Neviditelné nestvůry
Chuck Palahniuk
Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Invisible Monsters, 1999
více info...
Přidat komentář


Moje první setkání s autorem bylo právě přes tuto knihu. Kniha je to depresivní, nevšední, poutavá, zmatená a vulgární, což jí samozřejmě vůbec neškodí. Spíše mě pobavila než fascinovala.
Ale rozhodně bych ji nepovažoval za takovou bombu, jak tady většina lidí píše v komentářích. Je to prostě jenom dost bizarní příběh o podivných lidech, nesmyslném chování a o životě v té nejsurovější formě. Autorův slovník a vyjadřování je velice vtipné, ale asi je mi jasné, proč mu tuto knihu tehdy před lety nechtěli vydat.
Výrazná pointa na konci vyprávění taky potěší. Hlavní hrdinka zohyzděná modelka a její přátelé, které nenávidí stejně jako sebe sama a přeje si jejich smrt. Mno hodně zajímavý námět. Ono neustálé přeskakování děje sem a tam je někdy protivné, ale dá se na něj zvyknout. Sečteno podtrženo 60 procent.


Další skvělá depresivní kniha od Palahniuka, bohužel si pro tentokrát vybral téma, které jde dost mimo mě.


......arogantní cynická mrcha..... s obdivuhodným cynismem je zdánlivě nasraná na celý svět....
palahniuk umí pracovat s detailem, pracovat s šokem, pracovat s hnusem, pracovat s neuvěřitelným množstvím nápadů, které se postupně srocují v překvapivé celky.
Autorovy další knížky
2005 | ![]() |
2009 | ![]() |
2007 | ![]() |
2010 | ![]() |
2012 | ![]() |
Moje první knížka od tohoto úchyla a pokud budou ty ostatní podobně dobré jako tato, hlásím se do jeho fanklubu.
Je to totiž fakt divný příběh a když píšu divný, myslím to doopravdy. Postavy jsou na samotné hranici uvěřitelnosti, vedou nelogický život, divně se chovají, divně jim to myslí, divně mluví. Divný je i děj; zmatený, nesouvislý, neustále se skáče v čase z přítomnosti do minulosti a zase zpátky. Palahniuk experimentuje s větami i se slovy, během celé knihy opakuje stále stejné motivy, slovní hříčky i vnitřní monology hlavní postavy. Ovšem - což je zcela zásadní - občas přijde s takovou hláškou, perlou nebo moudrem, až vás zvedne ze židle (v mém případě ze sedadla autobusu). Zkrátka se mi to strašně moc líbilo a to je všecko.
Blesk!