Nikdykde
Neil Gaiman
Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také Hrabě, jehož Dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud – Nikdykde.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Neverwhere, 1998
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha :-). Četla jsem ji, když jsem byla zrovna na dovolené v Londýně, takže jsem si knihu i dovču moc užila.
Určitě nejsem ta správná cílová skupina pro tuto literaturu. Ale přesto jsem knížku přečetla s chutí. Vychutnala jsem si vtipný jazyk, dobře vykreslenou tajemnou i děsivou atmosféru, skvělé postavy, napínavý příběh. A chvílemi jsem se docela bála. Určitě doporučuju dál.
Stejně jako hlavní postava je čtenář vržen do víru událostí. Netuší, co se děje a proč. Autor je vždy o krok vpřed a to je moc dobře. Kniha neztrácí kouzlo, naopak díky potrhlým charakterům si ho udržuje až do konce. Děj čtenáře chytne a nepustí. K charakterům přilne a je mu líto, když je musí, byť jen na chvíli opustit. Bravo!
Naprosto perfektní čtení! Autor je originální a jeho styl psaní je úžasný. Kniha mě moc bavila. Určitě si ji ještě někdy přečtu. :)
Pro mě fajn knížka, na kterou jsem se těšila vždycky, když jsem jí musela odložit a jít něco dělat. Pro fantasy bylo prostředí Podlondýna celkem zajímavé, stejně jako podivné postavy. Jednoznačně nejlepší byly průpovídky Vandemara a Croupa a propojení s Londýnským metrem.
Nesnáším ten pocit, že jsem, soudě podle hodnocení, četla něco úplně jiného než ostatní. Neříkám, že byla kniha špatná, ale asi jsem měla poněkud vyšší očekávání. Od Gaimana jsem totiž četla zatím jen Dobrá znamení, která se stala mojí nejmilovanější knihou.
Potenciál postav Podlondýna a vůbec celého tohoto podzemního města mi přijde hodně nevyužitý. Takže hlavní hrdina a jeho skupinka jen běhá sem tam, je vláčen z jedné nelogické a nevysvětlené situace do druhé... škoda.
Tohle je druhá kniha, kterou jsem četla od Gaimana. Sáhla jsem po ní, protože se mi líbil Hvězdný prach a chtěla jsem si přečíst nějakou jeho další knihu. Nikdykde u mě předčilo Hvězdný prach úžasným způsobem, a proto jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Ze začátku mi to přišlo jako taková pohádka, ale jak se příběh odvíjel, ponořila jsem do děje. Postavy byly úžasné. Croup a Vandemar jsou zkrátka ti praví zlosyni a Richard je dokonalá hlavní postava. Nejvíc jsem si asi oblíbila markýze – správný hrdina v každé situaci. V knize jsem taky našla plno zvratů a vtípků, někdy i morbidních. Musím ale říct, že mi to občas přišlo až moc absurdní a sem tam se objevil nějaký ten kýč, ale myslím si, že to příběhu nijak moc neublížilo.
Uvědomuju si, že při čtení mě knížka chytla a bavila a přečetla jsem ji proto docela rychle. S odstupem času mám ale problém přesněji si vybavit detaily. Je to zkrátka taková rychlá oddychovka, která se ale časem vykouří z hlavy stejně jako tajemné postavy Podlondýna -
Ja viac-menej súhlasím s kiddlinkou, ale knihu hodnotím lepšie, pretože ma bavila. Čítalo sa to dobre a bol som zvedavý, ako sa príbeh bude vyvíjať. Bohužiaľ, mne osobne potenciál sveta Podlondýnu prišiel trochu nevyužitý, mnoho vecí tam bolo len tak spomenutých a ďalej sa nerozvíjalo.
Proste: Autor vytvoril pekný (hoci nelogický, ale to neva) svet, ktorý ma zaujal, ale ja by som chcel ešte trochu viac. Možno ak by tá kniha bola dlhšia. Alebo mala pokračovania. Alebo - neviem. Čokoľvek, len aby to nekončilo tak rýchlo :-D pretože to takto skutočne pripomína len nejaký úvod k niečomu.
Každopádne kniha zaujala, bola pútavá a humor mi sadol.
Když moje kamarádka bydlela v Portugalsku, na dveřích měly s kolegyní vizitku „Vandemar & Croup“. Musím říct, že ke každému, kdo „Lugar Nenhum“ četl a přesto zazvonil, chovám hluboký obdiv. Tak dobrá je to kniha. – Svůj výtisk jsem s mimořádnou mazaností uložil na anglického Průvodce londýnským metrem.
Italsky se mimochodem jmenuje také krásně, přímo operně: Nessun dove.
Naprosto fantastická knížka. Od začátku do konce jsem se hrozně moc bavila, celý ten podzemní svět, všechny ty osobité postavy, zajímavý příběh, do toho ten úžasný humor. Pět hvězdiček!
“Markýz se škrábal na nose. „Mladý muži,” pronesl, „existují dva Londýny. Je Nadlondýn - tam jsi žil - a pak je Podlondýn - Spodní strana - obydlená lidmi, kteří propadli škvírami světa. Nyní jsi jedním z nich. Dobrou noc.”
Gaimanova fantazie nemá hranice, ve Hvězdném prachu vytvořil kouzelný až pohádkový svět za Zdí, v Nikdykde zase trochu temný, místy děsivý, ale neméně zajímavý a lákavý Podlondýn. Je to místo, kde není radno si proti sobě poštvat krysy, protože nikdy nevíte, jestli Vám třeba nezachrání život, místo, kde se konají neuvěřitelné trhy s tím nejroztodivnějším zbožím, místo, kde potkáte bojovníky, nájemné vrahy, urozené pány, krysomluvčí, krásky, co vysávají z lidí život a další prapodivné bytůstky, které tu žijí. Mojí nejoblíbenější postavou byl sám markýz de Carabas, pánové Croup a Vandemar mi nevím proč trochu připomínali Kulhánkovo duo Wries a Van Vren a Richard a Dvířka byli občas až roztomilí (zvlášť ta kocovina po vínu z Atlantidy mě pobavila :)).
Nikdykde je opravdu knížka, do které když se začtete, tak máte problém se odtrhnout, místy napínavá, kdy vám nedá vydechnout dokud nedočtete, kam to autor zase hlavní hrdiny poslal a místy vtipná, občas mě dost bavily Richardovy vnitřní úvahy v jeho imaginárním deníku :).Nicméně na konci knížky si ten zpočátku nehostinný a děsivý Podlondýn zamilujete stejně jako Richard a trochu litujete, že už to všechno skončilo… Pak zbývá než se těšit na některý z dalších Gaimanových fantazijních světů :).
Moja prvá kniha od Gaimana. A jedna z mála zo žánru fantasy, ktorej dávam 5 hviezdičiek, pretože Nikdykde je príbeh, ktorý mi nedal vydýchnuť a ktorého napätie ma vtiahlo do hlbín fantázie a reálny svet prestal existovať.
Strašne som držala palce Richardovi aj Dvířke a hltala každú vetu, ktorá odhaľovala ich ďalší osud.
Pán Croup a pán Vandemar, dvojica, ktorej dialógy ma veľmi bavili, ale pri každej zmienke o podivnom páre týchto dvoch zabíjakov som doslova tŕpla a polievala ma úzkosť zo strachu, čo zas príde.
Ďalšou zaujímavou postavou je markýz de Carabas, ktorého som si ja osobne obľúbila asi najviac zo všetkých a ktorý vo mne evokoval pocity toho, že dobro musí zvíťaziť a nič nie je také ako sa na prvý pohľad zdá.
Po zhrnutí je Nikdykde knihou, ktorá musí nadchnúť, ak nie každého, tak aspoň drtivú väčšinu čitateľov a dokonca sa dozviete, ako to vlastne bolo s tou Atlantídou...a verte, že budete mať chuť odísť do Londýna a hľadať aspoň nepatrné známky toho, že práve taký svet, tam niekde dole skutočne existuje....
"Richard otevřel ústa, aby vysvětlil svému hostiteli, že Atlantida nikdy neexistovala, ale uvědomil si, že andělé také neexistují. A že vůbec většina jeho zážitků z posledních dní byla nemožná, a proto ústa zase zavřel a upil další kapku vína.
Způsobovalo, že se cítil šťastný. Způsobovalo, že myslel na nebe větší a modřejší, než kdy viděl, na zlaté slunce visící na obloze. Všechno bylo jednodušší, všechno bylo mladší než svět, který znal."
„Máš rád kočku?” zeptala se.
„Ano. Kočky jsou fajn.”
Anastázie se ulehčeně usmála. „Stehýnko?” zeptala se. „Nebo prsíčka?” :)))
Místy lehce morbidní, nicméně skvělá knížka! Nejvíc mě bavila různorodost postav, vtipné dialogy a ač mám Londýn moc ráda, musím se přiznat, že Podlondýn mám ráda přece jen o trochu víc :)
I když tento žánr moc často nečtu, kniha se mi líbila. Příjemná fantazy, která jistě neurazí a své nadšence si najde. Já osobně ji mám v e-booku, možná se k ní vrátím, ale v tištěné podobě ji mít nemusím :)
Pro mě průměrná fantasy, ve které mě takřka nic nepřekvapilo. Potenciál londýnská podzemka nepochybně má, ale tady mi přišel nevyužitý. Místy trochu kýč a zápletky dost klišovité. Charaktery jednotlivých postav přitom zajímavé, jen se v tom ději nemohly pořádně rozvíjet, což je škoda.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih..... četla jsem ji mnohokrát a asi mě nikdy neomrzí.
Štítky knihy
Londýn nadpřirozené bytosti tajemství městská (urban) fantasy metro zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Vždycky jednou za čas přehodnotím svůj žebříček oblíbených knížek, ale od té doby, co jsem přečetla Nikdykde( už je to asi deset let ) se moje první místo nemění. Přečetla jsem ji snad desetkrát celou a kdykoliv dostanu chuť ponořit se do Podlondýna, otevřu kdekoliv a čtu. Chytla mě tak neuvěřitelným způsobem, jak se to ještě žádné knížce nepovedlo.Našla jsem v ní všechno co jsem kdy od příběhu čekala, ani jsem to netušila. Neuvěřitelnou zápletku, hledání naděje, zoufalství, radost, smutek, zajímavé postavy, úžasný příběh a naprosto dokonalý konec, u kterého mi tekly slzy a smála jsem se najednou, protože mi přece bylo jasné, že Richard už v Londýně nemá co hledat....
Ve stěně byl otvor ve tvaru dveří, přesně takový, jak ho nakreslil. V otvoru stál muž s rukama teatrálně složenýma na prsou. Stál, až si byl jistý, že ho Richard vidí. Pak velkolepě zívl, přikrývaje si ústa tmavou dlaní.
Markýz de Carabas vytáhl obočí. „Tak co?“ řekl netrpělivě. „Jdeš?“