Nestvůra z Essexu
Sarah Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383066/bmid_nestvura-z-essexu-HTm-383066.jpg
4
249
249
Londýn 1893. Když mladá Cora Seaborneová ovdoví, je to pro ni spíš úleva než rána. Nešťastné manželství i život ve městě ji ubíjely (někdy až příliš doslovně), a tak pro ni pobyt na venkově v Essexu, uprostřed přírody, o niž se odjakživa zajímala, představují novou naději na světlejší zítřky. A opravdu, pobřežní vesnici Aldwinter si hned zamiluje a v místním pastorovi Williamu Ransomovi a jeho rodině najde přátele. Idylku však naruší zvěsti o návratu legendární nestvůry, obřího hada, jenž přichází z moře a požírá vesničany. Zatímco Cora doufá, že nalezne nový živočišný druh a vyslouží si cedulku v Přírodovědném muzeu, pastor Ransome vidí v těchto zvěstech bludařství a odklon od pravé víry, proti nimž je třeba bojovat. Nestvůra z Essexu je román o svobodě, poznání, přátelství a lásce, o ideálech a vysokých cílech i o protikladech, které se přitahují.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
The Essex Serpent, 2016
více info...
Přidat komentář
Už neviem prečo, ale myslel som si, že táto kniha bude horor krížený s poviem príklad Malými ženami. Celkom lákavá predstava, čo poviete? Je pravda, že ani samo vydavateľstvo tak úplne nevedelo, ako to predať resp. charakterizovať a tak sa na obale objavujú viaceré podľa mňa nie úplne presné spôsoby reklamy. Raz je to historická romanca, potom sa spomína Dracula. Ale nejde o to, že som čakal horor a dostal som historickú melodrámu s mystickými prvkami. Ide o to, že som dostal slabý príbeh, ktorý ma nebavilo čítať. Autorka zrejme vie písať, aspoň to tak z tejto knihy vyzerá, „menší“ malér je „len“ v tom, že postavy sú nezaujímavé, dej nedobrý a dialógy nudné. Viem, že si to odporuje, ale môžete napísať nudný príbeh aj ak ste dobrý spisovateľ. Najviac ma chytilo objavenie „príšery“ na brehu, a ani to nebol žiadny horor, ale skôr melancholická atmosféra. Viem, že existuje seriálové spracovanie s Tomom Hiddlestonom, ale po tomto prúsere naň vôbec nemám chuť a to už je vážne čo povedať, lebo pozerám „všetko“. Palec hore za obálku, ktorú ak nastavíte tak, že na ňu v správnom uhle dopadne svetlo, ozelenie.
Sarah Perryová je bezesporu spisovatelkou s velkými ambicemi, jež si zakládá na poctivé práci se stylistikou i na důmyslné nadstavbě, ukryté v příběhu zdánlivě všedním. Jenže prokousat se vším tím balastem, který se zpočátku zdá veskrze důležitý, jen abyste o dvě stě stran později pochopili, že pouze dotváří kulisu anglického venkova, to chce náturu skutečného milovníka psaného slova. Tím nijak nezpochybňuji důležitost sdělení, ale v mém případě se jedná o banální téma ukryté pod ještě banálnějším dramatem. Já však tyhle sofistikované kritiky maloměšťáckého způsobu života příliš nevyhledávám, protože v důsledku mi neříkají nic, co bych si už nevyzkoušel na vlastní kůži. Nestvůra z Essexu má navíc tu nepěknou vlastnost přelétat z postavy na postavu a nechávat za sebou množství neuzavřených motivů, jež průběžně ztrácejí a zase nabývají na důležitosti. Předčítat to někomu při hodinách literatury musí být paráda, ale očekávat od toho dobrodružný obsah bylo z mé strany začátečnickou chybou.
Občas se děj trochu táhnul, ale pokud knihu čtěte a zvažujete, že byste ji odložili, rozhodně ji úplně nezahazujte :)
Viděla jsem nejdřív seriál, který mě přivedl ke knižní předloze, a moc mě bavilo, s jakým nadhledem a mnohdy i ironií autorka k jednotlivým postavám přistupovala. Četlo se mi to lehce a děj krásně ubíhal, ale možná to bylo i proto, že už jsem věděla, co bude následovat. Samozřejmě se našly odlišnosti, ale jinak jsem spokojená. Jen ten konec se mi mnohem víc líbil v seriálu :-)
Kniha se mi líbila, užila jsem si barvité popisy ponurého Londýna i bahnitého Essexu na břehu moře. Jako bych tam byla. Dýchla na mě tajemná atmosféra viktoriánské doby i nepříjemných podobenství a zajímavé postavy. Ještě o tom budu muset popřemýšlet.
Kniha ma zajimavou obalku, ale to je tak asi vse. Hrozne jsem u ni trpela a nedokazala se dostat na vlnu autorcina stylu, pritom kniha mela potencional. Skoda..
Popisný román o přírodě, vědě a víře - a lidech, kteří jsou jimi obklopeni. Je to moc hezky napsané, ale opravdu velmi pomalé. Člověk musí mít dostatek času, aby si to vychutnal.
Strasna kniha. Ako keby autorka zacala pisat viacero pribehov o roznych ludoch, ale zistila, ze vsetky su prilis kratke a tak ich spojila do tohto. Mnoho pasazi (niekedy aj par viet v ramci jedneho odseku) na seba nenadvazuju a posobia zmatocne.
Postavy su do jednej nesympaticke a ich vzajomne vztahy posobia neprirodzene - presne, ako hovorim vyssie, akoby nahodne zlucene nesuvisiace pribehy.
Svojou poetikou mi to pripomenulo Lucy Maud Montgomery, ale ta nikdy netrpela tym, ze sa chce venovat desiatim temam naraz a jej knihy su lahke a snive. Toto bolo zbytocne komplikovane, lebo chcela tam byt aj romantika a najroznejsie medziludske vztahy, aj prijatie autistickeho dietata, aj socialna otazka, aj feminizmus, aj viera vs. veda ci pokrok vs. spiatocnictvo v mysleni a je z toho gulas, zavinuty do metafor a siahodlhych opisov. Vela veci je nacrtnutych len okrajovo, ved citatel si domysli, ale ked ich tam je vela, je to otravne.
Viaceri hovoria, ako im to pripomenulo viktorianske Anglicko...mne vobec. Ked citam Burlive vysiny alebo Jane Eyre, doslova citim hmlu a vietor zo slatin a taku tu typicku tajomnost, tu som citila len nudu a posledne kapitoly som len netrpezlivo prelistovala, popreskakovala vsetky tie filozoficke zamyslenia.
Ale ano, obalka je krasna, ta je vinna, ze som si to priniesla domov.
Ke čtení mě nalákala krásná obálka, ale bohužel se přidávám ke čtenářům, které kniha nebavila. Děj je podán popisně a rozvlekle a na takový počet stránek je minimální, do čtení jsem se musela nutit. Nadhozen je nespočet témat, ale výsledek, jak když pejsek a kočička vařili spolu dort. Vše je nakonec založeno hlavně na charakterech postav a jejich vzájemných vztazích, ale ouha - v podstatě žádná z těchto postav mě nezaujala a nezajímalo mě, co s ní bude. Roli zřejmě hraje i nějaká symbolika nebo metafora, kterou jsem ale nepobrala. Konec do ztracena. 50 procent a dávám dvě hvězdy, byla jsem zklamaná.
Vlastně asi rozumím tomu, že ta kniha mohla někoho nudit. Mně to pomalejší tempo nevadilo, protože ten děj ani ten ještěr/had nebyl tím nejdůležitějším. Vlastně i chápu některé nesympatie k hlavní hrdince.. někdy jsem je měla také. Ale když to vezmu v globále..pestré a zajímavé postavy a ještě zajímavější vztahy mezi nimi. Kdybychom dokázali s přátelskou úctou respektovat názory jiných lidí, byl by svět pěknějším místem. A možná kdybych tuhle knihu četla před rokem 2020, možná by mi tenhle aspekt nepřišel tak okouzlující a knihu bych odložila jako nezáživnou.
Další věc, která tam mohla trochu nadělat paseku, byl překlad.. četla jsem ji v originále a několik pasáží jsem zkusila srovnat s českou verzí.. nebylo to ono.
A taky bylo poznat, že tu knihu psala autorka, která z Essexu pochází.. asi by nikdo cizí nedokázal tak dobře popsat tu pošmournou blátivou krajinu. A ještě tak, že by mě lákalo ji vidět :-)
Takovej postmoderní mix, od všeho něco, ale nic pořádně, všechno vám bude něco připomínat, ale nezanechá to ve vás po přečtení moc stop. Paradoxně mi přišlo zfilmování lepší než kniha.
Cora po smrti svého manžela odjede na venkov. Aby tam lépe zakryla, že po svém muži rozhodně truchlit nebude. A aby mohla konečně dělat, co jí skutečně baví. Ale je rok 1893 a ona je žena. Takže když odhalí důvod, proč odjela na venkov, neshledá se to s pochopením přátel, které tam potká. A jejich doporučení rodiny Ransomových, kde by Cora mohla zůstat a hledat svojí bájnou příšeru spíš působí jako "ať si holka hraje, vyklidní se v močálech, protože v tomhle stavu se v Londýně znovu ukázal nemůže". A vlastně ani u Ransomových nečeká, že bude se svojí otevřenou myslí přivítána dvakrát vřele. Zde totiž dochází ke střetu dvou úplně odlišných světů, takže než se tam Cora dostane (ona ovšem udělá to samé), i dost odsuzování. A když se ty světy střetnou...mě bylo jedno, co se bude dít dál, protože to je na tom to hlavní. Protože tahle kniha je plná protikladů hned několika druhů a rovin. A je to podáno tak, že i přestože jste zastáncem dané myšlenky, autorka umí ten opak podat tak, že druhou stranu alespoň chápete, byť nemusíte souhlasit. A to je moc fajn :)
Možná je ku čtenáři nefér, že vydavatel nevydal knihy za sebou, jak je autorka napsala, ale podle toho, čím se proslavila nejvíc. Možná bych tady potom nečetla tolik zvláštních komentářů, které vypovídají víc o tom, že lidi nevěděli, co čekat, krom toho, že v ruce drží knižní hit. Protože autorka dělá v téhle knize úplně to stejné jako v Po mně potopa. Důležité jsou postavy, vztahy mezi nimi, atmosféra a tím se nějak vybuduje příběh a ten prostě nějak "dopadne". Nebo to dopadne, jak to dopadne. Protože život taky nekončí poslední tečkou...nebudu lhát, poslední dopis Cory mi zlomil srdce, protože jsem jí naprosto chápala. Z mnohem více důvodu, protože všem muselo být jasné, že to skončí takhle. Ale spíš šlo o to, jak byl začátek knihy tvrdý a nepřístupný. A jak šel děj dál, všechno bylo takové příjemnější, přístupnější, lidštější. Že to prostě cítí s hrdiny, byť se řítí do očekávatelného konce...právě na to tam bylo těch 400 stran...
A já si hned na začátku proto říkala, že ta nestvůra rozhodně žádná neexistuje, ale je to jenom záminka pro to všechno, co se odehraje. Že je to pouze metafora změn. A pokud by tam nakonec byla, tak že bych se nedivila, kdyby se zjevila až na posledních deseti stránkách, a mezitím by její "stín" stihl zničit životy všech kolem. A všechno rozcupoval. Jak to bylo doopravdy, v knize...
Nestvůra z Essexu je kniha o věcech, na kterých záleží. O lásce, síle přátelství, rozdílech i o tom, co nás na druhou stranu spojuje. Ale především je to příběh o nás všech. Byť je začátek pomalý, je napsaný krásně, jak to jenom Sarah Perry umí, i přes tu odtažitost. A buď tam ten příběh plný velkých a důležitých myšlenek vidíte nebo ne, já jo, a vážně jsem si to užívala. Ale pokud bych měla porovnat, Po mně potopa mě stáhla do sebe o trochu víc, tedy až druhá polovina. Ale zpět, kniha se odehrává rok a v textu je krásně vidět, jak na sebe všichni lidi vzájemně působí a oni se podle toho vyvíjí. Což lze hezky vidět na dopisových pasážích a ty některé rozebírané věci. Protože tohle není na efekt. Jsou to věci, které se Will a Cora bojí říct nahlas a je mi jasné, že kdyby to jeden z nich nakonec i udělal, tak odpověď slovy by byla jiná než na papíře. To pomalé prolínání a ovlivňování jejich názorů a světů, protože jedině tam jsou skutečně upřímní. Protože papír, ten ty kolem přece nemůže zranit. To jenom činy...
Opět moc krásná obálka, jejíž detaily oceníte pouze držením knihy v ruce. Jenom mě mrzí překlad názvu knihy. Kdo četl, ví proč je "had" ze slovenského názvu vhodnější a taky blíž originálu.
Lovecraft nařezanej Janou Eyerovou zní z voleje jako něco, čím bych si chtěl vytapetovat pracovnu. Jen kdyby to Sarah Perry nemíchala tím nejméně vlídným způsobem ever. Bez srdíčka. Bez opratí. Bez napětí. Zato s květnatými popisy prostředí a pocitů, které jsou jinak líbezně nádherný. Strašně jsem doufal, že se mi to časem začne líbit víc. Děj je totiž fajn, chirurgický i archeologický odbočky sexy, ale bohužel. A to jsem tomu do poslední stránky věřil.
Tahle kniha je tak zvláštní, že nevím, co si o ní myslet. Zvláštní je příběh, emancipovaná hlavní hrdinka, zvláštní jsou i ostatní postavy, nezapadá mi to do žádné škatulky. Kniha zachycuje viktoriánskou éru v Anglii, ale prizmatem současnosti: skrze feminismus, emancipaci, sociální otázky a bydlení, pokroky ve vědě, lékařství. Působí absurdně, že by se takový příběh mohl tehdy odehrát, zároveň asi vlastně ano, jen by ho v té době takhle nikdo nenapsal. O sto let později a s odstupem už si to mohl dovolit.
Jsem líná psát dlouhý elaborát. Kniha mě bavila, reálie byly popsány dokonale do nejmenších detailů a ani příběh nenudil.
Tato kniha je něco podobného jako Kroniky prachu - nádherná obálka a zajímavý obsah na přebalu. Vy si knihu půjčíte a už myšlenky jedou na plné obrátky, co se bude dít a jaký bude asi příběh. Poté začnete číst, a ouha. Ze začátku si řeknete, tak než se to rozjede, pak to bude lepší, najednou zjistíte, že už jste pomalu v půlce knihy a ta je pořád stejně nudná, pořád se v ní nic neděje a nejraději byste jí odložili s tím, že tohle nemá cenu dál číst. Jenže protože neradi necháváte knihy nedočtené... A když se dlouhým a bolestivým porodem dočtete na konec, tak si řeknete, co tohle bylo za paskvil?
V knize se nic neděje. Je nudná a otravná, stejně jako její postavy a musím souhlasit s Daisuke, překladatel, korektor a redaktor by si měli najít jinou práci, nebo alespoň zopakovat pravidla českého pravopisu a trochu si udělat pořád v historických osobnostech...
Moje očekávání bylo veliké... přecejen na idnes recenzi knihu hodnotili 90procenty..realita pro mě byla krapet střízlivější. Nemohu říct, že by mě čtení nebavilo, to rozhodně ne. Zaujalo mě, když se nakonec v poděkování uvádí, z jakých zdrojů autorka čerpala inspiraci (lékařství, móda paleontologie, bytové otázky) a že román vlastně poměrně věrně odráží dobu, tehdejší trendy apod.
Tato kniha mi dala docela zabrat. A přitom nemohu říct, že by mne kniha nebavila, protože mne vlastně bavila docela dost.
Autorka píše dost specifickým způsobem, který určitě nebude vyhovovat každému. Styl psaní je poněkud rozvláčný, ale přitom dokáže působit docela hutným dojmem. Jedná se o příběh s docela silně propracovanou strukturou, kdy na začátku kniha působí zdánlivě o ničem a rozjíždí se dost pomalu, ale nakonec vykresluje zajímavé protiklady světa zobrazené na příkladu hlavních postav.
Ač by se možná někomu mohlo z anotace (v kombinaci s názvem) zdát, že ústředním motivem knihy bude hon na nestvůru a boj se bude odehrávat na vodách, nenechte se tím určitě mýlit. Hlavní boj se odehrává na souši mezi lidmi. Utkává se zde svět vědy, rozvoje a rozumu se světem víry, pověr a náboženského tmářství. Stojí tu proti sobě postavy povahově naprosto odlišné, které se ale i tak dokážou sbližovat a snad i doplňovat. A svými protikladnými způsoby chování a smýšlení navzájem obohacovat.
Autorka tu zároveň otevírá téma sociální, kdy na příkladu lidí žijících v Londýně zobrazuje život bohatých a rozmařilých v kontrastu s lidmi živořících takřka na ulici.
Kniha je zároveň prodchnuta směsicí silných mezilidských vazeb a emocí. Zároveň je to místy obohacené krásně lyricky pojatou atmosférou, místy tak trochu mystickou až nadpřirozenou v protikladu se syrovou realitou každodenního života.
Pokud máte rádi podobná témata v literatuře, máte rádi trochu náročnější literaturu, napsanou krásným jazykem a s podmanivou, hutnou atmosféru, mohla by vás tato kniha zaujmout.
Nakonec dávám 4 hvězdy z 5. Autorčina kniha Melmoth mi přeci jen seděla o něco víc a víc se mi vryla pod kůži. Každopádně i tak Nestvůra za pozornost stojí.
Sarah Perry v tejto knihe pracuje hlavne na dvoch veciach – na vykreslení postáv a vytvorení atmosféry. Pričom tieto dva prvky sa výborne dopĺňajú. Jej postavy sú predovšetkým realistické, tým pádom nie sú všetky úplne sympatické. Týka sa to už hlavnej hrdinky Cory, no nielen jej. Obdobne obstoja aj jej čudácky syn alebo všetečná spoločníčka.
Autorka síce otvorene hovorí o ich často neľahkých osudoch, čím vysvetľuje ich občas svojské správanie, no nesnaží sa čitateľa citovo vydierať. Len ho núti mať oči otvorené a pristupovať k aktérom s istou mierou kritického myslenia. O to krajšie je potom sledovať ich prerod a to, ako ich udalosti ovplyvňujú.
Okrem toho sú však postavy aj typickým výplodom svojej doby. V meste ide hlavne o spoločenské postavenie, kontakty na vysokých miestach a celkové dekórum často nešťastných rodín. Dedinčania zase prepadajú istej poverčivosti a celkovej naivite.
Z tohto hľadiska sa Perry podarilo výborne vystihnúť nielen dobu, o ktorej píše, ale aj dobové myslenie jej predstaviteľov. V historickej fikcii je to silný a niekedy autormi podceňovaný prvok. V prípade tejto knihy naznačuje dôkladnú prípravu a tiež zmysel pre detail.
V obdobnom duchu je vystavaná aj atmosféra. Tá je hlavne hutná a ponurá, budovaná od úplne prvého slova. Postavená na metaforách a dlhých opisoch občas navodzuje zdanie, že dej má mnoho odbočiek. Ide však len o dômyselnú ilúziu, nakoľko samotné dianie je prevažne lineárne. Len myšlienky postáv sa občas zatúlajú. Aj preto je čítanie náročné na pozornosť. Hlavne zo začiatku dokáže poriadne potrápiť.
No vo svojej podstate ide o čistokrvný gotický román a autorke skrátka tento žáner svedčí. A priestor dostávajú aj zaujímavé zamyslenia. Podobne ako v knihe Melmoth, aj v tejto sa autorka okrajovo dotýka tém ako putovanie za niečím a útek pred niečím. Zdôrazňuje však kontrasty v spoločnosti aj medzi ľuďmi. Udalosti v knihe navyše Perry využíva na vývoj charakterov postáv a nielen tie hlavné ukazujú možno až prekvapivú silu. Samotné vyvrcholenie deja, ktoré prichádza postupne a nevtieravo, srší predovšetkým nádejou a zmierením.
Kniha Had z Essexu je ukážkovým príkladom gotického románu zvýrazneného pomalým tempom potrebným na vybudovanie žiadanej atmosféry. Poteší teda skôr trpezlivejších čitateľov ochotných preberať sa zákutiami myšlienok nie vždy sympatických postáv. Pre tých odhodlaných pripraví nejedno zaujímavé zamyslenie i pekné posolstvo. A takisto poteší krásnou hrou s jazykom.
Štítky knihy
anglická literatura viktoriánská doba anglický venkov příšery, monstra zfilmováno – TV seriál
Poměrně zvláštní kniha, která na sviznosti vyprávění nabrala až v druhé polovině. Příběh a osud několika hrdinů, u kterých jsem měla problém se zpočátku zorientovat. Dej je zasazen do viktoriánské doby. Příběh vykresluje život ve městě i na venkově, trápení a osudy jednotlivých aktérů. Je zde mnoho kontrastů. Kříží se zde křesťanská víra ×mýty. Z knihy mám rozporuplné pocity. Hvězdy dostává za pěknou obálku, lyrické pasáže popisující přírodu Essexu a myšlenku, kterou si po přečtení odnáším - jak si mysl, dokáže s člověkem prohrávat.