Nepouštěj se mé ruky
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372633/bmid_nepoustej-se-me-ruky-jQh-372633.jpg
4
193
193
Slunce, palmy, tyrkysové vody oceánu, ostrov Réunion a mladý pár s šestiletou dcerou na dokonalé dovolené. Ta se ale brzy promění v noční můru, když Liane zničehonic zmizí a nechá za sebou jen rozházený pokoj. Její manžel Martial nejprve spolupracuje s policií, ale pak se i s dcerou dává na útěk. Z truchlícího partnera se náhle stává hlavní podezřelý a hon na domnělého vraha a únosce dcery začíná. Další román druhého nejprodávanějšího autora současnosti, jehož romány byly přeloženy do 35 jazyků a dohromady získaly přes 40 literárních ocenění!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
Ne lâche pas ma main, 2014
více info...
Přidat komentář
Detektivka z exotického prostředí. Hodně hustá, hodně přehnané nereálné scény, desítky zvratů. Fakt napínavé! Mně vadil styl psaní, stejně jako u Vážky. A konec jak z béčkového filmu, ale kdo by chtěl jiný?
Moje první kniha od tohoto autora. Trochu zvláštní styl, ale rozhodně zajímavá do poslední stránky. Určitě si přečtu všechny knihy autora.
Dostat se na ostrov Reunion, to se každému nepodaří. Takže jsem si s chutí početla o tamní krajině i obyvatelích. Zpočátku se mi zdál děj napínavý a byla jsem zvědavá, kam mě zavede. Ovšem ten konec...podle mě to dost pokazil a zdál se mi jako z nouze ctnost. Tak musím ubrat hvězdičky.
Předvídatelné. Autor si opět nemohl odpustit svou obvyklou dávku patosu - manželé, kteří se ocucávají i v době, kdy jim jde o život a jeden z nich je samý puchýř a spálenina, to mi připadá opravdu jako rekvizita červené knihovny. Podobně slaďounký byl i konec Černých leknínů, kde stará Fanette najednou získá novou chuť do života, když k ní přijde její dřívější láska, případně happyendová scéna v porodnici, s jakou jsme se setkali ve Vážce. Další přeceňovaný autor.
Pro mě velké zklamání. Knížka mě nebavila. Asi se mi od autora líbila opravdu hodně jen Vážka.
Překvapuje mě, že má kniha tak slabé hodnocení. Hned po prvních stránkách je vidět, že je to zcela jiný styl psaní, než v severských thrillerech, ale snad právě proto mě tento příběh chytil a nepustil až do konce - stejně jako i další kniha Bussiho "Maminka neříká pravdu". Styl psaní pana Bussiho mě baví a líbí se mi a přesně se mi strefil do nálady, proto dám i pět hvězdiček a těším se na jeho "Černé lekníny".
Po Vážce a Černých leknínech je pro mě tato kniha zklamání. A jasně nejslabší. Poněkud chaotický styl vyprávění a tuctová zápletka . Škoda...
Váhala jsem při hodnocení, jestli dát 3* či 4... Tak zvláštní příběh. V podstatě po celou dobu nevíte co, proč, motaly se mi postavy... Ale stejně mě to lákalo číst dál a dál. Konec je skvělý, akorát jsem nějak nepochopila, proč vlastně rodina Bellionovic jela na Réunion? Jen tak na dovču? Nebo mi něco uniklo? Prozkoumala jsem ostrov Réunion.... o kterém jsem nikdy neslyšela.... No trávit dovolenou tam, by mi rozhodně nevadilo....
Zvláštní styl psaní, ale je to má třetí kniha od M. Bussiho, tak mě to nijak nepřekvapilo.
Určitě stojí za přečtení. Už se těším na Č. lekníny :D
Děj se odehrává v dokonale popsaném prostředí ostrova Réunion. Tady tráví dovolenou mladý pár s šestiletou dcerkou. Jednoho dne manželka zmizí a z manžela se stává hlavní podezřelý, když uteče i s dcerou.
Jedná se o čtivý, napínavý a dobrodružný thriller s mnoha zvraty. Jeho posledních asi sto stránek mě utvrdilo v tom, že jsem byla na velkém omylu, co se viny týče. Někdo totiž dokázal plánovat pomstu spoustu let.
Pane Bussi, je to moje první kniha od Vás a už jsem se stala Vaší fanynkou. Vzhledem k poměrně nízkému hodnocení této knihy předpokládám, že další budou naprosté bomby a moc se na ně těším.
Od tohoto autora to byla moje první kniha a mohu říci, že jsem byla nadšená. Určitě sahnu v knihovně po další Ještě mám doma Černé lekníny-doufám, že to bude stejně dobrý :-)
Kniha byla čtivá, napínavá, ale jak to celé asi je mě napadlo zhruba v půlce knihy. Ale jinak pro mě druhá nejlepší kniha od autora.
V další knize nám autor připravil příběh zmizelé Liane. Stojí za jejím zmizením manžel Martial? Nebo je všechno jinak? Autor psát určitě umí, o tom jsem se již několikrát přesvědčila. Tato kniha za mě byla z jeho děl asi nejslabší, přesto za přečtení stojí. Kdo má rád napětí, zvraty a celkem nečekané rozuzlení, přečtením chybu neudělá.
Po dlouhé době knížka, u které mám smíšené pocity. Příběh, zápletka, rozuzlení, prostředí Reunionu, to je vše super. Hned jsem si o Reunionu zjišťovala víc věcí, koukla na mapu, fotky. Ale minimálně první třetinu knížky jsem se nemohla začíst. A i potom jsem nebyla schopná u knížky vydržet delší dobu, často jsem ji odkládala. Proto mi přečtení trvalo tak dlouho. Nedokážu říct, čím to bylo. Asi styl psaní. Protože, když mě knížka baví, stačí mi na přečtení pár dní. V tomto případě se to bohužel nekonalo.
Bylo to čtivé a napínavé, dějově nepředvídatelné a s nečekanými zvraty, odehrávalo se to v exotickém prostředí. Dost dobré čtení to bylo ....., ale Černé lekníny to nebyly ani náhodou!
Chytla a už nepustila stejně, jako autorovy předešlé knihy. Čtivý příběh, napětí je krásně vrstvené a postavy se nám před očima mění, jak chameleoni. Pan Bussi dokáže výborně manipulovat se čtenářem s jeho sympatiemi k postavám, které umí mistrně během pár kapitol zvrátit.
Možná to není jeho nejlepší kniha, ale mě jeho styl psaní baví, je zapamatovatelný a není to ,,jen" thriller, dává nám i něco navíc, a to se mi na jeho knihách líbí ( řekla bych, že M. Bussi je francouzská odnož Petera Maye :-)), prostě skvělý vypravěč.
Hned jak jsem knihu začala číst, tak mi na mysli vytanula kniha Zmizelá (nečetla jsem, jen viděla film). Sice se to četlo v podstatě samo, a jak je u Bussiho zvykem, jsem taky hodně ocenila popis reálií, což byl tentokrát francouzský ostrov Reunion. Ale jinak mám dojem, že je to jeho nejslabší kniha a že rozuzlení bylo lehce předvídatelné, což je u Bussiho knih docela nevídaná věc.
Štítky knihy
thrillery pro ženyAutorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Možná jsem našla dalšího skvělého vypravěče, který čtenáře zavede na cestu a nepustí ho, dokud nedojde na konec. Jeho jazyk je jasný a nekomplikovaný a moje ego dostalo tu správnou dávku adrenalinu. Michel Bussi mne prostě dostal, tak díky za poutavý příběh, sympaťáku!