Neodpočívej v pokoji

08.11.2024

Poslední ze sedmi románů amerického spisovatele Williama Faulknera (1897–1962), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1949), které jsem si letos vybral k četbě z jeho rozsáhlého díla, je Neodpočívej v pokoji (Intruder in the Dust, 1948). Román s kriminální zápletkou se odehrává ve 40. letech 20. století a dotýká se problematiky černošské otázky a rasismu na americkém Jihu, jak je u Faulknera časté. Starý černoch Lucas Beauchamp je obviněn z vraždy bělocha Vinsona Gowrieho a hrozí, že bude lynčován davem. Dva mladíci, Chick a jeho afroamerický kamarád Aleck, se rozhodnou, že Lucasovi pomohou. Chickův strýc Mallison je právník. V nevinu Lucase zpočátku nevěří, ale přesto ho zastupuje. S pomocí staré slečny Habershamové, která se přátelila s Lucasovou manželkou, chlapci vykopou mrtvolu oběti a zjistí, že v hrobě leží někdo jiný. Teprve pak se šerif Hampton začne spletitým případem zabývat...
Kriminální zápletka má zajímavé rozuzlení a autorovi je celý poměrně napínavý příběh záminkou k úvahám o Jihu, rasismu, minulosti i přítomnosti, vině apod. Faulknerovi je prostřednictvím postavy právníka Mallisona jasné, že "za to bezpráví můžeme my, Jih. Musíme je napravit a odstranit sami, my jediní a bez cizí pomoci nebo dokonce (pěkně děkuju) rady."
Forma románu není tak složitá jako u jiných Faulknerových děl a může být jedním z těch, jimiž je vhodné začít, když chcete Faulknera číst. Já jím naopak končím. Můj oblíbený spisovatel to nebude a asi se k němu už nevrátím a další knihy nemám v plánu číst, ale jsem rád, že jsem jeho tvorbu konečně poznal; a jeho tři vrcholné romány Hluk a vřava, Srpnové světlo a Absolone, Absolone! byly přes svoji složitost a náročnost čtenářskými zážitky letošního roku. Ty další, které jsem přečetl – Svatyně, Když jsem umírala, Divoké palmy a Neodpočívej v pokoji – se mi líbily o dost méně.

14.02.2021

Ano, jsou tu složitá souvětí, kde jednotlivé části ne vždycky logicky navazují. Ano, může se zdát, že tu myšlenky nejsou formulované jasně. Ale je to jen usilovný pokus najít přesný výraz. Pro mě srozumitelnější experiment než jiné proudy vědomí.

07.04.2020

Nudná a k závěru téměř nečitelná kniha; relativně jednoduchá zápletka je nafouklá nesouvisejícími traktáty vedoucími odnikud nikam (jakoby "stream of consciousness")