Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Norske drevo od Murakamiho bylo skoro tak dobre jako samotna pisen od Beatles. Mam ji v ipodu uz jak dlouho. Ne, vlastne ne, bylo lepsi, protoze bylo delsi. Plne naramne krasnych vet, popisu a sam vzdalene neskutecny a pritom tak skutecny pribeh se odvijel pozvolna, stranku po strance a oteviral okna do duse hlavniho hrdiny. Chvili jsem plakala, chvili se smala, prahla po nocich v knihach a po kavarnach, myslela na sex a lasku, pratelstvi a taky na smrt a vsecko to tak nejak zustalo v hrudi, nejspis do te doby, nez najdu dalsiho uzasneho Murakamiho. Protoze takhle na me zapusobila i kniha, kterou sem cetla minuly rok. Uz podruhe mi naserviroval docela smutne pocteni, nemam rada zalaskovane pribehy, to ne, ale to co na Murakamim miluju, jsou jeho slova, vety, odstavce. Pise tak jinak, lehce jako by si hral na pericko a prirom tak vazne, jako by to pericko bylo perickem pravdy. Mozna starnu a knihy pro dospele mi konecne davaji smysl. Mozna je jen Murakami tak uzasny, ze je jen tim jednim, ktery mne bavi.
Trochu smutné, trochu ze života, trochu milé, trochu tajuplné...Murakami je mistr vypravěč. Jeho popisy jsou tak zhmotněné a skutečné, věříte mu každé slovo a slyšíte každou melodii...
Má první kniha v životě přečtená na jeden zátah.
Po dočtení posledních řádků husí kůže a slzy v očích. Silná, smutná a krásná kniha zároveň.
Číst tuhle knihu ve 20 letech,zřejmě by mě oslovila víc.Mnohem víc se mi líbila Kafka na pobřeží.
Poslouchala jsem audio a podepisují vše co píše Francesca14. Jen si nejsem jistá, zda se ještě k autorovi vrátím ;)
P.S. Vrátila jsem se v Podivné knihovně a pomalu mu začínám přicházet na chuť :))
Nečekala jsem nic zázračného, o to víc jsem byla příjemně překvapena. První zkušenost s Murakamim hodnotím pozitivně. O co méně dává kniha do děje a příběhu, o to víc je v její atmosféře. Ta je melancholická až depresivní, a přesto optimistická. Hlavní hrdina Tóru je úplně obyčejný kluk, a přece je něčím výjimečný. Člověk se musí ptát, jestli je to jen rys díla tohoto autora, nebo zda jsou v Japonsku tak časté psychické problémy lidí a sebevraždy. Když tak o tom přemýšlím, v každém díle, které jsem četla a bylo z Japonska nebo zde nějací Japonci vystupovali, minimálně jedna osoba spáchala sebevraždu...
Přiznávám, že k této knize jsem přistupovala s předsudky. Ano, unávám, že mě nelákal japonský milostný příběh, přijde mi to hold jiná kultura, vzdálená, uzavřená (asi stále hodnotím dle turistických skupinek s kloboučky a foťáky :-) :) :-))..
. . a nevěděla jsem, do čeho přesně jdu, nějak jsem si nemohla udělat obrázek a na přebalu jsem se tak nějak ztrácela :-(. .nebo jsem spíš nechtěla a chtěla počkat na samotné čtení.
A ono ehle! Koukli na mě retro uhlazenější japonské hippes :-). .ale taky smutek, hledání sama sebe, prázdnota, volání o pomoc, kde to každý demostroje podle sebe (tady se ukazeje, že je jedno, jestli jsme Japonci, Amíci, Evropané, prostě to v tom období máme tak nějak podobné :-), ale tady to bylo echt pochmurné :-( )
Taky v části, kde se Tóro setkal s Naoko v léčebně jsem nevěděla, kam se to posune dosti mě mrazilo..(že by snad i horor? . . mě napadalo :-))) . .
Každopádně jsem si knihu musela trochu rozležet, i když jsem jí dala skorem na jeden zátah a pěti hvězdičkami jsem si stále nebyla jistá. Ale faktem zůstává to, že na ni určitě nezapomenu. . . . . .
.. můžeme se rovněž zamyslet nad tím, kdyby tento příběh napsal někdo s anglickým jménem a místo Naoko a Toru bychom se potkali s Mikem a Kate. . například. . byl by dopad a boom stejný? :-).. za mě to fakt od japonského autora bylo překvápko, to jsem fakt nečekala :-)
. . .pak mi to přišlo najednou ustřihnuté a konec :-(
Takže doporučuji a jdu kouknout na film!!!
Moc se mi líbila, byla to taková správné oddechová knížka, pro podzimní večer. Strasti kolejního života, nerozhodnost co dál po škole, hledání místa ve světě a další zajímavé náměty.
Vyrovnaná chtivost a něžné srdce. Jak jinak popsat až nereálnou hlavní postavu? Vše, co se mu v životě připlete do cesty není nijak neznámé - je přetěžké vůbec proniknout do hlav jiných lidí. A ještě - jak se vás nemusí dění ve vaší zemi téměř ani dotknout, když není nijak převratné, když vás nezajímá a když jste ponoření do zcela jiných hlubin....
Knihu jsem poslouchala na cedéčku, takže jsem u toho mohla zároveň dělat i další věci, což bylo tak ideální. Bavilo mě to, oblíbila jsem si Midori, příběh byl zábavný, odsýpal, byla tam dobře vykreslena atmosféra, i spousta krásných myšlenek. Ale zároveň to na mě bylo příliš depresivní, takže číst to jako knihu - a obzvlášť na podzim - tak bych to asi nedočetla. Některé pasáže bych nejspíš přeskakovala a byla bych z toho smutná. Na mě tam bylo moc smrti, moc depresí a moc deště. Což má i své kouzlo, ale nejsem zrovna v období, kdy bych si ještě tím chtěla zatěžovat hlavu. Murakami ale jako autor rozhodně zaujal, nejspíš se k němu vrátím, až budu trochu starší a už v psané podobě.
Můj první Murakami a na nějaký čas nejspíš i poslední. Už dlouho jsem se chystala něco si od něj přečíst, a v rámci čtenářské výzvy sáhla po tomto románu. Na mě to bylo moc. Moc smutné, moc syrové, moc depresivní, moc temné, moc realistické...není to můj šálek kávy. Já čtu, abych si od starostí oddychla, abych nad nimi přestala hloubat a ne abych si nějaké další vytvořila. Přesto musím ocenit krásný jazyk a čtivost. Tento žánr má jistě mnohé příznivce. Jestli rádi dumáte nad úskalími lidského života, je to přesně pro vás. A možná do toho ještě někdy "dorostu" :-)
*čtenářská výzva 2017: kniha, která je starší než čtenář
Dala jsem jí druhou šanci a jsem za to ráda. Nezklamala. Naopak, jsem z ní nadšená. Příběh mě po pár kapitolách vtáhnul a já se nemohla odlepit. I když je příběh někdy ponurý, někdy zdlouhavý a hodně popisný, i tak mě bavil. Postavy mi spíše přišly bez života, že pořád na něco čekají, něco oddalují a chybí tomu pořádná akce. I tak to bylo místy dost okořeněno erotickými scénami, které se tam jednoduše hodily. Nejvíc na mě z knihy ulpily dvě jasně definované role muže a ženy. neustále narážky na vlasy, a na sponky. Snad každá japonka má kratší sestřih a nosí sponku? A je tak vyhublá, jemná, a bezbranná? A muži jsou ti, kteří jsou silní a ochranářští, ale zároveň myslí jen na to jedno, a nevěra je pro ně denní chléb? Pořád mě to nutí myslet na všechny a všechno, co jsem ještě před chvílí měla rozečteno. I tak mě to pohltilo, a těším se na další Murakami literaturu.
Bylo to dobré, ale něco málo chybělo, abych se do příběhu ponořil. Lehké zklamání.
Je to zajímavé a dojemné čtení, u kterého mi i slzička ukápla. Ale které ve mě také vzbuzuje rozporuplné pocity. Chvíli obdivuji, jak se některé postavy i přes své mládí chovají dospěle. A za chvíli mám chuť je poslat do háje, protože se chovají jako malá děcka. Člověk si musí vzpomenout na vlastní mladá léta a tehdejší myšlenkový chaos v hlavě, aby příběh docenil. I tak bych ale ubrala trochu sexu, místy mi připadal až rušivý ...
Do knihy je poměrně těžké se začíst, avšak následně se čte poměrně dobře. Sýrový příběh "obyčejných" lidských problému mě poměrně zaujal a přes pomalejší rozjezd hodnotím velmi kladně. Murakami mě příjemně překvapil a určitě sáhnu po některé z jeho dalších knih.
Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr.
Ale to by byla škoda, protože kupodivu je.
Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým.
Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další.
Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě.
Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim.
Hodnocení: 4/5
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Norské dřevo byla moje první Murakamiho kniha, byť v knihovně už pár let mám řadu dalších. Ovšem teď si vůbec nejsem jistá, kdy je otevřu... Murakami píše s rozmyslem, člověk se ocitá v japonských reáliích doby hippies a vše do sebe zapadá, vč. zvolené beatlesovské písně Norwegian Wood, a to až do téměř samého konce. Četla jsem, že jde o nejaponský román od japonského autora. A já tom vidím právě japonskou mentalitu. U spisovatele i čtenářské obce, které byl román primárně, předpokládám, určen. Odpovídá tomu přehnaný důraz na sexualitu a afektované chování některých jednotlivců, ve snaze vybřednout z tradiční japonské loajality kolektivismu a z uniformity, které (ne zřídkakdy) končí sebevraždou. Murakami je zjevně dobrý spisovatel, psychologicky laděné romány mi více než imponují a smutek a smrt pokládám za přirozenou součást života. U japonské společnosti tento román ve své době nejspíš vyvolal docela bouřlivou reakci a myslím, že to chtělo odvahu jej napsat a publikovat. A přesto všechno mě Norské dřevo neoslovilo, přesněji mě jeho hlavní postavy mnohem častěji iritovaly, víc než cokoli jiného.