Nezničitelná přehled

21.06.2024

Přečetla a dočetla jsem jen proto, že je to Falconer a že to čtivé je, ale s velkým ALE: podle skutečnosti, podle skutečných osobností, podle skutečných událostí??? Jasně, zmíněna je spousta věcí jako potopení Titaniku, Lusitanie, útok na Zimní palác a irská občanská válka v 20. letech. Ty jsou zmíněny, nic víc. John Reed a jeho 10 dní, které otřásly světem jsou nám trochu známé, samozřejmě o skutečných zvěrstvech bolševiků a vůbec tehdejší děsivé zimy následující po děsivém bouřlivém období a předcházející nejděsivějšímu (?) období země jsme se nikdy nedozvěděli. Ale nedozvíme se pranic ani v tomto románu. Kitty není žádná Louise Bryant, kterou neznám, ale kterou autor v doslovu zmiňuje jako novinářku působící v Petrohradě spolu s Reedem - ze zájmu jsem se na popis jejího působení podívala jinde, mj. byli manželé.
O bojích v Irsku před sto lety nevím zhola nic, a naneštěstí z knihy jsem zas nic nepochopila. Všechny výše zmíněné události totiž představují jen témata jednotlivých částí knihy, takže pár desítek stran a přeskočíme pár let, na další událost, do jiného moře, na jiný kontinent. Zcela nefunkční, zejména sdružení prožití všeho jedinou osobou, nezničitelnou Kitty. A ten závěr hodný opravdu červené knihovny, to už bylo vážně moc.
Neseděly mi postavy, nelíbila se mi struktura knihy ani její malý informační obsah. Když si vzpomenu třeba na vydatnou Aztéckou perlu, mám dojem, že od té doby autor usnul na vavřínech a plácá své nové kousky ledabyle a velice povrchně, stále víc jako prostinké čtení pro ženy.
Jenže se to pořád ještě dá číst; kdyby ne, mohla bych to aspoň záhy odhodit, ale takhle... 55%

22.06.2021

Nebude to vždycky takové jako teď, říkala si v duchu. Jednoho dne budu mít hrnek s ouškem a na chleba si namažu máslo. A ani svět už nebude stejný, bude lepší, a jestli se nezlepší sám od sebe, postarám se o to já.
...
Čtvrtá Falconerova/Bowlesova kniha, kterou jsem přečetl, a i počtvrté s uspokojením nacházím podobné schéma pro čtenáře, co rádi objevují historické souvislosti - autor umí mezi skutečné dramatické události vložit strhující příběhy účastníků. Tentokrát přesvědčivě dokazuje, že boj za emancipaci a sociální spravedlnost byl před sto lety naprosto pochopitelný a v porovnání s tímto světem začátku dvacátého století musejí soudnému čtenáři snahy dnešních mladých nadšenců o revoluční přeměnu našeho světa připadat směšné, kontraproduktivní, nebezpečné. Ušlechtilé myšlenky po sociální spravedlnosti byly vždy převálcovány závistí neúspěšných a touhou po bezpracném získání cizích majetků.
Poučné, i když občas zdlouhavé a neuvěřitelné, vyprávění o obecném jevu - dozrávání revolucionářů a s tím spojené změně názorů po tvrdých úderech reality osobních zkušeností.
85 % (56 hodnotících s průměrem 75 %).
…
Jak jela do Ruska s tím, že tamní revoluce bude majákem naděje pro zbytek světa, a jak se pak její sen během neuvěřitelně krátké doby proměnil v noční můru.
„Takže to, co se píše v novinách, je pravda?“
„Loni tam zahynuly čtyři miliony lidí, Tome, pomřeli hlady a na tyfus, ale přitom tam jiní žijí v palácích, jenom tam dnes boháči nosí stejnokroje komisařů a ne honosné uniformy s epoletami a kroucenými šňůrami.“