Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Moje druhá přečtená kniha od Murakamiho (předešlá byla Sputnik Sweetheart). Opět mě fascinovaly krásné emotivní a upřímné rozhovory o pocitech, sexualitě, smrti a všem možném. Ze čtení Murakamiho knih mám radost jako malé dítě a jeho styl psaní je něco, co jsem asi v životě postrádala a jsem ráda, že jsem to už našla.
Možná proto, že je mi právě dvacet, stejně jako hlavnímu hrdinovi. Možná proto, že nebýt japonských jmen, mohl by se příběh odehrávat kdekoliv jinde na světě, na kterékoliv jiné koleji. Možná zrovna proto mi kniha tak přirostla k srdci ..
Zapeklitá věc, tahle kniha. Tóru je postava mi blízká, jeho odcizení a osamělost popsaná krásně a pak to najednou rozbijí banální tlachy, jejichž smysl jsem nepochopil. Některé, takřka snové pasáže měly takovou atmosféru, že noci jejich čtení budou ještě dlouho v mé paměti a stejně tak frustrace z nezáživných popisů činností, některých rozhovorů a cest vlaky a autobusy. Možná, že kniha má ještě jinou úroveň, kterou jsem já však neodhalil. Přesto na ni budu rád vzpomínat.
Příliš jsem toho od Murakamiho ještě nepřečetla. Tohle je teprve druhá knížka. Ale jeho styl psaní je mi příjemný. Ačkoli se často na mnoha stranách vlastně nic moc neděje, přesto nemáte potřebu je přeskakovat a v klidu si jen tak plujete řádky a necháváte na sebe působit tu zvláštně klidnou atmosféru. A to i v případě, že se text zrovna nezabývá příliš klidnými věcmi. I tehdy je v něm určitá vnitřní vyrovnanost. Je pravda, že v půlce knihy jsem si říkala, že četnost sebevražd v hrdinově okolí už je trochu přehnaná, a pomalu jsem začínala mít pocit, že trpět nějakou duševní chorobou je v Japonsku asi nějaký folklór nebo to patří k dobrému vychování. Ale celkově i přes tyto ve své podstatě chmurné a neveselé prvky kniha působí příjemně. A kdyby se v ní nevyskytovaly japonské názvy a jména a zmínky o japonské kuchyni, skoro bych nepoznala, že se děj odehrává v Japonsku. Taková ta na první pohled patrná mentální odlišnost, jaká je cítit v jiných knihách z prostředí východních kultur, tady chyběla. Přišlo mi, že se všichni chovají úplně stejně, jako by se choval kdokoli jiný někde jinde na světě. Určitě to nebyla moje poslední knížka od tohoto autora. Moc ráda si přečtu nějakou další.
Pár hezkých myšlenek,odkazy na zajímavé knihy,ale to je tak všechno co mě zaujalo.Zvláštní depresivní příběh,pro mě zklamání,čekala jsem víc.
Má druhá kniha od tohoto autora a .. Vlastně ani nevím, co pořádně napsat. Od příběhu jsem čekala trochu něco jiného, trvalo mi déle než jsem se začetla a pak už jsem text doslova hltala. Závěr knihy mě překvapil, stejně jako celá kniha, když se nad tím tam zamyslím ... Určitě se ke knize vrátím a vím, že v ní objevím zase něco jiného, než jsem objevila teď...
Popravdě, vlastně nevím co pořádně napsat....
Kniha je neuvěřitělně zvláštní, ale přitom naprosto skvělá. Nejsem sice na 100% ztotožněná s Harukiho stylem psaní, ale i tak mě kniha chytla a hned jsem ji musela dočíst. Po celou dobu čtení, jsem měla po těle takový nepříjemný pocit chladu, který dozníval ještě dlouho po dočtení a možná i díky němu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout :)
Má první kniha od Murakamiho. Nemá chybu, krasná a smutná. Dokonce i nějaká slza mi ukápla. Zanechalo to ve mě na dlouhou dobu něco ...... nevím jak to popsat, ale bylo to něco silného. Četl jsem ji dvakrát a věřím že to nebylo naposledy.
Milostný román jak vystřižený. 4/5 knížky se jen tak proplují, zbytek má rychlý spád. Nejvíc mě dojala a taky dala, právě téměř na konci, korespondence Torua a Reiko, kdy si Toru uvědomí, že miluje Midori a bojí se to říct přímo Naoko. Některé části té korespondence by se daly tesat. Trochu mi vadilo,.. nevím, jestli je to japonský folklór nebo posedlost autora, že snad všichni okolo Torua byli psychicky labilní a páchali sebevraždy. Už jsem jenom čekala, kdy sám nějakou spáchá spolu s Midori.
Jak se zachova nactileta studentka hry na klavir, ve vypraveni Reiko, bylo pruhledne jak sklo...
Kdyz to reknu lidove, honeni pindiku tam na me bylo az moc, ale o tom ze jsou Japici ponekud chlipni, jsem uz neco slysela.
Jinak kdyby tam nebyly japonské názvy, jména a kuchyně, vůbec bych si nemyslela, že se to odehrává v Japonsku.
Velmi zvláštní kniha. Některé myšlenkové pochody hlavní postavy jsem nepochopila, ale přesto mě vyprávění velmi zaujalo. Po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Úplně mě to vtáhlo. Zvláštní, ale moc pěkné a čtivé.
Od tohoto autora zbožňuji povídky s ilustracemi Kat Menschik, ale delší útvary opravdu nejsou šálek mého earl greye...Norské dřevo přesto bylo jedno z děl, které jsem chtěla zkusit (na základě hodnocení a doporučení). Využila jsem tedy možnost poslechnout si ho jako audioknihu. A bohužel musím říct, že mi ani tak Murakami nesedí a jsem přesvědčená o tom, že je to jen další z řady přeceňovaných autorů. Kdyby audiokniha nebyla tak příjemně namluvená a já neměla příležitost (večerní cestování, kdy u knihy bolí oči), jsem si jistá, že bych si příběh, který se mi po většinu času zdál o ničem, ani nedoposlechla. Pár myšlenek se mi líbilo, několik momentů mě přimělo k zamyšlení, ale na "současného nejvýznamnějšího japonského spisovatele" je to zoufale málo.
Můj první kontakt s Murakamiho tvorbou a rozhodně ne poslední. Tento japonský autor na mě udělal velký dojem a už se těším na další kousek. Dílo je zajímavou směskou příběhů o přátelství, lásce a smrti. Všechny postavy jsou velmi osobité a zajímavé. Ač příběh možná trochu ponurý, tak nepůsobil nějak depresivně, alespoň na mě. Kniha se krásně četla a byla ukončena ve správný moment. Což se ne všem autorům daří. Díky takovýmto knihám vždycky zjišťuji, jak moc mám rád čtení a nechápu, proč tuto činnost někdy tak zanedbávám.
První knížka od tohoto autora, kterou jsem četla. Na gymplu jsem ji přelouskala jakoby nic. Zvláštní způsob psaní, netypický děj, to vše do sebe perfektně zapadlo a z knížky se tak stal velmi populární hit!
Dokonalá kniha. Bola to tá voľba, ktorá geniálne zapadla do nálady a duševného rozpoloženia. Budem o nej ešte dlho rozmýšľať a zimomriavky mám vždy, keď si spomeniem na Naoko. Neskutočne dobre sa čítala (s niektorými inými knihami od Murakamiho mi to šlo ako v lete na saniach) a dúfala som, že nikdy neskončí. Určite sa zaradila medzi moje obľúbené knihy. Veľmi by som chcela vedieť čo čakalo Tórua ďalej.
Kdybych četla detektivku nebo thriller, tak by mi pět mrtvých na nějakých 300 stránkách nepřišlo nijak divných. Ale tady mi vyvstává v hlavě otázka, jestli jsou ti Japonci normální. Nebo jestli je normální autor. Byla to první knížka, co jsem od něj četla, ale asi taky na dlouhou dobu poslední, přišlo mi to dost o ničem, ale takovým zvláštní způsobem. Ne blbost, v té knize něco je, ale to něco není pro mě, neumím a nechci to hledat.
A jak tak koukám na hodnocení, zase jdu proti proudu :-)
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zvláštní melancholická atmosféra knihy mě donutila opakovaně se k ní vracet, i když mentalita protagonistů je mi zcela cizí a těžce pochopitelná.