Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4615
4615
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Popravdě, vlastně nevím co pořádně napsat....
Kniha je neuvěřitělně zvláštní, ale přitom naprosto skvělá. Nejsem sice na 100% ztotožněná s Harukiho stylem psaní, ale i tak mě kniha chytla a hned jsem ji musela dočíst. Po celou dobu čtení, jsem měla po těle takový nepříjemný pocit chladu, který dozníval ještě dlouho po dočtení a možná i díky němu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout :)
Má první kniha od Murakamiho. Nemá chybu, krasná a smutná. Dokonce i nějaká slza mi ukápla. Zanechalo to ve mě na dlouhou dobu něco ...... nevím jak to popsat, ale bylo to něco silného. Četl jsem ji dvakrát a věřím že to nebylo naposledy.
Milostný román jak vystřižený. 4/5 knížky se jen tak proplují, zbytek má rychlý spád. Nejvíc mě dojala a taky dala, právě téměř na konci, korespondence Torua a Reiko, kdy si Toru uvědomí, že miluje Midori a bojí se to říct přímo Naoko. Některé části té korespondence by se daly tesat. Trochu mi vadilo,.. nevím, jestli je to japonský folklór nebo posedlost autora, že snad všichni okolo Torua byli psychicky labilní a páchali sebevraždy. Už jsem jenom čekala, kdy sám nějakou spáchá spolu s Midori.
Jak se zachova nactileta studentka hry na klavir, ve vypraveni Reiko, bylo pruhledne jak sklo...
Kdyz to reknu lidove, honeni pindiku tam na me bylo az moc, ale o tom ze jsou Japici ponekud chlipni, jsem uz neco slysela.
Jinak kdyby tam nebyly japonské názvy, jména a kuchyně, vůbec bych si nemyslela, že se to odehrává v Japonsku.
Velmi zvláštní kniha. Některé myšlenkové pochody hlavní postavy jsem nepochopila, ale přesto mě vyprávění velmi zaujalo. Po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Úplně mě to vtáhlo. Zvláštní, ale moc pěkné a čtivé.
Od tohoto autora zbožňuji povídky s ilustracemi Kat Menschik, ale delší útvary opravdu nejsou šálek mého earl greye...Norské dřevo přesto bylo jedno z děl, které jsem chtěla zkusit (na základě hodnocení a doporučení). Využila jsem tedy možnost poslechnout si ho jako audioknihu. A bohužel musím říct, že mi ani tak Murakami nesedí a jsem přesvědčená o tom, že je to jen další z řady přeceňovaných autorů. Kdyby audiokniha nebyla tak příjemně namluvená a já neměla příležitost (večerní cestování, kdy u knihy bolí oči), jsem si jistá, že bych si příběh, který se mi po většinu času zdál o ničem, ani nedoposlechla. Pár myšlenek se mi líbilo, několik momentů mě přimělo k zamyšlení, ale na "současného nejvýznamnějšího japonského spisovatele" je to zoufale málo.
Můj první kontakt s Murakamiho tvorbou a rozhodně ne poslední. Tento japonský autor na mě udělal velký dojem a už se těším na další kousek. Dílo je zajímavou směskou příběhů o přátelství, lásce a smrti. Všechny postavy jsou velmi osobité a zajímavé. Ač příběh možná trochu ponurý, tak nepůsobil nějak depresivně, alespoň na mě. Kniha se krásně četla a byla ukončena ve správný moment. Což se ne všem autorům daří. Díky takovýmto knihám vždycky zjišťuji, jak moc mám rád čtení a nechápu, proč tuto činnost někdy tak zanedbávám.
První knížka od tohoto autora, kterou jsem četla. Na gymplu jsem ji přelouskala jakoby nic. Zvláštní způsob psaní, netypický děj, to vše do sebe perfektně zapadlo a z knížky se tak stal velmi populární hit!
Dokonalá kniha. Bola to tá voľba, ktorá geniálne zapadla do nálady a duševného rozpoloženia. Budem o nej ešte dlho rozmýšľať a zimomriavky mám vždy, keď si spomeniem na Naoko. Neskutočne dobre sa čítala (s niektorými inými knihami od Murakamiho mi to šlo ako v lete na saniach) a dúfala som, že nikdy neskončí. Určite sa zaradila medzi moje obľúbené knihy. Veľmi by som chcela vedieť čo čakalo Tórua ďalej.
Kdybych četla detektivku nebo thriller, tak by mi pět mrtvých na nějakých 300 stránkách nepřišlo nijak divných. Ale tady mi vyvstává v hlavě otázka, jestli jsou ti Japonci normální. Nebo jestli je normální autor. Byla to první knížka, co jsem od něj četla, ale asi taky na dlouhou dobu poslední, přišlo mi to dost o ničem, ale takovým zvláštní způsobem. Ne blbost, v té knize něco je, ale to něco není pro mě, neumím a nechci to hledat.
A jak tak koukám na hodnocení, zase jdu proti proudu :-)
Celkově působí dobrým dojmem. Někomu může připadat depresivní (jako trochu i mě). Ale konec je zajímavý, možná malinko zavádějící, ale mě se takové konce líbí. Je to psané zvláštně, jakoby přeskakovaně, ale později si člověk zvykne. I filmová adaptace ujde (no kniha je stejně lepší). Já jsem jí měla jako povinnou četbu. Z nějakého důvodu jsem si ji vybral jako první...a asi jsem udělala dobře.
Ale pokud zrovna máte špatné období (nálady, špatné vztahy...) tak ji radši nečtěte. Občas na vás hodí hrozně negativní myšlenky a budete nad ní až moc přemýšlet.
Příjemně melancholická, poslouchala jsem kdysi audio knihu co jsem si zcela náhodou půjčila v knihovně, protože mě zaujala obálka. Jenom jsem teda nečekala o čem bude a docela mě zarazilo když se tam začalo čím dál častěji objevovat scénky ohledně sexu, což nebylo úplně to co jsem hledala. Ale jinak za mě doporučuji.
U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.
A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D
Murakami se dokáže úžasně koncentrovat na vztahy svých hrdinů, neodbíhá k tématice politické (ač k tomu doba dění svádí) ani mezigenerační (ač k tomu svádí vztah Midory k jejímu otci)… jeho kniha přitom vypovídá jak o situaci politické, tak společenské. Jen jaksi mimoděk.
V centru autorova zájmu jsou mladí lidé hledající ve svých životech stabilní bod. Ti neúspěšní páchají sebevraždu, k níž jednoduše, bez jakéhokoliv zveličování dojde. Někdo zemřel, proč se v tom nimrat, životy ostatních běží dál. Stěžejní pro pochopení hlavního hrdiny (a zároveň vypravěče) je kontrast mezi dvěma dívkami, jež (nejspíš) miluje, mezi dvěma prostředími, kde se každá z nich nachází.
Jenže, jak pochopí i Tóru, život není postaven na jednoduše rozlišitelných opozicích (život a smrt, láska a nenávist). Murakami se cítí jako doma jak ve městě, tak v přírodě, obojí popisuje naprosto nenuceně, jako kdyby se narodil a vyrůstal na dvou místech zároveň a možná proto se mu daří zachytit slovy onen těžko postižitelný prostor „mezi“. Norské dřevo mne nestrhlo, ale rád jsem se nechal unášet Murakamiho plynulým tokem vyprávění, čekaje, kam mne zanese.
V závěru, jež přichází stejně nenásilně jako jiná podstatná sdělení v průběhu knihy, jsem na pocitové rovině rozhodně nebyl zklamán.
Tato kniha mě zaujala ze všech (zatím) přečtených knih od Harukiho Murakamiho nejvíce. Četla jsem jí pomalu, a to jen proto že jsem chtěla pochopit celý příběh Watanebeho život. Potěšilo mě, že hlavní postava byl opět jen 'obyčejný' kluk, který prožívá zapletený vztah s 'přítelkyní'. Celý příběh je sice možná depresivní, ale přesto je to hezké.
Kniha vlastně o ničem a přitom toho má v sobě tolik.. Není to čtení pro lidi, kteří čekají, že je kniha bude nutit napínavě otáčet další a další stranu. V knihách z nichž dýchá chladný podzimní opar si libuji, kor když hlavními hrdiny jsou převážně mladí lidé, se kterými se mohu ztotožnit. Přesto mi nějakou dobu trvalo, než si mě ti hlavní hrdinové získali. Teď, po dočtení, je mi trochu smutno a přeji si, abych s hlavními postavami mohla trávit ještě víc času... Norské dřevo je má první zkušenost s Murakamim, a dokud jsem naladěna na jeho strunu, těším se dalším zkušešnostem s jeho díly...
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Má druhá kniha od tohoto autora a .. Vlastně ani nevím, co pořádně napsat. Od příběhu jsem čekala trochu něco jiného, trvalo mi déle než jsem se začetla a pak už jsem text doslova hltala. Závěr knihy mě překvapil, stejně jako celá kniha, když se nad tím tam zamyslím ... Určitě se ke knize vrátím a vím, že v ní objevím zase něco jiného, než jsem objevila teď...