Nervy
Raina Telgemeier
Jídlo nás všechny spojuje, ale co když má člověk z jídla strach a bojí se, že mu některé potraviny nedělají dobře? Právě tím si puberťačka Raina prochází, spolužáci si přitom libují v nechutnostech a největší událostí je, když ve škole řádí střevní chřipka. Rainu ale její žaludeční potíže neopouští, do toho má spoustu starostí s dospíváním, školními povinnostmi a s kamarády. Co se to děje?... celý text
Literatura světová Komiksy Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , PasekaOriginální název:
Guts, 2019
více info...
Přidat komentář
Popravdě tento komiks mě bavil nejméně (a to jsem četla všechny, které u nás od autorky vyšly).
Raina začne mít strach ze zvracení. A následně z jídla. Přidá se úzkost a bolesti břicha bez zjevné příčiny jsou na světě. Je vám to povědomé? Tak tuto knížku nemiňte!
Já musím říct, že mě knížka sedla 100%. Jsem nervák, stresař, perfekcionalista. V životě mě provází úzkosti a také citlivé zažívání, které v 11 letech vyústilo v ulcerózní kolitidu. Jakýkoliv stres či nepohoda se mi na mém zažívání okamžitě projeví. Úzkosti ovlivňují ne jen život jako takový, ale i celé fungování těla a mé myšlení.
Mohu taky říct, že jsem si u sebe vypěstovala hned několik "návyků", které souvisí s jídlem či střevními obtížemi a některé přetrvávají do dnes.
Všechny Raininy strachy jsem naprosto chápala!
Raina se v době příběhu nachází na začátku pubertu a snaží se vyzkoumat, zda všechny tyto stavy - úzkosti, bolesti břicha, přecitlivělost apod. nemůžou souviset právě s pubertou. V knížce jsou krásně ukázány i problémy jiných dívek a když se Raina konečně otevře svým kamarádkám, zjistí, že není jediná, která se něčeho bojí.
Skvělá kniha pro děti, o to více pro mladé slečny, aby věděly, že nejsou samy! V knize se velmi často objevuje "zesměšnění a posměch" - úžasně je toto téma zpracované jak ze strany terapeutky, kterou Raina navštěvuje tak ze strany rodičů, kteří si okamžitě všímají, že je "něco špatně" a snaží se Raině pomoct.
Nezapomínejme, že každý jsme jiný. Malí i velcí. Respekt je potřeba vždy a je nutné ho učit i naše nejmenší. Místo posměchu můžou mít pro své kamarády pochopení.
Netrefila se mi tolik do vkusu jako díl Úsměv a také tam není tolik vtipných momentů, ale opět se dotýká tématu, které může být hodně dětem blízké a za to má ode mě palec nahoru.
Další pěkný komiks, tentokrát na nelehké téma z oblasti psychologie. Ale Ségry se mi líbily víc.
Skvělý komiks na důležité téma. Podáno pochopitelným způsobem pro mladší čtenáře, kteří si prochází různými stresovými chvílemi.
Nebylo to špatné, ale ségry mi připadala lepší. Přeci jenom integrace mezi sestry, nebo sezení na terapii a vnitřní pohledy do hlavy holky, co má psychické potíže, jsou dvě odlišný témata. Tato kniha je spíše edukativní než běžně konzumní.
Pryč jsou ty časy, kdy byly komiksy brané jako braková literatura pro děti! Z komiksu se stal vizuální a příběhový formát, ve kterém se dají najít mnohá témata, která jinak klasická beletrie opomíjí. Důkazem je i americká autorka Raina Telgemeier. V knize Úsměv se zaměřila na strach ze zubaře a shame okolí kvůli chybějícímu chrupu, v Ségrách se autorka vrací do svého dětství a vyprávění o tom, jaké je to mít mladší sourozence. V posledním komiksu ze série Úsměvy s názvem Nervy autorka zpracovává poruchy příjmu potravy i stresové faktory, které dětem rády způsobují rodiči oblíbená „bolení bříška“.
V graficky jednoduchém formátu se Raina vrací do dospívání a provádí čtenáře postupně houstoucí úzkostí z jídla, které vzniklo zdánlivně nevinnou střevní virozou. Právě tyto nenápadné začátky jsou podhoubím v křehkém teen období pro vznik fóbií a úzkostných ataků. Hlavní hrdinka Raina se snaží svépomocí i s pomocí velmi empatických rodičů držet svůj strach na uzdě, ale posmívání ze strany spolužačky v kombinaci s neustávajícím tlakem hrdinku dovedou až do ordinace dětského psychologa.
Komiksová forma a líbivé zpracování akcentující velmi důležité téma z Nervů dělá knihu velmi dostupnou i pro dospívající, kteří se bojí nebo nechtějí o svých problémech mluvit a může se tak stát prostředkem k otevření diskuze v rodině i ve škole.
Hezká komiksová knížka. Další povedené dílo paní Telgemeierové. Ale Úsměv byl asi o trochu lepší.
Raina zase nesklamala :)
Veľmi dobrý komiks, aj ja sa tak niekedy cítim, takže mi trafila do chute :)
Mala som pocit že toto bol trochu iný komiks ako tie ostatné, cítila som sa pri ňom tak inak, ale neviem čím to bolo.
Páči sa mi ako to vie dobre zakončiť, veď každý sa niečoho bojí :)
Táto kniha my dala aj tipy a ponaučenia do života, ktoré určite nevýdu namnivoč.
Táto kniha sa mi páčila zatiaľ najviac čo som čítala od tejto autorky.
10/10, odporúčam!
Podle naší nezletilé kritičky Julie (11 let) může tento komiks pomoci mnoha čtenářům:
"Od Rainy Telgemeierové mám všechny dětské komiksy a tenhle je rozhodně nejlepší. Knížka má i poučení pro ty, kteří mají nějaké trápení. Autorka radí, že když někoho něco trápí, má se svěřit a poradit se s někým v okolí nebo když má někdo z něčeho strach, tak nemá ztrácet hlavu a požádat někoho o pomoc nebo o radu. To co Raina prožívá by se mohlo dít nebo děje komukoli z nás. Je to knížka, která je vhodná jak pro kluky, tak pro holky. Knížka se mi velmi líbila. Doporučuji všem, kteří mají rádi buď komiksy, nebo se něčeho velmi bojí."
Po Úsměvu a Ségrách další z Raininých autobiografických komiksů. Raina se zde pro změnu vypořádává se svojí neurózou a jde jí to jako obvykle skvěle! Vřele doporučuji k přečtení.
Líbí se mi, jak kniha ukazuje, že psychické problémy mohou mít i děti, přijde mi, že se to v dnešní společnosti zas tolik neřeší (samozřejmě není to zas tak velké tabu jako kdysi).
Rainin příběh je vážně zajímavý a moc obdivuji, jak se k tomu celému statečně postavili její rodiče.
Kresba sice není dokonalá, ale stylizace vypadají přátelsky a ideálně pro děti, kdyby mi bylo kolem jedenácti knihu bych jistě ocenila, v mém věku už šlo spíš o takovou jednohubku na večer.
Raina Telgemeier je komiksová tvůrkyně, kterou čtenáři potřebovali už dávno. Pro svá díla čerpá povětšinou autobiografické náměty, které jsou zdánlivě obyčejné, pro člověka procházejícího si něčím podobným nicméně extrémně důležité. Obrazový formát je navíc dostupný širšímu okruhu. Já sama jsem si ji oblíbila kdysi díky komiksu Ségry, ten u mě vyvolal notnou dávku nostalgie a dodnes si jasně vybavuji roadtripové kresby. Nervy na mě zapůsobily (snad kvůli pro mě naprosto vzdálenému tématu) o dost méně, ale výrazně zelená barva v pasážích o zvracení zůstala :D Považuji za důležité dnešním dětem a mládeži sdělit, že jakýkoliv problém je potřeba řešit a když to nejde jinak, vyhledat odbornou pomoc není žádná ostuda. To doufám, že si čtenáři Nervů odnesou jako hlavní poselství a děkuji tímto autorce za to, že se nebojí otevřít a předává tak své zkušenosti dál tou nejlepší možnou formou.
Raina je jednou z mých velmi oblíbených autorek, všechny její komiksy jsou naprosto úžasný! Jak vizuálně, tak především co se týče přesahu, který její příběhy mají.
Jinak tomu nebylo i u její novinky Nervy, kterou zhltnete na posezení a vám po dočtení hlavou běží jediné - takové příběhy mají smysl a jsou tím pravým pro všechny děti a klidně i dospívající, kteří ve svém životě bojují se strachem a to v nejrůznějších podobách. Já to miluju a vřele doporučuji!!
Její knihy zbožňuji. I dcera je ráda čte. Tahle se mi sice líbila o trochu méně než předchozí, ale zase chápu, že toto je obtížné téma a je jistě potřeba ho vytáhnout na světlo mezi mládež. Takže moc chválím.
Všichni, kdo mají Rainu T. rádi, budou víc než spokojení, protože se vám opět dostane kombinace milé a krásně kolorované kresby s vtipným a nadčasovým scénářem, který bude mít největší odezvu u dívek, jež se mohou v hlavní hrdince naplno vidět (tj. kolem desátého roku). Svět v tomhle věku ztrácí pevné kontury, přeskupuje se, mění se vztahy, měníte se vy, mění se zdánlivě (a skutečně) všechno. Není to lehká doba a je fajn vědět, že v tom nejste sami.
A kdo Rainu ještě nemiluje, ten si přečte Nervy, nikdy není pozdě zamilovat si dalšího autora!
Nervy jsou skvělé a parádně doplňují předchozí Úsměv a Sestry. Autorka jde i tentokrát s kůží na trh a nebojí se ukázat, jak se jako dítě v některých okamžicích cítila. Co ji trápilo a jak prožívala stres spojený s dospíváním. A že jí se starosti odrážely v zažívání, které prožívala nezvykle panicky. Skvělé je, že stejně jako v Úsměvu mohl její vlastní příběh pomoci dětem, které trápily starosti se zuby, i tady ukazuje, že kolikrát není za co se stydět. Plus kresby, naprosto parádní, někdy až rozesmějí. Téma je zpracováno zlehka, i když lehké rozhodně není.
Komiks jsem četla v angličtině. Myslím si, že problém po jazykové stránce nebyl, ale tentokrát jsem si čtení komiksu neužívala. Nebavil mě. Přitom obsahuje důležité téma. Škoda. Těšila jsem se na něj moc...