Nezničitelná
Colin Falconer (p)
Energické Kitty se podaří uniknout chudobě a týrání, které provázely její dětství a dospívání v Dublinu, a začít nový život. Ukáže se také, že má nadání přežít každé nebezpečí, do kterého se připlete – včetně zkázy Titaniku. Že by za tím byl nějaký vyšší záměr? Třeba je jejím posláním napomoci tomu, aby už nikdo nemusel trpět jako kdysi ona? A tak se s podporou svého přítele, idealistického levicového žurnalisty, začne pokoušet změnit svět. V New Yorku bojuje za volební právo žen, jako novinářka cestuje po Evropě zmítané první světovou válkou, je očitou svědkyní Říjnové revoluce v Rusku, v rodném Irsku ošetřuje v občanské válce raněné. A její iluze a ideály postupně berou za své. Během téhle neuvěřitelné cesty se znovu setkává se svou dávnou láskou z dětství Tomem Doylem. Mezi nimi však stojí temné stíny z její minulosti. Dokáže se od nich Kitty osvobodit?... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2019 , BB artOriginální název:
The Unkillable Kitty O'Kane, 2017
více info...
Přidat komentář
Nebude to vždycky takové jako teď, říkala si v duchu. Jednoho dne budu mít hrnek s ouškem a na chleba si namažu máslo. A ani svět už nebude stejný, bude lepší, a jestli se nezlepší sám od sebe, postarám se o to já.
...
Čtvrtá Falconerova/Bowlesova kniha, kterou jsem přečetl, a i počtvrté s uspokojením nacházím podobné schéma pro čtenáře, co rádi objevují historické souvislosti - autor umí mezi skutečné dramatické události vložit strhující příběhy účastníků. Tentokrát přesvědčivě dokazuje, že boj za emancipaci a sociální spravedlnost byl před sto lety naprosto pochopitelný a v porovnání s tímto světem začátku dvacátého století musejí soudnému čtenáři snahy dnešních mladých nadšenců o revoluční přeměnu našeho světa připadat směšné, kontraproduktivní, nebezpečné. Ušlechtilé myšlenky po sociální spravedlnosti byly vždy převálcovány závistí neúspěšných a touhou po bezpracném získání cizích majetků.
Poučné, i když občas zdlouhavé a neuvěřitelné, vyprávění o obecném jevu - dozrávání revolucionářů a s tím spojené změně názorů po tvrdých úderech reality osobních zkušeností.
85 % (56 hodnotících s průměrem 75 %).
…
Jak jela do Ruska s tím, že tamní revoluce bude majákem naděje pro zbytek světa, a jak se pak její sen během neuvěřitelně krátké doby proměnil v noční můru.
„Takže to, co se píše v novinách, je pravda?“
„Loni tam zahynuly čtyři miliony lidí, Tome, pomřeli hlady a na tyfus, ale přitom tam jiní žijí v palácích, jenom tam dnes boháči nosí stejnokroje komisařů a ne honosné uniformy s epoletami a kroucenými šňůrami.“
Hodně dobrodružný a propleteně zamilovaný příběh Irky na pozadí událostí okolo 1. světové války je kombinací skutečných osudů několika žen a Johna Reeda vtloukaného nám do hlavy se svým komunismus oslavovaným románem „Deset dní, které otřásly světem“. Dramatické osudy hrdinky jsou opravdu barvité a čtení je to opravdu pěkné. Netvrdím, že je to nejlepší román tohoto autora, ale ani zde se nemá za co stydět.
Nepochopila jsem zcela, jaký byl význam díla. Po celou dobu čtení jsem se snažila hledat tu myšlenku, poselství nebo alespoň hlavní téma. Zkrátka mi to přišlo jako několik různých příběhů vedle sebe, navíc nespoutaných jednotnou dějovou linií. Kniha neurazí ani nenadchne, je to jednoduché čtení, u kterého když nedáváte pozor, tak se vůbec nic neděje.
Pro mě skvělá, čtivá a historicky zajímavá knížka. Ocenila jsem, když nám autor v doslovu vysvětlil, že příběh ženy, která přežila dvě lodní ztroskotání si "nevycucal z prstu", a že postavy Kitty a Lincolna mají svůj předobraz v osobách Johna Reeda a Louisy Bryantové. A obecně jeho doslov jen umocnil moje nadšení touhle knihou.
Takže vřele doporučuju, právě kvůli tomu historickému záběru, který povýší červenou knihovnu na uvěřitelné životní osudy. Kapitoly z revolučního Ruska, postavy Kerenského, Trockého, Lenina a za mě hlavně madam Balanské ("na podlaze se válelo několik jejích značně nerevolučních želvovinových spon"), to byl nářez!
Odlišnost životního stylu (a jazyka) Irska, Británie a Ameriky. A zjištění, že být příslušníkem nejchudší vrstvy společnosti znamená, že rozdíly se ztrácejí. Volební právo žen, tak těžce prosazované v tak civilizovaných zemích; v Rusku ho měli dříve než v Americe nebo v Británii, alespoň podle této knihy. Lincolnovy názory - často tak pravdivé, ale jak už víme i my z vlastní zkušenosti, tak neuskutečnitelné lidmi pro lidi. Americká prohibice, která zdaleka neplatila pro všechny a která pro některé znamenala vstup do světa těch nejbohatších, tedy těch, kterým je všechno dovoleno. A nesmím zapomenout i na "odvěký" konflikt mezi Angličany a Iry, který ovlivnil osudy tolika lidí.
Chvílemi hodně čtivé, chvílemi se to vleklo... Knížka mě bavila, ale top to nebyl, vadily mi především skoky v řádu let. Asi bych od autora další dílo nevyhledala.
Falconer je můj oblíbený autor,ale tontokrát se mi zdá příběh rozvláčný .Hlavní hrdinka měla těžké dětství,uteče z domova a pomocí několika mužů se postupně propracovává od lodní stevardky,přes novinářku,revolucionářku,milenku zločince až k svému příteli z dětství,který ji pomůže začít nový život.
Kniha u mne měla tři fáze, první část, která se odehrávala do odjezdu no NY se mi velmi líbila prakticky jsem se od knihy nemohla odtrhnout, druhá za mě slabší část byla její dobrodružství s Lincolnem, kde se mi vývoj postavy moc nesedl a třetí část byla když se začala zase scházet s Tomem v Londýně a trvala až do konce. Na konci jsem se ocitla tak rychle a pro mě nečekaně až jsem se divila, jak to dopadlo. Klidně bych snesla ještě 1 kapitolu. Asi jsem zrovna měla spíš než na dobrodružství náladu na slaďárnu.
Určitě zajímavé téma, ale místy mi to připadalo velice roztahané - to je ale možná způsobené jen mojí chabou znalostí historie. Jinak jsem několikrát měla chuť chytnout hlavní hrdinku za ruku a dotáhnout jí na to správné místo a k tomu správnému rozhodnutí.
Příběh o ženě, která přežila skoro všechno (nebo měla kliku jako prase :D ), přesně jak už nás upozorňuje název knihy. Skrze těžké dětství v chudinské irské čtvrti, potopení Titaniku, Lusitanie, bojiště 1WW, ruskou revoluci a irskou válku za nezávislost se dívčina probojovala až k tomu, co je v životě nejdůležitější (no jistě, že je to láska a sounáležitost :) ). Falconer píše opravdu zajímavé knihy, vždy inspirované a okořeněné historickými událostmi a fakty (na konci i doporučuje literaturu a probírá texty a knihy, které mu sloužily jako inspirace). Když tenhle jeho nový počin porovnám s jinými jeho knihami, tak je pravda, že to bylo trochu slabší ... ale přesto byla kniha zajímavá a dobře se četla.
Kitty byla v knize úžasná. Tvrdá a inteligentní žena se smutnou minulostí. Četlo se mi o ní dobře, příběh byl poutavý, zajímavý a nešlo se odtrhnout.
Falconer umí vymyslet skvělý příběh. To, že některé postavy jsou podle lidí, kteří opravdu žili, je bonus navíc. Líbí se mi jeho popis různých historických událostí v ději.
Pěkně a čtivě napsaný příběh. Přesně jak to Falconer umí. Mám ráda jeho knihy. Vždycky se dozvím něco nového z historie a to ještě příjemně napínavě.
Za mě teda kniha super. Politika mi vůbec nevadila, mám ráda historii a tak je fajn se něco dozvědět. Četla se krásně. Občas jsem si teda říkala, proč ještě snáší toho Lincolna, když byl takovej jakej byl, to jsem měla sto chutí být v té knize a něco dělat místo ní. Ale za mě fakt dobrá kniha.
Čtivá, s koncem z dobré pohádky a jako bonus se něco i dozvíme... typický Falconer, doporučuji!
Autor píše jako vždy dramaticky a čtivě. Vybírá si tentokrát klíčové události první poloviny dvacátého století. Své hrdiny nechá prožívat iluze a ideály dané doby i tvrdé vystřízlivění do reality tehdejšího života.
Kniha se mi velmi líbila, opět mě Colin Falconer nezklamal. Zajímavé v této knize byly právě reálie.
Jako první bylo potopení Titaniku, kromě popisu života na lodi z pohledu stewardů, mě fascinoval popis zkázy lodi. Viděl jsem dva celovečerní filmy o potopení Titaniku, ale nejreálnější mi přišel nepříliš dlouhý popis agonie smrti od autora. Nechtěl bych něco takového zažít. Proti tomu potopení Luisitánie byla drobná epizodka (aniž bych ji chtěl jakkoliv zlehčovat).
Hrdinka se místy zmiňovala o krutostech v Srbsku a Bulharsku. Co o nich víme? Já prakticky nic.
Revoluce v Rusku pro nás není neznámá, ale je vždycky dobré si vyslechnout svědectví o tom jak fungovala komunistická mašinérie ve Smolném a jak se rychle změnila v totalitu.
Zajímavé také bylo sledovat občanskou válku v Irsku z pohledu Irů. O těchto událostech jsem věděl, ale pouze okrajově. Iry mám rád, protože mám pocit, že jsou v některých ohledech podobní čechům. Ale o jejich ko-existenci s brity toho vím málo a když tak pouze v narážkách.
A nakonec hrdinka, tvrdohlavá irská žena, která si tím vším prošla a měla nárok vidět svět jinak než-li ostatní, kteří neměli její zkušenosti. A dovedla to s patřičným důrazem dávat najevo.
Jediná věc, kterou považuji za nereálnou je, aby se chlap v deseti letech zamiloval do ženské na celý život. Mít celoživotní přátele z dětství považuji za reálné, a přál bych to všem lidem, aby něco takového poznali, ale láska, to je něco jiného.
A tím se opět vracím k autorovi, protože jestli něco umí, tak psát o přátelství, pomoci a lásce.
Tak nebyl to žádný zázrak, ale blbost to také není. Přečetla jsem to docela rychle, takže čtivé to určitě je. Nevím proč to čtou lidi, kterým tam vadí politika, když je předem jasné, že tam bude. Mně to naopak přišlo jako bonus. Člověk se zase něco dozvěděl, aniž by musel číst literaturu faktu. Hrdinka mi nepříjemná nebyla, spíš mi přišel neskutečný ten její doktor. :-)
Přišlo mi to jako Forrest Gump v sukních.
Hlavní hrdinka mi byla po celou dobu knihy protivná.
Přečíst se to dalo, ale ke konci jsem už přeskakovala.
Štítky knihy
anglická literatura Titanic (zaoceánský parník) feminismus ruská revoluce historické romány
Autorovy další knížky
2008 | Harém |
2004 | Anastázie |
2003 | Hedvábná stezka |
1993 | Zběsilost |
2008 | Soumrak bohů: Román o Kleopatře |
Přečetla a dočetla jsem jen proto, že je to Falconer a že to čtivé je, ale s velkým ALE: podle skutečnosti, podle skutečných osobností, podle skutečných událostí??? Jasně, zmíněna je spousta věcí jako potopení Titaniku, Lusitanie, útok na Zimní palác a irská občanská válka v 20. letech. Ty jsou zmíněny, nic víc. John Reed a jeho 10 dní, které otřásly světem jsou nám trochu známé, samozřejmě o skutečných zvěrstvech bolševiků a vůbec tehdejší děsivé zimy následující po děsivém bouřlivém období a předcházející nejděsivějšímu (?) období země jsme se nikdy nedozvěděli. Ale nedozvíme se pranic ani v tomto románu. Kitty není žádná Louise Bryant, kterou neznám, ale kterou autor v doslovu zmiňuje jako novinářku působící v Petrohradě spolu s Reedem - ze zájmu jsem se na popis jejího působení podívala jinde, mj. byli manželé.
O bojích v Irsku před sto lety nevím zhola nic, a naneštěstí z knihy jsem zas nic nepochopila. Všechny výše zmíněné události totiž představují jen témata jednotlivých částí knihy, takže pár desítek stran a přeskočíme pár let, na další událost, do jiného moře, na jiný kontinent. Zcela nefunkční, zejména sdružení prožití všeho jedinou osobou, nezničitelnou Kitty. A ten závěr hodný opravdu červené knihovny, to už bylo vážně moc.
Neseděly mi postavy, nelíbila se mi struktura knihy ani její malý informační obsah. Když si vzpomenu třeba na vydatnou Aztéckou perlu, mám dojem, že od té doby autor usnul na vavřínech a plácá své nové kousky ledabyle a velice povrchně, stále víc jako prostinké čtení pro ženy.
Jenže se to pořád ještě dá číst; kdyby ne, mohla bych to aspoň záhy odhodit, ale takhle... 55%