Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541700/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti.jpg
4
3530
3530
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži? Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě. Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ Co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.... celý text
Přidat komentář
Možná jsem od knihy čekala trošku víc. Mnoho myšlenek bylo opravdu zajímavých a Kunderovi patří můj obrovský obdiv. Můj hlavní problém byly ale postavy. Autorovi se zkrátka nepodařilo mě přesvědčit, že jsou alespoň trochu reálné. Třeba jsou. Třeba je tato skepse způsobená jen mými malými životními zkušenostmi. Asi bych tedy pouze zmínila, že tato kniha je tak unikátní, že rozhodně stojí za to si na ni udělat vlastní názor...
Pana Kunderu jsem si leta odkladal...a mozna to bylo dobre...nevim, jestli bych tuto knihu prijal v 15 stejne, jako dnes, kdy je mi 30...
Priznam se, moc jsem nevedel do ceho jdu. Ze zdejsich komentaru jsem si nebyl schopny vytvorit jasnou predstavu. Mozna to byla trochu obava z tezkeho cteni, mozna obava z nametu, co nezaujme a mozna i jake ocekavat psane remeslo.
Ohodnotil bych to asi takhle.
-Ne, neni to lehke cteni, je dobre u toho premyslet..a srovnavat si vlastni paralelu zivota v rovnobezce a i soucasne udalosti v Evrope (jsem 3.generace od Ruske okupace a ola, je to tu zase)
-Namet... je tak prosty a tim tak slozity...
-Spisovatelske remeslo - Tady bych si dovolil smeknout klobouk, ktery nemam. Nevzpominam si v poslednich letech, kdo me psanym projevem z nasi kotliny tak uzemnil... Tohle je skvele..dobre zvolena slova, promyslene vety... v knize (vypujcene v knihovne) tuzkou nekdo oznacil zajimave myslenky...a ze jich tam bylo.
Muss es sein?
Es muss sein! Es muss sein!
Tak, tak,...Kundera "filozofuje pro filozofování". S odstupem doby a otřískáním životem mi některá "moudra" s každým dalším přečtením "řídnou". Pořád je však vysoký nadprůměr a výjimečnost, kdy některé z myšlenek (i přes spisovatelův kontroverzní naturel "schovávaný za dílem") lze minimálně "do tvrdého dřeva tesat".
"Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování."
Kundera zde napsal příběh tak trochu o každém z nás. Možná proto se nečte lehce, ale o to je čtenářský zážitek intenzivnější.
Ze začátku mě kniha absolutně nadchla. Pak ale začal převládat pocit, že čtu snůšku filozofických keců, které jsou nám předávány prostřednictvím čtyř nesympatických figurek, jejichž uvažování je mi vzdáleno na kilometry. O knize jsem hodně přemýšlela a hodnotila ji na škále od odpadu až po pět hvězd. Nakonec zakotvuji na třech. Zaujal mě popis snů Terezy a taky život Karenina. A souhlasím s názorem, že kdybych ji četla ve věku okolo dvaceti, asi mě zaujme mnohem více.
Dlouho jsem seděla před prázdným rámečkem na komentář.. protože tady se hodně těžko cokoliv píše, to se musí prožít.. tedy přečíst :-) Je bezpochyby, že je autor výborný spisovatel, hraje si s jazykem, používá mnoho metafor a neobvyklých zamyšlení.. Což vede k přemýšlení čtenáře.. Občas se zasmějete a občas je vám těžko.. Pro mě byla velká chyba si o autrovi něco přečíst, protože teď z pohledu toho, co se o něm píše, vypadají věci trochu jinak, jako kdyby se postava Tomáše chovala v některých věcech tak, jak by se zpětně býval autor rád zachoval.. Kdo ví.. Možná jsou tyto úvahy scestné, možná ne.. Rozhodně stojí za to si knihu přečíst :-)
(SPOILER)
Román velmi věrně zobrazuje psychologii vztahů, jak si každý do nich vnášíme ty dobré věci, ale i své nezahojené šrámy z minulosti - traumata z dětství, zakořeněné vzorce, strachy, potřeby a nepochopení sebe sama i druhých navzájem. S neuvěřitelnou lehkostí jsou zde také vykresleny charaktery postav, že mám pocit, že je úplně znám a rozumím jim. Nikdo z nich není jen dobrý nebo jen špatný. A na konci jsem slzela, protože stejný odchod nejlepšího přítele po 13 letech jsme v rodině prožívali před několika měsíci. Krátké kapitoly plynou tak rychle, až mi to bylo líto a snažila jsem se knihu nehltat, ale prožít a užít. Pro mě skvělý zážitek. Takový ten, kdy ztratíte pojem o čase. Zařadím si jeden výtisk do své malé knihovny, protože jsem si už během prvních sto stran vypsala několik odstavců myšlenek, které mě zaujaly a chci mít možnost se k nim vracet kdykoli. Jedna za všechny:
,,Dokud jsou lidé ještě mladí a hudební skladba jejich života je teprve u svých prvních taktů, mohou ji psát společně a vyměňovat si motivy, ale když se setkají a jsou už starší, jejich hudební skladba je více méně uzavřena a každé slovo, každý předmět znamená něco jiného ve skladbě jednoho i druhého."
První knížka od Kundery, odposlouchano v audio verzi. Líbila se mi, trošku někdy příliš filozofování, ale sedlo to tam. Hodně myšlenek v těch příbězích mě oslovilo. Líbilo se mi, jak jsou popsané postavy, jak jsou obsažené, vykreslené se všemi nedostatky...
Tak nevím jestli je to mnou, autorem nebo knihou samotnou. Ale nesedli jsme si. Když si člověk odmyslí metafory, přirovnání a filozofická zamyšlení, tak mu zbyde obyčejný román s milostnou zápletkou na pozadí před a po sovětské okupace.
Ach jo. Já nevím.
Kunderu jsem dlouho nechávala bez povšimnutí. Samozřejmě mi to jmeno bylo dobre zname. Ale furt jsem myslela, ze k nemu musim dozrat...
Tak jsem si rekla, ze bych se na neho s blizici se tricitkou asi uz mela vrhnout.
Pribeh se cetl prijemne, ale to neustále filosofovani doslova nad hovnem... to uz mam asi za sebou.
Tak me vlastne mrzi, ze jsem ho necetla v tech 19-20, byla bych nadsena.
Ted uz me moc nezaujaly drobne vyznamove nuance, se kterymi si autor neustale hraje.
Bavila me psychologicka propracovanost postav a celkove vnimani lidi. Kundera je skvely analyzator a pozorovatel, ale vic jsem si z knihy asi neodnesla.
Zkusim jeste jine tituly.
A mozna mi za par let da kniha vic...
A mozna jeste min...
Ale je mi jasne, ze se obecne bohuzel o znamem autorovi neslusi mluvit jako o spatnem...
Tato kniha mi sedla mnohem víc, než jsem vůbec čekala. Nesnesitelná lehkost bytí má snad úplně všechno a já po jejím dočtení seděla s husí kůží a přemýšlela snad úplně nad vším. Rozhodně se nebojte se do tohohle čtení vrhnout, nebudete litovat.
Můj první Kundera. Jeho “Nesnesitelná lehkost bytí” pro mne představovala nelehkou mozaiku spletitých událostí zasazených do období totality, filozofické odbočky a nepřetržitý tok myšlenek, polemizování nad Bohem a vlastní existencí, balancování mezi životem a smrtí. Nad tím vším autor opovrhuje kýčem (v kontextu knihy M. Kundera za kýč považuje idylický život dvou partnerů a psa v malebné vesničce), a zároveň klade důraz na protiklady (jak může být lehkost nesnesitelná)? M. Kundera tímto románem jasně ukazuje, že lidský život není pouze kaskádou všední šedi, ale často se ubírá nelineární cestou.
Oblíbená myšlenka z knihy:
“Těm, kteří myslí, že komunistické režimy ve střední Evropě jsou výhradně výtvorem zločinců, uniká základní pravda: zločinné režimy nevytvořili zločinci, ale nadšenci, přesvědčeni, že objevili jedinou cestu vedoucí do ráje. Hájili ji udatně a popravili proto mnoho lidí. Později vyšlo všeobecně najevo, že žádný ráj neexistuje a nadšenci byli tedy vrahové.”
Myslím, že psát nějaká komentáře, o čem dílo je, je zcela zbytečné, protože jestli chcete dílo pochopit, tak si ho musíte přečíst. A dílo je psané tak, že aspoň za mě, Vás hned strhne, jen pak akorát pochytit všechny ty myšlenky...
Niečo viac ako pred rokom som čítal Obraz Doriana Graya a bol som blízko k literárnemu vyvrcholeniu. Vtedy sa nekonalo, no tentoraz s mojím prvým stretnutím sa s Kunderovou tvorbou sa vyvrcholenie konalo. Nesnesitelná lehkost bytí má všetko to, čo od literatúry očakávam - príbeh, tempo, postavy sympatické aj vyslovene vyvolávajúce antipatiu, dej ako aj lyriku a všetko je to namixované v správnych dávkach. Skrátka a dobre, literárne blaho.
První Kundera... Vůbec nevím, jak to popsat. Četla jsem a četla a najednou konec. Na pozadí milostných vztahů probíhá bolestná historie naší země a moře filozofických odboček, nad kterými se můžete, nebo taky nemusíte pozastavit. Knížka, kterou přečtu někdy znovu a možná v ní objevím něco úplně jiného než dnes... Není určitě pro každého a musí přijít v pravou chvíli. Doporučuji!
Příběh jako dokreslení filozofického pojednání o smyslu života. Sledoval jsem jej však jakoby zúženým průzorem bez patřičného rozhledu. Dokážu tak sledovat autorovy úvahy, ale nedokážu již domýšlet jejich důsledky. Chápu jeho rozčarování nad pojetím filmového zpracování.
První knihu, kterou jsem od autora přečetl na základě doporučení cizince, který vztah této dvojice přirovnal k jednomu z mých nejoblíbenějších hudebních alb. (Nesouvisí s knihou jako takovou, asi to nikoho nezajímá, ale šlo o "Ultraviolence" od Lany del Rey.) Překvapilo mě to, proto jsem se ke knize dostal. A rozhodně jsem nelitoval, příběh mě chytil už od prvních stránek, které jsou velice náladové a expresivní. Okusit Kunderův poetický a inteligentní styl psaní po přečtení spousty románů s plackou, které jsou psané jako přes kopírák, tohle bylo velice dobré osvěžení, které mi vnutilo zájem o klasickou literaturu. Nemám, co bych knize vytkl, protože se mi líbila úplně celá. Hlavní postava, zápletky, popsání doby, začátek, konec, styl psaní... Jen jsem (podle mě) v 18 letech nebyl na knihu úplně zralý, proto věřím, že při dalším přečtením se do knihy zamiluju ještě o něco více.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholieAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Slavná knížka Milana Kundery je opravdu zajímavě napsaná. Vyskytuje se v ní er-forma, ale autor si s ní dost pohrává. Kromě občasného skoku v děje si svými poznámkami o struktuře románu jakoby drží od postav odstup, ale zároveň zase jinými poznámkami naznačuje, že jsou postavy skutečné.
Nesnesitelná lehkost bytí je milostným příběhem, ve kterém se filozofuje a prozkoumá se v něm nelehký život v Československu za dob komunismu. A vlastně všechny tyto tři aspekty knihy jsou zde nezvyklé. Romantická část nepostrádá lásku, ale oba zdejší vztahy ne úplně fungují. Například proto, že hlavní mužská postava se nedokáže vzdát svých bokovek. Filozofická část je psaná v lehkém stylu a Kundera se odkazuje na různé filozofy a jejich myšlenky provokativně a přisprostle rozvádí. A totalita v Československu je tu v lecčem naprd, ale zároveň není nijak démonizovaná, protože hlavní hrdinové jí relativně příjemně proplouvají. A ukáže se tu i povrchní aspekt disidentu.
Kniha také sem tam přijde s nějakou tou sexuální sprosťárnou, takže pokud je Nesnesitelná lehkost bytí povinnou četba na gymplu, tak doufám, že žáci nepředčítají určité pasáže nahlas. Někoho, kdo je ohledně sexu puritánský, může kniha i slušně rozhodit.
Nesnesitelná lehkost bytí působí stále svěžím a neokoukaným dojmem. Navíc je to čtivé.
Myslím, že kniha může ale i dnes narazit na to, že některá témata budou prostě na někoho "moc". Nemyslím si, že by byl román v dnešní době nějak zvlášť provokativní, ale například některé postavy nemusí být každému sympatické. U mě to bylo tak tak - s žádnou z hlavních postav bych se kamarádit nechtěl, ale byly dostatečně fascinující na to, abych si o nich něco málo přečetl - s čestnou výjimkou druhé hlavní mužské postavy. Franz je zamilovaný do umělkyně Sabiny, se kterou předtím spal hlavní hrdina Tomáš. Jeho příběh mě moc nezajímal, i když pak vyvrcholí překvapivě komediální a provokativní satirou na téma "celebrity zachraňují svět". To byl docela úlet, který si myslím, že není příliš dobrou satirou (je příliš jednoduchoučká), ale vtipně napsané to bylo.
Netypická milostná knížka, která se dobře čte.
Sedm lásek za dob totality z deseti.