Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214092/bmid_nemci-sHW-214092.png
4
1620
1620
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti...
Přidat komentář
Strohy usecny styl kapitol k celemu pribehu neuveritelne "sedel". Hned uvodni cast me vtahla do deje. Pribeh ktery se mohl stat a jakych mohly byt spousty. Cesko-nemecke vztahy, vina a hledani pravdy v ramci jedne rodiny. Zajimave zpracovany namet, kdy se na odsun po valce podivame zase z trochu jineho uhlu.
V anotaci se pise o vykoreneni a to se tahne celou knihou. Staci byt jen trochu jiny. Nekdy v polovine moje ctenarske nadseni trochu ochablo, ale postupne me kniha opet vtahla a po docteni zustalo rozechveni. Jsem moc rada, ze jsem objevila dalsi zajimavou ceskou autorku.
Za mě trochu nezvyklí styl psaní, na který jsem si musela zvyknout. Jinak příběh zajímavý a čtivý, ale měla jsem trochu jinou představu, proto pouze 3 hvězdy.
Po pravde jsem z teto knihy dost v rozpacich. Prvni polovina skvela. Pak uz me mnozstvi postav a jejich zivotopisy dost unavily. Prislo mi to, jak poskladane utrzky z novin. Jinak ocenuji, ze se v tom autorka sama neztratila :), myslím, ze postava Klary a jeji vykresleni tim kvantem informaci jen utrpel. A zaver? Domysli si, pokud chces. Ja nejak nechci. Skoda.
Kniha se mi líbila,i když se musím přiznat že jsem se musela soustředit neustále na to kdo je kdo ... Rozhodně si s chutí přečtu další její knihy ... Plus za mne i za krátké kapitoly .
Tak jak mám ráda pestrost v literárních žánrech, tak ji mám ráda ve stylech psaní a úsporné psaní autorky mi sedí, proto jsem se na knížku těšila. Lákalo mě vyprávění ve dvou časových rovinách a pátrání po rodinném tajemství a hlavně jsem byla zvědavá, jak bude autorka líčit odsun Němců ze Sudet. Katalpa vlastně národnosti vůbec nijak neřešila, historické události byly tak nějak na pozadí příběhu a stěžejní byly spíš složité lidské vztahy a osudy. Knížku můžu doporučit, přestože Klára moc sympatií nevzbuzovala, konec autorka nechala na čtenáři, což mi trochu vadí, na druhou stranu je uspokojivý pro obě literární hrdinky, protože každá si může nechat svoji pravdu.
41/2
Díky zvídavosti Klářino vnučky (jak se asi jmenovala?) se dostáváme na přelom 19. a 20.století a do osudů německých rodů, z nichž vystupuje Klára, později učitelka v Sudetech, osamocená bez přátel a spřízněné duše. Kromě historické dějové linky na mě doléhá smutek z nesnahy o pochopení, vysvětlení a komunikace, z odmítání a zahořklosti, která ničí aktéry samé i širší okolí. Maximálně mi vyhovuje autorčin styl - krása slov i náhlá strohost a úsečnost (stejně tak Zuzanin dech i Doupě), dávám si ji do oblíbených a knihu vřele doporučuji k přečtení.
Další rest ohledně Jakuby Katalpy splněn! Němci jsou skvělí, silný příběh, nejednoznačné a trochu nesympatické postavy, u nichž ale pochopíte, proč jsou rozporuplné, sugestivně vykreslené prostředí i doba před druhou světovou válkou a během ní. Jestli jste ještě nečetli, vřele doporučuju, tohle patří k tomu nejlepšímu ze současné české literatury...
(Autorčin Zuzanin dech stále vede, druzí jsou Němci, třetí Doupě, další Katalpiny knihy budu ještě dočítat...)
Neskutečný příběh. Ještě teď ho mám v hlavě. Zajímavý styl vyprávění. Nejdříve jste v přítomnosti a pak se najednou přenesete o téměř 70 let zpátky a pomalu sledujete Klářin příběh. Další kniha od této autorky a opět 5*. Doporučuji.
Pridávám se k názorům, že kniha má zajímavý příběh, na jednu stranu se čte sama, na druhou...opravdu příliš postav a jmen. Chvílemi jsem měla chaos. Má první kniha od autorky, možná po pauze zkusím i chválený Zuzanin dech...
Moje druhá kniha od autorky a musím říct, že se moc hezky četla. Co bych vytkla, ztrácela jsem se v množství postav a v určitých situacích jsem mírně řečeno nechápala, proč se tak Klára chová, ale pro příběh to bylo důležité. Knihu na toto téma jsem zatím nečetla a zase jsem mohla nahlédnout na téma 2 sv. války jinak. Zuzanin dech se mi ale líbil mnohem víc.
V první řadě musím napsat, že kniha byla mimořádně čtivá a to i přesto jakým vážným tématem se zabývala. Nikdy jsem nic s tímto tématem nečetla a bylo to velice přinosné. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a poznala tak němce trochu jinak. Jediné co mi vadilo, že jsem se občas ztrácela v postavách.
Smutný příběh o osudu německé učitelky za 2.SV. Množství postav ubralo na síle čtenářského zážitku a kniha mi připadla taková roztěkaná. Zuzanin dech se mi líbil více.
Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím.Prokousala jsem se a nakonec nebyl příběh vůbec špatný.
Druhá kniha od autorky.Když čtu knihu je pro mě důležitá věrohodnost.Ta možnost, že se to opravdu mohlo stát.Pokud taková kniha je dokážu se do ní položit a žít v ní.Tahle taková byla.Krásně smutná a smutně krásná. Každá postava má ve stručnosti vysvětlen svůj osud.....tak ze začátku mě to trochu mátlo,to odbočení od děje k nové postavě, ale vlastně to vcelku bylo fajn.ráda se k ní někd vrátím...
Třetí kniha od autorky a znovu musím říct, že jsem četla, četla a četla, dokud jsem nebyla na konci. Je to zase jiný pohled na osudy lidí žijících v protektorátu. Stojí za přečtení.
Kniha mě naprosto pohltila.
Nechávám ji doznít a přemýšlím ..
Zasloužených 5*
Pročítám zdejší komenty a divím se těm, kdo se ztráceli v ději. Všechno tak úžasně plyne, ukazuje se nám, jak kdo žil, jak pokračovala linie. Kniha za mě naprosto skvělá, tenhle strohý styl, který se moc nevidí, vykreslení bez emocí, které už jsou na nás.
Mě to nadchlo: slečna, co vyráběla bombu, která spadla na zámek nebo děvče, co se posadilo na lavičku a žádalo o pomoc; nešťastná matka, která se ve stodole oběsí.
Někdy můžete četbu jen nechat plynout a nehledat, kdo má jakou roli v příběhu. Prostě tam je, tak jako se vám někdo vyskytne v životě a zase zmizí..
Také si někdo stěžuje, že se v příběhu často zvrací a kouří. To mě pobavilo a v tomhle příběhu mně to nevadilo.
Pamatuji si ale, jak v knihách s Lisbeth neustále pili kávu. :-D
Knihy Jakuby Katalpy mám moc ráda. Jen u této knížky jsem se zpočátku ztrácela v postavách. Chvílemi jsem nevěděla, na koho se soustředit. Spoustu krátkých odstavců, mnoho jmen, které se již neopakovaly a tak jsem nevěděla, na koho zaměřit větší pozornost a kdo bude pro děj příběhu důležitý. Postupně jsem se zorientovala a od té doby jsem četla knihu jedním dechem a těšila se na rozuzlení toho, jak to vlastně s Konrádem a jeho matkou bylo...
Tak nevím... Měla jsem chvílemi pocit, že knihu nedočtu. Útržky, které úplně nesouvisely s příběhem, mi přišly zbytečné a rušivé. Zhruba od poloviny se to zlepšilo a na čtení jsem se těšila.
O malinko horší než Zuzanin dech, ale každá knížka nemůže být přece stejně úžasná. Podle mě si stejně zaslouží plný počet hvězd, styl psaní i příběh byl moc pěkný.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Hodně postav a občas dost spletitý příběh z nedávné historie. I přesto, že jsem se někdy musela soustředit na to, o jaké postavě vlastně čtu, jsem se nemohla odtrhnout.
Krásně napsáno, němectví a Sudety v Česku pořád táhnou.