Norské dřevo

15.11.2017

Poslouchala jsem audio a podepisují vše co píše Francesca14. Jen si nejsem jistá, zda se ještě k autorovi vrátím ;)
P.S. Vrátila jsem se v Podivné knihovně a pomalu mu začínám přicházet na chuť :))

10.11.2017

Nečekala jsem nic zázračného, o to víc jsem byla příjemně překvapena. První zkušenost s Murakamim hodnotím pozitivně. O co méně dává kniha do děje a příběhu, o to víc je v její atmosféře. Ta je melancholická až depresivní, a přesto optimistická. Hlavní hrdina Tóru je úplně obyčejný kluk, a přece je něčím výjimečný. Člověk se musí ptát, jestli je to jen rys díla tohoto autora, nebo zda jsou v Japonsku tak časté psychické problémy lidí a sebevraždy. Když tak o tom přemýšlím, v každém díle, které jsem četla a bylo z Japonska nebo zde nějací Japonci vystupovali, minimálně jedna osoba spáchala sebevraždu...

30.10.2017

Přiznávám, že k této knize jsem přistupovala s předsudky. Ano, unávám, že mě nelákal japonský milostný příběh, přijde mi to hold jiná kultura, vzdálená, uzavřená (asi stále hodnotím dle turistických skupinek s kloboučky a foťáky :-) :) :-))..

. . a nevěděla jsem, do čeho přesně jdu, nějak jsem si nemohla udělat obrázek a na přebalu jsem se tak nějak ztrácela :-(. .nebo jsem spíš nechtěla a chtěla počkat na samotné čtení.

A ono ehle! Koukli na mě retro uhlazenější japonské hippes :-). .ale taky smutek, hledání sama sebe, prázdnota, volání o pomoc, kde to každý demostroje podle sebe (tady se ukazeje, že je jedno, jestli jsme Japonci, Amíci, Evropané, prostě to v tom období máme tak nějak podobné :-), ale tady to bylo echt pochmurné :-( )

Taky v části, kde se Tóro setkal s Naoko v léčebně jsem nevěděla, kam se to posune dosti mě mrazilo..(že by snad i horor? . . mě napadalo :-))) . .

Každopádně jsem si knihu musela trochu rozležet, i když jsem jí dala skorem na jeden zátah a pěti hvězdičkami jsem si stále nebyla jistá. Ale faktem zůstává to, že na ni určitě nezapomenu. . . . . .

.. můžeme se rovněž zamyslet nad tím, kdyby tento příběh napsal někdo s anglickým jménem a místo Naoko a Toru bychom se potkali s Mikem a Kate. . například. . byl by dopad a boom stejný? :-).. za mě to fakt od japonského autora bylo překvápko, to jsem fakt nečekala :-)

. . .pak mi to přišlo najednou ustřihnuté a konec :-(

Takže doporučuji a jdu kouknout na film!!!

21.10.2017

Moc se mi líbila, byla to taková správné oddechová knížka, pro podzimní večer. Strasti kolejního života, nerozhodnost co dál po škole, hledání místa ve světě a další zajímavé náměty.

19.10.2017

Vyrovnaná chtivost a něžné srdce. Jak jinak popsat až nereálnou hlavní postavu? Vše, co se mu v životě připlete do cesty není nijak neznámé - je přetěžké vůbec proniknout do hlav jiných lidí. A ještě - jak se vás nemusí dění ve vaší zemi téměř ani dotknout, když není nijak převratné, když vás nezajímá a když jste ponoření do zcela jiných hlubin....

17.10.2017

Knihu jsem poslouchala na cedéčku, takže jsem u toho mohla zároveň dělat i další věci, což bylo tak ideální. Bavilo mě to, oblíbila jsem si Midori, příběh byl zábavný, odsýpal, byla tam dobře vykreslena atmosféra, i spousta krásných myšlenek. Ale zároveň to na mě bylo příliš depresivní, takže číst to jako knihu - a obzvlášť na podzim - tak bych to asi nedočetla. Některé pasáže bych nejspíš přeskakovala a byla bych z toho smutná. Na mě tam bylo moc smrti, moc depresí a moc deště. Což má i své kouzlo, ale nejsem zrovna v období, kdy bych si ještě tím chtěla zatěžovat hlavu. Murakami ale jako autor rozhodně zaujal, nejspíš se k němu vrátím, až budu trochu starší a už v psané podobě.

13.10.2017

Můj první Murakami a na nějaký čas nejspíš i poslední. Už dlouho jsem se chystala něco si od něj přečíst, a v rámci čtenářské výzvy sáhla po tomto románu. Na mě to bylo moc. Moc smutné, moc syrové, moc depresivní, moc temné, moc realistické...není to můj šálek kávy. Já čtu, abych si od starostí oddychla, abych nad nimi přestala hloubat a ne abych si nějaké další vytvořila. Přesto musím ocenit krásný jazyk a čtivost. Tento žánr má jistě mnohé příznivce. Jestli rádi dumáte nad úskalími lidského života, je to přesně pro vás. A možná do toho ještě někdy "dorostu" :-)
*čtenářská výzva 2017: kniha, která je starší než čtenář

05.10.2017

Výborný vstup do Murakamiho světa. Těším se na další knihy.

19.09.2017

Dala jsem jí druhou šanci a jsem za to ráda. Nezklamala. Naopak, jsem z ní nadšená. Příběh mě po pár kapitolách vtáhnul a já se nemohla odlepit. I když je příběh někdy ponurý, někdy zdlouhavý a hodně popisný, i tak mě bavil. Postavy mi spíše přišly bez života, že pořád na něco čekají, něco oddalují a chybí tomu pořádná akce. I tak to bylo místy dost okořeněno erotickými scénami, které se tam jednoduše hodily. Nejvíc na mě z knihy ulpily dvě jasně definované role muže a ženy. neustále narážky na vlasy, a na sponky. Snad každá japonka má kratší sestřih a nosí sponku? A je tak vyhublá, jemná, a bezbranná? A muži jsou ti, kteří jsou silní a ochranářští, ale zároveň myslí jen na to jedno, a nevěra je pro ně denní chléb? Pořád mě to nutí myslet na všechny a všechno, co jsem ještě před chvílí měla rozečteno. I tak mě to pohltilo, a těším se na další Murakami literaturu.

19.09.2017

Bylo to dobré, ale něco málo chybělo, abych se do příběhu ponořil. Lehké zklamání.

12.09.2017

Srdcovka.

11.09.2017

Je to zajímavé a dojemné čtení, u kterého mi i slzička ukápla. Ale které ve mě také vzbuzuje rozporuplné pocity. Chvíli obdivuji, jak se některé postavy i přes své mládí chovají dospěle. A za chvíli mám chuť je poslat do háje, protože se chovají jako malá děcka. Člověk si musí vzpomenout na vlastní mladá léta a tehdejší myšlenkový chaos v hlavě, aby příběh docenil. I tak bych ale ubrala trochu sexu, místy mi připadal až rušivý ...

02.09.2017

Do knihy je poměrně těžké se začíst, avšak následně se čte poměrně dobře. Sýrový příběh "obyčejných" lidských problému mě poměrně zaujal a přes pomalejší rozjezd hodnotím velmi kladně. Murakami mě příjemně překvapil a určitě sáhnu po některé z jeho dalších knih.

30.08.2017

Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr.
Ale to by byla škoda, protože kupodivu je.
Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým.
Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další.

Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě.

Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim.



Hodnocení: 4/5

19.08.2017

Ale jo, bavilo mě to, i když postavy na mě byli občas trošku moc pasivní a svoje problémy řešili maximálně tak píchačkou, což se mi postupem času docela omrzelo. Těšila jsem se na pasáže s Midori, Tóru byl jako hlavní postava chvílemi až moc netečný a pro mě neztotožnitelný. I když je příběh zasazen v Japonsku, na nějaké prvky odlišné mentality tu nenarazíte a děj by se mohl odehrávat v kterékoliv jiné zemi, kde mají kina a automaty na cocacolu.
!SPOILERY! Nechápu, proč se Tóru na konci knížky vyspal s Reiko (wtf). Četnost sebevražd pro mě byla až přehnaně vysoká (Je to snad nějakej japonskej lifestyle?).

16.08.2017

Obyčejný kluk, kterého postihl neobyčejný osud. Často jsem se zamýšlel nad tím, co bych udělal já v té a oné situaci, co bych udělal lépe, jinak, ale pak mě to špekulování vždycky přešlo, protože sám nevím, jestli bych vůbec něco udělal...
Výborný a originální nápad i postavy a děj se četl sám...skoro jako by to psaly život a smrt u jednoho stolu dohromady. Doporučuji - 100%

12.08.2017

Norské dřevo je jedna z těch knih, u kterých od začátku vím, že mě bude bavit.
Zaujaly mě postavy a jejich životní příběhy, hlavní hrdina mi byl sympatický svým pochopením pro Naoko, sympatická mi byla i Midori svou "živelností" (ačkoliv jindy jsem žasla nad jejím způsobem uvažování) a stejně tak mě i hodně bavily další scény, i když to možná nebyl primární účel.

Spoiler ↓
Povídka je postavená na kontrastech - život (tady vidím spojitost s Midori) a smrt (tady zase vidím Naoko) a to, co si náš hlavní hrdina Tóru vybere a jak těžký takový výběr dokáže být.

Události na konci knihy mi přišly dost zvláštní. Oproti jeho další tvorbě v této schází ta abstrakce, která je pro Murakamiho typická. Každopádně je Norské dřevo kniha, která ve mně určitě mnohé zanechala a díky ní jsem si taky zamilovala podobně jako Naoko píseň stejného názvu od Beatles.

02.08.2017

Tato kniha byla opravdu jiná, než ostatní. Čtivá, originální a dokázala navodit zvláštní pocit, který se s vámi táhne až do konce příběhu, né-li dál. Celá kniha má pak svůj pomalý ráz, který mi vůbec nevadil (ba naopak) a nedokázala jsme se od knihy odtrhnout. Rozhodně doporučuji přečíst.

29.06.2017

Muj prvni japonsky autor a proto jsem mela velka ocekavani, ktera se moc nevyplnila. Jak uz bylo zmineno, dopadlo by to lepe, kdyby clovek necekal nic.
Cetba me nenudila ale ani nenadchla. Pribeh si me srdce proste neziskal. Se zadnou z postav jsem se nedokazala ztotoznit, snad jen Midori mi prisla jako hrozne fajn holka zijici v realnem svete. Vsechny ostatni postavy se zdaly zit ve svych kouzelnych mydlovych bublinach a spis proplouvaly zivotem nez skutecne zily. Toru je sice vcelku hodny clovek, ale taky je to flegmatik, nekdy ignorant, nekdy natvrdly a na muj vkus prilis pasivni. Celkem veskere postavy pro me postradaly schopnost akce, jednani ci konstruktivniho mysleni, snad az prave na Midori, ktera ma obdivuhodnou vydrz. Sebevrazda popsana zde se do schopnosti jednat moc pocitat neda, protoze se objevuje tak casto a neutralne stylem "uz me nebavi cekat, tak to vezmu zkratkou, at mam klid". Timto zpusobem se me smrt postav stejne jako jejich zivot nedotkla. A podobne neutralne pro me byly i spise vyjimecne a prilis vecne sexualni sceny. Vypravec pro me nedokazal navodit napeti, protoze k tomu by bylo zapotrebi smyslneho popisu a ne jen petkrat zminit nazvy pohlavnich organu. Kdepak, motiv sexuality je ve stovkach knih lepe a obsirneji zpracovan. Celkove proto hodnotim jako "zvlastni".