Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3530
3530
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Je to kniha predovšetkým o láske. O tom, aké je to milovať, a aké je to byť milovaný, aké je to podvádzať, a aké je to byť podvádzaný. Výpoveď o myšlienkach, pocitoch a činoch všetkých štyroch hlavných postáv. Veľmi intímna výpoveď. Okrem iného je aj o živote v bývalom režime a aký dopad to malo na jednotlivých ľudí. Je to fantastická kniha, ktorá sa výborne číta a ja ju vrelo všetkým odporúčam. Vrelo.
Po dočtení mám smíšené pocity - na jednu stranu ve mně kniha zanechala nepopsatelný, jedinečný dojem, stejně jako předtím Žert. Na druhou stranu - příběh mi nepřipadal ničím zvláštní, prostě popis života čtyř lidí v těžké době normalizace. Uznávám, že kniha má své kouzlo, bohatou slovní zásobu i vtip. Ale není to Kudnerovo nejlepší dílo.
Moje první kniha od Kundery. Nechápu, proč jsem se k němu nedostala dřív. Je to úžasný spisovatel. Kniha mě naprosto pohltila a těšila jsem se na každou další chvíli, kdy budu moci číst.
Ač se jednalo o příběhy naprosto obyčejných lidí, on z knihy pomocí svých úvah, myšlenek a vsuvek udělal něco naprosto neobyčejného. Dlouho poté, co jsem dočetla poslední stránku jsem seděla a nad knihou přemýšlela, ale stejně jsem tuhle kapitolu svého čtenářského života ještě neuzavřela. Myslím, že se k ní budu muset ještě minimálně jednou vrátit.
"Tereza poslouchá a veří, že největší hodnotou života je mateřství a že mateřství je veliká oběť. Je-li mateřství ztělesněnou Obětí, pak úděl dcery znamená Vinu, kterou nelze nikdy splatit."
Prvních 100 stran bylo skvělých, pak nadšení klesalo. Knihu jsem dočetla jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Kniha je jen hromadou filozofických žvástů.
Aneb jak pouhé čtyři postavy a pár filozofických vsuvek a komentářů stačí k postihnutí vlastně celého života. Výborné.
Kunderu miluji celým svým srdcem, již definitivně. Nesnesitelná lehkost bytí je kniha, která se mě opravdu dotkla - jak lehce spojuje syrové temné smýšlení doby a světa, nejvnitřnější lidské pohnutky a veliká filosofická témata, jako je láska nebo smrt. Nyní, kdy jsem zaklapla její desky, mám nepopsatelný pocit, neschopna upřednostnit jediné z témat, o kterých mě poučila a kterými mě zasáhla. Jako mládě oceňuji silné líčení událostí po válce(ojedinělá četba!), ale i náhled do tajů velké partnerské lásky nebo sexu. S radostí jsem se válela v intimitě myšlenek tohoto neskutečného Autora.
Neviem sa zbaviť pocitov, ktoré vo mne kniha vyvolala. A to je dobre.
Veľmi sa mi páčil začiatok, posledné kapitoly sa mi zdali slabšie, ale stále si nájdem čas na uvažovanie o tom, čo pán Kundera vsunul medzi riadky, aj do riadkov.
Mám z této knížky celkem rozporuplné pocity, čekala jsem od ní nějak víc, obzvlášť když si vzpomenu, jak ji téměř každý vychvaluje do nebes... Jistě, styl je čtivý, nejde jen o prachobyčejný příběh a je to prošpikováno filozofickými úvahami, odráží se zde i několik historických momentů a žití v nesvobodné zemi... Autorovi se nedá upřít, že vidí hlouběji a dál než zástupy ostatních lidí kráčejících po tomhle světě a navíc to dokáže zachytit slovy. Občas mě ta knížka i dojala...
Ale pořád ve mě zůstává taková nějaká pachuť nemastnosti a neslanosti... Třeba až si Nesnesitelnou lehkost bytí někdy přečtu znovu, tak mě "vcucne" víc...
První Kunderův román, který se mi dostal do ruky. Čtivé - to v každém případě. Zážitek odpovídal mému očekávání, kniha ve mě zanechala rozporuplné pocity, při četbě mě autor často přiměl k zamyšlení nad filozofickými otázkami a toto jsem si užívala. Zaujatě jsem sledovala i vývoj nesourodých postav (Kundera je vylíčil přímo mistrně) zasazených do stejné doby, ale ovlivněných odlišným prostředím, jejichž cesty se zkřížily souhrou nespočetných náhod. A připomenout si praktiky z období normalizace a z nich plynoucí pokřivení základních hodnot běžných v civilizované společnosti... to není nikdy od věci, vede to úvahám a srovnáním s tím, v čem žijeme dnes.
Jde o žánr úplně mimo okruh mé oblíbené literatury, přesto mohu jedině doporučit. Závěr knihy (absurdní smrt v podobě náhodné tragédie v chvíli poznání "smutného štěstí") byl naprosto dokonalý vzhledem k celému obsahu - každý jiný by nepřinesl tak umocňující pocit z celého díla, jako to dokázal tento. Za čas sáhnu po některé z dalších knih Milana Kundery a už teď se na to těším. :)
Tohle je jeden z nejlepších románů, které jsem kdy četla. Zajímavé je, že když jsem se knihu pokoušela číst kdysi na gymnáziu, tak jsem ji po přečtení několika stran odložila. Nyní jsem se k ní vrátila po deseti letech a hned jsem se do ní neuvěřitelně začetla. Kniha je pro mě hodnotná tím, že do hloubky popisuje charaktery a motivy chování jednotlivých postav a obsahuje hodně myšlenek o životě a tak mi dává hodně námětů k přemýšlení.
Nechci se opakovat, souhlasím se všemi kladnými názory zde. Po přečtení téhle knížky se mi otevřely oči.
Vždycky jsem si chtěla přečíst Kunderovy knihy ve francouzštině, ale když jsem pak náhle měla možnost nahlédnout do českého překladu Nesnesitelné lehkosti bytí, tak jsem neodolala a vydala se na průzkum prvních stran... Neuplynulo ani deset odstavců a příběh Tomáše a Terezy, Tomáše a Sabiny, Franze a Sabiny, Terezy a její matky, Tomáše a jeho milenek a v neposlední řadě i samotného Karenina ve vztahu k Tereze mě prostě uchvátil. Filozofické myšlenky, které provázejí celý román, čtenář přijímá jako samozřejmost, pohrávání si s otázkou opakování lidské existence na současné planetě Nezkušenosti, fakt, že i nesnesitelná lehkost bytí může na člověka působit jako břemeno... to vše tvoří neodmyslitelnou součást Kunderova románu, nutí nás k zamyšlení, chce, abychom se ptali a byli zvídaví.
Vztah mezi Terezou a Tomášem byl založen na náhodě, vlastně na několika málo náhodách, ačkoliv Tereza se v určité části děje domnívala, že:
"Jejich setkání bylo od počátku založeno na omylu. Anna Karenina, kterou tiskla pod paží, byla falešná legitimace, kterou Tomáše oklamala. Vytvořili jeden pro druhého peklo, i když se mají rádi. To, že se mají rádi, je důkazem, že chyba není v nich samých, v jejich jednání nebo v jejich nestálém citu, ale v tom, že se k sobě nehodí, protože on je silný a ona je slabá. Je jako Dubček, který dělá uprostřed jediné věty půlminutovou pauzu, je jako její vlast, která koktá, lapá po dechu a nemůže mluvit. Ale právě ten slabý musí umět být silný a odejít, když ten silný je příliš slabý, než aby uměl slabému ublížit." - citace z té části, kdy se Tereza rozhodne odjet ze Švýcarska zpět do Ruskou okupací zmítané Prahy.
Jejich láska byla plná protikladů, protkána Tomášovými nevěrami, které přesto nijak nepodkopávaly cit, který choval k Tereze. Ve finální části si i samotná Tereza uvědomuje, že jeho cit nebyl shovívavostí vůči ní, že ji miloval cele a bezpodmínečně, že jen jeho tělo a mysl občas potřebovali prázdniny, které pro něho představoval jeho libertinský způsob života, od něhož následně sám opouští ve chvíli, kdy se stěhují dobrovolně na venkov, aby unikli před totalitářskou všudypřítomností, která obestírala v té době všechna velká města.
Kniha ve mně vyvolala mnoho myšlenek, dokázala mne rozesmát (domnívám se tvrdit, že knížku stojí za to si přečíst už jen kvůli větě: "Stalinův syn položil život pro hovno." anebo kvůli úvahám, zda Bůh má střeva a defekuje), dokázala mne rozplakat, především poslední část o Kareninovi. Uvědomila jsem si, že zrada nespočívá vždy v záměru někomu ublížit, ale prostřednictvím zrady můžeme vystoupit z řady... že pro některé je zrada nutnou součástí života, že když není koho zradit, začneme trpět nesnesitelnou lehkostí bytí, stejně jako Sabina.
"Láska začíná metaforou. Láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší poetické paměti."
Úchvatná kniha, někdy ani pět hvězdiček nestačí...
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Trochu melancholicky a z dálky (až odevzdaně působící) romantický psychologický příběh o nevěře a především pohledu na svět za času okupace. Originální skoro hopsavý a velice vzdálený, od citů téměř oproštěný děj, který však naopak zasahuje tou odevzdaností a trošku faktickým popisem běžného, trošku peprného života občanů ČR za okupace. Vskutku povinná literatura a poměrně dost čtivá.