Norské dřevo
Haruki Murakami
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OneHotBookOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Je to moje 2. kniha od Murakami a musím říct, že se mi líbila daleko více než Sputník, má láska...je sice protkána smrtí, ale i nadějí a láskou...nikdy jsem nic podobného nečetla...
Vždycky když uslyším Norwegian Wood od Beatles, tak se mi vybaví atmosféra knihy...krásná kniha, velmi čtivá, dost depresivní tématika, přitom však nějakým způsobem na mě působila příjemně
Syrová romantika, svlečená z kůže bez klišé... je to příběh, který Vás nutí zamyslet se, a to nejen nad láskou...
Vidim to takhle. Velmi rychle, obcas se skripajicimi zuby, jsem to docetl a rekl si: Tohle prodam, to nepotrebuju mit v knihovne, k tomu uz se nehodlam vracet. A pak me napadlo, ze knihu misto prodavani dam o Vanocich sve dceri. Na Vanoce bude mit 17 a pul. To se ji bude libit: dlouhe pasaze o sexu, plno melancholie, hrdina sympaticky samotar, ktery spleen leci whisky....Pro me je tenhle poevropstely Japonec, tedy konkretne jeho Norske drevo, zalezitost nezvratne pomijejici, ikdyz chapu, ze to spoustu lidi muze bavit. Mne Murakami od svych dalsich knih odradil. V knihovne mi zustava Kafka na pobrezi, ale kdovi jestli dam tehle knize tolik casu, jako jsem dal Drevu. Jakmile se mi bude zdat stejne verpankoidni (od slova verpánek cili dokola stejne a stejne), knize se venovat nebudu.
Haruki Murakami mne nezklamal, i když Kafka na pobřeží mne uchvátila víc. Možná tím, že byla moje první Z knihy jsem cítila obrovskou osamělost hlavních hrdinů a jakési míjení se. Působilo to velmi melancholicky. V jedné části knihy jsem si říkala, že v Japonsku všichni spáchají sebevraždu - ta četnost sebevražd mne trochu pobavila.
Krásně, citlivě napsaná kniha, přibližuje japonskou mentalitu a zcela odlišný pohled od evropského. Haruki Murakami si mě touto knihou velice získal.
Celkom príjemné čítanie. Bohužiaľ sa mi Murakamiho postavy v jednotlivých knihách zdajú charakterovo príliš podobné. Autor by mohol ubrať na miestami nudných opisoch. Napriek tomu však 4 hviezdy Kafka na pobreží u mňa zatiaľ vyhráva.
Tohle byl už několikátý román japonského autora, co jsem četl. Mám nesmírně rád styl, jakým píšou. Po knihách jako Čáry, Autofikce nebo Černý déšť a Moře a jed jsem čekal skoro cokoliv. Ale tohle ne. Haruki Murakami se definitivně stal mým nejoblíbenějším japonským autorem.
Bylo až neuvěřitelné, jak hladce se tahle kniha čte. Vezmete ji do ruky, pustíte se do čtení a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny a třetina knihy pryč. Kniha je plná sexu, morálních dilemat, vynikajících dialogů a co mě nejvíce překvapilo - i humoru. Nutno říct, že černého humoru. Že ale při čtení téhle knihy minimálně desetkrát vyprsknu v hlasitý smích, to jsem si vážně nemyslel.
Norské dřevo je naprosto fantastická kniha.
Kniha je velmi čtivá. Zaujal mě hodně obsah, který se točí v okruhu pár lidí. Příběh až neskutečně vtáhne čtenáře do děje. Asi v polovině knihy je poněkud choulostivá zápletka....Když knihu začínáte číst, asi by Vás nenapadlo, že se v ní může něco podobného objevit. Každopádně hlavní hrdina prožívá strasti, které si jen málokdo umíme představit. Ztratil tolik blízkých lidí....knihu jsem měla přečtenou za krátkou dobu, protože jsem se vždy těšila, co bude dál. Mohu doporučit, jedna z nej knih, které jsem četla. :-)
Musím uznat, že i když romány nejsou moje NEJ, tak mě autor mile překvapil...děj má svým způsobem nenucený spád, který každého chytne a s každou postavou, se kterou Tórů prožívá různé chvíle, se odráží i na stylu psaní...každopádně doporučuji pro rozšíření obzoru ;)
Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :)
Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...
Popisů děje knihy a vytahování jejích předností tu už bylo dost. Tak bych zkusil svůj příspěvěk ke knize pojmout trochu jinak.Nejlépe bych jí přirovnal k žene, k lásce a vášni k ní.Když se na knihu podívám vidím útlou prostou knížečku, ale jelikož znám jejího autora vím, že to bude "divoká" četba. Když jí člověk otevře a začte se do prvních stran, jako by prožíval chtíč, jakmile jí odložíte, začne se vám skoro až stýskat a hned jak je znovu před vašima očima, začne takové to proslulé šimrání v podbřišku. Jakmile se blížíte ke konci, ani si to neuvědomujete, ale pak zničehonic, i když zbývá ještě několik stran knihy díky doslovu, je konec.Asi stejně jako hlavní hrdina knihy Tóru několikrát četl Velkého Gatsbyho, tak já si 100% přečtu ještě v budoucnu tuhle knihu.
Krásně krásné... Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Zvláštní příběh, který čtenáře naprosto pohltí. Po přečtení mám chuť vrhnout se na Velkýho Gatsbyho a pustit si Beatles... :o)
Čistá japonská deprese v komprimovaném stavu.
Přesto se nelze nenajít ve spoustě okamžicích; nelze se odprostit od pocitů hlavních postav.
Murakamiho zbožňuju.
Spousta citů, pocitů, zvláštní atmosféry (nejpůsobivěji v sanatoriu). Krásně napsáno, ale zůstala ve mně podivná pachuť. Půjdu si pustit Beatles.
Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Wow, úplně jiná kniha, než všechny ostatní, co jsem zatím četla.. Kniha o životě, respektive o tom, že smrt je součástí života.. Já se v některých pasážích úplně našla, ale nemyslím, že je to kniha pro každého, páč je to, jak se říká, "pěkný psycho"..=)