Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4662
4662
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Moje druhé setkání s autorem. Kniha dosahuje téměř kvalit Kafky na pobřeží. Silný příběh mladého muže, který si pokládá otázku ohledně života, smrti a vztahů. Murakamiho styl je velmi specifický. Není zde úplně patrné, že se jedná o japonský román. Prolíná se v něm doba konce 60. let, studentské nepokoje, hudba Beatles. Doporučuji.
Norské dřevo jsem četla na doporučení kamarádky, která o té knize pořád tak básnila...
Nevím jak začít s hodnocením - napadají mě slova jako: silná, šokující, překvapivá, napínavá a zarážející... ale i: klidná, milá, poutavá, uklidňující, k zamyšlení... Pro mě to nebyl jen milostný příběh. Nebyl to jen příběh chlapce na prahu dospělosti, který se ocitl v nelehké situaci s láskou a vztahy... Je v tom mnohem víc.
Pro mě je to příběh o životě. O všem, co je v životě důležité a o tom, co je zas malicherné. O lásce a porozumění. O touze a přátelství. I o smrti, která jak sám autor napsal je součástí každého života... Ten západní styl bych autorovi také nevytýkala. Ostatně Tokio je dost kosmopolitní metropole a v knize je ten japonský spirit znát i tak...
Za mě čtyři hvězdičky. Murakami je osvěžující změnou a ráda si brzy zase přečtu něco od něj.
Na potřetí, ale přece. Nemohla jsem se v Murakamim najít, ale přece na doporučení se tak stalo. Občas mě přepadne touha číst i jiné než evropské nebo americké spisovatele. Japonci jsou tak jiní. Ze způsobu chování postav jde hned poznat, že to jsou oni. V závěru knihy Klára Macúchová píše, že kdyby měly postavy jiná jména než japonská, vůbec by nemuseli být Japonci. Nesouhlasím. Je mnoho rysů, které jsou jim jedinečné.
Do knihy jsem se zprvu začetla, pak mě moc nebavila, ale nakonec jsem v hlavě nosila příběhy postav, které v knize jsou. Všechny osudy byly něčím zajímavé, poutavé. Prostředí kolejí, sem tam nějaká erotika, sebevraždy, léčebna, propletence vztahů... ano, tohle je Haruki?
Kniha mě zklamala. Vše se točí jen kolem sexu, vztahů v lásce a smrti. Myslím si, že je určena spíš mladým lidem, kteří začínají žít a řeší si podobné trable.
Murakamiho styl je nepopsatelný. Děj není příliš akční a přesto vás vtáhne a nepustí. Brilantní dialogy, hmatatelná atmosféra a postavy, které pochopíte. Se kterými se možná ztotožníte. A které ve vás něco zanechají.
Pane Murakami, překvapil jste mě, mile překvapil. To je přesně to, co můžu.....přemýšlení o životě, smrti, hlavní hrdina, který mě byl od začátku sympatický, občas proložené hezky popsanou sexuální scénou....silný, možná až depresivní příběh, který je ale napsaný tak , že je i čtivý...hm...tak zvláštně krásný.
A hlavně od první stránky, se mě ihned rozběhla moje fantazie, a vše jsem si dokázala živě představit, a to mám moc ráda.
Nedokážu popsat pocity, který ve mě tato knížka vyvolala, ale (jak už zde bylo psáno v komentářích), je to srdeční záležitost...díky za takovou knížku :-)
Podle recenzí jsem od knížky čekala asi něco víc. Líbila se mi, četla se mi dobře. Tipuju, že mým postpubertálním dětem se bude líbit víc ;-)
S Haruki Murakamim mám tak trochu osobní problém. Ne že bychom se znali (zajímavá představa :D), ale on nepíše japonsky. Japonská literatura je velmi specifický žánr. Ale ta se moc neprodává. Kdežto Murakami ano. On totiž píše západním stylem.
Spousta lidí tvrdí, že Norské dřevo je dílo odlišné od toho, co píše klasicky. A to je nejspíš ten důvod, proč se mi to celkem líbilo. Je těžké být objektivní, když máte nechuť k autorovi samotnému, ale dílo je to vcelku povedené. Dobře si tam vyhrál s pozadím Japonska i pocity postav. Přesto ale raději zůstanu věrná klasické literatuře.
Knížku mi doporučila kamarádka, když jsem stála u její knihovny plné Kundery, a ona vytáhla tohle.
Nevím proč.
Celou knihu jsem čekala na nějaké naplnění, které koneckonců přišlo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autor naplnění, pointu, prostě rozmělnil do ničeho. Spousta japonských znaků bez smyslu a významu.
O všem, o smrti, sexu, škole, vlastních pochybách, a dokonce i o nemastném neslaném hrdinovi se dá psát čitelně.
Kniha plná zajímavých myšlenek. Začátek mě bavil, střed trošku méně, ale konec byl pěkný.
Příběh na mě působil neuvěřitelně realisticky. Myslim, že kniha je hodně originální.
Přesto jsem od knihy čekala víc.
Když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si tak úplně jistí, zda se m líbí či ne. Otevřené popisy sexuálních scén mě trochu překvapily, ale na druhou stranu se mi moc líbí naprostá upřímnost hlavních hrdinů. Není to napsané vulgárně, ale moc hezky. Silný příběh, smrt všude kolem a vyrovnávání se sní. Smrt jako součást našeho života, ne jako konec. Kniha je plná individualit a tedy i různých způsobů, jak se se životem vyrovnat a najít si svou cestu.
Teď, po přečtení musím říci, že se mi příběh líbí velmi.
Kniha, kterou mě Hurakami zaujal natolik, že si teď chci přečíst téměř všechny jeho knihy a jsem si jistá tím, že všechny budou přinejmenším dobré.
Perfektní knížka. Teď čtu k maturitě a některá díla mě moc nenadchla. Ale Norské dřevo, no páni. Takhle žít knihou, to jsem u sebe dlouho neviděla. Každému jsem ten příběh cpala a pořád o tom mluvila. Je úžasný.
Omlouvám se za případný spoiler, ale jsem zklamaná, takový brak!
Při vší úctě k panu Murakamimu, tato kniha mne vůbec neoslovila. Hlavní hrdina Tóru se postupně víceméně nechal svést od všech ženských, co se v té knize objevily, včetně stařeny. On životem pasivně prochází s minimální snahou do čehokoli zasáhnout.
Myšlenek, které by mne inspirovaly k zamyšlení bylo poskrovnu, zato vyprávění bylo často samoúčelně vulgární a bez napětí směřovalo k předvídatelnému závěru.
citace:
"Víš, Tóru, co se mi na pornokině líbí ze všeho nejvíc?"
"Nemám tušení."
"Když začíná nějaká sexuální scéna, slyšíš, jak všichni v sále polknou. Všichni naráz," řekla Midori. "Ten zvuk mám moc ráda. Je úplně dojemnej."
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
S tímto titulem jsem si trochu spravila chuť na tohoto spisovatele oproti knize 1Q84, přesto mu nemůžu pořádně přijít na chuť. Jako u předchozí knihy tíživá atmosféra, hlavní představitelé jsou opět ztracení sami v sobě. Bohužel s některými myšlenkami a pocity jsem se ztotožnila a měla pro ně pochopení. Najdou se zde postřehy o životě, kterým je třeba dát uznání. Mám to radši ale v té optimističtější formě.
Rozhodně to není čtení na oddych, naopak spíš vyčerpává. Psaná forma není nijak složitá, ale po emoční stránce byla pro mě náročná. Snad i díky tomu, že nedošlo k nějaké velké pointě.