Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4615
4615
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Ztotožňovala jsem se tam v tolika myšlenkových pochodech a některé situace v příběhu mě donutily vytáhnout nedořešené věci v mé hlavě, u kterých jsem si myslela, že to vyřešené mám. Pro mě neskutečně silné dílo.
Čerstvě dočteno a popravdě řečeno, nemohu se rozhodnout, jak knihu hodnotit. Rozhodně stojí za přečtení, ale pro mne jedna z těch knih, které se lépe hodnotí s odstupem. Takže hvězdičky budu udělovat až tak za měsíc :-).
Doporučuji poslouchat u čtení hudbu, kterou poslouchá hlavní hrdina.
"Jasně že si dělám srandu," řekl Nagasawa. "No tak hodně štěstí. Máš toho před sebou asi dost, ale ty seš paličák, ty to zvládneš. Můžu ti dát jednu radu na závěr?"
"Sem s ní."
"Nikdy se nelituj," řekl mi. "Lituje se jenom póvl."
Kniha je čtivá, ale dost depresivní. Rozhodně se mi dostala pod kůži. Její čtení mě bavilo, ale po jejím dočtení jsem měla takové smutné pocity. A dost i při čtení. Mládí, sebevraždy, sex, studium vysoké školy, pobyt na koleji, na privátě, chození do knihovny, četba v knihovně, sanatorium.
Tak zvláštní příběh. Občas mi utíkal mezi prsty a občas byl všude okolo. Občas jsem měla úsměv na tváři a občas se mi do očí draly slzy. Ale do knižního srdce se zaryl hodně hluboko. A ještě zarývá. Doznívá...
Léta dospívání; přátelé na noční tahy, studentské revolty, krásné dívky, hudba, sex a zase sex. A je jedno, jestli jsi Japonec, Ital nebo Čech, problémy dospívání jsou stejné. A také nezbytné a naléhavé uvědomování si skutečnosti, že k životu nerozlučně patří smrt.
95 % (2525 čtenářů dává průměr 86 %).
Norské dřevo je kniha, kterou je velmi obtížné charakterizovat a vyjádřit o čem vlastně je. A v tom spatřuji její nadčasovost, protože záleží především na tom, co v ní naleznete.
Pro mne osobně je tato kniha předvším o pocitu prázdnoty, který vyplní vaše nitro, když přijdete o někoho blízkého. Murakami k tomu dodává, že některé rány se nikdy zcela nezacelí, můžete si z nich pouze něco odnést, ale nepřipraví vás na to, co přijde dál.
Světlým bodem knihy zůstává Midori a její spontánní plácání o sexu, které do knihy vnáší svěží enrgii.
Knížka plná hledání s naprosto úžasnou atmosférou. Melancholické, ale místy i veselé a plné naděje. Norské dřevo je spíš taková pocitovka, buď přistoupíte na Murakamiho jemný styl psaní, nebo vás to nijak neosloví.
Je zajímavé, jak se v knize plynule prolínají někdy až zasněné romantické pasáže s částmi plnými prasáren a šukání, které jsou opět za nedlouho vystřídány melancholickým rozjímání nad životem a dospělostí.
Krásná pomalá knížka, pro mně hlavně o tom, jak je těžké dospívat a dospět. Hrdinové (nejen Toru) přemítají nad všemi důležitými otázkami - jakou má roli láska, sex, kariéra? A někdy jen, jestli je v budoucnosti vůbec pro co žít, jestli vůbec lze žít. Každá postava do těchto úvah přidává svůj střípek. A Murakami je nesoudí, naopak, ukazuje, jaké (různé) cesty si nacházejí podle toho, čemu věří, co jim dává smysl, co jim umožňuje jejich vnitřní nastavení a předchozí životní zkušenosti. Knížka mi připomněla moje vlastní dospívání, vlastní boje.
V půlce knihy se mě žena ptala o čem to je to Norské dřevo, a já ji to nedokázal říct, protože jsem absolutně nevěděl jak to skončí. Doposud když někdo napsal, že je kniha dobře napsaná, že se dobře čte, absolutně jsem nechápal co má na mysli, ale nyní chápu co znamená dobře napsaná kniha! Výborné čtivo!
Nevím, co o knížce říct. Vzpomínkový deník pacienta na psychiatrické klinice, který se léčí z deprese. Čte se rychle, i když občas mě dost nudila.
Jedná se o úplně první knihu, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Kniha se mi líbila.
Kniha mne trochu šokovala velmi otevřenými erotickými scénami, nicméně po dalších přečtených knihách od Murakamiho jsem si zvykl na jeho styl.
Melancholický až depresivní příběh, čtivé, dobře napsané. Život, smrt, vášeň, pasivita, sex, lhostejnost.... vše v jednom.
Přečetla jsem, ale asi nepochopila. O co šlo? O vzpomínky na mládí v trapu, na přátele, kteří odešli a už se nikdy nevrátí, na léčbu sexem?
A co se stalo s Extrémem?
Norské dřevo byla moje první Murakamiho kniha, byť v knihovně už pár let mám řadu dalších. Ovšem teď si vůbec nejsem jistá, kdy je otevřu... Murakami píše s rozmyslem, člověk se ocitá v japonských reáliích doby hippies a vše do sebe zapadá, vč. zvolené beatlesovské písně Norwegian Wood, a to až do téměř samého konce. Četla jsem, že jde o nejaponský román od japonského autora. A já tom vidím právě japonskou mentalitu. U spisovatele i čtenářské obce, které byl román primárně, předpokládám, určen. Odpovídá tomu přehnaný důraz na sexualitu a afektované chování některých jednotlivců, ve snaze vybřednout z tradiční japonské loajality kolektivismu a z uniformity, které (ne zřídkakdy) končí sebevraždou. Murakami je zjevně dobrý spisovatel, psychologicky laděné romány mi více než imponují a smutek a smrt pokládám za přirozenou součást života. U japonské společnosti tento román ve své době nejspíš vyvolal docela bouřlivou reakci a myslím, že to chtělo odvahu jej napsat a publikovat. A přesto všechno mě Norské dřevo neoslovilo, přesněji mě jeho hlavní postavy mnohem častěji iritovaly, víc než cokoli jiného.
Norske drevo od Murakamiho bylo skoro tak dobre jako samotna pisen od Beatles. Mam ji v ipodu uz jak dlouho. Ne, vlastne ne, bylo lepsi, protoze bylo delsi. Plne naramne krasnych vet, popisu a sam vzdalene neskutecny a pritom tak skutecny pribeh se odvijel pozvolna, stranku po strance a oteviral okna do duse hlavniho hrdiny. Chvili jsem plakala, chvili se smala, prahla po nocich v knihach a po kavarnach, myslela na sex a lasku, pratelstvi a taky na smrt a vsecko to tak nejak zustalo v hrudi, nejspis do te doby, nez najdu dalsiho uzasneho Murakamiho. Protoze takhle na me zapusobila i kniha, kterou sem cetla minuly rok. Uz podruhe mi naserviroval docela smutne pocteni, nemam rada zalaskovane pribehy, to ne, ale to co na Murakamim miluju, jsou jeho slova, vety, odstavce. Pise tak jinak, lehce jako by si hral na pericko a prirom tak vazne, jako by to pericko bylo perickem pravdy. Mozna starnu a knihy pro dospele mi konecne davaji smysl. Mozna je jen Murakami tak uzasny, ze je jen tim jednim, ktery mne bavi.
Trochu smutné, trochu ze života, trochu milé, trochu tajuplné...Murakami je mistr vypravěč. Jeho popisy jsou tak zhmotněné a skutečné, věříte mu každé slovo a slyšíte každou melodii...
Má první kniha v životě přečtená na jeden zátah.
Po dočtení posledních řádků husí kůže a slzy v očích. Silná, smutná a krásná kniha zároveň.
Číst tuhle knihu ve 20 letech,zřejmě by mě oslovila víc.Mnohem víc se mi líbila Kafka na pobřeží.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Takové krásné povídání o lásce, citech a odpuštění. Jemně vás pohladí a než se vzpamatujete, musíte Tórua a jeho pár přátel opustit. Kniha ve mně zanechala hodně čehosi neurčitého, ale za to příjemného. Musím nad ní neustále přemýšlet a připomínat si Tóruova slova - Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá.
(napsáno pod vlivem písničky Norwegian Wood od Beatles)