Noci běsů
Kateřina Šardická
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472661/bmid_noci-besu-yea-472661.jpg
4
669
669
Před dvanácti lety ze zapadlé vesnice v pohraničí, kde platí vlastní pravidla a lidé stále věří ve staré bohy, zmizely beze stopy čtyři děti. Teď se vrátili jako dospělí lidé. Mezi nimi i Astrid Mahlerová. Ona ani ostatní si nepamatují, kde celou dobu byli a co se jim stalo. Netuší, kde zůstal čtvrtý zmizelý – Astridin bratr Max. Během podivných zimních večerů na přelomu roku, kdy se podle pověr stírá hranice mezi světem reálným a magickým, se musí Astrid vypořádat nejen se strachem, ale i s rodinnými tajemstvími. Tuší, že za nocí, kdy pátrá po bratrovi, kráčí vesnicí stvoření, která do našeho světa nepatří? Jsou její děsivé sny jen obyčejné noční můry, nebo mají ke skutečnosti blíž, než by si kdo pomyslel?... celý text
Přidat komentář
Do půlky to bylo těžké prokousávání ale pak přišel mráz. Oceňuji styl a hlavně popisování detailů. Děj nic extra taková průměrná kriminálka, postavy mi moc neseděli. Zato kniha má krasnou obálku i ilustrace ale obsah...asi jsem čekala víc
Příběh, co strhne a jen tak nepustí. Musím říct, že při některých popisech mi až naskakovala husí kůže. Je tu takové plíživé zlo, trochu jako u knížek S. Kinga. Obzvlášť, když je to v onom staroslovanském duchu. Pro mě, jakožto čtenáře, který si žánr fantasy moc nevybírá, to bylo naprosto neotřelé a originální.
Dva dny mi trvalo ji precist. Libila se mi, vtahla do deje, ze jsem nemohla prestat. Porad jsem se snazila na to prijit a az do konce jsem byla napnuta. Pro me to byla strasidelna pohadka se starymi slovanskymi bohy a strasidly a to ja i v dospělosti rada.
Už dlouho jsem nebyla tak nadšená z díla, které vzešlo z pera nějakého českého autora... Tady se to prostě povedlo.. je tu tajemna víc než dost.. jednak to, že vlastně nikdo netuší, v jaké době se příběh odehrává.. druhak třeba to, že až do konce knihy netušíte, kdo nebo co za vším stojí a hlavně proč.. Dále bylo naprosto výborné zasazení děje do starých českých tradic a pověr..
Noci běsů jsou trochu slabší než autorčina prvotina Zmizení Sáry Lindertové. Konec byl za mě dost uspěchaný a já ho měla i trochu problém pochopit. Musím ale vyzdvihnout obálku a ilustrace v knize, ty jsou nádherné.
Kateřina Šardická umí napsat atmosféru, to se musí nechat. Těším se na další knihy od autorky :-)
Po tom, jaké na knihu byly ohlasy a recenze, jsem se neskutečně těšila, i když jsem od Kateřiny Šardické nečetla Zmizení Sáry Lindertové. A musím říct, že jsem od toho čekala trošku něco víc. Sice ano, Kateřina Šardická umí psát, o tom žádná, ale spíš mi nesedly postavy. Skoro žádnou jsem si nějak moc neoblíbila, nicméně jejich vývoj a psychická stránka byly za mě dobře propracované. Trochu vadilo, že jsme nevěděli ve které přibližně době se příběh odehrává. Na jednu stranu tam něměli telefony a vesnice byla popisována jako takova stará, zaostalá a i podle tradic, které tam dodržovali to na mě působilo tak zastarale, ale pak se tam objevilo, že měli elektřinu a myslím že varnou konvici? A celkově tam byla taková moderní slova, která mi k tomu moc neseděla. Ale jinak se mi na příběhu nejvíc líbila ta atmosféra. Takový slovanský nádech, stará vesnice s historkou a zmizelými dětmi. Místy jsem se i bála, což beru jako plus. A bylo vidět, jak autorka ví co dělá a má to velmi promyšlené. A taky se to četlo poměrně rychle. No, za mě určitě povedené, jen mi místy mi něco nesedělo nebo chybělo, ale jinak kdo si myslíte, že by se vám to mohlo líbit, tak to zkuste a myslím si, že vás to nezklame :)
3.8☆ - bohužel, dávat tomu 4 nechci, bohužel, bohužel
Od autorky jsem již měl tu čest číst Zmizení Sáry Líindertové, které se mi moc líbilo a nadchlo mě hodně, takže jsem byl zvědavý, jaká bude tahle knížka. A musím říct, že mě to trošičku zklamalo, jen trošičku.
Prostředí bylo přesně takové, jaké jsem si představoval, takový slovanský nádech. Byl jsem ze začátku krapet nejistý, jak přesně si prostředí dokreslit, jelikož to zprvu působilo dojmem velice zaostalé vesnice, později se objevila elektřina a žaluzie, já si představoval dřevěné chatrče, které sotva drží. Prostředí lesů, zimy a toho, co se v tom všem skrývá, bylo na jedničku.
co se atmosféry týče, ta se, podle mě, moc povedla, autorka to s ní umí a věděla přesně, co dělá. Celkově mi přijde, že autorka ví přesně, co dělá a kam směřuje.
Postavy mi přišly výborné, nemám co bych vytkl, psychika mistrovská, nemluvím jen o postavách hlavních, mluvím obecně. Wow.
Osobně mám slabost pro mytologii, báje, pověsti, bajky, které kolikrát příběhy doplňují a tady tomu nebylo jinak. Dalo by se říct, že na příbězích, které se kdysi vyprávěly, je část tohoto příběhu postavena, takže něco pro mě!
Celkový koncept příběhu se mi moc líbil, nápad skvělý.
Jedno plus za úžasné zpracování knihy, design nejen obálky, také kapitol a ilustrací, ty mě dostaly, plus občasné citáty.
Temné a místy strašidelné vyprávění s nádechem magie a mytologie. Ve vesničce, kde se děj odehrává bych asi bydlet nechtěla, některé postavy (jako třeba babička) mi byly vysloveně nesympatické, ale kniha se četla téměř sama. Trochu mě mrzí ten časový skok ve 3/4 knihy a otevřený konec (ale třeba se dočkáme pokračování, kdo ví?).
Z knihy dýchá sychravo, taková melancholická a chvílemi i znepokojivá atmosféra – ideální kniha na podzimní večery. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych opravdu byla v zapadlé vesničce v pohraničí a prožívala všechny emoce společně s hrdiny. Atmošku Katka prostě umí, o tom jsem se přesvědčila už u Zmizení Sáry Lindertové.
Také musím pochválit obálku a ilustrace, ty se moc povedly a krásně korespondují s výše zmíněnou atmosférou.
Neurčité časové zasazení je bezesporu zajímavým prvkem, ale i když jsem se ten fakt snažila přijmout co to šlo, stejně mě rušila slovíčka jako izolepa, sanitka, mikina nebo časopis, protože se do mé představy o vesnici, kde lidé věří starým pověrám a legendám, prostě vůbec nehodily.
Děj první dvě třetiny knihy krásně plynul, sem tam se objevilo něco jako malý zvrat, ale pak přišla poslední třetina, kde se toho najednou stalo spoustu na málo stranách. Plejáda zvratů a zrychlení tempa, skoro jako kdyby se někdo vzpomněl, že má určité rozsahové omezení a musí se vecpat do 300 stránek, tak rychle nacpe všechny zvraty na posledních sto stran.
Také se přeskočí tři noci (za sedmou nocí následuje noc jedenáctá), což opět narušuje určitou konzistentnost vyprávění.
Otevřený konec tomu moc nepřidal, děj se utl v nejzajímavějším momentě a tím jsem byla lehce vyvedena z míry, ale autorce to dokážu odpustit.
Suma sumárum, Noci běsů nepovažuju za dokonalou knihu, ale i přes pár výhrad jsem si její čtení moc užila a dost pravděpodobně se do ní někdy pustím znovu především kvůli atmosféře a skvělému námětu vycházejícímu ze slovanské mytologie.
(SPOILER)
Strašidelné, když příběh obsahuje spánkovou poruchu, kterou znám na vlastní kůži.
Každý z nás má nějaké noční můry, někdo víc, někdo méně.
Příběh je správně strašidelný, zároveň trochu známý (spánková porucha), odvážný (postavy se snaží najít pravdu... ). Trochu i překvapivý.
Velmi se mi líbil, i když mě chvilkami opravdu děsil, zároveň mě fascinoval a četla jsem a četla.
Jsem velmi ráda, že se mi dostal do ruky, dokonalý.
(SPOILER)
Na knizce se mi velmi libil svet snu a besu, ktery se vsak autorka nemusela bat vice vykreslit a venovat risi fantazii vice prostoru. Zajimave veci a udalosti nebyly dostatecne rozvedene, autorka si s urcitymi pasazemi mohla vice pohrat. Dej vzdy spel k nejake prevratne udalosti a kdyz nastala, tak byla odbyta velmi kratce (napr. smrt Sonji, posledni noc).
Nebylo mi rovnez jasne, v jake dobe se pribeh odehrava. Coz by vubec nevadilo, ale autorka obcas pouzivala slova nebo vymozenosti, ktere mi do knihy nepasovaly (napr. sprcha).
Až na některé detaily byl příběh dobrý, ale vadí mi ten strašně uspěchaný konec. Začátek se táhl, ale na konci jako kdyby autorka zjistila, že hoří termín pro odevzdání rukopisu a honem ho nějak splácala.
Navíc mi vůbec nesedl styl vyprávění. Pořád mi připadalo, že čtu sloh žáka, který potřebuje ještě uzrát. Text byl hrozně kostrbatý, neuhlazený, takže jsem měla dost problém soustředit se na samotný děj. Celkově ale kniha docela ušla a líbilo se mi její temné prostředí.
Tolik nevyužitého potenciálu! Geniální prostředí nočních můr, démonů a bohem zapomenuté vesnice, pochmurná atmosféra, jazyk starých Slovanů... ALE už jen tempo knihy to kazí - máme tu 200 stránek úvod a 100 stránek děje? Uspěchanější konec snad být ani nemohl. Skoro mi přišlo, že se autorka bojí ho napsat, tak to raději rychle utnula. Postavy nijaké a/nebo "napřesdržku". I prostředí nakonec nesedělo. Příběh se má odehrávat v současnosti, ale tyhle prvky mě tam spíš rušily, první polovina minulého století by byla mnohem logičtější.
Ano, Noci běsů nejsou špatná kniha, naopak velmi originální námět a prostředí. Ale bohužel samotné provedení (a samotný příběh), už tak dobré nejsou. Čtenáři middle grade nebo mladší young adult, kteří mají méně načteno by však mohli být nadšeni mnohem mnohem více.
Znáte ten pocit, když si přečtete velmi dobrou knihu, které prostě něco málo chybí? Přesně to jsem měla zde.
První třetina strhující, výborně budované napětí, atmosféra vesnice, charaktery, psychologie. Mělo to vše. Ale pak tempo zpomalilo, odhalovalo se příliš málo a čím víc jsem se chýlila ke konci, tak mi bylo jasné, že k počtu zbývajících stran bude uspěchaný. Více prostoru by si zasloužilo odhalení kolem Astrid, závěrečný střet i celé objasnění reálií světa. I Dorčin tatínek mi přišel jako zajímavá postava, která něco ví, ale nikdy nám to neřekne.
Napsané je to poutavě, rozzuzlení má vynikající logiku, funguje to dobře. Jen kdyby byl autorce dán trošku větší prostor, aby si v závěru s námi mohla ještě více pohrát.
Noci běsů vyvolaly po svém vydání nevídaný rozruch. A nevídaný je i jejich příběh!! Po celou dobu čtení na vás ulpívá ponurý, znepokojivý pocit v očekávání, co přijde dál... Stále si musíte klást otázku, jestli je to opravdu tak temné, nebo je to jenom zdání?! Autorka si tak skvěle umí pohrát se čtenářovou myslí! Rovněž prostředí, do kterého celý děj zasadila, vykreslila působivě. Kniha proto zajisté překračuje kategorii čtenářů, pro než je určena. Jelikož jí nepohrdne nikdo, komu nevadí trochu napětí a tísnivé atmosféry. Konečně zase někdo, kdo rozvlnil vody v tom našem literárním rybníčku. Za mě povedené čtivo.
Slovanské zvyky, povídačky, bubáci a bohové byli pro mě vždycky velkým tahákem. Těšila jsem se na tajemno a byla jsem zvědavá zda se příběh bude držet v reálném světě nebo zabloudí i do magických sfér. Příběh byl poutavý, napínavý a zajímalo mě, jak dopadne. Co mi trochu vadilo bylo tempo vyprávění. Také jsem měla větší očekávání ohledně popisu rituálů a té magické části příběhu. Čekala jsem temnější a ponurejší atmosféru. Celkově ale byla kniha úžasná a určitě se k ní za čas znovu vrátím.
Sakra, sakra, sakra! Proč? Já se do té knížky zamilovala. Ta ponurá atmosféra, slovanské zvyky a tradice, pro mě to bylo jako vrátit se domů, tak to bylo všechno příjemně známé a povědomé. Přečetla jsem to na jeden zátah a nemohla jsem přestat, takže ten konec mě logicky naštval. Otáčela jsem tu stránku, kontrolovala čísla a nevěřila, že už dál nic dalšího není. Kdyby to byla série, beru to a pokud se ukáže, že je, hodnocení opravím na pět hvězdiček. Jenže jako série se to netváří a proto dávám jenom čtyři, ale strašně mě to štve, protože jinak by to byla TAKOVÁ pecka!!!
Knížka se mi líbila moc, ta atmosféra vesnice plné starobylých tradic, tajemna, kostlivců ve skříni a běsů... Já k ní nemám výtku. Věřím v dobré konce. Bylo to čarovné, strašidelné, tajuplné a postavy hlavních hrdinů uvěřitelné.
Štítky knihy
čarodějnice horory česká fantasy pohané, pohanství vesnice noční můry pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2019 |  Zmizení Sáry Lindertové |
| 2020 |  Noci běsů |
| 2024 | Osiřelo dítě |
| 2022 | Technické památky českých zemí |
*4,5/5
Abych řekla pravdu, vím, že tato recenze nebude vůbec objektivní. Nikdy se totiž u autorky nedívám na děj, ale jen styl psaní, který miluju.
Kniha mi trvala tak 10 dní a musím říci, že byla úžasná. Cítila jsem ze stylu psaní všechny emoce a líbila se mi ponurost vesnice, i když mi kniha přišla spíše jako drsná pohádka.
Stále mi však vrtá hlavou otázka, to vážně neměli ani technologie, když je to v moderním světě? To je víra a ,,jejich” život ovlivnily natolik?