Noční dům
Jo Nesbø
Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2024
,
Voxi
Originální název:
Natthuset, 2023
Interpreti: Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
Nesbo je jeden z mych oblibencu. Hodne me bavi jeho styl psani, vypravecske schopnosti a kreativita ve vyberu slov. Nocni dum nebyl zklamani, naopak. Nesbo se vyradil a ukazal mi, ze dokaze laskovat i s jinymi zanry.
Celkove byla kniha neotrela a zajimava. Ke konci jsem si rikala, ze ta pointa jaksi zmizela a ze snad to neni cele, ALE on prisel opet s totalnim slovnim tornadem.
Pecka, doporucuji :)
Nejprve takový "normální" horor. Stejně jako jiné čtenáře mě napadlo přirovnání ke Kingovi. A pak další dvě části, kdy je všechno úplně jinak.... Líbí se mi, že autor pokouší i jiné žánry.
Nevím ani co k tomu napsat, začátek se vyvíjel slibně, po 100 stranách už mě kniha přestávala bavit.
Dočetla jsem, ale přiznám se, přeskakovala jsem od str. 122.
Ajejej, to byla hrůza. První část byla jako slohová práce 16letého studenta (nechápu srovnávání s Kingem), kterou jsem četla s otevřenou pusou a ptala jsem se, jestli to autor myslí vážně. Nechápu, o co se snažil, slátanina 3 různých forem dohromady. Naštěstí to zabralo jen dva večery.
Súhlasím s komentármi nižšie,jasom knižku prečítala kvôli výzve....spočiatku zaujímavé, i keď divné, ale aj tak som si postavu obľúbila, ďalšia časť bol pre mňa bizár, v duchu som si hovorila, čo to čítam, ale aj tak ma to ťahalo ďalej a ďalej, zvedavosť toho celého,to rozuzlenie....záver bol zvláštne krásne spracovaný. Ďakujem za tip vo výzve
Velký Jo si sugestivně podmaňuje další žánr, a po severských detektivkách, pulpových thrillerech, shakespearovské variaci, knihách pro děti či řadě povídek na řadu přichází horor, šikovně kombinovaný s psychologickou sondou, do těžce sužované duše. První třetina je strhující poctou vrcholným románům Stephena Kinga, s dalšími dvěma částmi je to už trochu složitější, ve druhé mj. dostaneme zábavnou reminiscenci na už v úvodu zmiňovanou Noc oživlých mrtvol, aby se v části třetí rozezněla ozvěna Nesbøva amerického souputníka Dennise Lehana. Autor dané motivy splétá s láskou i erudicí, a nutno říci, že stvořil nejen sympaticky nejednoznačného hlavního hrdinu, ale i řadu dalších nezapomenutelných charakterů. Princip nespolehlivého vypravěče zase jednou v plné, odzbrojující síle. Užívejte!
Noční dům.
Nový Nesbø.
Nová pecka.
Nová velká pecka.
Pokud na tu hru přistoupíte.
Pokud vás nenaprdne, když vám dojde, o co tady jde.
Pokud jste to ochotný akceptovat.
Noční dům začíná jako klasický thrillerohoror pro trochu mladší čtenáře. A to mi vůbec nevadilo, protože napsané to je vážně dobře. Protože Richard působí jako fajn kluk, který se bohužel dostal do špatné situace. A ta situace se prohlubuje. Protože se začnou dít věci, které nedávají smysl, a logicky mu pravdu nikdo nevěří. (O tom se tak blbě píše, abych nikomu nezkazila zážitek!!!!!) Co se všechno stane, jak je to předložené ... je tam spousta mezer. Takže prostor na pochyby a domýšlení si věcí. Jenže potom přijde druhá část a potom třetí část. A mě napadlo jediný: Kdyby to napsala spisovatelka, tak to čtenáři přijmou o dost vlídněji, než když ten samý text napíše spisovatel, zrovna tady Nesbø.
Takže jo, Noční dům se moc povedl a já byla moc spokojená. Se vším, s pointou, s vyprávěním, s vyzněním. Jo, bylo to mňam :)
Začátek svižný horor-thriller, ale co se dělo pak, to nějak nejsem schopen pochopit. Chyběly stránky? Autor se vypisoval z traumat? Nebo chtěl napsat, jak se z traumatizovaneho jedince stává spisovatel? Asi bych potřeboval výklad. Nicméně čtivé to bylo.
Nesbo se vydal do nového žánru a jako vždy si s tím poradil mistrně. Vytvořil svižný příběh plný akce, nečekaných zápletek a zajímavých postav, který má rychlé tempo a je velice čtivý. Samozřejmě některé drobnosti by to chtělo doladit, ale jako prvotina v žánru hororu se Noční dům může pyšnit nadstandardní kvalitou
No kdyby to nebyl Nesbø, tak bych po tom kvůli anotaci určitě nesáhla, žánr hororu mě kromě Kinga míjí velkým obloukem…
…. ale to bych teda dost litovala!
Po prvních stranách jsem si teda říkala, co tohle bude za šílenost, ale pak to nabralo takový směr, že jsem nechtěla přestat číst, abych tomu přišla na kloub.
Je to šílené, zamotané, bizarní ale velice čtivé!
A taky krátké :-) takže pokud chcete trochu vykročit ze svoji čtecí komfortní zóny, dejte tomu šanci.
Obálka knihy mi evokuje pocit, který jsem při jejím čtení měla. "Haló, Harry Hole, kde jsi? Vrať se, prosím!" Tohle bylo fakt divné..
Posloucháno jako audiokniha. Tak tohle mi nesedlo. Vsadila jsem na jméno autora, ale nevyšlo to. První třetina dobrá, až kingovská, druhá horší a pak už to šlo z kopce. Čtivé, vypravěčsky fajn, ale nakonec to celé vlastně bylo úplně k ničemu. Nechci spoilerovat, takže nejdu do podrobností. Ale kritikové mají pravdu, nestojí to za moc.
Já jsem se touto knihou jenom ujistila v tom, že pan Nesbo není "mým" spisovatelem.
Na tuto knihu jsem se doopravdy těšila a měla od ní docela velká očekávání – CHYBA. Většinou, když jdu číst knihu od autora, který mi nevyhovuje anebo žánr, který běžně nečtu a mám velká očekávání, tak to vždy končí zklamáním. Bohužel tomu tak bylo i v tomto případě.
Musím se přiznat, že začátek byl docela slibný, ale pak to šlo od 10 k 5. Bála jsem se, že kniha bude mít více "částí" a že to bude furt to samé dokola, ale jiný sen, jiná schizofrenní osoba anebo bůh ví kdo či co. Strašně mě to nebavilo a přišlo mi to absurdní.
Myslím, že tímto jsem s autorem skončila a nemám potřebu mu dávat další šanci.
Vzhledem k dětskému hlavnímu hrdinovi, nadpřirozenu až hororu se nabízí přirovnání ke Kingovi. Což potvrzuji a hlasitě prohlašuji.
Není to negativum ale poklona.
Co King vyšperkováva na poli temnoty v nitrech hrdinů a celkové tak všude okolo svým okecáváním-Nesbo nahrazuje ve strohosti, jakémsi odsekávaném vyprávění a zvraty v průběhu. Je přímočarejší v ději a víc to odsýpá.
Což pro mě bylo též atraktivní a dělá to z knížky skvost.
Podívej, máme tu nepochopeného sirotka v pěstounské péči s prima opatrovníky ale bohužel nešťastnými událostmi.
Bohužel teda pro hlavního hrdinu. Pro tebe jako čtenáře, co čekáš temnotu a nebráníš se mrazu po zádech - je to úplná krása.
Nesbo si s tebou hraje. Několikrát ti už chce dát něco uspokojujícího, vysvětlujícího a pak vzápětí ucukne a vezme ti to a nechá tě stát, aby tě zaplavil smutek. Na 240 se to stane překvapivě víc než jednou.
Neuvěřitelný benefit je kdekoliv v knize vyprávění pohledem dítěte. Osvěžující je to! Úplně jiná perspektiva, když to ten autor UMÍ zachytit. Dá to příběhu jiné kouzlo, jinou dimenzi.
Tím, že jsi polapen v jeho úhlu, často jsi přehlížen, nepochopený a když mu ve velké většině dají ve finále za pravdu, cítíš s ním zadostiučinění a v opačných případech i křivdu.
Je to kraťoučké dílo rozsahem a tomu odpovídá i krátký děj a ne moc rozpracované pozadí postav, míň odboček v příběhu.
Audiokniha dostala hlas pana Preisse a navíc zvukové efekty. Například polykání masa a srkání krve telefonním sluchátkem je opravdu lahůdka pro fanšmejkry doporučuju.
Není to čistokrevný horor, jestli tě to odrazuje. Změní to žánr, pohled dospělaka je tam taky. Krásné to bylo, moc jsem si to užila.
Tohle mi padlo do noty! Kniha, která nenápadně připomíná Stranger Things, (staré domy, osmdesátky, léčebna, tajný agent...) se dělí na tři části. To co se v první části zdálo jako béčková horor najednou ve druhé dostane realistické obrysy, aby se následně ve třetí hlavní postava probudila v léčebně a neví co je pravda a co ne. Mám tento druh mystéria, tajemství a schizofrenie moc rád a Nesbo se ho zhostil moc dobře.
Tohle mě fakt bavilo. Kniha úplně jiná, než jak jsem od autora zvyklá, ale vůbec ne špatná. Za mě rozhodně spokojenost.
Noční dům jsem si koupila hned po jeho vydání. Začala jsem číst a přiznávám, že jsem po pár stránkách knížku odložila. Kluk vcucnutý telefonním sluchátkem?!? Tak něco takového opravdu není můj šálek čaje (i když třeba Černý telefon od Joe Hilla jsem přečetla docela s chutí...)
Jenže před pár dny jsem si přečetla komentáře mých oblíbených a k Nočním domu jsem se vrátila. A dobře jsem udělala.
Po 1. části, plné fantasmagorického děje, přišla 2. část (a racionální prozření - aha, tak ono to je vlastně takhle!) a nakonec 3. část (a definitivní procitnutí ze sna - no ne, tak Nesbo mě zase dostal, je to pořád frajer, i když podobné rozuzlení jsem už někde určitě četla). Bylo to dost dobré.
U mně má za čtyři (to za to mlaskající sluchátko) a doporučuju.
Začala jsem číst, hned v druhém odstavci výrazy: Z hustýho lesa, kterej.... se ozval varovnej výkřik.... vrcholky stromů, na kterejch......hned po čtrnáctejch narozeninách... Proč? Proč někdo překládá tímto způsobem. Prolistovala jsem knihu a je tímto "nářečím" nebo co to má být přeložena celá, to fakt nedám.
Kniha je mysteriózním hororem, který je ispirován Kafkovou Přeměnou, knihou Pán much a klasickým hororem Noc oživlých mrtvol – ani jedno uvedené dílo neznám, a proto jsem možná nedokázala plně ocenit symboliku a odkazy, které Nesbø v příběhu využívá.
Kniha jako taková na mě působila až příliš komplikovaně a místy zmateně. Richardův svět se postupně stává stále nejasnějším a temnějším a měla jsem proto problém se do příběhu naplno ponořit. Vztah mezi tím, co je realita a co iluze, mi nepřišel dostatečně napínavý nebo strašidelný. Místo toho jsem se často cítila ztracená, jako by mi chyběl klíč k pochopení hlavní zápletky.
Možná kdyby mi byly známější knihy, na které Nesbø částečně odkazuje, vnímala bych příběh jinak.
(SPOILER) Zajímavé. Nesbøho detektivky miluju, tohle bylo něco trochu jiného... u první části jsem se bála, u druhé byla skeptická a u třetí jsem pocítila úlevu.
Celkově hodnotím příběh velmi kladně, připomínal mi trochu film Prokletý ostrov.
A kdo by to byl řekl, že i horor může skončit v rámci možností dobře. :)