Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545468/bmid_norske-drevo.jpg
4
4612
4612
V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Odeon v roce 2002.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2013
,
OneHotBook
Originální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
Interpreti: Klára Issová , Jana Stryková , Filip Čapka
více info...
Přidat komentář
Výzva 2021 - kniha vyprávěná retrospektivně. Sice nemám srovnání, protože z japonských autorů mám načteno tolik, do kolika by napočítal VELMI nešikovný dřevorubec na prstech jedné ruky, ale jsem sakra spokojen. Dovolím si tvrdit, že tak melancholický, dojemný a smutný příběh nikdo jiný snad ani napsat nemůže... Díky pane Murakami!
Protože co je to revoluce? Jediný, co se změní, jsou jmenovky na dveřích na úřadě vlády...
Nemůžu si pomoct, ale Bezbarvý Cukuru se mi líbil více. Ale možná to bude tím, že jsem ho četl dříve. A jednu velkou vadu ta kniha má - teď si budu muset něco najít a přečíst o všech reáliích, které neznám. I když to asi není chyba knihy :-D.
Podle všech těch vysokých hodnocení jsem čekala trochu víc, ten závěr mě vyloženě zklamal. Ale jinak nemůžu dát míň hvězdiček, protože jsem to prostě přečetla jedním dechem.
"Nikdy se nelituj, lituje se jenom póvl."
Asi jsem měla od knihy vyšší očekávání, ale i tak jsem si čtení užila. Psychologická sonda do duše mladých lidí, vykreslení postav, lyrické popisy pocitů a melancholie s minimální dějovou linkou (což není na škodu, vynikne zde líčení detailů okolí a emoce). Zklamal mne však konec knihy, čekala jsem víc. Můj druhý Murakami - určitě ne poslední (na poličce čeká Sputnik) - Cukuru se mi asi ale líbil o chlup víc.
Tento Murakami mě minul; možná tím, že už nejsem studentka. Začala jsem jeho knihy číst asi ve špatném pořadí, myslím; že napsal lepší. Nad touto ještě pořád přemítám a momentálně se přikláním k myšlence - ano; už je to Murakami, ale ještě to úplně není ten můj Murakami...
Příběh, který jsem četla před lety, kdy mě téma sebevražd, drogové závislosti a alkoholismu fascinovalo. Dnes už mě fascinují jiné věci, ale kniha si určitě u čtenářů najde svoje místo. Osobně si myslím, že tato kniha není pro každého a asi ji ani každý nemůže pochopit, což je nakonec jen dobře. Ani nedokážu říct, jestli ji doporučuji, záleží na tom, co si z ní kdo vezme. Pro mě, když zazní Norské dřevo, slyším píseň od Johna Lennona, a tak by to dle mého názoru mělo být. Kniha, kterou pokud minete, tak se asi nic nestane. Na druhou stranu pro milovníky japanistiky povinnost, ostatně jako všechny knihy od Haruki Murakami.
Z této knihy jsem byla poměrně zmatená a nebyla jsem příliš schopna si na ni udělat nějaký komplexní názor. Ač jsem ve věku hlavních názorů, příliš jsem s nimi nesympatizovala a ani neměla tušení, proč jednají jak jednali. O japonské sebevraždě jsem již slyšela, ale v tomto díle mi to přišlo až trochu přehnané.
Nezaujala a ani neurazila. Ovšem znovu už si ji jistě nepřečtu.
Nádherně dojemné, plné citu a křehkosti.... Laskavý, citlivý styl textu, zaměřený na drobné detaily popisu věcí, krajiny, osob, mne zcela uchvátil. Ze všeho nejsilněji na mne zapůsobily pasáže, kdy Tóru W. (vypravěč) vzpomíná na své rozervané bloudění po tom, co odešla jím milovaná osoba.
Je to dobře napsané, čtivé, jsou tam i zajímavé myšlenky, taky trochu filosofie. Příběh mě bavil, ale nelíbilo se mi, že několik protagonistů učiní sebevraždu, aniž by čtenář pořádně pochopil proč... Ale to je nejspíš japonská mentalita. Velmi častým slovem je v knize onanování, což mi sice nevadilo, protože nejsem puritán, ale některé popisy sexu mi už přišly otravné. Zajímavá postava Naoko působila od začátku až do konce záhadně, čekala jsem nějaké rozuzlení, ale nepřišlo. Psychologie postav byla jen lehce načatá, zbytek si čtenář musel domýšlet, zato hlavní vypravěč a postava Toru se svěřuje s intimními detaily možná až moc... Konec mě svým podáním zklamal, i když jsem ho takový očekávala, ale příběh mohl být završen jinak. Oceňuji ale téma a skvělý styl psaní. Opravdu se to četlo samo. Dávám 3-4 hvězdičky.
Murakami mě zatím nikdy nezklamal. Vždy mě dokáže přitáhnout ke své knize tak, že se nemůžu odtrhnout. V Norském dřevu je to hodně o atmosféře a pocitech hrdinů, kteří jsou možná mezi spoustou lidí, ale ve skutečnosti vlastně sami. Proto občas až zoufale hledají lásku a přátelství, i když si s těmi pocity nakonec třeba nevědí rady. Mládí a svoboda jsou někdy svazující, být obyčejný je okouzlující a neschopnost bojovat s vlastními démony je k smrti vyčerpávající.
Pro mě velmi příjemné a čtivé lyrické vyprávění. I když mi někdy Murakamiho postavy nejsou sympatické nebo je nechápu, vždy mě baví o nich číst.
Z počátku jsem si říkala o čem by kniha mohla být. Upřímně, kniha byla vážně úžasná. Některé části byly trochu na mě moc, ale i tak jsem si jí užila. Pocity v nich byly velmi dobře napsané. Příběh plynul hezky, takže jsem to měla přečtené poměrně rychle.
Slova plynou, příběh teče a vše tak příjemně, nežně, lehce, až na to smutné téma. Krásná kniha. Překvapila mě!
Pro mne u nás nepochopitelně populární japonský autor. Dle mého názoru autor pro ženy.
Jestli někdy budu uvažovat o žebříčku nejotravnějších románových protagonistů, tady Tóru Watanabe má svoje místo na 'bedně' jisté.
Smutný příběh, který mi toho hodně předal. Autorův styl psaní mi velmi sednul, umí si opravdu krásně hrát se slovy. Člověka až z toho někdy mrazí.
Plánuju si knihu přečíst klidně i víckrát.
velmi smutný milostný příběh,hledání sama sebe,hledání smyslu života,jedno je jisté pan Murakami to umí moc dobře se slovy
Kniha místy bolavá, palčivá a nepopíratelně čtivá. To co mě na ni však uchvátilo nejvíce, byla její realističnost. Takhle to v životě mladých prostě někdy chodí, psychické problémy jsou neviditelným zabijákem. Je od autora velice pokrokové, že se takovému tématu otevřel již před více než 30 lety. Většinový pohled na knihu je takový, že se jedná o jakousi sexuální zpověď... nemyslím si. Sex k životu vysokoškoláků prostě patří, a proto jej autor do knihy explicitně zařadil. Podle mého názoru se snažil o co nejvěrnější portrét mládí a jeho krás i úskalí. Bravurně se mu to povedlo.
Bylo celkem vtipné poslouchat souběžně s Norským dřevem poklad evropské literatury Quo vadis, jehož antická morálka se příběhu dost podobá.
Nevím, kam kráčí mistr Murakami, ale už jsme spolu měli schůzku podruhé (poprvé to byla zkrácená audiokniha) s odstupem několika let a stále dost tápu v odhadu.
Nejlépe se mi četlo o Hacumi, ta měla alespoň zdravé názory.
Celek dokážu asi nejlíp uchopit jako obraz japonské mládeže konce šedesátých let aneb kterak volná láska hippies dorazila do Japonska? Nejbližší je mi asi komentář Bassquiat. Taky formulace kvazi duchovno na autora přesně sedí. Nebo rádoby filozofie. Jakési celkem logické potácení mezi volnou láskou, sebevraždou a léčebnou?
2/3
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahy vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Moje první kniha od tohoto autora. Jsem zvědavá na ostatní jeho knihy.
Četla se poměrně dobře, ale podle hodnocení jsem čekala mnohem víc.