Noci běsů
Kateřina Šardická
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472661/bmid_noci-besu-yea-472661.jpg
4
669
669
Před dvanácti lety ze zapadlé vesnice v pohraničí, kde platí vlastní pravidla a lidé stále věří ve staré bohy, zmizely beze stopy čtyři děti. Teď se vrátili jako dospělí lidé. Mezi nimi i Astrid Mahlerová. Ona ani ostatní si nepamatují, kde celou dobu byli a co se jim stalo. Netuší, kde zůstal čtvrtý zmizelý – Astridin bratr Max. Během podivných zimních večerů na přelomu roku, kdy se podle pověr stírá hranice mezi světem reálným a magickým, se musí Astrid vypořádat nejen se strachem, ale i s rodinnými tajemstvími. Tuší, že za nocí, kdy pátrá po bratrovi, kráčí vesnicí stvoření, která do našeho světa nepatří? Jsou její děsivé sny jen obyčejné noční můry, nebo mají ke skutečnosti blíž, než by si kdo pomyslel?... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi docela líbila.. I když už člověk z tohoto žánru vyrostl.. :-) Mráz mi občas běhal po zádech víc než u některých hororů... svítící oči černého stvoření pod postelí, vystrkující kostnaté pařáty.. brrrr.. :-D Jen ten konec nemusel zůstávat takto otevřený.. na druhou stranu si ho může čtenář domyslet podle sebe, což také není špatné :-) Tak kdo se chcete dětsky bát, je pro vás.. :-)
Trvalo mi zhruba 80 stránek, než mě to začalo bavit, což u tak tenké knížky považuji za celkem dost, ale pak... Pak mě to chytlo, pohltilo a nepustilo. Bylo to mrazivé, napínavé, strašně se mi tam líbil ten nádech počínající romantiky mezi Astrid a Tomem, to bylo jako první sněženka po dlouhé zimě :-) Celkově bych řekla, že jde o velice povedenou knížku.
Líbil se mi popis pověr, názvy bytostí, slova ochranných modlitbiček.. Trochu mi ale vadila neurčitost času a místa - mnohdy mi neseděly “reálie”, chvÍli se zdálo, že jde o dobu dávno minulou, najednou téměř moderní (asi nechápu správně žánr). Četlo se mi ale dobře, i když nemohu říct, že bych se bála. (Zmizení Sáry Lindertové bylo pro mě děsivější, tato druhá kniha autorky se mi ale i tak líbila víc..)
knihu jsem dostala jako tip. Je to moje druhá kniha přečtená od českého autora. Ani jsem nevěřila jak dobře se čte. Ale na mě je to moc zdlouhavé. Já bych jí třeba o 100 stran zkrátila. Jinak děj se mi moc líbil a super myšlenka. Zvrat na konci knížky jsem vůbec netušila. Také se mi líbí, že hned od začátku se něco děje.
Hned na úvod bych chtěla říct, že autorka rozhodně umí psát. Skvělý styl psaní, díky kterému jsem vůbec tu knihu začala číst. Začátek byl parádní, okamžitě vtáhl, ale pak bohužel kvalita klesala... Bylo tam spoustu kontrastů, které k sobě neseděly a narušovaly uvěřitelnost děje. Zajímavé nápady zůstaly nedotažené a ve výsledku jen přidávaly na neuvěřitelnosti. Jak si autorka nepromyslela svět, do kterého děj zasadila, všechno se tam bilo a dost věcí postrádalo logiku. Je tam vidět ještě určitá nezkušenost autorky, kdy sice umí psát, ale vše ostatní je nedotažené. Nápad jako takový super, ale celé to nebylo napsáno uvěřitelně a postupně příběh ztrácel na vážnosti a ta neuvěřitelnost celý příběh degradovala.
Jak říkám, autorka psát umí, ale chtělo by to zapracovat na světe a postavách.
Super obálka, zajímavá anotace, chuť na trochu "jiné" fantasy a hlavně česká autorka - to byly hlavní důvody, proč jsem po knize sáhla. Dala jsem si totiž nepsané předsevzetí zkoušet víc autorů z našich luhů a hájů. Šardická si vybrala pro svůj příběh hodně zajímavé téma. Spojila přirozenou lidskou pověrčivost, vrozený dětský strach a slovanské mytologické prvky v jeden hutný, tísnivý a husí kůži nahánějící celek. Vybudovala atmosféru, ze které se vám budou ježit chloupky na krku. Dle mého je právě ta temnotou a letmými pohledy prosycená atmosféra hlavním tahounem knihy. A i poté, co "dá strachům a bubákům autorka reálnou tvář" a vy odhalíte hlavní zápletku, vás bude dál sužovat pro změnu chování vesničanů, které pro mě bylo kolikrát děsivější, než právě ona strašidla pod postelí. Příběh sám o sobě je spíš jednodušší, ale v tomhle případě to vůbec nebylo na škodu. Střídání pohledů postav taky posloužilo dobře a čtenář má díky němu dobrou představu o motivacích a myšlenkových pochodech hrdinů. Plusové body si zaslouží i nastudování lidových pověr, zvyků a rituálů, které dodávaly příběhu na uvěřitelnosti a autentičnosti. K tomu všemu se to díky chytlavé stylistice víc než dobře četlo. Tak proč "jenom" průměrné hodnocení? Kvůli určitým prvkům, které vyzněly zbytečně do prázdna. Autorka kolem nich našlapovala skoro celou dobu a pak najednou je s nimi během dvou odstavců hotová. A to zamrzí. Řada témat naopak nebyla vůbec dotažená a vyvolávala víc otázek, než odpovědí. Kvůli souboji mezi nočnicí a zduhačkou. Navzdory celkovému rázu knihy mi tohle přišlo... nevím... až moc přitažené za vlasy? A nakonec kvůli samotné postavě Astrid, protože měla ohromný potenciál, co byl bohužel využitý tak z poloviny. Nechci ale končit tak negativně - Noci běsů si s přimhouřením očí chválu rozhodně zaslouží a je super, že knížku podobného rázu napsal český autor. I já si jejich čtení až na zmíněné nedostatky užila a určitě mrknu i další knížky, které Šardická napsala nebo napíše.
Téma zajímavé, ale nějak nedotažené, zůstala spousta otázek, jak píše espesita. Hodně mi vadilo, že děj není časově zařazen (i když si taky myslím, že tak 70.-80.léta by to být mohly), nemám ráda, když nevím, v jaké době se příběh odehrává. Našla jsem dost chyb.
Celkově mi to přišlo opravdu spíš pro děti, zatímco Zmizení Sáry Lindertové jsme nadšeně přečetli skoro celá rodina a tam jsem věřila, že se to skutečně mohlo/může stát, tohle bylo o dost neuvěřitelnější.
Hodnotím tak 70%, ale i tak se těším na případnou další autorčinu knihu.
(SPOILER)
Vzhledem ke všem těm nadšeným komentářům jsem měla od knížky velká očekávání. Ale zklamala jsem se… Námět je originální, ale za mě nepříliš šťastně uchopený. Dobrou polovinu knihy se tam nic pořádného neděje a všichni se motají v podivném kruhu, kde se jen neustále opakuje, že si nic nepamatují, a když už si jeden něco pamatuje, tak to stejně nechce říct, takže to nakonec vyjde na stejno, jako by si nic nepamatoval. Na konci celého příběhu zůstává spousta nezodpovězených otázek. Např. proč si nic nepamatovali poprvé, ale podruhé ano? Proč Sonja taky neztratila paměť, když očividně odešla ve stejně „bdělém“ stavu, jako ti další dva? Jakým způsobem se dostali do toho „světa snů“? Jak to, že tam byla i jejich hmotná těla, když obvykle tam odcházejí jen duše? Co přesně všechny ty běsi dělají, mimo to, že číhají pod postelí a děsí děti? A jak proti nim měla vlastně Astrid bojovat? No, je toho dost…
Oceňuji temnou atmosféru, ta byla skutečně povedená, tíživá a mrazivá. Ale ani zdaleka tak strašidelná, jak bych si představovala od „mysteriózního thrilleru“. Není těžké mě vyděsit, ale tady jsem se skutečně nebála, ač jsem do toho šla s přesvědčením, že skutečně nebudu moct usnout. Možná to bylo i tím, že pro mě zkrátka ten příběh nebyl uvěřitelný – pohraniční vesnice, která i v moderní době žije naprosto odstřižená a klaní se přes tisíc let zapomenutým bohům? Dobrá, že to dělají staří lidé, dejme tomu… Ale i puberťáci? Doba sice není přesně specifikovaná, ale podle toho, že ženy nosí kalhoty, u řezníka se stojí fronta na maso a Dora měla během práce v samoobsluze plášť, navíc technika a elektronika podle všeho nebyla ještě tak vyvinutá, bych to zařadila někam do totalitní éry. Kdyby se příběh odehrával hlouběji v historii, bylo by to možná uvěřitelnější.
Strašně mě štvala zaříkadla zkopírovaná z Čarodějek. Všimli jste si toho? A prý se tam objevují i motivy ze Sabriny, což nemůžu posoudit. Mladší čtenáři to nejspíš nezachytí, ale my, co jsme na těch seriálech strávili dětství…
A pak ten Gusta… To byl asi největší přešlap. Celá vesnice věřila tomu, že celých 12 let někde děti držel, a to navzdory tomu, že on sám byl patrně někde dlouhou dobou zavřený. A co je ještě víc šokující, věřili tomu i poté, co se děti vrátily živé a zdravé, ačkoliv pokud by jejich domněnky byly pravdivé, musely by už dávno umřít hlady. Taky jsem čekala, že se nějak vyvine to jeho náhlé úmrtí. V první chvíli to vyznělo tak, že i když to všichni považovali za sebevraždu, bylo za tím možná něco víc. A navíc ten jeho duch… V tu chvíli, kdy se ukázalo, že to byl duch, a jen pár stran před tím se mluvilo o tom, že člověk může vidět jen svého zemřelého pokrevního příbuzného, by to snad každému minimálně začalo vrtat hlavou. A když se k tomu ještě přidá věčné pořvávání „kukačko“ a označování matky za poběhlici, tak by to snad někomu, kdo bez problémů zvládl mentální přerod z dítěte v dospělého v naprosté izolaci, mělo docvaknout.
Bohužel se obávám, že pokud se kniha skutečně dočká překladu, bude západní svět věřit, že náš venkov je sto let za opicemi, ženy jsou jen služky mužů a děti prakticky pořád na obtíž.
Noci běsů mají jednoznačně hrozně skvěle vykreslenou atmosféru a myslím, že nejvíce si je jde užít v druhé půlce podzimu nebo v zimě ️
V mnoha názorech ostatních jsem si všimla, že dost lidí mělo problém s postavami, že si k nim netvořili žádný vztah, že se do nich nedokázali vzít atd. Já si dovolím nesouhlasit, protože mě všechny postavy totálně vzaly Nejvíc jsem si oblíbila Dorku, o druhé místo s pak dělí Astrid se Sonjou.
Konec jsem stejně jako u Sáry absolutně nečekala. Tohle je prostě něco, co neodhadnete
V nějakých místech jsem chvilkami měla pocit, že je to hodně podobné Sáře, ale když se na to kouknu teď, mám pocit, že si Katka vzala ze Sáry jen to dobré, něco zlepšila a vylezlo z toho tohle geniální dílo
Velmi se těším na další knihy od autorky, protože Katka má opravdu dar psát
5/5
Po tom, co jsem loni přečetla Zmizení Sáry Lindertové, jsem věděla, že Noci běsů chci číst taky. Autorka totiž umí jedinečně zapůsobit na smysly čtenáře a přenést ho do příběhu.
Což se přesně stalo i tady, jen jsem si to nějak nedokázala patřičně užít, protože jsem knížku četla v létě na sluníčku a u moře.
Knížka se četla moc hezky a děj svižně ubíhal, možná jen konec byl trochu moc urychlený a zasloužil by si trochu více rozvést. Zato ale velmi pozitivně hodnotím nepředvídatelnost.
Místo, kde se příběh odehrává, mi tak moc evokovalo můj vlastní domov (malá vesnice, kde každý zná každého a drby se jen šíří), až to bylo trochu strašidelné.
Z hlavních postav mi sedla jenom Dorka, všechny děti, co zmizely, byly takové... Divné. Ale to už je část příběhu a patří to k němu.
Jo a sice to do příběhu sedlo, ale na můj vkus tam bylo trochu moc domácího násilí.
Takže sečteno a podtrženo, moc se mi líbilo zasazení knihy do staré slovanské vesnice, ale nedokázala jsem se tak úplně vžít do atmosféry příběhu. Celkový dojem je ale velmi pozitivní a já se těším na další autorčinu knížku.
Mám z toho smíšené pocity a jsem vlastně i trochu zklamaná. Anotace slibuje fakt vzrušující příběh s kapkou magie, ale ve skutečnosti mám pocit, že jsem nedostala, to co mi bylo slíbeno. Čte se to krásně, autorka umí pracovat se slovy (mrzelo mě ne úplně dotažené nářečí, to by byla úplná pecka!), jenže copak by dneska někdo věřil, že v pohraničí existuje taková vesnice, kde platí vlastní zákony, kam "nemusí" policie, i když zmizí banda dětí. Proč tam není víc rozvedená ta "pohanská víra", na který to stojí?! Co jsou ti Starší vlastně zač, že z nich maj všichni tak velkej vítr, že se vyprdnou na hledání vlastních dětí? Proč Gusto není víc rozvedenej, když se zdá, že je docela důležitej?! Proč mi přijde, že mi chybí pár kousků skládačky, aby se mi to mohlo fakt hodně líbit?! Je to škoda, protože ten potenciál je obrovský a mě hrozně mrzí, že je ne úplně využitej.
Knížku jsem si chtěla přečíst už delší dobu, protože se mi hrozně líbila obálka. Musím říct, že jsem ji ze začátku chtěla po prvních cca 10 stranách zase vrátit ale nakonec jsem se rozhodla ji dát šanci a byla super a bavila mě.
Dobře se četla a byla i celkem napínavá a tajemná, jen jsem se občas musela zastavit nad chováním lidí ve vesnici. Všichni mi přišli arogantní, agresivní a nervní. Děti se ztratí na 12 let ale nikoho nezajímá kam se podely, všichni dělají jakoby se nic nestalo a ještě jim jsou navrátilci na obtíž...Jediný kdo byl z dospělých celkem normální byla podle mě Tomova matka.
Co mi vadilo bylo to, že si nikdo z dětí nic nepamatoval, což se v knize často opakuje, a není tam více popsaný ten svět kam zmizely a co se s nimi celých 12 let dělo, což je podle mě škoda. Také mi trochu vadil otevřený konec. Jasně, domyslela jsem si to ale třeba by mě zajímalo, jak se tvářila vesnice když se objevilo i poslední ztracené dítě.
Proč otevřený konec, proč..... Co je to za módu dnešní doby.. Jinak příběh moc pěkný, místy dosti mrazivý i jsem se bála knihu číst v noci. Nemohla jsem pak spát a měla poměrně i problém nemít noční můry. Jinak pěkne napsaný příběh.
Jsem příjemně překvapena. Autorku jsem neznala a tohle bylo první setkání. Četlo se to skvěle, napětí stupňované a nebylo to nijak neuvěřitelné. Možná by si to zasloužilo ještě půl kapitoly přidat :) doufám, že toho autorka napíše víc, určitě si zase od ní ráda něco přečtu.
Kniha mi hodně sedla teď na období zimy. Miluji tu atmosféru tam. Musím říct, že jsem několikrát měla chuť přejít do toho světa a pořádně profackovat rodiče a nebo celkově dospěláky. Už se těším až se ke knize vrátím znovu.
(SPOILER) Tak tohle se opravdu povedlo. Knihu jsem cetla už před rokem v lednu a velice mě její námět zaujal. Bylo to ideální do lednového počasí a já si to moc užila. Bylo mi líto všech těch dětí, protože ti rodiče, dospělí i jiné děti se k nim chovali opravdu bezcitne a hnusně. Někdy jsem pohybovala, že vůbec nějaké city mají. Bylo to drsné a tvrdé jak krutě se můžou hloupí lidé chovat vůči dětem.
Tato kniha mi leží v knihovně už nějakou dobu, a konečně jsem se k ní dostala. Jsem velkým fanouškem slovanské mytologie, takže jsem věděla, že tohle bude něco pro mě. Příběh má úžasnou atmosféru, která je taková temná a ponurá, až mi občas vyskočila husina. Autorka opravdu skvěle píše, což jsem zjistila už i v Zmizení Sáry Lindertové. Postavy a stvoření jsou propracované, líbilo se mi, že zde nebyly použity jen ty známé, které můžeme najít ve všech knihách. Nejprve jsem měla malinko problém se začít, ale pak se to rozjelo a užívala jsem si každou stranu. Za mě je to dokonce o chlup lepší, jak již zmiňované Zmizení Sáry Lindertové. Jsem moc ráda, že u nás máme tak šikovné autory, a doufám, že autorka brzy vydá další knihu.
Úžasné české fantasy inspirované slovanskou mytologií!
Kateřina Šardická pro mě byla zprvu velkou neznámou a až loni/letos jsem objevila její druhou knihu, tedy Noci běsů a jsem naprosto nadšená!
Příběh Astrid, Dorky a Toma se četl rychle a já jej hltala jedním dechem.
Za mě není moc co dodat, 4,5*, naprosto doporučuji a pokud si chcete přečíst skvělé české fantasy tak nemůžete šlápnout vedle! :-)
Já jsem opravdu zklamaná… Do posledních padesáti stránek, to u mně vypadalo na čtyři hvězdičky, ale ten konec… Neskutečně rychlý, odbytý, a za mě naprosto nesmyslný, co se rozuzlení týká…Rychlost konce je taky velký kontrast k tomu, jak pomalý začátek ta kniha měla. Se začátkem bych se dokázala smířit, protože měl skvělou ponurou atmosféru, ta se ale postupně naprosto vytratila. Co mi taky vadilo bylo matoucí prostředí… Tak zarytě věříte v pohanské bohy, uctíváte dlouho zapomenuté svátky, a nebo máte izolepu a jezdí k vám sanitka? Nevím… Chápu, že je to fiktivní svět, kdy je toto asi spojené, ale nebylo to uděláno dobře.
Líbily se mi postavy a jejich soukromé myšlenkové pochody (dialogy už byly horší) a to, jak autorka popsala atmosféru nočních můr. Kniha byla taky napsaná velmi čtivým způsobem a stránky ubíhaly opravdu rychle.
Štítky knihy
čarodějnice horory česká fantasy pohané, pohanství vesnice noční můry pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2019 |  Zmizení Sáry Lindertové |
| 2020 |  Noci běsů |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2022 | Technické památky českých zemí |
Nebylo to špatné, jen jsem se musela dostat do nálady. Pro mě zcela nevhodné na rychlé čtení, takové to kousek sem, kousek tam. Proto přečteno na 3 zátahy. Líbí se mi ten folklor, pověry, rituály, už míň to zhmotněné nadpřirozeno, ale i tak to bylo zajímavé.