Norské dřevo

11.11.2012

Krásný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. :) Strašně mě zajímalo jak to dopadne, ale.. jak asi, v Japonsku. :) Hlavně jsem si zamilovala Midori a její prasečinky.. takovou bych chtěla kamarádku. :D Ta jediná si opravdu přes všechny svoje problémy nechtěla přiznat, jakej ten svět je..

11.11.2012

I já jsem se odvážila do asijských vod - a vůbec toho nelituji.
Syntéza asijské a evropské kultury.
O míjení a neschopnosti se sobě navzájem přiblížit, o protikladech a paradoxech lidského života, o smrti.
Hrozně mě bavilo objevovat symboliku ohně, kouře, samotného Norského dřeva...
Písnička Norwegian Wood od Beatles má s knížkou zajímavou souvislost.

23.10.2012

Kniha plná milostných hrátek, sebevražd, ale i emocí a filozofického náhledu na svět. Děj je jednoduchý, ale za to poutavý a velmi dobře se čte.

22.10.2012

Výborná kniha. Určitě ne poslední, kterou jsem si přečetla od tohoto autora.

23.09.2012

Murakami je výborný psycholog, ale ta knížka nevyvolala můj zájem a silné pocity tak jako Na jih od hranic, na západ od slunce.
Je dobře napsána, žádná kýčovitost v rovině vztahů (jen co je pravda), ale místy mi přišlo, že se Norské dřevo až moc snažilo dojímat.

04.09.2012

Přiznám se, že mě to moc nenadchlo...asi jsem od téhle knížky čekala mnohem víc. Možná jsem poslední dobou četla moc thrillerů nebo co, ale pořád jsem čekala, že se něco stane...něco důležitého, co zásadním způsobem ovlivní celý dosavadní děj, vrhne na příběh úplně jiné světlo...a to se bohužel nestalo... Takže to celé tak nějak prošumělo kolem a to je celé. Ani nemám chuť číst nějaké další knížky od Murakamiho...nebo bych měla?

23.07.2012

Vždy, pokud slyším ze všech stran, že něco musím vidět, slyšet, přečíst, mám tendenci se tomu spíše vyhýbat. Tak tomu bylo i s Murakamim. Nakonec jsem se rozhodla, že si alespoň jednu knihu přečtu, abych věděla, čemu se to vlastně vyhýbám. Výběr padl na Norské dřevo, aniž bych tušila, že je to jeho nejvíce známé dílo. Norské dřevo je opravdu krásně napsaná kniha, která vás vtáhne a pohltí až do chvíle, dokud nejste na posledním řádku a dokonce ještě potom.

22.07.2012

Tento příběh v čtenáři vzbuzuje neobyčejnou zainteresovanost ve vztahu k následujícím fázím děje. Ačkoli nedisponuji mimořádnou představivostí, vyprávění Harukiho Murakamiho u mne vyvolalo spoustu zřetelných vizí o Naočině kráse a jejím šarmu i o rozsahu, v jakém hlavního hrdinu okouzlila. V mnoha myšlenkových pochodech mladého Tórua jsem našel sebe sama. Vybavila se mi marnost mých snah proniknout do hlav slečen, o které jsem tolik stál, beznaděj mého úsilí pochopit jejich myšlení a ztotožnit se s ním tak, aby mě to k oněm ženám přiblížilo. Hlavní hrdina zde čelil údělu o to krutějšímu, že tma v duši skvostné Japonky se nedala rozptýlit ani odborností geniálního psychiatra(ologa), ani tou nejčistší láskou. Jak jen jsem se toužil „pročíst“ až k happyendu…

P. S. Jako jeho čtenář jsem pana Murakamiho „poznal“ coby mistra ve vyjadřování emocí!

19.07.2012

Nikdy jsem neměla za to, že je nezbytně důležité přečíst si jednu z nejznámějších knih od Murakamiho - právě proto, že je nejznámější. Ne že bych ji zatracovala a nechtěla se k ní někdy uchýlit. Jen mi to jaksi evokovalo spíš masy, které první co vyhrknou při jméně Murakami, je "Norské dřevo".
Vždyť přece Sputnik nebo Afterdark jsou ne tak protěžované a přitom skvělé. Nebude Norské dřevo jen snůžkou něčeho, co vlastně nechci číst?
A nebylo.

Opět skvělé charaktery a vcelku až bolestně "normální" děj plný smrti.
A jak je zvykem, konec ze kterého mrazí, mrazí... a mrazí znovu, když si na něj vzpomenete.

26.06.2012

Velmi zvláštně psaná kniha, občas jsem se trošku ztrácela, ale něco mě pořád nutilo dočíst ji až do konce. Autor má specifický styl práce a ten nesedne asi úplně každému. Každopádně autor bravurně umí popisovat emoce, je to až neskutečné jak. Knížku bych určitě k přečtení doporučila, především těm, kteří rádi rozplétají složité charaktery jednotlivých postav a kdo si chce přečíst trošku "jinou" knížku.

16.06.2012

Jiná, zvláštní, něžná, teskná, a po všech směrech jedinečná

05.06.2012

Mé první seznámení s autorem proběhlo u Kafky na pobřeží. Kniha mě dostala a vyvolal ve mně hlad po dalších Murakamiho knihách. Další výběr padl na Norské dřevo a byl jsem opět nadšený. Znovu jsem obdivoval autorovo umění s jakým dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a přiblížit je čtenáři. Člověk tak snáze vpluje do světa jeho hrdinů, sleduje je, sympatizuje s nimi a o to hůře se mu z něj odchází po přečtení poslední strany knihy... Autor nám však nechává prostor, aby příběh mohl pokračovat v naší mysli. Díky za to.

04.05.2012

Tahle kniha musí snad ve všech vyvolat určité pocity... A nutkání přemýšlet... O životě, o lásce,... Při jejím čtení se střídají nálady a člověku se občas chce brečet. A proto mám Murakamiho ráda... Ne, já ho miluju... :)

03.04.2012

S Kafkou na pobřeží nejlepší knihy Murakamiho.. Zatím

28.03.2012

Nebyl to můj šálek kávy. Nikdo mi tam nebyl vyloženě sympatický. Některé pasáže byly vyloženě nudné. Atmosféra nudy, lhostejnosti, bezradnosti – asi to byl záměr, ale na mě to nemělo ten adekvátní účinek. Přitom osud Naoko byl velmi zajímavý a v podstatě ona mě udržela u čtení knihy. To kolem mě nezaujalo. Navíc mě kniha ani nedonutila k přemýšlení – přitom je to vyloženě ten typ, co by mě k tomu měl přinutit. Proto jsem byla ráda, když jsem knihu konečně dočetla.

Něco, co mi nechalo hodně silný pocit, který nedokážu ani popsat...

Tahle kniha odstartovala moje "závislost" na dílech HM a celkově na tomhle stylu psaní. Plus já sama jsem zažila psychický problém a tím víc mě tahle kniha oslovila. Střídali mě u ní pocity krásné i depresivní a přesně tohle na tom miluji.

31.01.2012

Nebyla jsem schopná ji dočíst, možná jsem do ní ještě nedozrála. Na Kafku na pobřeží podle mne nemá. Chci se k ní ale ještě časem vrátit. Nerada hodnotím nedočtenou knihu.

05.01.2012

Oceňuji Murakamiho otevřenost a s jakou lehkostí píše ne zrovna ideální životní příběh.

27.12.2011

Nádherná knížka. Včera jsem ji dočetla. Pod stromečkem se najdou i krásné věci. Já tu lásku miluju a Murakami ji sepsal nádherným způsobem. Kde se to v těch japoncích bere? Já si vždycky myslela, že to jsou takoví upjatí lidé bez citu. A nejsou.