Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3532
3532
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha, která překvapí svou hloubkou. Musím říct, že mám rázem spoustu námětů k přemýšlení. Na druhou stranu mě překvapila i tím, že je čtivá, což u knih tohoto typu není zrovna pravidlem. Vše je tedy v pořádku, až na ten konec, který je poněkud nečekaný a člověk má pak zvláštní pocit marnosti.
Kundera mě nepřestává překvapovat, jak dokáže rozebrat člověka až na samou jeho podstatu. Jeho postavy prodělávají především vnitřní boj. Kdyby K. psal jen o tom, co dělají navenek, byl by z toho prostý, druhořadý příběh. Jenomže právě ty vnitřní pocity jsou tím nejdůležitějším v ději. Rozvíjí se zde několik dějových linek, z nichž hlavní je ta o Tomášovi a Tereze, ovlivňující přímo i nepřímo ostatní. Do nich promítá svoje myšlenky a rozvíjí vlastně základní otázku bytí, jež je zahrnuta v samotném názvu knihy. Vyhýbáme-li se věcem, kterých se bojíme, nebudeme žít naplno a zůstaneme obklopeni sice věcmi dobrými, ale nebudou pro nás nic znamenat. A my zároveň nebudeme znamenat nic pro okolí. Zato překonávání překážek nám dává pocit, že žijeme, že to co děláme má smysl. My to víme, ale často to nedokážeme pojmenovat a uvědomujeme si to až později. Ale takhle jednoduché to samozřejmě není, protože nikdo vám nedá návod jak žít a já se necítím na to, abych mohl filosofovat. A taky nemám proč, když to dělá dokonale Kundera. Jen přidám citát, který se mě dotkl a který je i v citátech autora:„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
První dvě třetiny jsou perfektní. Chvílemi mi až zatrnulo jak moc mi Kundera mluví z duše.. Ale poslední třetina mě trochu zaskočila. Tak nějak stále nevím, jak se s ní mám vypořádat! Je to takový ten pocit - "proč? co z toho mám mít já?"
Vždycky bývá hlavní hrdina tak trochu cynik, když je takhle na ženský, ale Tomáš nepopírá lásku, ba naopak...láska ve všech polohách, které existují...příběh její tíhy i lehkosti...tíhy a lehkosti, s kterou žijeme...nesnesitelnou lehkostí bytí
Takhle - dějově mě kniha skoro vůbec nebavila (byla jsem rozmlsaná po Valčíku, Žertu a Směšných láskách) - ale co je zde dokonalé je ta všechna filosofie! A hlavně si do všech těch věcí, co tam píše, zkouším dosadit jeho samotného (připadá mi tak nějak nasnadě, že do knihy otiskl svoje vlastní když ne zážitky, tak alespoň myšlenky založené na vlastním životě) - a je to neskutečné! Jen je ke knize potřeba přistupovat opravdu tak, že nejdu číst nic strhujícího, ale spíš si zafilosofovat nad různými otázkami bytí.
Jo a na konci jsem chvíli brečela! (ale neřeknu proč, to poznáte sami)
Vzpomínám na tu fascinaci, když jsem Kunderu před šesti lety četla poprvé. A můžu s čistým (s)vědomím říct, že jsem od té doby nenašla nikoho ani přibližně mu podobného. Z minima prostoru dokáže vytěžit maximum zážitku, každé slovo má své místo a každá myšlenka návaznost. Přestože mi Kundera svými úvahami ani jeho hrdinové svým jednáním nejsou vždy úplně sympatičtí a čtená slova spíš působí jako výtvory chladné logiky, jsou pro mě jeho díla srdeční záležitostí. Kdyby se matematik naučil psát romány, vypadalo by to podle mě nějak takto. Precizní pravdivá krása. Ačkoli tedy ne pokaždé souhlasím s předkládanými rozbory, autor dokáže odhalit čtenáři i slast z jeho vlastních následných myšlenek. U Nesnesitelné lehkosti bytí tohle vše platí více než kde jinde. A nestydím se přiznat, že byla tato kniha jedna ze dvou, u nichž jsem se neubránila slzám. Jinak jsem především byla unešena teorií o "rození" literárních postav, ten okamžik, kdy vznikne všechno z ničeho; a samozřejmě tíhou a důsledky všech náhod, jimž někdy každý z nás přikládá větší váhu, než ve skutečnosti mají. Ale co je to skutečnost? Nemám ráda, když se do literatury plete politika - a ačkoli na Nesnesitelné lehkosti bytí spousta kritiků a čtenářů vyzdvihává právě tuto její stránku, já vidím v knize především život, bez ohledu na to, v jaké době bude čtena a za vlády kterého režimu. Našla jsem si v ní hodně a předpokládám, že při dalších čteních ještě hodně najdu. Nicméně se občas musím krotit, abych zejména v období čtení nepovažovala Kunderu za boha a nevysvětlovala si své osobní jednání pomocí myšlenek zmíněných v jeho knihách - svět se pak najednou stává až příliš smutným.
Je to ten typ knížky, po jehož dočtení ji obracíte z jedné strany na druhou, čtete poslední stránku s vydavatelstvím a ilustrátorem, jen abyste z ní vytěžili třeba ještě něco víc. A máte problém fungovat v běžném světě a pustit se do čtení další knížky.
Právě ted' (tedy těsně po poslední stránce) se u mě dostavil přesně ten okamžik, kdy koukám s otevřenou pusou a bojuji s pocitem, že přece nejde hned začít číst jinou knížku, protože by to ve srovnání s Nesnesitelnou lehkostí bytí nemělo smysl, když vím, že tento stav asi bude trvat delší dobu...a tak si tedy dávám pauzu, ve které se budu zároveň stydět za to, že ocenění kvalit Milana Kundery mi trvalo tak dlouho.
Skvělá knížka, ani to nejde vyjádřit slovy, každý si ji musí přečíst a pak přijde na to, proč je tomu tak. Názory autora donutí čtenáře k zamyšlení. Rozhodně doporučuji!
Jsem knihou hluboce uchvácená. Navzdory mému názoru na autora jako člověka, toto dílo je obdivuhodné. Miluji všechny ty hlubokomyslné úvahy, jsem fascinována.
Knihu jsem četla dlouho, vychutnávala po troškách aby mi vydržela. :-) Lezlo mi to i do snů a napln'ovalo mě štěstím vědomí, že někdo takhle nádherně umí popsat také moje myšlenky. Autor kterého jsem hledala a našla.
S četbou knihy jsem od roku 2007 vyčkávala v domnění, že se po přečtení téměř všech u nás dosažitelných Kunderových děl zařadí na první místo v žebříčku kvality autorových počinů.
"Nesnesitelná lehkost" ale podle mě dlouze pokulhává za "Žertem", se kterým jsem ji podvědomě neustále srovnávala.
Rukopis "velkého autora" je samozřejmě nezaměnitelný, včetně všech autorových polemik zde uvedených (tu šokující o Stvořiteli a vyměšování nevyjímaje),
Pár věcí však mistrovi pera nemůžu odpustit - v epické rovině se uchyluje k prohřeškům nehodným úrovně spisovatele Kunderova formátu- vyloženě kýčovitý se mi jeví tragický konec téměř všech hlavních protagonistů, přičemž vrcholem zmíněné kýčovitosti je umíněný a podrobný popis umírání milovaného psa (co už může na city čtenářů zapůsobit tklivěji než představa smutných očí věrného zvířete)...
No a pak taky možná hodnotím ve stínu Kunderovy aféry publikované na podzim 2008,ale to už je zase jiný příběh...
Zatím jediná kniha, u které se mi líbilo mnohem více filmové zpracování než předloha.. Ale dobrý.
Dobrá knížka, ale zas že bych si z toho sedla na zadek? To asi ne...
Díky krátkým kapitolám se to četlo hodně svižně, pěkně to odsejpalo, některé myšlenky moc hezké, ale asi to není úplně knížka pro mě.
Zase krásné myšlenky jako v Nesmrtelnosti. A pro mne rehabilitace slova "soucit."
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Příběhy prostých lidí s tak hlubokými myšlenkami, něco impozantního!