Netrpělivost srdce

Nezapomenutelná !!! Četla jsem ji 2x a určitě ne naposled.

Kniha popisuje pravou lidskost a sděluje, že když konat dobro, tak do všech důsledků.

Na tuhle knihu asi nikdy nezapomenu. Jistě, je velmi dobře napsaná, postavy jsou mistrně vylíčeny. Mnou otřáslo to téma, protože se mě hluboce týká. Problém milostných trápení člověka na vozíku budu za pár let řešit se svým synem a už teď se velmi velmi bojím, jak to choulostivé období zvládneme. Vím, že knihu už asi nikdy číst nebudu - p. Zweig promine - ale je to pro mě velmi bolestivé.

Veľmi silná kniha, ktorá vo mne bude dlho rezonovať. Výborne vykreslené myšlienkové pochody hlavného hrdinu. Človek si pokladá otázku, ako by sa v danej situácii zachoval? V zrkadle dnešných románov plných klišé a romantickeho sebaobetovania a dokonalých hrdinov je tento príbeh plný človečenstva v jeho nefalšovanej podobe.

Román, který má velkou hloubku. Šel mi z něj mráz po zádech.

Krásne čítanie. Človečina vo farbách všetkých vlastností. Paleta farieb je veľká a autor sa ich nebojí dať na oči. Zdalo sa mi, že cez hlavného hrdinu odkrýva všetky vrstvy mladého muža. Zmatok, nerozhodnosť, empatia a zbrklosť. Kniha plná sebespytovania sa. Ďakujem za tento príbeh, ktorý mi našepkal, aby som bola trpezlivejšia.

Skvelý psychologický román o škodlivosti súcitu a neopätovanej láske chorého dievčaťa , jeden z najlepších aký som čítala. Určite sa k nemu ešte niekedy po rokoch vrátim.
Zweig v úvode predstavuje dôstojníka - vojnového hrdinu, s ktorým ho zoznámi spoločný známy. Ten sa mu zverí so svojim tragickým tajomstvom, ktoré ho roky prenasleduje a ktoré z neho spravilo "hrdinu", za akého ho všetci majú. On sám takéto chvály odmieta a hovorí, že do vojny utieklo oveľa viac mužov ako sa z nej vrátilo. Ako sa na konci knihy dozvedáme, celé jeho hrdinstvo bolo len výsledkom pohromy, ktorú spôsobil a za ktorú sa chcel vytrestať. Dúfal, že ho za to stihne spravodlivý trest v podobe smrti alebo sa vráti ako mrzák. To ho hnalo, do najnebezpečnejších vojenských úloh a situácii.
Rozpráva príbeh nevyzretého mladíka - poručíka kavalérie niekde v malom zapadnutom uhorskom mestečku. Všetko sa začína jeho účasťou na plese u miestneho magnáta (v skutočnosti židovského zbohatlíka) a nepríjemným nedorozumením, ku ktorému došlo v súvislosti s jeho postihnutou dcérou.
Či sa tento príbeh skutočne stal, alebo je len fikciou a výsledkom skvelého rozprávačského Zweigovho talentu sa už asi nedozvieme. Každopádne môžem odporučiť.

Abyste mohli napsat tak dokonalou knihu o etice a lidskosti, musíte být především sám prodchnutý humánností a křesťanskou morálkou. Možná proto už dneska takové knihy nikdo nepíše...

Zweig prostě ví a ze způsobu, jakým si bere na mušku netrpělivost, strach vzepřít se davu a hlavně přehnaný soucit, prostě zamrazí.
Tragický, byť sám o sobě trošku patetický béčkový příběh, beru jako podkres pro výbornou psychickou analýzu hlavní postavy (napsat "hrdiny" by bylo doat zavádějící). Popis toho, jak se Toniho dílčí omyly a zbabělosti na sebe nabalují a stupňují, je fakt vynikající.

Ještě nikdy se mi nestalo, aby se ve mně bily tak protichůdné pocity, jako u této knihy. Zweigův styl vyprávění je dokonalý, pohlcující a jde až na dřeň lidských emocí. A přesto nebo možná právě proto mě neskutečně dráždilo psycho v podání postavy Edity. I když lze tušit, jak příběh dopadne, už od půlky knihy si čtenář klade otázku, kam až může člověk v zoufalství zajít a kolik ponížení na všech stranách to obnáší. Opravdu silné...

Velká škoda, že tak kvalitní kniha se v knihovně nachází ve skladu. Myslím, že si zaslouží čestnější místo a větší zájem čtenářů, než jakého se jí dostává. Stefan Zweig vystřelil šíp, který na 100% zasáhl svůj cíl - mé srdce a způsobil dočasné zatmění rozumu.

EMOCE.. Tahle kniha je jich plná a doslova se mnou díky tomu hýbala. Něco tak emotivního jsem dlouho nečetl, snad naposledy nejvíce podobného Evžena Oněgina, ale i ten byl o poznání slabší. Dokonalé citové dílo o soucitu a neopětované lásce jednoho mladého muže k jedné choré dívce, která je neustálou příčinou konfliktů a dějových zvratů. Co zpočátku vypadalo jako slibný válečný román z 1. sv.v. se nakonec ukáže jako propracovaná a promyšlená psychologická love story, a já tleskám. Bravurně vykreslené postavy, které dokáží oslovit, a ten konec, ten mě dostal (vážně jsem po celou dobu věřil v happy end)..

Nakonec to byla právě netrpělivost srdce, která mě nutila brát knihu do rukou každou volnou chvíli. Tímto dílem si mě Zweig naprosto získal!!

Kniha je plná velice emotivních proměn, kterými si musí chtěj nechtěj projít jak postavy, tak samozřejmě čtenář, prostor není nikterak obsáhlý, dalo by se říci, že je i komorní, ale za to je do pídě ( a bravurně) využitý.

Typický Zweig, v celé jeho psychologické nádheře :)

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem, kdy četla. Vtáhne vás do děje a už nepustí. Ještě tak dva dny po jejím přečtení o ní musíte neustále přemýšlet.

Emotivní čtení. Hlavní charaktery knihy zaplavují pocity, které velice často a náhle mění váš pohled na ně samotné. Chvilku s nimi soucítíte, jindy je litujete - někdy je nechápete a téměř až nenávidíte za jejich chování. Tak úžasně dokáže vykreslit vnitřní život svých postav Stefan Zweig.

Celý příběh opravdu začíná omylem, botou, neobratností. Nechci se o něm nějak rozepisovat. Svůj komentář bych rád věnoval postavě, která pro mne nemá v literatuře příliš podobných. Ano, doktor Condor stojí v mých očích vysoko. Jenom rozbor této "anima candida" by zasloužilo samostatnou studii.
Ten jediný, který u ní vydržel. Kterého nezajímají běžné případy. Který nehledá velkou praxi. "Nemohu přirozeně tvrdit, že doktor Condor je lepší lékař než ti druzí... ale vím, že je lepší člověk než ti druzí." Condor jehož soucit nebyl vražednou slabostí. Jeho vyprávění příběhu Lepolda Kanitze patří k vrcholům knihy.
Dr. Condor, kterému matka připravila skvělou partii, dceru profesora a tím i pohodlný život, tak tento téměř polobůh se oženil se slepou dívkou, již nedokázal vyléčit, ale kterou se rozhodl zachránit. " Nikdo nechápal proč jsem se s ní oženil, a na všechno co se vychyluje z úzké a abych řekl normální linie, jsou lidé napřed zvědaví a pak jsou zlomyslní." Ano jedni myslí, že si ji vzal ze strachu, druzí pro peníze. Neobyčejný člověk. Nečekaně jsem v této knize narazil na jednu z nejkrásnějších, ne-li vůbec tu nejkrásnější postavu.

"....a mně bylo náhle dobře v jeho blízkosti...."

Na minimalistickém příběhu, který se dá shrnout do 3 vět, rozvíjí Zweig skvělé psychologické drama s několika hlubokými myšlenkami. Opět jsem se nezklamal, ačkoliv se vlastně nic neděje, nikdy jsem se nenudil. Příběh má (především na konci) také své gradace a vystavěné body. Silné prožívání s postavami a skutečný literární skvost ("Cítil jsem se jako bůh....."). 9/10

Zweig opět dovedně popsal ty nejnitěrnější lidské pocity a emoce, které pasují na dnešního člověka stejně jako před sto lety a i když jsou myšleny zpočátku v dobrém, ve snaze neublížit, mohou rozjet vlak do pekla, z kterého už se nedá vystoupit.