Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4615
4615
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Hrozne depresivna, psychologicky velmi dobre rozpracovana pornografia. Murakami je posadnuty sexom a, ako spravny Japonec, jedlom. Obe temy preto neustale rozpitvava. Jedlo nie sice az tak do hlbky no aj z jedenia uhorky s riasami a sojovou omackou spravi prijemne citanie. Celkovo bola kniha naozaj zazitkom s perfektne vykreslenou atmosferou, charaktermi a miestami. Hlavne udalosti ale boli dost jasne citatelne. V podstate ma po tom, co zomrel Kizuki, uz nic neprekvapilo. No aj tak som mal na konci naozaj strasne smutny pocit z toho, ze Toru a Naoko mali na seba len tak malo casu a marne som sa nadejal, ze tomu osudovemu koncu sa nakoniec Murakami nejako vyhne. Nuz, zivot je niekedy naozaj tazky...
Jo. Tohle můžu. Opětovné setkání s mým "starým známým" Murakamim. Otázky, nedokončené odpovědi, silné téma, "obyčejní" hrdinové, co vlastně vůbec obyčejní nejsou.
Mňam.
Norské dřevo je nepochybně zvláštní kniha, která se více než japonskými reáliemi, které mnozí očekávali, zabývá odkrýváním lidského nitra, nedokážu posoudit, jestli ryze japonského. Nicméně nesdílím davové nadšení. Trošku mi vadily opakující se motivy sebevražd, které pro mě příběh posunuly na těžko uvěřitelnou rovinu. Jakoby se Murakami chtěl trošku přiblížit antickým tragédům, které okořenil dávkou erotiky a lehkými prvky pornografie. Za mě zajímavé, nicméně nijak excelentní dílo.
Skvělá kniha, skvělý příběh. Vše jsem si díky popisu dokázal představit, osoby, hlasy, těla, pocity, uličky, všechno. Jako bych vedle nich stál. Po dobu čtení jsem jinak uvažoval. Jako bych si říkal, co to žiju za život! Můj život je napsán v knize! To chci! Ty lidi chci poznat, ale vždyť je znám....
Krásný příběh, první kniha kterou jsem přečetl tak, že mi vše zůstalo v hlavě a věděl jsem o co jde. Jako by to byl můj minulý život. Doporučuji
Na tuto knihu jsem se těšila a dost od ní očekávala - to je možná důvodem toho, že mě poněkud zklamala. Kniha je to čtivá, srozumitelná a určité pasáže jsou jaksi temně podmanivé, existencialisticky podbarvené. Ale co se týče příběhu a knihy jako takové, až do posledních stránek jsem čekala, zda se ještě něco stane, zda pochopím, proč je Norské dřevo tak dobře hodnocenou knihou. A ne. Asi jsem očekávala příliš mnoho, ale přišlo mi to prostě jako čtení pro teenagery (na čemž samozřejmě není nic špatného, akorát nechápu, proč se kolem toho dělá takový humbuk). Nejsem znalec japonské literatury, ale to, že se touto knihou Murakami vymyká tradici japonského písemnictví, mi nepřijde jako něco zas tak zlomového a úžasného..
Ani nevím, kde mám začít... DNes jsem dočetl knihu "Norské dřevo" a hned v ten den jsem se podíval, ale to spíše ze zvědavosti na stejnojmený japonský film...
Nevím co jen mohu říct... Je mi 20 a sečtělý zrovna nejsem... Murakami mě vtáhl do světa, jenž po vstupu do něj, za vámi zabouchne dveře a nechávás napospas vaší představivosti, vaší hlavě...
Jsou to asi dvě a půl hodiny co jsme tu knihu dočetl, třesou se mi ruce, slzy jsem ke konci knihy držel opravdu násilím... Nemohu tu bohužel popsat všechny své pocity z této knihy...
Jediné, co mohu, je vám říci, že tato kniha se do vás zapíše, ať už ze své veselejší stránky, a věřte, že jsem u této knihy ne jednou vybouchl (ano, vybouchl) smíchy - našla se zkrátka situace v příběhu, která vám vykouzlí úsměv na tvářích... ale taky se do vás může zapsat jako silný a opravdu procítěný příběh... asi žádná kniha v životě ve mně nevyvolala to,c o kniha "Norské dřevo"...
Panu Murakamimu přeji, aby nadále psal takto silné a dechberoucí příběhy a jednou ho musí potkat ocenění , které si zaslouží, ze všeho nejvíce. Děkuji Pane Murakami...
Dobrou knížku poznám tak, že ve mě vzbuzuje nějaké pocity. Tahle tomu opravdu dostála a celé ty tři dny, kdy jsem ji četl, jsem ležel v naprosté depresi, izolovaný od okolního světa a nic si nedovedl užívat a přece jsem chtěl číst dál a dál a padnout do toho příběhu.
Ani tahle nálada ve mě ale nepotlačila chtivost po přečtení dalších jeho knih.
Je to o míjení všech se všemi? Nebo o složkách našich životů: rozum, cit, spotřeba? Čtu Murakamiho na přeskáčku, věci z přelomu století (Kafka, Sputniku, ..) se mi líbí víc. Ale Norské dřevo ( i když mi trochu zavánělo Na jih od hranic, která se mi hodně nelíbila) je fajn věc. A posledních 5 řádek je úžasných. Musel jsem hned zase na začátek.
Ani pořádně nevím, jaké z toho mám dojmy. Hlavní hrdina toho moc nenapovídal; bylo to celkově spíš depresivní, než naopak. Každopádně se mi líbilo vylíčení japonských reálií, popisy Tokia, jídel, přírody a taky vykreslení doby (60. léta - revoluce studentů apod.). Je to rozhodně velmi zajímavé počtení.
Kniha mi přišla perfektní, ale přikloním se také i k těm, kteří ji tu haní. Je to o čerstvých dospělích, prakticky puberťácích a tomu to i odpovídá. Já spíš smekám před autorem, že dokázat tuto problematiku tak věrně popsat. A právě proto mi to přišlo perfektní. U samotných dialogů jsem občas měla chuť se smát a to stějně jako když jedete vlakem a tak nějak bez vlastního přičinění posloucháte rozhovor puberťáků jedoucích na intr. Říkám si, že jejich problémy bych teda chtěla mít, .... ale přesto, jako by v této knize bylo něco víc, jen neumím popsat co.
Kecy, kecy, kecy… To mi letělo pořád hlavou při čtení této knihy. Dokonce mi to místy připomínalo i Coelhovu knihu Veronika se rozhodla zemřít, což je teda neskutečně stupidní „dílo“. Nevěřil jsem vlastním očím, co to Murakami plácá. Jediné, co jsem si vůči všem hrdinům přál, bylo, ať si to hodí a nevopruzujou těmi svými vyloženě idiotskými kecy. Norské dřevo je zcela zbytečná kniha o ničem a hlava mi nebere autorovu popularitu. Jediné plus je, že po stylistické stránce, to není špatné, ale to je bohužel všechno.
Knížku jsme měli povinně přečíst od učitelky k maturitní četbě. Proto ze začátku jsem knihu četla asi měsíc, jelikož jsem četla pouze, když jsem jela MHD. Když jsem se ovšem do knížku dostala víc, zjistila jsem, že je to jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četla. Dokonce první knížka, která mě i rozplakala. Na začátku jsem se bála, že jelikož se to odehrává v Japonsku, že nebudu rozumnět některým věcem, ale vůbec ne, líbí se mi i míšení západní kultury.
Výborně napsaná, úžasnej děj a hned po přečtení jsem si řekla, že si ji musím koupit a přečíst znovu :)
děsila jsem se (po přečtení některýho komentáře níž), že mě čeká mnoho stran čtení o sexu, ale není tomu vůbec tak.
Je to velmi zajímavá knížka. Na jednu stranu je děsně nudná a na druhou se od ní prostě nějak nedá odtrhnout. Ač je útlá, tak mám pocit, že jsem přečetla snad tisíc stran, tolik příběhu a tolik procházek.... je zvláštní, vůbec nevím co si o ní myslet, tak rozporuplnou knížku jsem snad ještě nečetla. Dávám 4*
Norské dřevo je první knížka, ve které jsem se seznámil s tvorbou od Haruki Murakamiho, a nutno podotknout, že lepší knížku na seznámení s tímto japonským spisovatelem jsem si vybrat nemohl. Norské dřevo je zajímavě napsaná knížka, která v sobě má příběh o velké lásce, utrpení, bolesti a nekonečné ztrátě, mezi kterou hlavní hrdina Tóru prochází. Všechno a všichni odchází jen hlavní hrdina zůstává a přežívá. V knížce je dost dobře vykresleno pomíjivost času a vzpomínek. A díky tomuto faktu je pak prosba od Naoko naprosto logická a svým vlastním zvráceným způsobem nádherná. Knížka možná působí depresivně a melancholicky, zvláště v kontrastu s nádhernou japonskou přírodou, i tak lze o ní říci, že má v sobě spoustu pozitiva. V knížce jsem si doslova zamiloval postavu Reiko a její příběh jak skončila v léčebně. Norské dřevo je nádherná knížka, která se mě velmi líbila a jsem moc rád, že jsem si čí přečetl a tím se seznámil s Murakamim.
První knížka od toho autora a opravdu mě zaujala. Určitě si přečtu další knihy. Knížka je zvláštní, zajímavá a pro mě čtivá. Jedna z knih, kterou si určitě budu chtít přečíst znovu.
Nejdřív jsem si myslela ,že to bude něco úžasného,zajímavé popisy ,určitá poetika ,i to ,že je tam deprese mi nevadilo .Říkám si to bude něco .Ale pak šup ,sex ,sex,sex... To ,že to bylo prokládáno ,sexem a rozhovory o sexu ,mně znechutilo .Chápu ,že sex do života patří ,ale nějak mi ho tam přišlo zbytečně moc a když si budu chtít číst o sexu ,vezmu si jinou knihu.Takže za mně ne .Myslím,že může být zajímavá tato kniha pro dospívající ,kteří hledají sami sebe a svoje místo v životě .Ale pro mně to fakt není.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moc hezká kniha s úžasným dějem a naprosto krásně děsivou atmosférou. Pro mě se udál nečekaný konec, opravdu jsem s takovým ani trošku nepočítala a stále si vlastně nejsem jistá, jestli jsem ten poslední odstavec dobře pochopila. Občas mi ale občas lezl na nervy Toru.