Neuromancer
William Gibson
Case, jeden z nejlepších „kovbojů kyberprostoru“, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít... Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém pátém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:Originální název:
Neuromancer, 1984
více info...
Přidat komentář


Neuromancer je jedna z nejhorších knih, kterou jsem četl. Napsal bych přesný opak na recenzi Metala Messiaha. Ale je to zbytečné. A to jsem si chtěl pořídit Stephensonův "Sníh".


Neuromancer je sci-fi desetiletí X Neuromancer se nedá číst, hlava mi to nebere. A teď si z těhle protiproudů vyberte čemu budete věřit. Nemožné. Tak jsem se rozhodl přesvědčit se sám ke kterému názorovému proudu se přikloním a pustil jsem se do mého prvního kyberpunku. Výlsedek? Proud první výtězí! Lidi je to šleha! Naprosto se nesplnila varování s nutností číst některé pasáže vícekrát...ano, možná to bude potřeba jednou přečíst znova, ale ne kvůli pochopení, ale kvůli tomu o jak výbornou knihu se jedná. Jasně, bylo to první kyberpunkové dílo, takže jsem zezačátku přemýšlel nad některými výrazy slangu a řeči, ale to člověku během čtení dojde, rozhodně s tím nic nezmění opakované čtení některých pasáží. Bál jsem se problémů s orientací v knize typu "kde teď zrovna jsem, v drogovém opojení, matrixu, nebo realitě" ale ani na to v nejmenším nedošlo. Gibson to zaonačil úchvatně...nevede nikoho za ručičku, ale přesto je vždy jasné kde zrovna jsme. V tomhle dílku se netápe. Tahle kniha je jednou z těch vizí které se žijou, hltají a po dočtení se nedaj snadno dostat z hlavy. A nakonec už rozumím i revoluci jakou kyberpunk v osmdesátejch letech na poli sci-fi způsobil. Tohle je totiž úplně něco jiného než ostatní sci-fi. Je to stylová jízda která vám vykope mozek z hlavy někam do oblasti kam slunce nezasvítí. A teď vzhůru do druhého Kyberpunkového věrozvěsta - Bruce Sterlinga.


Spolu se Sterlingovým méně známým Schismatrix Plus nejzásadnější kyberpunkové dílo, které definovalo žánr.
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence, AI Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)Autorovy další knížky
2019 | ![]() |
2015 | ![]() |
2008 | ![]() |
1999 | ![]() |
2020 | ![]() |
(SPOILER) „Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál.“ - Tak začíná nejznámější kyberpunkové dílo, oceněné řadou prestižních cen, které v 80. letech minulého století přineslo revoluci a stalo se nesmazatelnou ikonou a biblí žánru. A svůj status si drží dodnes.
William Gibson nám v Neuromancerovi podává vizi nedaleké budoucnosti, ve které vládnou počítačové sítě, informace, data, hackerství, nejmodernější technologie, obchod, černý trh, kriminalita, mikrobionika, genetická chirurgie. Lidé běžně užívají implantáty a transplantáty ke zdokonalování nebo opravě svých těl, spí v hotelových schránkách, prostorem připomínající rakve a oddávají se zábavě v drogovém opojení, sexuálnímu uspokojení, vysedávají po barech nebo propadají holografickým projekcím a hrám.
SPOILER: Ústřední postavou je bývalý hacker Case. Ten svým tělem pohrdá, neboť jeho jediným opravdovým potěšením je napíchnout se na simstim deck, přenést vědomí do matrixu a prorážet LED organizací střežící důležitá data. Má to ale jeden háček. Case si to podělal u bývalého zaměstnavatele a doplatil na to maximálním možným způsobem: poškodili mu nervový systém tak, aby se do kyberprostoru už nedostal. Takže když pak dostane nabídku pracovat pro záhadného Armitage a vrátit se do starých kolejí, navíc v týmu s černě oděnou Molly se zrcadlovkami (objevila se už v povídce „Johnny Mnemonic“ sbírky „Jak vypálit Chrome“), která je speciálně vycvičená na zabíjení, asi tušíte, jak se rozhodne. KONEC SPOILERU
Gibson nepíše jednoduchým stylem a pro Neuromancera to platí dvojnásob. Nebudete číst žádné květnaté rozhovory, vždy správný slovosled nebo úplně jednoznačné a pro každého srozumitelné věty; ale na kost osekaná holá sdělení, vyjadřující samou podstatu věcí. Setkáte se jak s typickými kyberpunkovými výrazy, místním slangem postav, tak i s úplně novými slovy, které si Gibson pro román vymyslel. To všechno může čtenáře z počátku odrazovat, ale věřte, že čím dál se v knize dostane, tím víc budete do Gibsonova světa zasvěceni.
Příběh nás zavádí do nejrůznějších míst – do industriálního Japonska, Istanbulu i na orbit matičky Země, kde se odehrává převážná část Neuromancera. Děj, často prolínající se s abstraktními vizemi, nabízí paletu zajímavých postav, ale pokud čekáte podrobnou psychologickou analýzu, budete zklamáni. Gibson nechává často na čtenářích, aby si domysleli hlavní hnací motory a motivy chování jednotlivých postav. To ale neplatí pro Umělou inteligenci (v románu má důležité postavení), kterou se vždy snažíme poměřovat lidskými měřítky a vzorci chování, což se na UI rozhodně aplikovat nedá.
Sečteno podtrženo: Kdo se do knihy ponoří, bude odměněn extra zážitkem. Neuromancer vám bude i po přečtení dlouho ležet v hlavě a vy budete dumat nad tím, jestli ještě pořád nejste napíchnutí na kyberprostor...
-------------------------------------------------------------------------------
Krátce bych se chtěl zmínit i o překladu a laserovském vydání roku 2010. Je víc než jasné, že číst Neuromancera v originále musí být zážitek. Josef Rauvolf ale odvedl skvělou práci, minimálně o třídu lepší, než Ondřej Neff (který to sám přiznal v Předmluvě) a přiblížil Gibsonův styl a jazyk českému čtenáři, co to šlo. A co se týče obálky od Laseru, tak to všechna čest.
-------------------------------------------------------------------------------
Pokud vám kniha připomíná film Matrix, tak vězte, že si z ní bratři Wachowští vypůjčili pár základních kamenů pro svůj kultovní snímek.