Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4612
4612
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Číst tuto knihu bylo veslovat lávou - dost nepohodlné. Styl upachtěný, unylý a nudný, postavy schematicky podivné a počet sebevrahů komický. V Japonsku je možná počet sebevražd a přístup k nim odlišný než u nás, ale Murakami je vydáván za světového autora, který překračuje hranici Japonska. Nesnáším, když za textem vycítím nějaký komplex, mindrák. V ND jsem měla intenzivní pocit, že si autor vyřizuje účty s těmi, kteří svým pasivním přístupem ke svým problémům ničí lidi okolo. Tóru Watanabe svou pozici průvodce románem neustál - mě jako čtenáře ztratil vcelku záhy a už jsme se ve změti bloudění nenašli. Pohodlně se četlo jen několik posledních stran (příjezd Reiko do Tokia). Kdyby bylo ND povídkou nebo maximálně krátkou novelkou, nebyl by možná výsledný dojem tak negativní. Roli jistě hrají i vysoká očekávání. Čekala jsem víc než jen sem tam příjemně depresivní atmosféru. Postavy mě nechaly chladnou, a to většinou zabije můj čtenářský apetit.
Ale rozhodně se ke knize po letech vrátím. Zajímá mě, jak se čtení promění s odstupem času a hlavně po přečtení Murakamiho esejí Spisovatel jako povolání.
Krásná kniha. Zatím moje třetí od Murakamiho (Konec světa & Hard-boiled Wonderland, 1Q84) a každá byla kvalitní a přeci tak odlišná od té další. Každý se v této knize na nějakém místě najde.
Murakami dokáže svým knihám vdechnout tak úžasnou atmosféru. Cítím, že je to moje krevní skupina. V Norském dřevě je možná trochu moc sexuality, zajímavější by asi bylo zaměřit se na ostatní součásti příběhu. Možná se jen autor snažil šokovat, kdoví, ale nálada knihy mě naprosto očarovala.
Sebevraždy, láska, sex, studentský život. A k tomu hlavní hrdina Tóru, tak trochu připomínal hlavního hrdinu z knihy Kdo chytá v žitě. Příjemný příběh s nečekanými zvraty od japonského spisovatele.
Moje první knížka od tohoto autora, přiznám se, že jsem čekala víc, vzhledem k tomu, jak je teď populární :) začátek se mi zdál rozvleklý a nedokázala jsem se tak úplně ponořit do děje, nefandila jsem ani hlavnímu hrdinovi, ani Naoko... ke konci už mě kniha bavila víc, ale nebýt Midori, tak ji ani nedočtu :)
Má druhá kniha od tohoto autora (po 1Q84 - prvních dvou částech). Kniha plna beznaděje, lásky, smutku, osamělosti, zase naděje, smrti....
Autor má osobitý styl, takový nemainstreamový, jeho knihy nejsou pro všechny. Znám mnoho sečtělých čtenářů, kteří ho prostě nečtou, i když to zkoušeli. Na této knize se mi nejvíc líbí vykreslení hlavních postav, jejich myšlenek, propracovanost jejich vztahů...Samotný příběh je relativně "jednoduchý", ale autor si s ním umí pohrát a vykreslit tak, že mnohé čtenáře zaujme. V některých pasážích této knihy se určitě dokáže najít každý čtenář a to je to, co dělá knihu tak "zajímavou" a nevšední.
Bohužel musím dát jen dvě hvězdy. Ne, že by se mi kniha nelíbila, ale hodně pasáží se mi příčilo. Jedna hvězda je za krásné vyprávění a druhá za promyšlené vztahové postoje a příběh.
Avšak musím říct, proč nedávám více: Protože chování Tórua je velmi divné. Nechce být jako jeho kamarád "dě*kař", ale přitom spís tou a s tamtou a vrcholem bylo, když se vyspal s Reiko.
Sorry velkým milovníkům této knihy, popřípadě hrdiny, ale toto chování mi bohužel neevokuje lásku k chudačce Naoko ani za mák. Když někoho miluji, a láska je ještě mladá (neodehrává se po dvacetiletém vztahu, kdy bych se nedivila, že hrdina má milenku), nespím s kdekým.
Jinak mě kniha vtáhla a byla nepředvídatelná :-)
Je to zajímavě napsaná kniha, která se dobře čte, kde děj nenápadně plyne. Nejvíc mě bavila Midori, do ní bych se asi taky zabouchnul :-). Vždy jsem se těšil až zase prohodí jednu ze svých úvah a myšlenek. Jen díky ní dávám 4*
Murakami. Mám pro něj prostě slabost. Baví mě psychologie jeho postav, styl psaní, ta zvláštní atmosféra jeho knih, melancholie...Mám pocit, že ať k Norskému dřevu napíšu cokoliv, nevystihne to přesně to, co bych chtěla. Nejde popsat, musíte ji přečíst a procítit.
Román milostný a zvláštní. Všichni jsou tak trochu cvoci. Dlouho je to jednotvárné, konec přinese zlepšení.
Nebýt japonských jmen a názvů, nepostřehla bych asi, že se to tam celé odehrává. Rozhodně stojí za přečtení!
Je to moje druhá Murakamiho kniha a opět nezklamala. Prezentuje nám totiž příběh hodný zamyšlení, hlavně o tom, jak snadno se život může stát neutěšitelným. Opět se hledá smysl bytí i cesta k vlastnímu vyrovnání s minutlostí. Člověk se tak s postavami dovede ztotožnit, přestože je každá jedinečná... Ale to hledání mají společné. Jen ta poslední erotická scéna a většina sebevražd mi připadají trochu nadbytečné.
Murakamiho Norské drevo je zatiaľ jeho jediná kniha, ktorá ma nejak extra nenadchla. Príbeh jednoduchý a predvídateľný, čo u Murakamiho nie je tak typické. Práve preto mám rada jeho knihy, lebo nútia človeka premýšľať a dej býva hodne nepredvídateľný, ale u tejto knihy je to naopak. Od prvej do poslednej stránky som čakala na to "niečo Murakamovské" a nedočkala sa. Ale aj tak je to jeden z najlepších autorov súčasnosti.
První setkání s tímhle spisovatelem a asi mu budu muset dát ještě jednu šanci, tohle nebyl přímo můj šálek horkého saké... Nebo možná lépe číst v mladším věku, možná by na mě zapůsobila víc..
Velmi zajímavý příběh, přesto jsem v něm zaznamenala místy jakousi křečovitost ( což možná bylo způsobeno překladem, nevím, a právě ona způsobila že jsem z původních čtyř sklouzla ke třem hvězdičkám) jakkoliv se vše jevilo plynulé a znělé. Mnoho se dalo předvídat, jelikož jsem měla pocit že jsem o tom četla již nkde jinde,(jinak) nevím, možná za to mohly ty časté odkazy na literární díla s nímiž se hlavní hrdina uměl ztotožnil.
Moje první setkání s Murakamim a nejspíš nebude poslední. Tóru Watanabe mi byl postupem času sympatičtější čím dál víc, jednu hvězdičku jsem ubrala, protože smrti bylo v Norském dřevě až moc. Ale rozhodně je to kniha, která se zařadí k těm nezapomenutelným a můžu ji jen doporučit. Oceňuju také pěkný doslov, který ledacos vysvětluje...
Kniha se sice čte dobře, ale žádné hlubší stopy ve mně rozhodně nezanechá. Nějak nevím, proč by měla. Po přečtení geniálního díla 1Q84 jsem tímhle dílkem zklamaná.
Dlouhou dobu jsem měla za to, že japonská kultura se dělí na to pěkné staré a Pokémony. Tahle kniha mě přesvědčila, že tomu tak naštěstí není. Nádherné...
Úžasná knížka. Příjde mi, že až na konci mi došlo jak cenná knížka to je. Musím uznat, že je to přesně jedna z těch knížek, která se mi dlouho vrtá v hlavě. Nikdy na ni nazepomenu. Určitě stojí za to!!
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Na to, že se v románu neodehrává nic moc víc, než co se odehraje v životě obyčejného člověka kdekoliv na světě, je Norské dřevo napsáno tak, že se opravdu dobře čte. A to i přesto, že nejsem fanouškem eroticky lazené literatury, spíše naopak, v těchto ohledech jsem poněkud "konzerva", kterou detailní popisy různého vlhnutí, pronikání a sekretů ve čtenářském prožitku často ruší. (z tohoto a mnoha jiných důvodu se ani nehodlám pouštět do žádného z Odstínů čehokoliv) V tomto případě jsem se však dokázal inkriminovanými pasážemi bez větších problémů pročíst, aniž by se mi ironicky přizvedávalo obočí, nebo posměšně křivily koutky úst. V následujících chvílích jsem si totiž musel přiznat, že nahlédl by mi někdo do hlavy v mých dvaceti letech, podobně jako to udělal Murakami mladému Tóruovi, asi by tam našel jeden jediný vachrlatý pilíř, jež podpírá celý zbylý myšlenkový svět a na němž by velkým červeným písmem bylo napsáno slovo jediné: "ŠUKAČKA!". Takže v ohledu hledání autenticity každodenního prožitku lidí stojících teprve na prahu objevování sebe sama zcela chápu důležitost sexuálního fluida, které prostupuje celým románem. A na základě výše uvedených poznatků naopak oceňuju Murakamiho umění z mála vypreparovat mnoho a předpokládám, že se v budoucnu ještě potkáme.