Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473407/bmid_norske-drevo-ASM-473407.png
4
4661
4661
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však neunikne směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky v roce 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Ne úplně něco, čemu bych chtěla věnovat čas. Murakami se snaží zprostředkovat zmatek v postavách tak, že je nechává přímo pojmenovávat a vysvětlovat vlastní pocity, což ve výsledku působí, jako když vám patnáctiletá holka objasňuje, proč má furt depky. Protože se postavy nevyznají samy v sobě, dost těžko mi můžou samy zevrubným popisováním svých stavů umožnit, abych je pochopila já, nedej bože abych se do nich vcítila. Nijak nepomáhá, že je knížka zaměřená čistě na popis každodenního života a dění, moc reflexe tam není (překvapivé, když se jedná o retrospektivní vzpomínání). Nejspíš to byl záměr, mně to bohužel nijak zvláštní vhled a pochopení nezprostředkovalo. Přímost je v případě takovýchhle témat spíš na škodu, protože takřka nikdy nedokáže správně pojmenovat a zprostředkovat, o co že to vlastně jde, a knížka pak paradoxně působí strašně odtažitě a cize.
Po přečtení "úžasných" recenzí jsem si tuto knihu koupila a musím říct, že mě vůbec nenadchla. Dělalo mi problém ji i dočíst, byla pro mě nezajímavá, čekala jsem něco daleko lepšího.
Kniha sa mi páčila najviac z Murakamiho kníh, ktoré som doteraz prečítala. Príbeh je podaný jednoducho, mala som pocit, že ju nečítam, ale prežívam. Je to nadčasová, nevšedná kniha. S piesňou od Beatles sa krásne dopĺňa. Ako jej melódia sa dostane do podvedomia a ostáva.
Musím souhlasit s Kedalch, výstižný komentář- naivní a blbé, nenapadá mě vhodnější výraz.....Moje první a poslední kniha od Murakamiho.
Tak dlouho jsem si ho šetřila na vhodnou chvíli k přečtení, až jsem asi přebrala a následně šetřila i na prožitku ze samotného čtení.
Je to asi nejvíce reálné z toho, co se dá přečíst (vyjma Na jih od hranic...), ale těch sebevražd tam bylo na můj vkus skutečně moc.
Pro mě překvapivě - vzhledem k referencím, kritikám a doporučením - nejméně atraktivní Murakamina.
Pohltí a nepustí... Příběh poskládaný z pocitů a zdánlivých detailů tak, jako byste ho prožívali sami. "Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skytá". Co dodat?! To se musí přečíst! :) Filmové provedení taky doporučuju. V ději chybí spousta zajímavých a docela podstatných scén, ale dojem z knížky rozhodně nezkazí...
Murakamiho si človek buď zamiluje, alebo ho zavrhne. Ja som ten prvý prípad, i keď to rozhodne nebola láska na prvý pohľad :-). Môj vzťah k nemu sa postupne vyvíjal a priznávam, že momentálne sa mení na niečo ako "posadnutosť". Norské drevo je veľmi zvláštna kniha, ktorá človeka pohltí ani nie tak možno prvoplánovo dejom, ako svojou nevšednou atmosférou, niečím svojským, typicky murakamiovským...A to je zrejme i podstata jej popularity. Na môj vkus miestami až extrémne intímna záležitosť, ale to je skátka Murakami...
Norské dřevo se od všech Murakamiho knih odlišuje. Především asi tím, že všechny prvky jsou reálné a nejsou zde taková překvapení, jako v dalších jeho knihách. Z toho, co doposud Murakami napsal, mi Norské dřevo přijde nejslabším článkem - tím ovšem nechci říci, že nestojí za přečtení.:)
Kniha, která ve mně zanechala stopu a nutkání přemýšlet o činech jednotlivých postav a smyslu příběhu. Nejlepší kniha, co jsem kdy četla, to určitě není, ale patří k těm, co mě moc zaujaly - myšlenkou, příběhem i stylem.
Moje první a taky nejoblíbenější knížka od Murakamiho. Krystalicky čistý příběh o lásce, smrti a jedné zvláštní písničce od Beatles.
Dodatek: nedívejte se na film, pokud si předtím nepřečtete knížku. Moc toho nepochopíte a utečou vám některé skvělé detaily, scény a rozuzlení některých částí příběhu.
Zatiaľ moja NAJ od Murakamiho, autor píše veľmi svojským štýlom a hneď ho spoznáte, nechýbajú literárne a hudobné odkazy, autor inšpiruje nielen svojou tvorbou, ale odporúča aj iných velikánov literárneho sveta, jeho príbehy sú nevšedné a postavy jedinečné :-)
První kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Koupila jsem si ji na doporučení přítelkyně a nelitovala jsem ani na chvilku. Jen po dočtení mi bylo trochu těžko.
Zpočátku hodně těžké na čtení, ale nakonec jsem rozhodně nelitoval. Hodně jiná kniha, oproti tomu, co jsem zatím od Murakamiho četl. Příběh je vystavěn na vzpomínkách, především na hledání identity člověka. Nevím, na kolik se Murakami inspiroval svou vlastní zkušeností. Mám pocit, že do každého románu předává něco ze sebe. Jediné, co mi nesedělo, je ten úvod v letadle. Dle mého příliš těžkopadný. Ale bože, kdybych takhle těžkopádně dokázal psát :)
První kniha, kterou jsme od Murakamiho dostal do ruky a také první kniha, která se mi na dobro zaryla do paměti. Kniha napsaná s velikým stylem, citem a naprostou krásou, kterou vnímáme na každé stránce tohoto přepychu.
Naprosto nechápu oblíbenost tohoto románu, resp. autora. Přijde mi to jako mišmaš okopírovaný z románů slavnějších autorů, dialogy jsou často naivní, ne-li blbé a myšlenkové pochody hlavních hrdinů jsou mi naprosto cizí. Toť můj osobní názor. Bez hvězdičky.....
Mé první knižní setkání s Murakamim.Nadčasový román,ve kterém málem ani nepostřehnete,že se jeho děj odehrává právě v Japonsku.Příběh by totiž mohl probíhat kdekoliv na světě.Příjemná záležitost.
Tato knížka mě moc neoslovila.....byly tam určité pasáže které byly zajímavé a které mě zase naopak trošku nudili.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Dosud jediná kniha, u které se u mě projevila závislost. Prostě jsem musel číst. Je zajímavé, jak různorodě je vnímána (včetně názorů, že je to plytké a "o ničem"). Zpětně musím říct (protože to byla moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem přečetl pár dalších), že nic lepšího a ani trochu se přibližujícího už nenapíše.