Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540376/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1289
1289
Rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží… Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Interpreti: Pavel Neškudla , Tereza Marečková , Andrea Buršová
více info...
Přidat komentář
Soukupová tak, jak ji máte (máme) rádi. Vlastně je to podobné všem předchozím knihám, ale mně to tak vyhovuje. Škoda jen, že na další knihu se bude čekat opět 2 roky.
Perfektní práce paní Soukupové jako vždy. Velmi oceňuji, že můžete situace vidět z pohledu různých aktérů a rozhodně to nutí k zamyšlení. Bohužel mne hlavní hrdinka trochu rozčilovala, protože situace řeší úplně jinak než já :)
Uznávám, že jsem si po polovině knihy říkala, že teď mě čeká další polovina knihy pořád o tom samém. Což se taky stalo, příběh není ničím výjimečný. Teda od této autorky, protože víme, že Soukupová píše skvělé knihy, které vás donutí přemýšlet, jste během čtení psychicky na dně a spousta lidí se v příběhu vidí. Rozhodně skvělá první přečtená kniha tohoto roku.
Pro mě je Nikdo není sám nejslabší knihou Petry Soukupové. Což o to, i tak je dobrá, čtivá, ale mi přijde už trochu vyčpělá a dost zbastlená. Vše dohromady, jen tak najednou.
Typická Petra Soukupová, naštěstí nezklamala, protože jsem se na ni moc těšila. Její příběhy jsou opravdu ze života, každý se v nich najde (tedy alespoň já ano a soudě podle komentářů pode mnou nejsem sama). Je to nepřikrášlené, syrové, místy drsné, prostě typické pro autorku. Ikdyž mi vlastně všechny hlavní postavy lezly něčím na nervy, musím dát plný počet hvězdiček, protože to bylo čtivé a hlavně uvěřitelné. Moc se těším na další knihu!
"No, ale právě proto je všechno takový, jaký je. Protože lidi před tím, co se děje, zavíraj oči a mávaj nad tím rukou."
Pro mě je Petra Soukupová sázka na jistotu, když chci číst kvalitní a čtivý příběh. A novou knihou mi to opět jen potvrdila ;o)
"Soukupová, jak ji znáte a máte ji rádi" nebo tak něco na zadní straně knihy ve mně vyvolalo dávicí reflex a značné znepokojení.
A ukázalo se, že bylo na místě. Petra Soukupová byla dlouhé roky moje nejoblíbenější česká autorka a proto budu přísnější, než bych byla na kohokoliv jiného, neb o to větší zklamání pro mě její poslední kniha je.
Jasně, všechny předchozí se točily kolem toho samého, předposlední už měla v mojí bublině rozpačitější přijetí (mně sedla skvěle), ale tohle, tohle je trochu jako Gusteau z Ratatouille - dortíčky a bramborová kaše z prášku, hluboce zmražené lasagne s portrétem slavného šéfkuchaře. Jako kdyby v Hostu potřebovali prachy a věděli, že Soukupová jim je přinese bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný text odevzdá. Anebo už se nikdo neodváží jí do něj kecat? Těžko říct.
S výjimkou Marty, kde mě iritovaly malůvky, které podle mě neodpovídaly tomu, co by si skutečná dvacetiletá holka kreslila, pro mě síla Soukupové vždycky spočívala v její famózní schopnosti tiše pozorovat to nejhorší, nejšedivější v nás. Prostor mezi nevyřčeným, mezi tím, co mělo zaznít a nezaznělo, prostor po tom, co zaznělo, co zaznít nemělo. Všechny ty snědené knedlíky, všechny ty prázdné momenty každodennosti, úmornost života, kterou - a o tom jsem přesvědčená - zažíváme chvílemi (často?) všichni. A přesně proto se její knihy tak dobře prodávají. Protože nebul, Jaruno, vidíš, že stejně na hovno je to i jinde, nejen u vás!
A s tím, že mě čeká další ponor do slastně nepříjemně svíravého čtení, od kterého se nedokážu urvat, jsem se vrhla na Nikdo není sám.
A ono to nefunguje. Protože tohle prostě není ona realita. Tohle je nahozené téma halabala omotané papírem šustícími figurkami, které jsou jedna vedle druhé těžko uvěřitelné a onen šedý prostor je tentokrát teatrální a plný děr. Hlavní postava se rozloží vlastně proč? Po matce netruchlí, otce ráda neměla, pije jak duha (fakt by s tím dlouhodobě někdo dokázal fungovat?), přestože má být milující, je najednou nezodpovědná a ano, s každým vnitřním dialogem s matkou budete mít možná taky pocit, že autorka zkouší špejlí, jestli jste už dost propečený (byla jsem), ale to jsou vlastně jediné intenzívní okamžiky knihy. Manžel je úplný superhrdina. Syn se nechová na dvanáct (fakt někdo pouští v Praze dvanáctiletý dítě na celý dny ven? Asi jo), dcera na čtrnáct (ale no tak), psi poslouží chvilku jako nástroj, ale vymizí, když už se nehodí. Takhle to ale v životě nechodí, že jo.
Každý jiný autor by ode mě za podobnou knihu dostal férové tři bludišťáky z pěti. Protože jsem ale přesvědčená, že Petra Soukupová umí mnohem, mnohem víc a mnohem, mnohem líp, budou to dva - ustrnutí a vykrádání sebe sama se chválit nedá.
Velmi čtivá kniha, i když pro někoho možná drsná, ale rozhodně stojí za přečtení.
Výborná. Nedá mi to, ale musím srovnat s knihou Věci, na které nastal čas. Tam mi nebyl sympatický ani jeden člen rodiny a všichni mi připadali jako rozmazlení sobci. Veronika se stala mou "kamarádkou" od první stránky a prožívala jsem s ní to, co prožívá mnoho vrstevnic - starosti se stárnoucími rodiči a dospívajícími dětmi. Zvláště s dcerami je to někdy těžké.A když si pak člověk přečte pasáže v ich formě, jak to naše snažení vnímají děti, tak z to až zamrazí a zamrzí. Důležité je to nikdy nevzdat! Jediné, co mi v knize trochu nesedlo byl manžel Michal, který tak trochu šustil papírem, byl všechápající a všeřešící, ne že bych takového chlapa nechtěla, ale docela by mne zajímal i jeho pohled a názor. Jinak ale výborné čtení. Petra umí!
Skvělá knížka, více než čtivá. Ze života, podle mě se v ní každý tak trochu najde. Rozhodně doporučuji!
Toto se mi děje podruhé u české autorky (v 1.případě V. Hanišová), že musím knihu odložit. U Soukupové mě to opravdu mrzí, ale tu vlnu negativních postav nějak nezvládám. Možná někdy v budoucnu, až se budu vznášet na růžovém obláčku štěstí a vyrovnanosti, si ji přečtu.
(SPOILER)
Uštvaná matka, na kterou se problémy hrnou ze všech stran. U knížky jsem si vůbec neodpočinula, celou dobu jsem s Veronikou soucítila a četla vlastně jen kvůli tomu, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadne. Konec mě tudíž hodně zklamal. Je sice pěkné, že si uvědomila... (nechci spoilerovat víc, než je nutné), jenže každá z těch záležitostí, které už vypadaly, že nalézají řešení, se navrátila vlastně zpět a představuje tak staronový problém, se kterým je potřeba něco dělat. Kniha celou dobu pojednává o něčem, co předpokládáte, že se dozvíte, jak dopadne, ale konec vlastně přinese jen ještě víc otázek, než bylo na začátku. Číst 350 stran o cizích problémech a nedozvědět se, jak to dopadne, prostě nemusím, stačí mi moje vlastní ;-)
Jinak knize rozhodně nelze upřít čtivost, děj vás vtáhne hned od začátku, jen jako vždy u této autorky si opět musím postěžovat na absenci uvozovek v přímé řeči. Mnohdy není jasné, kdy postava promlouvá a kdy pouze o něčem přemýšlí.
Skvěle napsané, u všech postav mě zajímalo, jak to bude dál. A jak už to tak bývá, nezůstane to jen u jednoho problému, ale co všechno se tady nabalilo, tak to jsem se nestačila divit. Těším se už zase na další příběh od Petry Soukupové.
"Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi."
S tím plně souhlasím.
Nikdo není sám je má druhá přečtená knížka od autorky a jsem stejně nadšená, jako jsem byla po Věcech, na které nastal čas.
Petra Soukupová píše postavy přímo nám na míru. Kdekdo se do nich dokáže v mnohých situacích vcítit a chápat jejich rozhodnutí, protože třeba právě teď řeší ten samý problém - ztráta blízkého člověka, první láska, starosti s domácími mazlíčky, péče o seniora…
Celou knihou vás provází matka Veronika, náctiletá dcera Mája a mladší syn Míša. I když to nebylo veselé čtení, těšila jsem se na chvíle s touto rodinou. Připadalo mi, jako kdyby to byli moji sousedé, autorka postavy vykresluje neskutečně reálným způsobem.
Konec přišel rychle a jsem ráda, že mě ani nezklamal, ani nepřekvapil.
Za mě nejslabší knížka od Soukupové, kterou mám jinak nesmírně ráda. Tradičně vynikající vypravěčský styl, ale tentokrát slabá dějová linka a spousta nedopovězených a nedohraných náznaků.
Knizka dobra, dobre napsana, precetla jsem za den a pul. Ale mam z toho nejak depku. Divat se na matku deti, ktera se postupne rozklada, mi nejak nepridalo a rikam si, jak bych to resila ja. Ja jsem asi desna matka, protoze bych nektere veci z knizky dceram netolerovala a asi bych byla o dost prisnejsi. Zaver je vlastne neurcity. Presto doporucuju precist, Soukupova je totiz skvela!!
Petra Soukupová umí psát o stejných věcech pokaždé jinak.
Příběh se točí kolem jedné rodiny. Matka Veronika, otec Michal, děti Mája a Míša. My máme možnost nahlédnout do myšlenek dětí a matky. Ale nejvíc se autorka zaměřila právě na Veroniku, která se v průběhu knihy čelí několika výzvám najednou - vyrovnat se se smrti matky, zachovat dobré vztahy s otcem, starat se o děti a manžela a při tom všem nezapomínat na práci. A všechno se jí hroutí jako domeček z karet.
Ani jedna postava v celém příběhu mi nebyla úplně sympatická a v jednu chvíli mi přišlo, že se všechno opakuje a postavy se točí v kruhu (nefunguje to náhodou stejně i v životě?). Několikrát jsem chtěla knihu odložit, protože jsem si říkala, že už mě to moc nebaví. Ale neodložila jsem ji, za což jsem moc ráda. Protože ten konec za to opravdu stál. Skončilo to totiž tak, jak to skončit mělo. Žádné problémy nezmizely mávnutím kouzelné hůlky, a ani se nikdo neutopil ve svých trápeních a depresi. Skončilo to správně, tak jak by to ve skutečného životě skončit mělo.
Kdykoli vyjde nová kniha od Petry Soukupové, utíkám do knihkupectví, si ji koupit. A nikdy nelituju! Nikdo není sám je podle mého názoru asi největší autorčina depka, která je navíc asi mou novou nejoblíbenější autorčinou knihou.
Jako vždy je tu příběh jedné obyčejné rodiny, která řeší nelehké situace, které většina z nás moc dobře zná - péče o seniora, ztráta blízké osoby, první láska atp. Všechny postavy se tváří jako ty "zlé", jenže vy se s nimi dokážete tak ztotožnit, víte, že to, jak se v určitou chvíli zachovali, nebylo ideální, ale chápete je a víte, že byste se třeba zachovali podobně.
Tento příběh mě opravdu rozsekal, všechny ty problémy se tak stupňovaly, děsilo mě to... Navíc ta část s 3 pejsky, no kdo četl, ten chápe...
Doporučuji a děkuji autorce za tento místo nepříjemný, ale neskutečně reálný čtenářský zážitek.
Štítky knihy
česká literatura rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Spoustu věcí se dalo očekávat - že to bude chmurné, že se to bude rychle a dobře číst, že se v tom opět možná trochu poznám/e? Nicméně tentokrát už jsem se opravdu moc těšila, že to skončí a jakmile se překlopila polovina, snažila jsem se knížku na moc dlouho neodkládat, aby už to bylo za mnou, abych se tomu všemu negativismu nevystavovala moc dlouho.
Cílem bylo zřejmě vylíčit život jedné uhnané matky dobrodinky, která chce všem vyhovět a dokázat, jak je dobrá ve všech životních rolích (dcery, matky, manželky, šéfky), ale kterou zároveň každý člen rodiny rve sobecky na kusy (včetně mrtvé matky). Samozřejmě, že vše se začne hroutit... Míra opozice, kritiky, neempatie a nespolupráce ostatních členů rodiny byla vyvedena až ad absurdum a ke konci už celá situace působila vyloženě nesnesitelně. Snad smyslem nemělo být ukázat, jak rodina může někde vypadat, ale spíše upozornit, jak se do podobné životní konstelace nedostat ;-)
Takže: UF, díky, mám to za sebou :D