás v klidu. Autorka píše tak, že máte pocit, že sledujete děj na plátně. Líbí se mi její smířlivost a soucit, nikdy své hrdiny i antihrdiny nesoudí, předkládá nám jejich životy, myšlenky a skutky a prožitky bez známky hodnocení.
Rodinná více než 100 letá sága se spoustou odboček a dalších lidiček, velmi pěkně se to čte. Doba neveselá, 1. i 2.sv.válka, meziválečné období, poválečné odsuny, železná opona, a v ní osudy obyčejných lidí, kteří jen chtějí žít, milovat a pracovat, vychovávat své děti.
Oceňuji široký záběr a znalost problematiky a žádné sklony k patosu a podbízivosti.
Moje druhá kniha autorky a opět nezklamala. Syrové, čtivé, pohled na 2. světovou válku zase z jiného pohledu. Opravdu skvělá kniha, doporučuji.
Po Zuzanině dechu jsem se s nadšením vrhla na tuto knížku, a teď po dočtení jsem tak nějak zklamaná. V množství postav jsem se jednu dobu úplně ztratila. Příběh protínaly další krátké příběhy lidí, které vůbec neměly souvislost. Celkově mi kniha přijde v pár místech dost zmatená a vyžaduje opravdu hodně soustřední, aby ji čtenář pochopil a dal si ji do souvislostí, tak jak má. Jinak styl psaní je stále stejně dobrý, ale knížka mi prostě úplně nesedla.
Tak tahle knížka ve mě dlouho zůstane. Mám ráda tenhle způsob psani. Tu syrovost bez příkras. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout a doporučuji.
Události předešlého století nabídnuté čtenáři často strohým, syrovým a dechberoucím způsobem z méně tradičního úhlu. Za mě opravdu skvěle zpracované.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Zajímavý příběh, jen jsem se v množství postav dost ztrácela. A někdy mi přišlo, že klouže po povrchu - na úkor psychologie postav množství příběhů.