Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3530
3530
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha, nejde popsat slovy, chce si ji prožít. Nemám slov.
Nádherně se čte, už teď vím, že se ke knize vrátím.
Popravdě nevím jak tuto knihu ohodnotit...spousta myšlenek, které se tváří jako hluboké, ale asi nejsem na takové úrovni, nebo nemám takové zážitky, abych je ocenil. Nezbývá než věřit v autorovu moudrost.
Výborná kniha, úplně mne pohltila. Donutí nás i k zamyšlení nad dobou ve které se příběh odehrává. Na tento příběh určitě nezapomenu.
Prostě excelentní Kundera. S každým přečtením lze najít něco dalšího a obohacujícího. Nyní jsem se k ní vrátila po asi 6 letech a bylo to pochutnáníčko lepší, než při prvním čtení. Holt člověk stárne a dozrává (ach).
Filozofický román, nesnesitelně těžké i lehké čtení zároveň. Pro člověka v mezní situaci jako dělaná. O tom, jak mnohé je relativní...
Knihu mám vypodtrhanou, obsahuje mnoho myšlenek, ke kterým je dobré se vracet.
Moje první setkání s Kunderou. Nejsem asi dostatečně vyzrálý a dostatečně obeznámený se všemi okolnostmi provázejícími toto dílo. Ale je potřeba říct, že jsem knihu neodložil a vydržel u ní až do konce. Charakterizoval bych ji, jako světoběžnické tažení za láskou a její marností.
Výborná kniha plná pasáží, které se dají citovat i vytržené z kontextu a přesto stále dávají smysl. Nutí k zamyšlení nad sebou samým
Dlouho jsem se na tuto knihu chystal, až teď jsem se do ní pustil a asi jsem podvědomě věděl, proč jsem se jí vyhýbal. Má moc velké hodnocení, lidi ji moc vychvalují, což pak vede jen ke zklamání čtenáře. Nemůžu říct, že by to byla špatná kniha, jen mi v některých pasážích přišla až moc ukecaná a moc filozofující.Někomu se to líbí, někomu (mně) ne. Naopak zajímavé byly informace o normalizaci, způsob jak autor přeskakoval v čase a postavách a také spousta pěkných myšlenek. Nicméně si nemyslím, že bych tuto knihu v budoucnu ještě jednou někdy přečetl.
Četla jsem ji někdy kolem roku 1995, v němčině a bylo to v období, kdy mne skutečně oslovila. Ještě v dalších letech v češtině nevyšla a já znala celé pasáže nazpaměť v němčině. Moc se mi líbila. Pak jsem viděla film a ten mě zklamal. Prostě filmové zpracování je úplně jiná kategorie umění... U knihy se člověk může k pasážím vracet, přemýšlet o nich, rozvíjí představivost.
Není nad dobrou (pokud možno tlustou knihu) :-¨
V češtině jsme ji nečetla, třeba se do toho někdy v důchodě pustím a budu posuzovat kvalitu německého překladu. I když autor ji, tuším, napsal ve francoužstině... ale nevím.
Asi každý má někdy pochyby o svém vztahu, lásce, věrnosti. Ale když jsem si přečetla tuhle knihu, tak ( asi to bude znít hloupě) mi nějak došlo, že mám vlastně všechno co chci. Lásku, svobodu, věrnost. A nemusíme se stěhovat po světě abychom na to společně přišli, nemusíme si kupovat Karenina abychom se sblížili...
Kdybych měl člověku, který zásadně nečte české autory, doporučit jednu českou knížku, byla by to Nesnesitelná lehkost bytí. Kdybych měl komukoliv v zahraničí darovat ukázku české literatury, dostal by Nesnesitelnou lehkost bytí. Mám pocit, že v té knížce je tak nějak vše podstatné, co naše dějiny v posledních desetiletích formovalo. Optimismus? Vidím jej tam, přestože pořádně skrytý za různě silnýma vrstvama méně radostných věcí. Zklamání ze šedesátého osmého, každého, kdo se těšil na lepší a radostnější zítřky, následné vystřížlivění, rozhořčení ze sovětské okupace.
Autorovy názory a postoje jsou z knihy jasně znát: odvážné, pevné a stálé. Nejsou to však typické postoje ublíženého člověka, kterého zlomí totalitní režim, který v jeho zemi vládne. Který zakáže jeho knížky, násilně ho umlčí a defakto donutí k emigraci. Toho si cením ze všeho nejvíc a velmi pana Kunderu obdivuju. Některé věci na mě působily natolik klidným dojmem, až mě mrazilo. Pasáž knihy, zaobírající se hovnem, považuji za bravurní ukázku literárního mistrovství, a nejen tu, samozřejmě. Líbí se mi, jak se v knize střídají odlehčenější pasáže s těmi filozofickými, jak jsou do knihy včleněny nejrůznější poznámky z politického a kulturního života nejen naší země. Krom bohatosti tím román získává něco nepopsatelného, co se jen těžko popisuje. Nepamatuji si, že bych kdy četl něco podobného a nepamatuji si, že bych se kdy u jiné knížky cítil podobně.
Nazvu-li Nesnesitelnou lehkost bytí klenotem světové literatury, nebudu tím narážet na současné místo pobytu autora. Es muss sein, rozhodně. Nesnesitelně dokonalá knížka.
Nebylo to vůbec špatné. Ale proti knihám čteným těsně před touto od Coelha a Hesseho mi chyběla hlubší poetičnost na kterou jsem si zvykl. Možná i díky tomu mne děj nestrhl.
áska, nevěra, sex, náhoda, oddanost, ideály, soucit, zrada, pravda, lež, zloba, nenávist, přetvářka, kýč, nahota, bůh, víra, politika, komunismus, prázdnota, život i smrt... Úžasný a jedinečný román o životě a všem, co s ním souvisí , v němž každý najde kus sebe sama. Pobavila mne, rozesmála i přiměla k zamýšlení...
"Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. naproti tomu absolutní nepřítomnost břemen způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemi, pozemskému bytí...!
Skvěle napsané, filosofické pasáže a otázky bravurní, ale celkově mi to prostě nějak nesedlo, čímž ale nechci hodnotu této knihy nějak snižovat, jen to prostě nějak není můj šálek čaje.
Kniha mě zklamala. Myšlenky, se kterými lze souhlasit z hloubi duše a k tomu postavy, jejichž jednání je tak depresivní. Jestli je tohle obrázek Čechů té doby, tak do tohoto národa zřejmě nepatřím a v té době jsem nežila.
Kundera je naprostý mistr v psychologii postav. Vynikajícím způsobem a s neuvěřitelnou lehkostí dokáže vysvětlit, proč postava "A" upřednostňuje gulášovou polívku před bramboračkou s houbami. Spoustu pasáží mě vyloženě dostalo. Například ta, v niž ústy Tomáše popisoval, jak úžasnou částí ženského těla je její řitní otvor a přirovnával skoro až k prstýnku z Arabely. Nebo kapitola, ve které na příkladu Stalinova syna ukazoval, jak lehce se dá život položit pro hovno (metaforicky i doslova :D). Slavnostně si slibuji, že až budu někde v zajetí s Anglánama, tak budu přísně dodržovat hygienu a nebudu své výkaly nadřazovat nad ty jejich!
Nechci tady tuto krásnou knihu nikterak shazovat, ale Kundera zde filozofické pasáže bravurně podložil vtipnými a jelikož její vážnou stránku zde už ostatní vyzdvihovávali musel jsem poukázat i na tu humornou :D
Pamatuju si na dobu, kdy nebylo možné tuto knížku nikde sehnat. I knihovny tenkrát zklamaly. A já jsem ji tak moc chtěla. Kundera si mě získal svojí Nesmrtelností - pro mě naprosto fenomenální dílo. A Nesnesitelnou lehkostí jen potvrdil, že je opravdu Pan Spisovatel!
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Nesnesitelně lehce jsem se do této knihy zamilovala.
"Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě vášně nejen rozdílné, ale téměř protikladné. Láska se neprojevuje touhou po milování (tato touha se vztahuje na nespočetné množství žen), ale touhou po společném spánku (tato touha se vztahuje jen k jediné ženě).