Norské dřevo

05.06.2012

Mé první seznámení s autorem proběhlo u Kafky na pobřeží. Kniha mě dostala a vyvolal ve mně hlad po dalších Murakamiho knihách. Další výběr padl na Norské dřevo a byl jsem opět nadšený. Znovu jsem obdivoval autorovo umění s jakým dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a přiblížit je čtenáři. Člověk tak snáze vpluje do světa jeho hrdinů, sleduje je, sympatizuje s nimi a o to hůře se mu z něj odchází po přečtení poslední strany knihy... Autor nám však nechává prostor, aby příběh mohl pokračovat v naší mysli. Díky za to.

04.05.2012

Tahle kniha musí snad ve všech vyvolat určité pocity... A nutkání přemýšlet... O životě, o lásce,... Při jejím čtení se střídají nálady a člověku se občas chce brečet. A proto mám Murakamiho ráda... Ne, já ho miluju... :)

03.04.2012

S Kafkou na pobřeží nejlepší knihy Murakamiho.. Zatím

28.03.2012

Nebyl to můj šálek kávy. Nikdo mi tam nebyl vyloženě sympatický. Některé pasáže byly vyloženě nudné. Atmosféra nudy, lhostejnosti, bezradnosti – asi to byl záměr, ale na mě to nemělo ten adekvátní účinek. Přitom osud Naoko byl velmi zajímavý a v podstatě ona mě udržela u čtení knihy. To kolem mě nezaujalo. Navíc mě kniha ani nedonutila k přemýšlení – přitom je to vyloženě ten typ, co by mě k tomu měl přinutit. Proto jsem byla ráda, když jsem knihu konečně dočetla.

Něco, co mi nechalo hodně silný pocit, který nedokážu ani popsat...

Tahle kniha odstartovala moje "závislost" na dílech HM a celkově na tomhle stylu psaní. Plus já sama jsem zažila psychický problém a tím víc mě tahle kniha oslovila. Střídali mě u ní pocity krásné i depresivní a přesně tohle na tom miluji.

31.01.2012

Nebyla jsem schopná ji dočíst, možná jsem do ní ještě nedozrála. Na Kafku na pobřeží podle mne nemá. Chci se k ní ale ještě časem vrátit. Nerada hodnotím nedočtenou knihu.

05.01.2012

Oceňuji Murakamiho otevřenost a s jakou lehkostí píše ne zrovna ideální životní příběh.

27.12.2011

Nádherná knížka. Včera jsem ji dočetla. Pod stromečkem se najdou i krásné věci. Já tu lásku miluju a Murakami ji sepsal nádherným způsobem. Kde se to v těch japoncích bere? Já si vždycky myslela, že to jsou takoví upjatí lidé bez citu. A nejsou.

08.12.2011

Nezaujala téměř vůbec. Příběh mi přišel již dávno známý, jen jinak zpracovaný. Čekala jsem něco jiného.

Na tuhle knizku jsem se tesila, ale pocit jsem z ni mela strasne stisneny... Na rozdil od Kafky na pobrezi, kde prevazuji pozitivni postavy a kde to na mne dychlo detstvim, tajemstvim, touhou poznavat, mne tahle knizka vadila pasivnosti, se kterou prijimaji akteri osud. Jedina ziva osoba, se kterou jsem se dokazala ztotoznit byla Midori.. Pred Norskym drevem jsem cetla jeste Na jih od hranic, na zapad od slunce, ale to byla jeste vetsi depkarna nez Norske drevo. A zavrsila jsem to Sputnikem, kde jsem se prvni pulku knizky radovala z pozitivni Fialky, ale druhou pulku zase tusila zradu. takze podtrzeno secteno - asi nejsem ten spravny ctenar pro Murakamiho knihy, az na Kafku rikam nic moc a stale se opakujici motivy a stale tapajici postavy, ktere snad ani nechteji zkusit to v zivote podruhe, kdyz to jednou nevyslo.

12.11.2011

Právě jsem ji dočetla a mám z ní takový zvláštní, melancholický pocit. Příjemná melancholie jakoby provázela téměř celou knihu. Příběh Naoko, padlé do "temnot studny" po smrti Kizukiho a její nadějná, avšak marná snaha dostat se ven, musí chtě nechtě zaujmout. Vše podáno srozumitelným stylem nepostrádájícím dostatek procítěnosti. Poutavé, silné, nutící k zamyšlení.

"Navenek dokázal strhávat lidi svým optimismem, uvnitř se osaměle propadal do bezbřehé melancholie. (...) Ten člověk byl sám sobě trestem."

"Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame..."

10.11.2011

pravděpodobně budu značně neobjektivní, protože Norské dřevo je má první Murakamiho kniha. Kafka a Hard-boiled Wonderland jsou údajně lepší. hm, taky jak jinak, když jsou to jedny z prvních vydání. s tímto zarytým nepsaným pravidlem se ztotožňuje mnoho lidí. uvidím po přečtení těch dvou již zmiňovaných titulů.

nicméně tři stěžejní postavy (Tóru, Naoko, Hacumi) mi přišly docela zajímavé. jsem kombinací Naoko a Hacumi. chce mě někdo poznat?

(dovolím si doporučit skladbu od mého oblíbeného interpreta, jež je inspirovaná právě Murakamiho dílem: http://www.youtube.com/watch?v=h03D2lpRet0)

07.10.2011

Přečetl jsem to za dva dni, četl jsem každou volnou chvilku. Tímhle stylem jsem snad naposled četl foglarovky. Misstrovský styl vyprávění, skvělá atmosféra i příběh. Je pravda, jak už zde bylo řečeno, že po dočtení této knihy, zůstává tak trochu prázno, ale v tomto případě mi o vůbec nevadilo, v průběhu knihy to bylo 100krát vykompenzováno. Třeba písničkami Beatles, ne že by ta kniha byla na baterky a hrála, ale byly tam názvy písniček a já si u většiny umím vybavit melodií i s textem, krásně to doplňovalo vyprávění.

30.09.2011

Dosud jediná kniha, u které se u mě projevila závislost. Prostě jsem musel číst. Je zajímavé, jak různorodě je vnímána (včetně názorů, že je to plytké a "o ničem"). Zpětně musím říct (protože to byla moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem přečetl pár dalších), že nic lepšího a ani trochu se přibližujícího už nenapíše.

29.09.2011

Ne úplně něco, čemu bych chtěla věnovat čas. Murakami se snaží zprostředkovat zmatek v postavách tak, že je nechává přímo pojmenovávat a vysvětlovat vlastní pocity, což ve výsledku působí, jako když vám patnáctiletá holka objasňuje, proč má furt depky. Protože se postavy nevyznají samy v sobě, dost těžko mi můžou samy zevrubným popisováním svých stavů umožnit, abych je pochopila já, nedej bože abych se do nich vcítila. Nijak nepomáhá, že je knížka zaměřená čistě na popis každodenního života a dění, moc reflexe tam není (překvapivé, když se jedná o retrospektivní vzpomínání). Nejspíš to byl záměr, mně to bohužel nijak zvláštní vhled a pochopení nezprostředkovalo. Přímost je v případě takovýchhle témat spíš na škodu, protože takřka nikdy nedokáže správně pojmenovat a zprostředkovat, o co že to vlastně jde, a knížka pak paradoxně působí strašně odtažitě a cize.

Po přečtení "úžasných" recenzí jsem si tuto knihu koupila a musím říct, že mě vůbec nenadchla. Dělalo mi problém ji i dočíst, byla pro mě nezajímavá, čekala jsem něco daleko lepšího.

25.09.2011

Kniha sa mi páčila najviac z Murakamiho kníh, ktoré som doteraz prečítala. Príbeh je podaný jednoducho, mala som pocit, že ju nečítam, ale prežívam. Je to nadčasová, nevšedná kniha. S piesňou od Beatles sa krásne dopĺňa. Ako jej melódia sa dostane do podvedomia a ostáva.

Musím souhlasit s Kedalch, výstižný komentář- naivní a blbé, nenapadá mě vhodnější výraz.....Moje první a poslední kniha od Murakamiho.

03.08.2011

Tak dlouho jsem si ho šetřila na vhodnou chvíli k přečtení, až jsem asi přebrala a následně šetřila i na prožitku ze samotného čtení.
Je to asi nejvíce reálné z toho, co se dá přečíst (vyjma Na jih od hranic...), ale těch sebevražd tam bylo na můj vkus skutečně moc.
Pro mě překvapivě - vzhledem k referencím, kritikám a doporučením - nejméně atraktivní Murakamina.