Neviditelné nestvůry
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31743/bmid_neviditelne-nestvury-hSs-31743.jpg
4
432
432
Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Invisible Monsters, 1999
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem chtěla knihu odložit, protože to byl jeden velký chaos, ale postupem času se dávaly dohromady souvislosti a příběh byl čím dál zajímavější. Styl autorova psaní není pro každého, ale má něco do sebe. Nakonec za nečekanou pointu a šílené zvraty dávám 4* a možná od autora ještě něco zkusím!
Dlouholetý rest a už koukám, je to dvanáct let... nějak mě k tomu dokopalo, když jsem si opět připomenul a zjistil, jak moc mě baví Palahniuk, jako člověk, za jeho psaním, jak nad ním přemýšlí, jak ho komponuje, jak o něm mluví, co ho na tom baví - starší JRE podcast epizoda s Chuckem (#1158) je jediná, kterou jsem si pustil dvakrát, kompletně... ale především nedávné otevření jeho 'Consider This', knihy, kterou vřele doporučuju a užívám si každou její stránku, takové "o psaní... a sem tam anekdoty s lidma, co se se mnou okolo toho motají tři dekády... a většina z nich už zemřela"). Škoda, že totéž nadšení nesdílím u dalších jeho prací. Možná nebylo nejchytřejší, skočit po jeho "klubu rváčů, před klubem rváčů", ale chtěl jsem si něco dát a tohle bylo vždycky velikým restem. Nicméně začínám mít pocit, že je to podobně jako v případě "China Miéville", kdy máte určité mladické fantaskní okno, které se vám otevře proto, aby se tahle literatura stala něčím význačným, ale jakmile ten čas minete, už to nemůžete zpětně dohnat. 'Neviditelné nestvůry' sice mají typický rukopis a typické zaujetí palahniukovskými tématy a motivy, ale jako kdyby tomu ještě pořád dost chybělo a už to zkrátka nebylo ono, jako kdysi. Stárnu. Tisíciletá duše. Je to definitivně lepší, než řada pozdnějších experimentálních textů, které vidím jako hlavní důvod, že jsem se od Chucka i poté, co jsem si dva a půl krát přečetl jeho opus, nakonec odklonil (Klub rváčů 2.5x, Snuff, Prokletí a pak nedočtení Programu pro přeživší), ale celou dobu jsem se nebyl schopen úplně napojit na to, o čem příběh vlastně je... samozřejmě tomu nepomohlo i to nelineární myšmašování v ději a čase a ostatně i postavách. Definitivně o sobě nemůžu tvrdit, že pokud jde o Chucka, mám načteno. Ale co se mi od něj líbí, to se mi zase líbí opravdu hodně. A tohle byl spíš průměr.
První setkání s autorem, jehož knížky si chci přečíst už zhruba 12 let a jsem zcela okouzlená. Je na první pohled jasné, že to není autor pro každého, ale myslím, že po pár stránkách si ho už nikdy nikdo nezamění s kýmkoliv jiným. Miluju jeho přirovnání, časovou ne-posloupnost, to, jak jsou jeho postavy zlé, styl psaní, nekoreknost, prostě vše! Kéž by bylo takových autorů spíš více než méně, dokonalá krásná bizarnost této knížky mi totiž zásadně vylepšila dva dny života.
Nenormálna kniha plná nenormálnych ľudí zažívajúcich nenormálne príhody... Ak chcem čítať niečo vymykajúce sa z noriem, mám tu Chuckove veci - asi preto sa mi knihy tohoto autora pozdávajú.
Prvotina Chucka Palahniuka, který se proslavil Klubem rváčů, není příliš dobrá. Rukopis Chucka je tu jasný, ale o to víc mě mrzelo (protože ho mám jinak rád), jak zde ta jeho snaha nepadá na úrodnou půdu.
Tento autor nepíše normální věci o normálních lidech, takže hlavním hrdinkou Neviditelných nestvůr je znetvořená bývalá modelka, která cestuje v autě s nádhernou autoritativní supermodelkou a zvláštním povrchním chlápkem, a čas si krátí tím, že během prohlídek luxusních domů a vil kradou původním majitelům drahá léčiva. A začíná to tím, že se všichni nějak pozabíjeli a my teď zjišťujeme, jak k tomu došlo. Námět je perfektní.
Zpracování je horší. V první půlce se autor až příliš zaobírá detaily, jaké šílenosti má jaká postava na sobě. Většinou jde o šatičky z co nejtenčího materiálu či kožichy z co nejvíc ohrožených druhů zvířat, ale tenhle vtip přestane být vtipný po deseti stranách. V druhé půlce tu zase máme různé detaily z plastické chirurgie. Oboje je nerealisticky přehnané, a jak už jsem řekl, nepříliš vtipné a ani zajímavé.
Taky tu jsou palahniukovsky cynické postavy komentující svět kolem sebe. To už je lepší a některé hlášky rozhodně stojí za to. Bohužel se ale tyto postavy neocitají v příliš zajímavých situacích a jejich interakce je taky pouze zvláštní.
Dalším aspektem Palahniuka je šokující zvrat na konci. No, zde je zvratů hned několik a ke konci se na sebe kupí a je to čím dál absurdnější, až to skoro vypadá, jako kdyby se Palahniuk vrátil v čase a zparodoval svou zálibu ve zvratech.
Neviditelné nestvůry jsou zajímavá kniha plná černého humoru, nechutností a různých bláznivin, která má výborný námět, ale není příliš dobře napsaná.
Pět road-tripů s modelkami z deseti.
Vše začne dávat smysl až tak od poloviny knížky. Pěkný nápady u vytváření charakterů postav. Těžká časová orientace.
Jste otrávená ze své krásy?! Ustřelte si kus obličeje - problém vyřešen. Jeho prvotina porazila Klub rváčů. Absurdita přímo stříká z každé stránky. Samozřejmě činy hlavní protagonistky reprezentují něco mnohem víc. Autor se tentokrát zaměřil na kritiku světa krásy, co krása reprezentuje a co se stane, když o krásu přijdete. Nic krásnějšího to rozhodně nebude! :)))
Jeho prvotina nebyl hned přijata, chápu i proč, dost těžké čtení po stránce stylistické, syntaktické i pojmové...konec to vše vyváží, hodně zajímavá pointa, místy sice až přehnané a po americku hrané do extrémů, ale vřele doporučuji těm zdatnějším čtenářům
Knihy od Palahniuka mám rád. Přečteno mám šest kousků, vždy mě to dost bavilo a tak jsem v knihovně tedy sáhnul po jeho prvotině. Blíží se konec výpůjční lhůty po dvou předchozích prodlouženích a já jsem stále v polovině. Prostě tahle kniha mě nebaví a nemám chuť ji číst. Vůbec mi nesedí ani zmatené vyprávění, ani postavy, zkrátka nic. Nehodnotím hvězdami, neb jsem knihu nedočetl.
Nelíbil se mi styl psaní ani po poskládání útržků celý ten pološílený děj. Čím absurdnější a zmatenější, tím víc je dílo chváleno? Já chápu nadsázku i ironii - ale až tak?
"... Každá tvoje mrňavá molekula už napadla pár milionů lidí před tebou. Cokoli uděláš, je nudné a staré a naprosto v pořádku."
"To, co vykládáš, je jenom příběh. Už se to neodehrává. A až ti dojde, že takovej příběh jsou jenom slova, že to všecko můžeš rozdrobit a naházet minulost do popelnice, tak začneme přemýšlet, kdo z tebe bude."
"... Pokračování na straně cojávímkteré. I kdybyste byli sebepečlivější, budete mít dojem, že vám něco uniklo, budete mít pod kůží hroutivý pocit, že jste neprožili úplně všechno. Propadlý pocit u srdce, pocit, že jste se jen prořítili těmi okamžiky, kde jste měli dávat pozor nejvíc. No a na ten pocit si zvykněte. Přesně tak vám bude jednou připadat celý váš život."
"Všechny hlavně já, já, hlavně já. Vražedkyně, oběť, svědkyně, všechny si myslíme, že naše role je hlavní. Což nejspíš platí i pro každého na celém světě."
Aha, už vím kde se stala chyba. Popis obalu knihy píše “Evie kdysi měla vše..” a někde jinde “Shannon měla vše..”. Tato zásadní chyba tak utvořila díru v mým pochopení celkově a to, jestli je, nebo není Evie a Shannon jedna a ta samá osoba, je docela zásadní fakt… Tak jsem si tu knihu až do těsně před koncem pochvalovala, jak zajímavě je pojatý vypravěč, že její kamarádka je vlastně ona sama, ale mluví o ní/o sobě ve třetí osobě proto, že se po nehodě sama sobě (snažila) odcizit/la. .. a ono ne e.
NIcméně, přes to vše, přes mě počáteční předsudky a zmatení, mě Nestvůry chytily a představily mi několik zajímavých morálních otázek k zamyšlení ve velmi originálně protkané formě vyprávění.
A tak je čas na Klub rváčů.
jako prvotina výborné, z úhlu čtenáře je poutavé pozorovat, jak se rodí a cizeluje spisovatel
Tak tohle mi hlava nebrala. Nestává se mi často, že knihu nedočtu, ale tuhle jsem prostě nedala. Střídání času je tak časté, že mi to vadilo, děj, ve kterém mi přišlo, že se toho v podstatě ani moc neděje. Nedočetla jsem a pravděpodobně ani již nedočtu. Tomuhle autorovi prostě nezorumím
Urážlivé, úchylná, neotřelé, vulgární, šokojící, bizarní. Z některých částí mi doslova spadla brada (což je docela ironické vzhledem k tomu, že hlavní postavu bradu vlastně vůbec nemá). Mé první setkání s Palahniukem a rozhodně nelituju. Už po první knize mám to nutkání si nasyslit do knihovny všechny jeho knihy. Určitě bych nelitovala. A určitě to i udělám.
Tohle byla první kniha vůbec, kterou jsem od Palahniuka četla. A bavilo mě to. Bavilo mě přeskakování dob, díky tomu se mi to velice dobře četlo. Vůbec jsem se v tom neztrácela, stačilo se jen trochu začíst a pochopit styl psaní. Těch zápletek kdo je kdo tam bylo opravdu hodně a nejednou jsem byla překvapená. Určitě si přečtu i další knihy tohoto autora.
Palahniukova díla mám velmi rád. Bohužel tato kniha mi osobně moc nesedla.
Chaotická a sem tam pro mě nezajímavá témata.
Dlouho jsem se s ní trápil a nebýt údivu lidi okolo, jimž se se snažil popsat jednou větou, o čem kniha je a celkově dojmů, co ve mně zůstaly, dal bych ještě menší hodnocení.
Nicméně, do sbírky přečtených knížek od tohoto autora tato kniha patří.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Když jsem začala Neviditelné nestvůry číst, věděla jsem jenom, že mají obsahovat nějaký zvrat. Zvraty mám ráda, tak se na ně vždycky těším, ale tady byl konec vlastně část, která se mi líbila nejmíň. Mám v oblibě tenhle chaotičtější styl psaní, skoky v ději sem a tam... Ale tyhle zvraty mě prostě nijak nepřekvapily a konec mi přišel neúplný. Nebudu mít tendence si to někdy přečíst znovu.