Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3530
3530
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Po Žertu a Směšných láskách moje třetí setkání s Kunderou.
Oceňuju jeho nezaměnitelný, opravdu precizně-řemeslný autorský styl a způsob, jakým modeluje svoje postavy a jejich osudy (nebo spíš způsob, jakým své postavy a jejich osudy pečlivě sleduje a potom se snaží lapit je do slov a obrazů).
Oceňuju filosofické, do zajímavých rovin dovedené myšlenky - mýtus o věčném návratu, člověk jako pán tvorstva, poslání lidského života, samozřejmě lehkost vs. tíha v různých obměnách...
Oceňuju neotřelé motivy, nechronologičnost, střídání částí zaměřených střídavě na tu či onu postavu.
Oceňuju obohacující pohled na normalizační společnost - Někdo "hraje divadlo", poněvadž neměl na výběr, jestli dělat něco užitečného, nebo "hrát divadlo" - měl na výběr, jestli "hrát divadlo", nebo nedělat nic; Člověk po smrti (nebo událost s odstupem) se stane kýčem, je okolím zredukován na citát, myšlenku, roli, interpretaci.
S čím se ale nikdy nesmířím, jsou Kunderovi hlavní mužští hrdinové (a celkový pohled na lásku). Kvůli tomu bylo pro mě čtení přínosné, ale strašně nepříjemné.
Radši budu žít obtěžkána břemenem těsně u zemi, než žít nesnesitelně lehko nad zemí. Nádherná kniha, která líčí lásku hned v několika rovinách a nutí čtenáře přemýšlet na tím, co to vlastně láska je? láska ke zvířeti, láska k vlasti, k rodičům a dětem, milenkám, manželkám, aj. ... Muss es sein? Es muss sein!
"Láska je nezištná: Tereza po Kareninovi nic nechce. Ani lásku po něm nežádá. Nikdy si nekladla otázky, které mučí lidské dvojice: miluju mě? miloval někoho více než mne? miluje víc on mne, než já miluju jeho? Možná, že všechny tyto otázky, které se ptají po lásce, které ji měří, zkoumají, vyšetřují, vyslýchají, ji také v zárodku ničí. Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost"
Krásná kniha plná krásných myšlenek...
Kniha, která mne naprosto uchvátila! I přes neobvyklou kompozici díla je to jedno z nejlepších děl, které jsem prozatím za svůj krátký "literární život" přečetla... už se těším, až si přečtu ostatní díla od tohoto velikého prozaika.
Dobrá, líbila se mi, avšak jsem ji musela číst v naprosto perfektní soustředěnosti, jinak jsem se ztrácela.
Také mám trochu rozporuplný pocit: na jednu stranu z literárního hlediska nepochybně dílo mistra (promyšleně komponovaná struktura vyprávění, skvělá psychologie postav, precizní jazyk). Na druhou stranu mi - přes můj vřelý vztah k filosofii - některé filosofující pasáže přišly zbytečně zdlouhavé, polopatické, někdy až banální (ale zřejmě to byl zčásti záměr); v odkazech ke konkrétním filosofům a interpretacích jejich myšlení se většinou bohužel moc nepřesahuje rámec gymnázia. Do čtení jsem se ovšem nutit nemusel, chvílemi jsem knihu vysloveně hltal (zvláště druhou polovinu), takže hodnocení celkově pozitivní. A řekl bych, že se k tomu ještě někdy docela rád vrátím.
Nevedela som miestami či sa mi tá kniha páči alebo nie,prvá polovica sa mi zdala trochu pseudointelektuálna, ale niektoré myšlienky hlavne z druhej polovice knihy boli určite pre mňa inšpirujúce:)
Každý z nás máme v životě určité role - v rodině, v partnerském vztahu nebo v pracovním kolektivu. Je často velmi těžké žít s rolí, která nám byla přidělena. A je až nesnesitelně lehké tuto roli opustit a hledat si někde jinde novou.
Kniha pro mě vynikala nejvíc hloubkou propracování děje a životností postav, stejně jako srozumitelným jazykem. Budu vzpomínat na tento jedinečný čtenářský zážitek!!
Troufl bych si říct, že je to nejlepší kniha od českého spisovatele, kteru jsem kdy četl (a to českou literaturu moc nemusím :)).
Ihned po prvním přečtení jsem si Kunderu oblíbil a je škoda, že emigroval. Kniha téměř na každé stránce nabízí ponaučení a různé filozofické otázky z těch nejobyčejnějších situací, které doslova křičí z každého řádku, a nutí čtenáře k zamyšlení. Nejlepší na tom je, že sám Kundera vše ještě vysvětlí, tak aby to každý pochopil a nechá pouze na čtenáři to, jestli se nad tím chce zamyslet nebo půjde dál.
Je pravda, že někomu může kniha zkazit iluze o lásce. Ale z literárního hlediska je to skvost... :)
Do čtení jsem se pustila po dlouhé době podruhé a nestačím žasnout. Je to úžasná kniha! Tak dokonale vystihuje všechno to, co jsem sama prožila, co dobře znám a co neumím pojmenovat. Nejradši bych si nejméně polovinu vět nějak pevně zavrtala do mozku. Zkusím ji sehnat namluvenou, poslouchat ji v autě, při čekání či běhání by mohlo být to pravé.
Ochromená nadšením jsem schopná jen stručně vypíchnout, čím mě tahle knížka okouzlila :-)
V první řadě mě bezmezně fascinuje, jaké analýzy lidského nitra je Kundera schopen. Pohnutky, pocity, všechno tak dokonale logické a samozřejmé, jeden by si řekl, že Kundera celý život nedělal nic jiného, než že zpovídal lidi kolem sebe a načítal psychologickou literaturu. Přijde mi to neuvěřitelné zejména proto, že většina mužů vůbec neuvažuje podobným způsobem.
Dále nastíněné myšlenky a názory na věci, události. Ač jsem se se spoustou z nich v nejmenší míře neztotožňovala, tak mi přišly jaksi přitahující, lákavé, nutily mě přemýšlet o nich kolem a kolem a zároveň zamýšlet se nad tím, z kolika všemožnch úhlů lze na tutéž okolnost pohlížet.
V neposlední řadě bych ráda vypíchla ten neodolatelný vtip, nenápadně vystupující na povrch. A cit pro absurdno (či jak to jinak nazvat) v různých podobách. Třeba pojednání o hovně mě totálně rozsekalo :-)
Dalo by se samozřejmě vychvalovat a vychvalovat a ráda si o této knize podiskutuji (klidně i po jednotlivých kapitolách), ale komentář bych tímto ukončila. Jak píše kolega zamek: "Běžte a zamilujte se do téhle knihy."
Výnimočný Kundera a skvelá kniha. Po prvom prečítaní je jasné, že len raz nestačí. Skvelé myšlienky, ktorých opakované čítanie neomrzí a samotný názov núti v knihe hľadať tú neznesiteľnú ľahkosť bytia, ktorá tak lákavo znie, ale ani zďaleka tak ľahká nie je.
"Je člověk nevinný proto, že neví? Je hlupák na trune zproštěn jekékoli odpovědnosti jen proto, že je hlupák?"
Jedna z knih, ke které bych se ráda ještě jednou vrátila. I když mě při čtení místy štvala, místy udivovala, tak mi taky nabídla nový pohled na pár věcí. A za to dík!
Jsou knihy, které vezmete do ruky, přečtete, odložíte a za nějaký čas na ně zapomenete.
A pak jsou tu takové, jako je Nesnesitelná lehkost bytí. Ty, po jejichž přečtení už nikdy nebudete stejní.
Literární skvost.
zřejmě jsem knihu vůbec nepochopil – soudím podle toho, jaká má hodnocení a jak se kniha líbila mě. Velmi jsem se přemáhal, abych ji dočetl. struktura kniha (nerespektující chronologii ve vyprávění) se mi velmi líbila, popis normalizační nálady byl taky velmi pěkný, ale tyto 2 aspekty nejdou dostačující. mám rád i filozofování, kterého tam bylo požehnaně, ale na můj vkus to byly bezvýznamný věci, který by si zasloužily možná pár vět, nikoliv desítky stran. tak např. slovník nepochopených slov - autor mu věnuje přes 10 stran. mě ale připadá, že vyjádření, že různí lidé na stejné věci nahlížejí jinak není třeba zmiňovat vůbec nebo to zmínit v jedné větě, ale nikoliv to rozvláčně ilustrovat na 20 příkladech. Dobře chtěl tím přispět k popisu 2 různých osobností – budiž, ale bylo to dlouhý, předlouhý. nebo filozofování o vztahu těla a duše (když tereza pořád postává před zrcadlem): četl jsem „sobecký gen“ od Dawkinse a i když s ním člověk nemusí souhlasit, tak je to úplně jiný kalibr než rozjímání v kunderově knize, takže v knize mě to nezaujalo. Dále např. finální filozofický úder, který je zmiňován v různých recenzích: „Terezo, poslání je blbost. Nemám, žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání.“ Ok, to není bezvýznamný, to je důležitý, ale to by mělo být v učebnici společenské výchovy pro středoškoláky a nikoliv jako nosná myšlenka románu, který je považován za stěžejní dílo české literatury. Fakt jsem to nedal. Byl jsem moc zklamaný. Pokud je mé zklamání dáno nevyzrálostí, tak doufám, že někdy dozraju.
Přečetla jsem od Kundery 4 knihy, nejvíce se mi líbil Žert, ale kniha Nesnesitelná lehkost bytí nebyla zcela můj šálek kávy, možná to bylo ovlivněno tím, že hlavní hrdina podváděl svou přítelkyni a mně se v osobním životě dělo něco podobného, tak si mě touto asociací Kundera znepřátelil :D... zřejmě se k ní ještě v průběhu života vrátím, abych viděla, jestli se můj pohled na ni změnil...
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Hodnotím vysoko, ale víckrát to číst nebudu.