Norské dřevo

01.03.2014

Dokonalost! Lahůdka mezi knihami! Pralinka, která se sladce i hořce rozpouští na jazyku!

26.02.2014

Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl. Líbí se mi Murakamiho styl psaní, který do příběhu vtáhne naprosto nenuceně a to bez přehnaných dějových zvratů, s jednoduchou časovou linií a minimem postav. Na druhou stranu je každá z postav velmi osobitá a komplikovaná, což knize i přes strohý děj dodává hloubku a důvody k zamyšlení. Kdybych někomu v krátkosti shrnul její děj, asi bychom se shodli, že depresivnější kniha se bude hledat těžko. Přesto tak na mě vůbec nepůsobila, se čtením jsem záměrně nespěchal a dával si čas na přemýšlení. Myslím, že ji z hlavy ještě nějakou chvíli nedostanu..

17.02.2014

Každá knížka od Murakamiho má svoje kouzlo a neobyčejnou atmosféru, ale Norské dřevo je knížka, která je vyloženě ...krásná.... Smutná, to ano, ale určitě ne depresivní. Pro mě velký čtenářský zážitek.

17.02.2014

Moja prvá kniha od Harukiho a hneď po nej sa zaradil medzi mojich obľúbencov. Midori bola famózna, patrí k mojim obľúbeným knižným hrdinom.

15.02.2014

Norské dřevo – mé první seznámení s Murakamim a musím říct, že mě nezklamal.
I přes to, že kniha měla vše, co jsem chtěla, aby měla, těžko se mi hodnotí. Příběh je velmi hluboký, ačkoliv tak nemusí nutně na všechny působit.

Setkáváme se s protiklady v podobě mládí a stáří, života a smrti, radosti a smutku. Asi žijeme v dosti zvláštní době - Mládí touží po smrti, Stáří po životě. Bylo mi smutno, když jsem viděla, jak snadno se mladý člověk odcizí světu, ve kterém žije a jak se snadno vzdá, zatímco starý člověk v posledních hodinách života naposledy vzdoruje smrti. Ukazuje, jak se mladí vyrovnávají se ztrátou. A jak to končí, pokud člověk podlehne tíži…

Přestože mnohdy neznáme nejhlubší pocity postav (nebo jsou všichni vážně tak otupělí?), příběh má velkou hloubku a najdou se v ní zajímavé myšlenky, kvůli kterým kniha stojí za to číst. Myslím, že po knize sáhnu ve chvílích vlastního zármutku, ztráty a touze porozumět postavám příběhu. Možná protože v mém vlastním zármutku porozumí Murakamiho postavy mě. A snad možná o tom je celá kniha, chtít všechny ty postavy pochopit, prozkoumat je a chtít jim rozumět…

Deprese mi kniha nezpůsobila, ale zanechala ve mně takový podivný pocit. Byl takový svět vždy, nebo prostě jen už nemáme co na práci?

Jedna citace nakonec:
„Smrt není opak života, smrt je jeho součást.“

13.02.2014

Po rozhovoru s Murakamim v Reflexu jsem se chtěla seznámit s některou z jeho knížek. Volba padla na Norské dřevo. Není špatná, ale docela depresivní. Nejsem si jistá, jestli budu chtít číst nějakou jeho další.

11.02.2014

Velmi smutný, ale přesto krásný příběh, čtivě napsaný. Ráda si od Murakamiho přečtu další knihu.

10.02.2014

Doznívá ve mně román japonského autora Haruki Murakamiho. Mé představy o něm byly značně jiné a chladnější, než jsou nyní. Román mi lidsky přiblížil Japonce, vždycky pro mě byli tak čistí, úslužní a spořádaní. Vím, že to je klišé. Norské dřevo se odehrává koncem šedesátých let na japonské vysoké škole, zní tam Beatles a lidé spolu neskutečně rádi spí A to je na té knize velmi sympatické. Bohužel je to ale celé o depresi, citech, zraněních, láskách a smrti. Na tak útlou knihu je v ní příliš mnoho sebevražd. Protiklady živelné Midori a křehké Naoko spojuje postava chytrého chlapce Tórua Watanabeho. Laskavý dohled jejich kamarádky Reiko, pětatřicetileté a rozcuchané hudebnice.
Co ty vlastně umíš, Tórue? Co můžeš naučit ostatní… zní mi v hlavě.
Japonské jídlo, rýže, zelenina, ryby… okurka zamotaná v řase Nori a pokapaná sójovou omáčkou. Návštěvy blízkých přátel. Život. Hra na hudební nástroj. Tím, že si přiznáme, že jsme blázni, jsme vlastně mnohem šťastnější než lidi venku.
Za čas bych si rozhodně ráda přečetla od Murakamiho další knihu.

09.02.2014

V životě jsem se snad nesetkala s depresivnější knížkou. Všechna ta uzavřenost lidí od okolního světa, všechna smrt a smutek, který po ní přišel na mě hluboce padli. Je úžasné, když autor dokáže napsat knihu, která člověka doslova vtáhne do děje, ať už je jakkoli depresivní, smutná, nebo v tomto případě i mírně zvrácená. Bylo jednoduše úžasné ji číst a určitě si od Murakamiho ještě něco přečtu.

27.01.2014

Spolu s 1Q84 Murakamiho najlepsia knizka :)

26.01.2014

Bolo to dosť depresívne, ale malo to svoje čaro.

14.01.2014

Výborná kniha, ze začátku se mi zdála tak trochu o ničem, ale nakonec ve mně zanechala spoustu zmatených myšlenek. Velmi poutavě a detailně popsáno vše potřebné. Deprese z knihy čiší, téma sebevražd, sexu, lásky... Často jsem Tórua litovala, neměl to lehké, ale myslím, že se se svým osudem vyrovnal poměrně dobře.

10.01.2014

Asi do poloviny jsem si říkala, co probůh všichni na této knize mají. Pak mě to strhlo a nešlo přestat číst. Sice depresivní, leč brilantně vykreslený milostný příběh. Murakami je výborný.

08.01.2014

Murakami tak jak ho známe. Jedna z jeho nejlepších knih. Klade důraz na niterné pocity a podrobně rozebírá charaktery postav. Jako vždy za plný počet bodů, Mistře :-)

08.01.2014

Norské dřevo jsem nečetla, ale poslouchala jako audioknihu. Bylo to mé první setkání s autorem, vždy z vcelku nejasných důvodů jsem se jeho tvorbě vyhýbala. Snad i bála.
Dost těžko se mi kniha hodnotí, protože mám hodně rozporuplné pocity. Na straně jedné to byl velmi hluboký příběh, který v určitých momentech šel na dřeň, do nejhlubšího nitra, ale na straně druhé byl občas tak moc povrchní a obyčejně popisný, a na straně třetí si říkám, že jsem hrdiny vlastně vůbec nepoznala. Tak hluboký příběh a všichni pro mě zůstali až do konce naprostými cizinci.
Je to protikladné, protiřečí si to, ale tak to vnímám.
Mám pocit, že samotné knize bych kvůli všem pro a proti asi dala za 3 hvězdy. Nevím. Každopádně zážitek z poslechu díky výbornému Filipu Čapkovi byl velký.
Hodně ale opravdu hodně depresivní kniha.

03.01.2014

Knížku jsem nejprve koupila kamarádce, až pak jsem si jí přečetla...a doufám, že ji kamarádka nedočte do konce...opravdu nevhodná četba pro psychicky slabší jedince, ale jinak povedená!

11.12.2013

Nedoporučoval bych ji do knihovny oddělení pro lečení depresí . Jinak si tato kníha čtenáře najde , jsem jedním z nich.

07.12.2013

Četl jsem již někdy dávno, ale zapomenul jsem ohodnotit...co jsem ale nezapomenul je fakt, že jsem následně měl asi 2 týdny depku :-)) Dle hodnocení asi dobrý spisovatel, ale není to můj šálek kávy a náš reálný svět nabízí dostatek příležitostí pro propadnutí depresi a nevidím důvod proč bych si ji měl navozovat ještě i při čtení knih.....

18.11.2013

Citlivý a zároveň drsný román nejaponského autora... Kdyby postavy neměly japonská jména, nežily v japonských městech a nejedly pokrmy s japonskými názvy, dal by se tento melancholický příběh "našroubovat" na jakoukoli metropoli na světě.
O Naoččině osudu se dozvídáme už po pár úvodních stránkách, což Norskému dřevu vdechuje onu nenucenost a "nedramatičnost", která však skvěle podtrhuje celou atmosféru knihy.
Příběh se jako temná voda líně valí a nezadržitelně spěje k tragickému konci. V té "temné vodě" ale přesto narazíme na zdánlivě neslučitelné prvky, jako je cynismus úderné Midori, nespoutaný život rozporuplného Nagasawi, či spořádanost outsidera Extréma. To vše nám je předáno skrz hloubavého a vnímavého Tórua Watanabe, nešťastně zamilovaného do krásné Naoko.
Sexualita, popisována autorem štědře a bez rozpaků, je přirozeně vetkána do vláken románu a tvoří s ním harmonický celek.
Norwegian Wood od Beatles jemně črtá kulisu a pomáhá navodit tu správnou atmosféru.