Norské dřevo

01.04.2016

Murakamiho styl je nepopsatelný. Děj není příliš akční a přesto vás vtáhne a nepustí. Brilantní dialogy, hmatatelná atmosféra a postavy, které pochopíte. Se kterými se možná ztotožníte. A které ve vás něco zanechají.

13.03.2016

Pane Murakami, překvapil jste mě, mile překvapil. To je přesně to, co můžu.....přemýšlení o životě, smrti, hlavní hrdina, který mě byl od začátku sympatický, občas proložené hezky popsanou sexuální scénou....silný, možná až depresivní příběh, který je ale napsaný tak , že je i čtivý...hm...tak zvláštně krásný.
A hlavně od první stránky, se mě ihned rozběhla moje fantazie, a vše jsem si dokázala živě představit, a to mám moc ráda.
Nedokážu popsat pocity, který ve mě tato knížka vyvolala, ale (jak už zde bylo psáno v komentářích), je to srdeční záležitost...díky za takovou knížku :-)

25.02.2016

Podle recenzí jsem od knížky čekala asi něco víc. Líbila se mi, četla se mi dobře. Tipuju, že mým postpubertálním dětem se bude líbit víc ;-)

22.02.2016

S Haruki Murakamim mám tak trochu osobní problém. Ne že bychom se znali (zajímavá představa :D), ale on nepíše japonsky. Japonská literatura je velmi specifický žánr. Ale ta se moc neprodává. Kdežto Murakami ano. On totiž píše západním stylem.
Spousta lidí tvrdí, že Norské dřevo je dílo odlišné od toho, co píše klasicky. A to je nejspíš ten důvod, proč se mi to celkem líbilo. Je těžké být objektivní, když máte nechuť k autorovi samotnému, ale dílo je to vcelku povedené. Dobře si tam vyhrál s pozadím Japonska i pocity postav. Přesto ale raději zůstanu věrná klasické literatuře.

21.02.2016

Knížku mi doporučila kamarádka, když jsem stála u její knihovny plné Kundery, a ona vytáhla tohle.
Nevím proč.
Celou knihu jsem čekala na nějaké naplnění, které koneckonců přišlo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autor naplnění, pointu, prostě rozmělnil do ničeho. Spousta japonských znaků bez smyslu a významu.
O všem, o smrti, sexu, škole, vlastních pochybách, a dokonce i o nemastném neslaném hrdinovi se dá psát čitelně.

06.02.2016

Kniha plná zajímavých myšlenek. Začátek mě bavil, střed trošku méně, ale konec byl pěkný.
Příběh na mě působil neuvěřitelně realisticky. Myslim, že kniha je hodně originální.
Přesto jsem od knihy čekala víc.

04.02.2016

Když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si tak úplně jistí, zda se m líbí či ne. Otevřené popisy sexuálních scén mě trochu překvapily, ale na druhou stranu se mi moc líbí naprostá upřímnost hlavních hrdinů. Není to napsané vulgárně, ale moc hezky. Silný příběh, smrt všude kolem a vyrovnávání se sní. Smrt jako součást našeho života, ne jako konec. Kniha je plná individualit a tedy i různých způsobů, jak se se životem vyrovnat a najít si svou cestu.
Teď, po přečtení musím říci, že se mi příběh líbí velmi.

31.01.2016

Kniha, kterou mě Hurakami zaujal natolik, že si teď chci přečíst téměř všechny jeho knihy a jsem si jistá tím, že všechny budou přinejmenším dobré.

22.01.2016

Nádherný příběh.

Velmi silná kniha. Myslím, že ve mě bude rezonovat ještě několik dní.

08.01.2016

Vynikající

03.01.2016

Perfektní knížka. Teď čtu k maturitě a některá díla mě moc nenadchla. Ale Norské dřevo, no páni. Takhle žít knihou, to jsem u sebe dlouho neviděla. Každému jsem ten příběh cpala a pořád o tom mluvila. Je úžasný.

30.12.2015

Omlouvám se za případný spoiler, ale jsem zklamaná, takový brak!
Při vší úctě k panu Murakamimu, tato kniha mne vůbec neoslovila. Hlavní hrdina Tóru se postupně víceméně nechal svést od všech ženských, co se v té knize objevily, včetně stařeny. On životem pasivně prochází s minimální snahou do čehokoli zasáhnout.
Myšlenek, které by mne inspirovaly k zamyšlení bylo poskrovnu, zato vyprávění bylo často samoúčelně vulgární a bez napětí směřovalo k předvídatelnému závěru.

citace:
"Víš, Tóru, co se mi na pornokině líbí ze všeho nejvíc?"
"Nemám tušení."
"Když začíná nějaká sexuální scéna, slyšíš, jak všichni v sále polknou. Všichni naráz," řekla Midori. "Ten zvuk mám moc ráda. Je úplně dojemnej."

Ani sem to nedočetla. Zklamání!

22.12.2015

"People are strange, if you are a stranger" JM

Jak se ukázalo, tato menší psychosonda do útrob "pokroucených" lidských duší je něco víc než jen píseň od Beatles. Jestli je deprese, sklíčenost, no-future-vision, komplex méněcennosti, nebo představy o tom jak by svět vypadal po vašem konci na vašem každodenním jídelníčku, věřím, že si knihu zamilujete a jen tak se ji nevzdáte. Sám za sebe bych můj vztah k této knize přirovnal ke vztahu jaký měl Watanabe ke Gatsbymu - nosím ji neustále sebou v baťohu a když je volná chvíle otevřu ji na libovolné stránce a kousek si přečtu, ............ no a ... ty slova mi zkrátka a dobře berou dech.

20.12.2015

Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.

Audioverze je naprosto otřesná! Nechápu, jak mohl režisér dovolit "hercům", aby takhle přehrávali a učinili z poslechu jinak asi dobré knihy torturu španělskou botou. Už jen volba tří předčítajících je bizarní. Dvě ženské role (Naoko a Midori) mají vlastní představitelky, zbytek knihy včetně dialogů předčítá představitel Watanabeho. A všichni tři jsou shodně špatní. Issová zní jako by stále ještě hrála v Anděl exit, jednom z nejhorších českých filmů vůbec; Jana Stryková mě svým protivným hýkavým smíchem probouzela nutkání s řevem skočit z okna, o jejím absurdním přehrávání a tónu opilé nadržené čtyřicítky, co v baru o to trapněji oč marně loví chlapa ani nemluvě; a Filip Čapka svým přednesem mimo jiné absolutně zabil postavu Reiko, když z ní udělal parodii na perverzní úřednici, ze který se vám otáčí nehty a bezděky skřípete zuby a v závěru přejete postavám jen to nejhorší a sobě to nejlepší: aby to už konečně skončilo! Jako bonus se tu dočtu, že jsou tam dokonce některé scény vynechané?! Až ve mně ta jejich otřesná adaptace dozní, budu muset zkusit knihu v papíru, takhle by to bylo maximálně za jednu *.

19.12.2015

Norské dřevo (podle jedné skladby Beatles) je další z řady knih o mládí, dospívání, hledání, snech, snaze mladé citlivé duše vypořádat se s životem. Tóru Watanabe, stejně jako Holden Caulfield (Salinger "Kdo chytá v žitě"), Danny Smiřický (Škvorecký "Zbabělci), Jeník Ratkin (Šrámek "Stříbrný vítr") se protlouká mládím, dostává první rány od života, nevyzná se v citech, objevuje lásku a sex a nesrovnává se s cynismem konzumní společnosti. Na můj vkus je Norské dřevo ze všech výše jmenovaných nejpesimističtější, působí až depresivně a beznadějně. Dá se to číst, ale nečekejte od toho víc než temné tápání mladíka v citech, sexu, depresích, samotě. Přitom Tóru není vůbec žádný idiot, on vlastně má spíše smůlu na kamarády a holky, se kterými chodí.
"Svírám sluchátko a rozhlížím se po telefonní budce. Kde teď jsem? Ale je mi už úplně jedno, kde jsem. Nemám o tom ani zdání. Kde to jsem? Vidím jen spousty lidí, jak někam jdou. A já dál volám Midori z místa, které nikde není."

24.11.2015

Má první kniha od Murakamiho. Hodně se mi líbil styl, jakým je napsána a taky taková ta melancholická atmosféra. Velmi mě bavily rozmluvy a myšlenky hlavních hrdinů.