Nepouštěj se mé ruky
Michel Bussi
Slunce, palmy, tyrkysové vody oceánu, ostrov Réunion a mladý pár s šestiletou dcerou na dokonalé dovolené. Ta se ale brzy promění v noční můru, když Liane zničehonic zmizí a nechá za sebou jen rozházený pokoj. Její manžel Martial nejprve spolupracuje s policií, ale pak se i s dcerou dává na útěk. Z truchlícího partnera se náhle stává hlavní podezřelý a hon na domnělého vraha a únosce dcery začíná. Další román druhého nejprodávanějšího autora současnosti, jehož romány byly přeloženy do 35 jazyků a dohromady získaly přes 40 literárních ocenění!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
Ne lâche pas ma main, 2014
více info...
Přidat komentář
Paráda: skvělé a napínavé čtení, z perfektně popsaného exotického ostrovního prostředí.
Nevím, proč jsem dosud autora odkládala na později...
Skvělý thriller, přečteno za necelé dva dny! Opravdu velmi čtivé, téma, zpracování, popisy ... za mě super a opravdu moc jsem si to užila. Oproti mé "seznamovací" knize od tohoto autora - Nikdy nezapomenu, úplně jiná káva. Rozhodně za mě silnější a kvalitnější. Doporučuji.
Knihu jsem četla kvůli zvolené lokaci a Čtenářské výzvě. Nečetla se mi úplně dobře, nesedělo mi jednání postav, ale díky závěru to nakonec nebyla taková hrůza. Letní oddechovka, ale další knihy autora asi vyhledávat nebudu.
Tak tato kniha mě úplně pohltila. Začetla jsem se a nemohla přestat dokud jsem jí nepřečetla. Byla pro mě daleko lepší než Černé lekníny, kterou jsem četla jako první od tohoto autoru a určitě si přečtu i další. Vraha jsem jako obvykle neodhadla. Knihu doporučuji
Tak já patřím do skupiny těch, kterým styl psaní tohoto příběhu tak moc neseděl. Nepopírám originalitu námětu, ale nedokázal mne vtáhnout a přesvědčit natolik, abych mu zcela věřila. Postavy se chovaly nepřirozeně, malé děvčátko na svůj věk velmi statečně a ten závěr...
Právě jsem dočetla tuto knihu, která byla první od tohoto autora. Na začátku knihy jsem si říkala, že mi vůbec nesedí styl psaní. Dost jsem se přemáhala v knize pokračovat. Nakonec jsem to nevzdala a knihu dočetla. Dávám autorovi šanci a mám tu připravenou Vážku. Snad mě chytí hned od začátku.
Četlo se to celkem dobře, ale přišlo mi to nelogické. A škoda, pozor spoilery, tolika zbytečných vražd. Bylo mi jich líto. Ještě že hl.hrdinove přežili. Proč se ale na ostrov vůbec vraceli. Proč se báli říct nač potřebují policejní ochranu? Proč po zmizení neřekl pravdu? Nehledě na to, jak ke zmizení vůbec došlo - to jako unoskyne čekala v převlečení před hotelem kdyby náhodou....
U Bussiho máte záruku, že námět jeho románu bude originální. Přečetl jsem již hezkou řádku thrillerů, jejichž příběhy mi jaksi splývají v jeden - šílený masový vrah, rafinované způsoby vraždy po předchozím mučení a závěr, v němž pachatel je po boji dopaden. Michel Bussi je pro mně v tomto směru příjemným osvěžením.
Mé první seznámení s Bussim bylo zajímavé. Napínavý příběh tak trochu jinak a určitě sáhnu ještě po dalších jeho knihách.
Mám ráda Bussiho romány a skoro se zdráhám je nazvat thrillery...Jeho knihy mají atmosféru, která vás dokáže doslova pohltit. Jeho vyprávěčský styl je ovlivněn i jeho vědeckou specializací, takže čtenář v jeho knihách vlastně cestuje, dovídá se spoustu zajímavostí o místě, kde se děj odehrává, nenápadně je vzděláván a aniž si to uvědomuje, najednou je doslova "doma" na místech, která nikdy předtím nespatřil...V Nepouštěj se mé ruky jsem poprvé v životě procestovala Réunion a byla jsem překvapena, jak zajímavé místo tento francouzský zámořský departement vlastně je. Jak zajímavá směsice různých lidských ras tu pospolu žije, jak komplikované vztahy tu mnohdy mezi nimi panují. A což teprve přírodní podmínky! Stačí si vzít k ruce google maps a čtenář nestačí zírat...Navíc se doví i o místních klimatických zvláštnostech, které sehrají zásadní roli v příběhu...Moc se mi to líbilo a samozřejmě i příběh sám. A vůbec mne nenapadlo řešit uvěřitelnost nebo reálnost toho, co se vlastně stalo...Vždyť je to literární dílo a ne vědecká studie a já jsem se dobře pobavila :-)
Knihu i autora opět doporučuji.
Moje první seznámení s autorem. Knížka nebyla vyloženě špatná, četla se opravdu dobře, ale některé situace mi přišly trochu nereálné. Naopak se mi moc líbilo popsání ostrova, člověk se i něco málo dozví o reáliích Réunionu.
Opet dalsi kniha do me knihovnicky od tohoto autora. Opet brilantni opet se cte dokud ji nedočtete. prostě super
Musím souhlasit s předchozím čtenářem, taky pro mě nejslabší Bussiho dílo. Neříkám, že je kniha špatná, nicméně jsem u autora zvyklá na jiný standard. Kontrast tropického Réunionu v Indickém oceánu s několikanásobnými vraždami se mu povedl zachytit, ale příběh chvílemi stagnoval. Bussi vždycky seznámí čtenáře i s daným prostředím, kolikrát se dozvíme i něco z historie. V tomhle příběhu čtenář ale kolikrát pátrá a nudí se. Autor vykreslil i dost nereálné scenérie, horko těžko si něco vůbec představit, viz sestup ze soutěsky či "unášení" na moři. Konec je hodně přitažený za vlasy. Navzdory všemu mě to láká ostrov navštívit. :)) stejně, jako když jsem četla Černé lekníny. V tomhle je Bussi mistr a proto patří mezi nejlepší současné autory.
Tak tohle je zatím nejslabší Bussiho kniha, příběh značně přitažený za vlasy, přesto mám pro jeho styl psaní opravdu slabost, tak 3,5 hvězdy...
Bussi se mi moc líbí, odpouštím mu v jeho knihách i ty konce alá červená knihovna, bylo by sice daleko lepší, kdyby si je odpustil on, ale stejně, pro mne je to opravdu dobrý vypravěč s opravdu dobrými příběhy.
Musím dát jen tři hvězdičky.
Chvílemi mi to připomínalo sci-fi, a to opravdu můj šálek kávy není..
Ale přečetla jsem celou knihu, moc jsem přála, aby všichni (ti dobří) , přežili.
Trochu nezvyklý styl vyprávění, spousta postav, které se mi občas pletly. Příběh se četl dobře, ale některé zápletky a situace mi přišly až moc překombinované. Vyprávění šestileté dívky mi přišlo absolutně neodpovídající myšlenkám dítěte tohoto věku. Ještě mám v plánu si přečíst Vážku, jsem zvědavá, jestli bude působit podobně nebo úplně jinak.
Tady se blíží sněžení - a tak jsem se ráda vyhřívala na ostrově Réunion -
navíc s autorem, kterého už znám a o němž vím, že opět nabídne namíchaný koktejl se spoustou postav a tajemstvím, které tíží...
Není to thriller plný drsných scén - je to thriller dobrého vypravěče...
Určitě doporučím - ale u mne stále vedou Černé lekníny.
Štítky knihy
thrillery pro ženyAutorovy další knížky
2017 | Černé lekníny |
2016 | Vážka |
2016 | Maminka neříká pravdu |
2018 | Nepouštěj se mé ruky |
2018 | Nikdy nezapomenu |
Skvělá knížka! Naprosto překvapivý konec. Takhle zajímavou knihu jsem dlouho nečetla. Od knihy se nedalo vůbec odtrhnout. A když už jsem od ní musela odejít, úplně jsem se těšila na pokračování. Moc doporučuji.