Nevedomosť
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484290/bmid_nevedomost-VLS-484290.jpg
4
468
468
Melancholik Milan Kundera sa v nesentimentálnom ľúbostnom románe Nevedomosť aspoň v myšlienkach a pocitoch vracia do Československa, ktoré voľakedy musel opustiť. Irena po ruskej okupácii v roku 1968 emigrovala do Francúzska. Josef sa rozhodol o rok neskôr pre ten istý krok, no vybral si Dánsko. Po dvadsiatich rokoch sa náhodne stretnú na letisku v Paríži, obidvaja letia do Prahy na krátku návštevu. Aké bude ich stretnutie? Čo ich čaká v niekdajšej domovine? Cesta vedie do minulosti, k starým priateľom, rodine, na miesta, ktoré mali kedysi radi, no už ich takmer nespoznávajú. Vedeli by sa tu ešte cítiť ako doma? A kde je ich skutočný domov? Román, ktorý vychádza v preklade Eleny Flaškovej, hovorí o tom, že najdôležitejšie rozhodnutia prijímame vo veku neskúsenosti a nevedomosti. Témou je nepochopenie, nespoľahlivosť pamäti, zradnosť spomienok, nemožnosť návratu tých, ktorí strávili polovicu dospelého života v inej krajine a kultúre. Kunderove pozorovania sú presné a neľútostné. Majstrovsky spriada nitky eseje a románu.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , Artforum (SK)Originální název:
L'lgnorance, 2000
více info...
Přidat komentář
Samotný text příběhu dvou hlavních hrdinů by se vešel na pár stránek. O to bohatší, jsou jejich filosoficko-psychologické úvahy. Velmi se mi líbila paralela s příběhem řeckého hrdiny Odyssea a jeho cesty domů.
Mám Kunderu moc ráda....ale asi jak jde život, přijde mi, že se proměňuje i můj vztah k jeho knihám. Dnes ho vnímám jinak, už nejsem tak neomaleně nadšená.....Nebo, možná i Kundera je trošku jiný. Nevadí. Vlastně....proč ne.
Pokud existují knihy nebo autoři, kteří se musí číst opravdu pozorně, Kundera k nim bezesporu patří.
Každé jeho slovo je nositelem významu a je použito naprosto cíleně, promyšleně.
Nejde o žádný líbivý střední proud či “popík”, který má zprostředkovat obsah v co nejdostupnější podobě. Tohle je spíš vážná hudba, která se zamýšlí nad všemi svými aspekty, nad formou a jejími důsledky.
Já to Kunderovi žeru úplně do toho nejmenšího detailu, nasávám každé jednotlivé písmenko, které napíše a právě díky podobným knihám si uvědomuju, jaká je hodnota literatury.
Hnípání se v psychice a pocitech emigrantů, navíc napěchované nezáživnými filozofickými úvahami.
Co do objemu útlá kniha, co do obsahu naplněná hlubokými myšlenkami a filozofickými úvahami. Určitě to není kniha pro každého. Kdo si chce přečíst oddychovku, asi sáhne po jiné knížce. Kdo chce ale chvíli (příp. dlouho) přemýšlet nad některými aspekty lidské existence, ten bude knihou ohromen. Ohromen tím, jak na tak malé ploše je možné koncentrovat tolik pozoruhodných myšlenek a přitom bavit úžasným příběhem. Příběh dvou emigrantů , Ireny a Josefa, jejichž osudy se v knize navzájem na chvíli protnou a zase rozdělí a pro každého z nich mají tyto chvíle jiný význam. Autor prokládá jejich vyprávění úvahami na téma emigrace, stesku po domově (kde jsme vlastně doma?), omezeností naší paměti a vzpomínek na různé životní události, odcizení, naší neschopnosti se poslouchat, vnímat a rozumět si... Pro mě je nejsilnější téma ztráty paměti resp. toho jak různé postavy vnímají jednu a tutéž událost (třeba pouhý krátký rozhovor nebo letmé setkání) ve svých životech odlišně. Pro někoho může být jedno vzájemné setkání, jedna věta, myšlenka, pouhou zapomenutou vzpomínkou ("nevěděním") pro jiného těch několik společných okamžiků v životě znamená naprosto zásadní obrat v jeho osudu.
Dle mého názoru jeden z nejlepších románů Milana Kundery z posledního období tvorby. V podstatě Kundera stvořil (v posledních svých dílech) celosvětově ojedinělou a originální formu románového psaní, prošpikovaného filosofií. Určitě si přečtěte poznámku překladatelky (klobouček za skvělý překlad) a doslov. Stojí to také za to.
Kunderova románová reflexe emigrace a nemožnosti návratu. O tom, jak se každý snaží vyprávět svůj příběh, ale už nemá zájem poslouchat druhé.
Nepřekonala sice mou oblíbenou Nesnesitelnou lehkost bytí, svým příběhem, motivy i nevšedními myšlenkami, které jsou důvěryhodné už jen díky Kunderově životě, který se v mnohém tak podobá tématu románu, také nabízí jedinečný čtenářský zážitek. Nevědění - co všechno se pod pojmem skrývá?
Na to, že je to Kundera a příběh obsahuje mnohé zajímavé myšlenky a filosofické otázky, se čte kniha až překvapivě lehce a pro mě se stala v podstatě jednohubkou. Příběh jako takový mě moc bavil, líbilo se mi provázání několika linií postav, času a míst. A jak u dobré knihy bývá zvykem, chuť na jazyku, která po přečtení přetrvá a nutí čtenáře nad příběhem hloubat, v tomto případě jen tak nezmizí.
čtu poprvé publikaci od tohoto autora, zabývá se emigrací české emigrantky Ireny, velmi zajímavé podání, pan Kundera jí doplňuje i svými poznatky z atiky a postupně i dalších událostí, jsem velmi spokojený
(SPOILER) Kniha zahrnuje kunderovské úvahy na téma “návrat z exilu”. Byla určena francouzským čtenářům, exil byl pro ně historicky nepoznaný, a tedy zajímavý úkaz a teď po 30 letech přichází i k nám, dnes už také nikdo nezažívá exil, nucenou izolaci od domova. Proto je zajímavé pronikat do hloubky Kunderových otázek. Zamýšlí se nad rozdílným pohledem na minulost, pohlíženou optikou poznané historie. Nad neexistujícími vzpomínkami, nad tím, jak každý vidí minulost jinak, podle svých fragmentů paměti. Jak jsou tyto fragmenty paměti nekompatibilní mezi lidmi, kteří se 20 let neviděli, nemohli spolu sdílet vzpomínky. Jak hledí lidé, kteří zůstali, na navrátilé exulanty. Jak se míjejí a nezajímají. Ti co zůstali, se cítí poškození, protože museli dělat ústupky režimu, na exulanty hledí se závistí jako na svobodné ptáky. Exulanti nemohou v paměti vydolovat nic, žádné vodítko na cestě k dávnému domovu. Lidská paměť je selektivní a variabilní nespolehlivá věc.
s Kunderovými romány to mám tak, jako když otevřu pytlík se slanými oříšky: čtu a čtu a nejde přestat, i když je člověku už těžko a možná ho rozbolí žlučník, musím dorazit až do konce, až zůstane jen štiplavá pachuť na horním patru a špatné svědomí
Čtenářská výzva DK - prvé setkání s autorem a náhodné. Hned mě nevtíravě a nenápadně nutil k rozhovoru... , navrhoval témata, stále má, co říci a najednou jsem nebyla sama.
Přestože má nárok na svůj zasloužený klid, vyhledává bezpečný kout, chápu. Často se očekávání nenaplní, říkám : prozatím. Nevzdávám se svého bláznovství, i když mi znepříjemňuje pohled na realitu a bolí to. Chápu i tebe.
Nevěděla jsem, že je nějaká Kafkova cena, ale dostal jsi ji. Nikdo na tebe nezapomněl, měj s námi trpělivost, občas se i do zrcadla podíváme. Ještě jsme ho vzteky nerozbili.
Doporučuji, něco tam je.
Příběhově slabší než většina Kunderových románů, ale co není v příběhu je v esejích a úvahách, kterými je tento relativně krátký román doslova prošpikován. Velmi hutné a k zamyšlení, klidně to mohla být kniha esejů na téma emigrace, nostalgie, domov ve svých různých podobách a variacích. Někdy je to možná až příliš zkratkovité, což je typické pro "pozdního" Kunderu. Odklon od dlouhých souvětí a delších úvah i vsuvek ke kratším a o to hutnějším kapitolám ve výsledku trochu narušuje plynulou četbu (není to tak plynulý tok vyprávění jako třeba Nesnesitelná lehkost bytí nebo Nesmrtelnost) a dělá z ní víceméně sled obrazů, k jejichž podstatě je někdy dost těžké proniknout. Ale chápu to a je to zas trochu jiný Kundera. Výborně to na konci shrnula Sylvie Richterová, když o Nevědomí píše jako o nejjednodušším, ale zároveň nejneuchopitelnějším autorově románu. Doporučuji především skalním a otrlým Kunderovým fans. Těm, co Kunderu moc neznají, nebo s ním začínají, bych tenhle sice útlý, ale hutný štyk spíš nedoporučil.
Celkově román, ke kterému se asi ještě někdy vrátím, je tam spousta úvah k zamyšlení a možná vyžaduje Nevědění zkušenějšího čtenáře a tím nemyslím zkušenějšího co do počtu přečtených knih, ale spíš čtenáře, který má už něco odžito, a který má třeba i podobnou zkušenost. V tom je, myslím si, podstatná síla všech pozdních Kunderových románů, včetně podceňované Slavnosti bezvýznamnosti.
Kunderu mám ráda. Jeho knížky stojí za to číst. Krásně napsané, vystavěné, celé to funguje jako skvělý celek.
Je to vynikající. Po všech stránkách. Opravdu román světové úrovně. Je dobře, že to vyšlo česky. Konečně.
Výborná kniha. Moje první čtení od tohoto rozporuplně vnímaného autora... a totálně předčila očekávání. Brilantně vystavěná, ani věta zbytečně...Přetéká smyslem. Takhle si představuju číst něco nového. Má ohromit.
Čas, paměť, skutečný domov, vnitřní osamělost a nezájem vnějšího světa o náš osobní příběh ... několik z témat Kunderova románu o pokusech o návrat. Jako obvykle se náhodně protínající příběhy skutečných postav prolínají s abstraktními filozofickými otázkami o obecné podstatě jevů - motivů ladících s jejich příběhy. A domněnky a předpoklady o steskem trpících emigrantech zde ukazuje stejně liché jako vynucenou snahu navázat na přerušenou, už neexistující minulost se svými zdeformovanými vzpomínkami ... protože život už je jinde.
Tentokrát nějak smutnější, odevzdanější a soucitnější demiurg Kundera.
Konečně. Na překlad tohoto titulu jsem se hodně těšil. Že se jej dočkáme až v roce 2021, tedy 21 let po napsání originálu, je však bídné. Inu, máme jej a můžeme se přeci jenom radovat.
Musím říci, že Anna Kareninová předvedla velmi dobrou práci s překladem. Dalo by se říci, že v jistých pasážích jsem měl i pocit, že to psal sám Kundera. Lépe to snad ani nešlo.
Co se týče myšlenky a příběhu, žasnu. Netuším, zda je česká společnost, jenž je poměrně kriticky vyhraněná vůči Kunderovi, připravená na dílo, ve kterém právě pojednává o tom dvojím světě. O světě doma a tam. Tam, kde jsem kdysi někým byl, ale už nejsem. Úžasný náhled do duše emigrantů a jejich rodinných příslušníků, kamarádů a blízkých, kteří zůstali v rodné zemi. Je fascinující, jak se cítili Irena a Josef při návratu do Česka naprosto ztraceni. Jsem rád, že na naší scéně to ztracení konečně někdo vyzdvihnul. Jsem o to rád, že to byl právě Kundera, který s ním má bohaté zkušenosti.
Díky za toto dílo a skvělý překlad. Kunderův odkaz je nesmrtelný.
Štítky knihy
vzpomínky exil domov 90. léta 20. století čas exulanti návraty domů
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Nehodnotím kvalitu literárního díla, chápu, že se to každému nebude líbit - viz například kolega jprst . Ale zamyslel jsem se při čtení nad tím, co autora vedlo k takovým úvahám při popisování vnitřních pocitů emigranta - po opadnutí důvodu jeho emigrace a ověřování si možností návratůu do původní země. Naše generace si tyto otázky kladla v roce 1969 - emigrovat či neemigrovat - a každý se rozhodl podle svého. Mé okolí vidělo nevýhody emigrace a neemigrovalo - tedy ani já. A po roce 1989 se mnozí pokoušeli o zkoumání restartu v českých podmínkách a vzhledem k věku a k pozicím v podnikání zůstali v zemích kam emigrovali. A moji nejbližší spolužáci potom přijížděli na srazy abiturientů a dokázali navázat na svou minulost - odlišně od postav v této novele. A vyhodnocovali jsme pro a proti emigraci v roce 1969 - a nenašli jsme jednoznačně nejlepší řešení.