Nevedomosť
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484290/bmid_nevedomost-VLS-484290.jpg
4
489
489
Melancholik Milan Kundera sa v nesentimentálnom ľúbostnom románe Nevedomosť aspoň v myšlienkach a pocitoch vracia do Československa, ktoré voľakedy musel opustiť. Irena po ruskej okupácii v roku 1968 emigrovala do Francúzska. Josef sa rozhodol o rok neskôr pre ten istý krok, no vybral si Dánsko. Po dvadsiatich rokoch sa náhodne stretnú na letisku v Paríži, obidvaja letia do Prahy na krátku návštevu. Aké bude ich stretnutie? Čo ich čaká v niekdajšej domovine? Cesta vedie do minulosti, k starým priateľom, rodine, na miesta, ktoré mali kedysi radi, no už ich takmer nespoznávajú. Vedeli by sa tu ešte cítiť ako doma? A kde je ich skutočný domov? Román, ktorý vychádza v preklade Eleny Flaškovej, hovorí o tom, že najdôležitejšie rozhodnutia prijímame vo veku neskúsenosti a nevedomosti. Témou je nepochopenie, nespoľahlivosť pamäti, zradnosť spomienok, nemožnosť návratu tých, ktorí strávili polovicu dospelého života v inej krajine a kultúre. Kunderove pozorovania sú presné a neľútostné. Majstrovsky spriada nitky eseje a románu.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2021 , Artforum (SK)Originální název:
L'lgnorance, 2000
více info...
Přidat komentář
Čas, paměť, skutečný domov, vnitřní osamělost a nezájem vnějšího světa o náš osobní příběh ... několik z témat Kunderova románu o pokusech o návrat. Jako obvykle se náhodně protínající příběhy skutečných postav prolínají s abstraktními filozofickými otázkami o obecné podstatě jevů - motivů ladících s jejich příběhy. A domněnky a předpoklady o steskem trpících emigrantech zde ukazuje stejně liché jako vynucenou snahu navázat na přerušenou, už neexistující minulost se svými zdeformovanými vzpomínkami ... protože život už je jinde.
Tentokrát nějak smutnější, odevzdanější a soucitnější demiurg Kundera.
Konečně. Na překlad tohoto titulu jsem se hodně těšil. Že se jej dočkáme až v roce 2021, tedy 21 let po napsání originálu, je však bídné. Inu, máme jej a můžeme se přeci jenom radovat.
Musím říci, že Anna Kareninová předvedla velmi dobrou práci s překladem. Dalo by se říci, že v jistých pasážích jsem měl i pocit, že to psal sám Kundera. Lépe to snad ani nešlo.
Co se týče myšlenky a příběhu, žasnu. Netuším, zda je česká společnost, jenž je poměrně kriticky vyhraněná vůči Kunderovi, připravená na dílo, ve kterém právě pojednává o tom dvojím světě. O světě doma a tam. Tam, kde jsem kdysi někým byl, ale už nejsem. Úžasný náhled do duše emigrantů a jejich rodinných příslušníků, kamarádů a blízkých, kteří zůstali v rodné zemi. Je fascinující, jak se cítili Irena a Josef při návratu do Česka naprosto ztraceni. Jsem rád, že na naší scéně to ztracení konečně někdo vyzdvihnul. Jsem o to rád, že to byl právě Kundera, který s ním má bohaté zkušenosti.
Díky za toto dílo a skvělý překlad. Kunderův odkaz je nesmrtelný.
Po zklamání z jalové Slavnosti bezvýznamnosti ("Na tohle jsme tak dlouho čekali, až to autor dovolí přeložit?") si u mě Kundera napravil reputaci - tohle už se aspoň podobá jeho klasickým českým románům (škoda, že to nerozepsal do většího rozsahu).
Já byl z Nevědění nadšený, přiznávám, že nekriticky. První české vydání románu bylo pro mě událostí, autor debutoval v roce 1953 a já si můžu na podzim 2021 přečíst jeho ,,novinku“ v den uvedení na trh.
Dílo nepovažuji za autorovo nejlepší, určitě si zaslouží seriózní rozbor, kritické ohlasy jsou na místě. Souhlasím s tím, že vydání přišlo pozdě a že Kunderovy francouzské romány měly vycházet v českých překladech souběžně s překlady do ostatních řečí v ostatních zemích. Jedině tak bychom mohli autorovu tvorbu vnímat v kontextu české literatury 90. či nultých let, zpětně to už neuděláme. Kvůli té dlouhé pauze ve vydávání znal český čtenář tvorbu jen do Nesmrtelnosti (1988), což znesnadňovalo to od šedesátých let věčně se táhnoucí tlachání o Kunderovi, zároveň to ale to tlachání přiživovalo. A co si budeme, celé ty roky tlachal kdekdo. Od roku 2020 Kundera opět vychází, hodně čtenářů však mezitím zemřelo a nedočkalo se. Pro novou generaci (tedy třeba i pro mě) představují Nevědění i Slavnost bezvýznamnosti už jen uzavření díla, jistým způsobem atavismy, kdy do literatury vstoupí něco, co důvěrně z minula znáte (protože autor Nevědění v sobě nezapře autora Žertu, autora Směšných lásek…), dlouho to tady nebylo a nejednou bum, je to tady, ale je to něco, což už je tak trochu staré. K textu samotnému však nemám žádných výhrad, protože jsem autorovi uvěřil a pohled do duše člověka bez domova považuji v Kunderově případě za velmi působivý.
Pro nás, kteří jsme na delší dobu neopustili svoji rodnou hroudu, je kniha velice poučná. Kundera ukazuje na "jednodychých" osudech emigrantů jejich vykořeněnost. Děj je velice triviální, ale hlavním obsahem knihy jsou četné filozofické otáky, úvahy a neodpovědi týkající se zejména, ale nejenom odchodů a návratů. Potěšující je propojení s osudy archetypálního emigranta Odyssea. Vřele doporučuji jako stravu pro mozek!
Přečteno na jeden zátah. Ne, nejsou návraty, když jednou odešel jsi. Výborně popsány pocity exulantů či emigrantů návratu ,,domů". Nikdo jim neklade otázky. Naprosto chápu, že tato kniha napsaná v roce 1999 mohla vyjít u nás až v roce 2021. I to o něčem svědčí. Doporučuji.
Nezvyknem sa namotávať na knihy cez knižné odporúčania vydavateľstiev, ale keď som v decembri počula podcast Knižný výber od Artfora a o slovenskej novinke od Kunderu, tak ma to zlanárilo jedna radoť. Téma o emigrácii, nostalgii, o vzťahoch, ktoré dome zanecháme, o zjavnom nezáujme domácich o našom živote v zahraničí- boli veci, ktoré dôverne poznám aj ja, a to som nemusela emigrovať, stačí, že dlhodobo nežijem na SR. Kundera do krátkej stranáže, okrem samotného deja, prepašoval množstvo úvah a svojich postrehov. Krásne čítanie a určite si nechávam v knižnici, pretože sa k nej budem chcieť vrátiť znova a premýšľať nad týmito témami!
Román? Pamflet zapšklého nenávistníka Čechů. Dočteno se sebezapřením. Slabé myšlenkami i literárně.
Už dlouho se chystám na Žert, ale dostala si mi do rukou tato kniha jako dar a tak jsem přeskočila a jsem velmi unesena nevědomím Nevědomí... Je zajímavé jak přes 20 let vydaná kniha se dostane do Čech až nyní, ale chápu proč .. vše má svůj čas .. těším se na další knihy a tuto doporučuji
Psaní Milana Kundery mi prostě sedí a jsem přesvědčená, že je to jeden z nejlepších současných spisovatelů. Na jeho knihách je něco, co mě uchvacuje a po celou dobu čtení ve mně rezonuje. Možná je to vypointovanými větami, možná introspektivními úvahami, které se propojují s postavami. Pocity popisuje citlivým způsobem, že nelze než s postavami soucítit.
Při čtení se mi do hlavy vkrádaly spousty otázek a nechávaly mě dlouho přemýšlet. Román splňuje to, co by měly splňovat ty nejlepší knihy, obohacuje.
„Tady začíná nedorozumění: nemají stejné vzpomínky; oba si z jejich setkávání uchovávají dvě nebo tři drobné situace, ale každý má své; jejich vzpomínky se nepodobají; nepotvrzují se; a i kvantitativně jsou nesrovnatelné; jeden si na druhého pamatuje víc, než si on pamatuje na něj; jednak protože kapacita paměti je u každého jednotlivce jiná (což by bylo ještě přijatelné vysvětlení pro oba z nich), ale také (a to je trapnější si připustit) protože jeden pro druhého nemá stejný význam.
Ještě předtím, než jsem si přečetl knihu, přečetl jsem během času několik hodnocení, recenzí této knihy. Ale nevím, zdali tyto recenze knize prospívají. Já měl pocit, že čtení bude těžká kláda, veliká filosofie. Není tomu tak (ale možná jsem pitomec a tu pravou hloubku jsem nepochopil..). Podle mne je tato útlá kniha velmi čtivá. A vlastně
i zábavná. A myslím si, že jen těžko někdy někdo napíše více o pocitech emigranta. O vztahu těch, kteří odešli k těm, kteří zůstali. A těch, kteří zůstali k těm, kteří odešli.
Nádherná kniha!
Přece jen to Milanu Kunderovi nedalo - a sepsal dílo o dopadech emigrace....
Dílo k zamyšlení - o stesku ze ztráty domova, ale také o možnosti návratu ....
Čas utíká a život nečeká - takže ten, kdo se vrací je jiný člověk ... a to, co nachází není stejné ....
Proloženo úvahami o Odysseově návratu /nebo nenávratu / a vzpomínkou na verše Jana Skácela ....
Když jsem mladý, ještě nevím .... a později už není možnost změny ....
Nostalgie - ale i smíření s osudem ....
Rozhodně moje nejoblíbenější autorova kniha. Četl jsem s krátkými přestávkami téměř na jeden zátah. Krásná práce s jazykem - tedy spíše pochvala překladateli
Vinou vlastního "nevědění" jsem tuto novelu během četby vnímal jako pozoruhodné dílo téměř devadesátiletého stařečka Kundery a teprve v doslovu jsem se dozvěděl, že Nevědění vzniklo před více než dvaceti lety. Rázem byl můj obdiv menší, nicméně způsob, jakým Kundera pár let po Sametové revoluci sám sobě i ostatním umělecky zdůvodňoval (nebo spíš obhajoval) své setrvání ve Francii namísto návratu do rodné vlasti, určitě stojí za přečtení. Už jsem od mého oblíbeného autora četl lepší knihy, ale také jsem se protrápil mnoha horšími.
Spolu s Žertem, Nesnesitelnou lehkostí bytí a Nesmrtelností zřejmě nejlepší a nejsilnější román (byť rozsahem spíše novela) Milana Kundery! Román o nadčasovém a universálně srozumitelném a platném tématu - emigraci a jejími důsledky - v tomto případě - na jedince (zajímavá by byla jistě i kniha o důsledcích tohoto fenoménu na společnost a národ - zrovna v našem českém případě národ krvácel odchody těch nejschopnějších jedinců a elit často, opakovaně až cyklicky - po Bílé Hoře, po roce 1848, po Mnichovu, po bolševickém Vítězném únoru, po vpádu ,,spřátelených" bolševických hord Vašavské smlouvy - Kundera to s až hudebním rytmem popisuje takty ,,dvacetiletí"). Formálně skvělá kombinace příběhové a esejistické části, tyhle dvě vrstvy spolu výborně kooperují. Kniha o bolesti nuceného odchodu a o nemožnosti pozdějšího návratu, zapustí-li člověk již nové kořeny...
Nejdřív jsem jásala, jak se opakují motivy z předchozích Kunderových děl (chladná a dominantní matka, které se dcera nedokáže vzepřít či neúnavný lovec žen), ale pak mě to opakování vlastně spíš začalo trochu nudit. V Bezvýznamnosti jsem se skrz to cítila jako doma (příteli), zde jsem toho byla již přesycená. Další věc je vyjadřování postav - těžko říct, zda je to překladem či to tak Kundera opravdu myslel, ale poprvé během čtení jeho díla jsem se přistihla, že mi ty věty tak trochu šustí papírem.
Kladů je ovšem tradičně spousta. Krásně vystihnuté myšlenky a jejich podstaty, námět nostalgie a polemizování nad návratem či jeho nemožností, úvahy o paměti a její pomíjivosti, přiblížení života československých emigrantů...ačkoliv se Kundera snaží odosobnit od svých děl, zde mi přišlo, že ze stránek velmi promlouvá on jako osoba, co má zkušenost s emigrací a nenávratem. Jakoby na mě z knih sálalo, že postavy jen nevypráví příběh, který jim vytvořil, ale používá je k vyprávění příběhu sebe sama. Ze všech jeho románů mi tento přijde nejosobnější.
Nevědění... invasio z latiny vniknutí. Byla by překvapivá osvoboditelská invaze NATO, kdyby se občané ve volbách rozhodli pro socialismus, protože deme-demokracie se neujala ? Mladí nezaplatí bydlení a ve stáří nebudou mít penzi, to již dobře víme, kam jsme se to vlastně dostali? Bude cenzura nebo úvahy, jak to zlepšit?
ani neviem, či som už od Kunderu niečo čítal, nejako ma neláka. aj toto mi spočiatku pripadalo ako blábolení o ničem, hlavne, že pribúdali riadky. neskôr sa k tomu pridali postexistencialistické plky a keď som sa cez ne prehrýzol, začal byť príbeh hodnoverný. občas až veľmi, lebo som mal možnosť porovnávať so situáciou iných emigrantov, ktorí doma neboli vítaní a po ich odchode - návrate si všetci vydýchli. v našej krajine naozaj nepotrebujeme ľudí, ktorí sa dokázali presadiť inde a navyše pritom žiť reálny život na vlastné triko, bez kurately a barličky neviditeľných nepriateľov, ktorí môžu za všetko, čo sa nám nepodarilo... žiaľ, záver bol zasa taký tuctový, takže nemám dôvod siahnuť po ďalšom Kunderovi...
najzábavnejšie bolo, že som českého autora, píšuceho po francúzsky , ktorého kniha bola prvýkrát vydaná v španielčine, čítal v slovenskom preklade. existuje lepší dôkaz absurdity dnešných dní?
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Výborná kniha. Moje první čtení od tohoto rozporuplně vnímaného autora... a totálně předčila očekávání. Brilantně vystavěná, ani věta zbytečně...Přetéká smyslem. Takhle si představuju číst něco nového. Má ohromit.