Norské dřevo
Haruki Murakami
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Příjemně melancholická, poslouchala jsem kdysi audio knihu co jsem si zcela náhodou půjčila v knihovně, protože mě zaujala obálka. Jenom jsem teda nečekala o čem bude a docela mě zarazilo když se tam začalo čím dál častěji objevovat scénky ohledně sexu, což nebylo úplně to co jsem hledala. Ale jinak za mě doporučuji.
U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.
A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D
Murakami se dokáže úžasně koncentrovat na vztahy svých hrdinů, neodbíhá k tématice politické (ač k tomu doba dění svádí) ani mezigenerační (ač k tomu svádí vztah Midory k jejímu otci)… jeho kniha přitom vypovídá jak o situaci politické, tak společenské. Jen jaksi mimoděk.
V centru autorova zájmu jsou mladí lidé hledající ve svých životech stabilní bod. Ti neúspěšní páchají sebevraždu, k níž jednoduše, bez jakéhokoliv zveličování dojde. Někdo zemřel, proč se v tom nimrat, životy ostatních běží dál. Stěžejní pro pochopení hlavního hrdiny (a zároveň vypravěče) je kontrast mezi dvěma dívkami, jež (nejspíš) miluje, mezi dvěma prostředími, kde se každá z nich nachází.
Jenže, jak pochopí i Tóru, život není postaven na jednoduše rozlišitelných opozicích (život a smrt, láska a nenávist). Murakami se cítí jako doma jak ve městě, tak v přírodě, obojí popisuje naprosto nenuceně, jako kdyby se narodil a vyrůstal na dvou místech zároveň a možná proto se mu daří zachytit slovy onen těžko postižitelný prostor „mezi“. Norské dřevo mne nestrhlo, ale rád jsem se nechal unášet Murakamiho plynulým tokem vyprávění, čekaje, kam mne zanese.
V závěru, jež přichází stejně nenásilně jako jiná podstatná sdělení v průběhu knihy, jsem na pocitové rovině rozhodně nebyl zklamán.
Tato kniha mě zaujala ze všech (zatím) přečtených knih od Harukiho Murakamiho nejvíce. Četla jsem jí pomalu, a to jen proto že jsem chtěla pochopit celý příběh Watanebeho život. Potěšilo mě, že hlavní postava byl opět jen 'obyčejný' kluk, který prožívá zapletený vztah s 'přítelkyní'. Celý příběh je sice možná depresivní, ale přesto je to hezké.
Kniha vlastně o ničem a přitom toho má v sobě tolik.. Není to čtení pro lidi, kteří čekají, že je kniha bude nutit napínavě otáčet další a další stranu. V knihách z nichž dýchá chladný podzimní opar si libuji, kor když hlavními hrdiny jsou převážně mladí lidé, se kterými se mohu ztotožnit. Přesto mi nějakou dobu trvalo, než si mě ti hlavní hrdinové získali. Teď, po dočtení, je mi trochu smutno a přeji si, abych s hlavními postavami mohla trávit ještě víc času... Norské dřevo je má první zkušenost s Murakamim, a dokud jsem naladěna na jeho strunu, těším se dalším zkušešnostem s jeho díly...
Môj druhý pokus zblížiť sa s Murakamim. Žiaľ opäť neúspešný. A preto možno aj posledný. Po prečítaní tejto knihy som zostala sklamaná. Čakala som od nej oveľa viac a možno práve to bola tá chyba.
Z knihy ide ponurá, melancholická a depresívna atmosféra. Dospievajúci mladík, ktorý toho veľa nenahovorí sa pokúša prežiť vo svete dospelých. Obklopujú ho svojské postavy s najrôznejšimi osudmi, tiež tápajúce a hľadajúce svoju cestu, svoj kúsok šťastia, pokoj. Na druhej strane však veľmi nudný, nezáživný a často predvídateľný dej. Miestami síce prekvapivý - ale podľa mňa možno tak nejak nasilu prekvapivý. Pre efekt.
Kniha o dospievaní, samote, sexe, citoch a smrti. V ktorej som však veľa myšlienok k zamysleniu nenašla.
Tak jsem asi divná. Po celou dobu čtení jsem čekala,kdy to přijde,kdy začnu být nadšená jako drtivá většina,kdy se něco stane. Bohužel mně autor ani příběh nijak neoslovili. Možná někdy příště.
Jedna z mých Top nej knížek. Je to tím, že se hodně z hlavním hrdinou ztotožňuji. Díky Bohu, že existují knihy o dospívajících, kteří jsou vážní, introvertní a se sklony k depresí a trpí samotou. Vážím si knih, kteří popisují dospívání i z téhle stránky.
Téměř citace ze stránky 93: [Nejde o to], "abychom se deformací, co v sobě máme, naráz zbavili, ale proto, abychom se s nimi vyrovnali. Jedním z našich problémů totiž je, že si nechceme své odlišnosti připustit." A ze stránky 103: "Každý z nás o sobě ví, že má spoustu nedostatků, a tak se snaží pomáhat ostatním a tím i sobě."
Jediné, co mě na knize bavilo, byly některé myšlenky.
Jinak jsem se do čtení musela většinou nutit.
"Smrt není opak života, smrt je jeho součást."
Asi měsíc po přečtení Kafky na pobřeží jsem se vrhla na Norské dřevo. Musím říct, že se mi do toho moc nechtělo, ale zamilovala jsem se od první stránky. Dlouho jsem z žádné knihy nebyla tak nadšená!
Pozor (spoiler) - poslední kapitola s Reiko mě vyvedla z míry. Nečekala jsem, že se s ní Tóru vyspí. Vůbec se mi to nelíbilo. Vůbec. Rozhodně si to nechám uležet a za nějaký čas si Noruwei no mori přečtu znova. Třeba pochopím, proč to s nimi autor skončil takhle.
Rozhodla jsem se objevit Murakamiho, který je tolik oblíbený. Norské dřevo jsem začala číst a říkala si, že je to všechno nějaké chladné. Dějí se tam zvláštní věci s lidskou psychikou, důležité je téma smrti a mě překvapilo, jak "nijak" to zatím působí. Dokud jsem nepřečetla poslední stránku a neuvědomila si, jak mě kniha nenásilně pohltila a zanechala ve mně spoustu silných pocitů a zamyšlení.
Krásné čtení o obyčejném studentovi ,který hledá sám sebe,prožívá první lásky a tragédie.
,,Jako by sis vyjel za nádherného dne na vyjížd'ku po krásném jezeře.Najednou nevíš,jestli je krásnější jezero,po kterém pluješ,nebo obloha nad tebou. ''
Moc krásná kniha.
Krásný zážitek, knihu jsem přečetla za jeden den, z řadou názorů a myšlenek se ztotožňuji. Pro mě nejlepší Murakami.
Krásný čtenářský zážitek. Ztotožňuji se s Murakamiho vkusem přes hudbu a naprosto miluju Norwegian Wood od Beatles ♥ Závěr, kdy se Tóru vyspí s Reiko mi ale přijde přehnaný (Murakamiho tady ovládla jeho pervezní fantazie zdá se)
Moje první kniha od tohoto Murakamiho , silný zážitek , ale pro mě ( i když se nedají srovnávat ) o hvězdičku lepší Rjú Murakami .
Na stránkách Norského dřeva jsem našla svoji minulost. A ať byla jakkoli skličující, přežila jsem ji, stejně jako Tóru. Někdy je děj našich příběhů navenek slabý, ale o to může být silnější a bouřlivější uvnitř nás. Nemusíme být nutně účastníky války, abychom poznali, jaké to je válčit. Nejhorší boje jsou totiž ty, které musíme vyhrát sami nad sebou.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Celkově působí dobrým dojmem. Někomu může připadat depresivní (jako trochu i mě). Ale konec je zajímavý, možná malinko zavádějící, ale mě se takové konce líbí. Je to psané zvláštně, jakoby přeskakovaně, ale později si člověk zvykne. I filmová adaptace ujde (no kniha je stejně lepší). Já jsem jí měla jako povinnou četbu. Z nějakého důvodu jsem si ji vybral jako první...a asi jsem udělala dobře.
Ale pokud zrovna máte špatné období (nálady, špatné vztahy...) tak ji radši nečtěte. Občas na vás hodí hrozně negativní myšlenky a budete nad ní až moc přemýšlet.