Northangerské opatství
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462689/bmid_northangerske-opatstvi-WVT-462689.png
4
1192
1192
První román Jane Austenové vypráví o sedmnáctileté dívce Catharine Morlandové, která je v lázeňském městečku Bath poprvé uvedena do společnosti. Na plese se seznámí s okouzlujícím panem Tilneym. Avšak mladá dívka si mezi plesy, procházkami a společenským událostmi najde čas na čtení gotických hororových románů, které ji hluboce ovlivní. A tak když se jako host dostane do tajemného starého domu, promítá si do něj všechny děsivé příběhy z knih, které četla.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
Northanger Abbey, 1818
více info...
Přidat komentář
Osvěžující, milé, vtipné a moc mě bavila autorčina reflexe a kritika tehdejší společnosti.
Příjemné audiozpracovaní můj zážitek jen umocnilo.
Na začátek musím přiznat, že jsem nepokrytá obdivovatelka Jane Austenové a nedokázala bych na její dílo napsat nic špatného, i kdyby do knihy napsala jen začátek a konec. Takže i když mi některé pasáže přišly třeba trošku zdlouhavější, vem to čert...bylo to prostě zase skvělé a nelituji ani jediné minuty, kterou jsem nad knížkou strávila.
Příjemná oddychovka, kterou jsem přečetla takřka na jeden zátah. Je zajímavé sledovat, jak lidé, aby unikli realitě a také každodenní nudě, navazují povrchní přátelství a předstírají. Jak je pro slušný život důležité mít určité finanční zázemí.
Kniha mě bavila a Jane Austenová mě asi nemůže zklamat. Přesto je mým favoritem Pýcha a předsudek a Rozum a cit.
(SPOILER)
Za mě to byla fajn jednohubka, mám problém, že Pýchu a předsudek v mých očích Austen asi nepřekoná, každopáně mě to pořád bavilo víc jak Emma, protože se to tolik nevleklo.
Postavy mi k srdci bohužel moc nepřilnuly, ale pobavilo mě věčné drama vytvářené Johnem Thorpem a jeho sestrou, Austen prostě umí hezky vystihnout tehdejší smetánku a jejich výstřednosti.
Opět skvělý román Jane Austenové, který má sice vždy předvídatelný konec, ale i tak nás dokáže překvapit, a tak ho čteme. Cením si toho, že autorka vždy přichází s jiným typem hlavní hrdinky a jinými představami o životě.
Jedná se vyloženě o příjemné a oddechové čtení, které každopádně zpestřují zásahy vypravěčky, které bychom možná v románu zaměřeném na romantický vztah dvou postav nečekali. To se mi mimochodem líbilo snad nejvíc. Ne, že by kniha neměla jiné kvality, ale působila na mě díky tomu zkrátka originálněji. Mimo to velmi oceňuji schopnost autorky výtečně popsat charaktery postav, aniž by se s nimi čtenář setkal pouze skrze oči hlavní hrdinky.
Určitě doporučuji!
Historická romanca od Jane Austen, ktorá prináša hlavnú hrdinku Catherine. Tá je pozvaná do rodinného sídla Northanger. Je to príjemné čítanie, opäť sa tam riešia vzťahy, ale to my romantičky predsa milujeme. Odporúčam aj film Northangerské opátstvo z roku 2007.
Patřím ne jen k milovníkům, možná spíš přímo k závislákům na příbězích J.A. a kolikrát jsem četla Pýchu a předsudek nespočítám :) Příběh Catherine je trošku jiný hlavně naivností a osobně bych to nazvala i možná dětinskou hloupostí :), ale nenechte se mýlit nebo nedej Bože odradit od čtení, to není na škodu příběhu. Kdo z nás nebyl v sedmnácti naivní a nechoval se občas hloupě, ať hodí kamenem :) Jste-li alespoň trošku romantická duše, bude se Vám kniha líbit.
Knížku jsem si vybrala primárně do čtenářské výzvy, protože King není zrovna můj oblíbený autor. Tato knížka má všechno, co od Austenové čekáte, zejména tu líbeznou, navoněnou nudu, ale o dramata tam není nouze a četlo se to svižně.
Předně jsem knihu zvolila do čtenářské výzvy (původně pod 3. bod, ale doufám, že ještě stihnu nějakého Kinga, takže v závěru zabírám 19.), a také z toho důvodu, že jsem jí od Jane Austenové zatím neznala. Jiné jsem četla a viděla xkrát zfilmované, "Opatství Northanger" však nikoliv.
Catherine Morlandová byla taková typicky bezelstná, životem moc nepolíbená, mladičká (17) hrdinka, která se dostala do světa protřelosti a jistých intrik. Líbila se mi promluva autorky a její komentář v počátku a závěru, kde s nadhledem a jistou dávkou ironie řekla, co potřebovala o hrdinech čtenáři v danou chvíli sdělit. V Bathu se Catherine seznámí s Isabellou a jejím bratrem Johnem, kteří mi od začátku moc nesedli. Dále poznala také pana Tilneyho, jeho sestru, staršího bratra a otce, který jí následně pozval na Northanger. Zde Catherine poučena ze "Záhady Udolfa" viděla i trávu růst a prožívala svojí verzi gotického románu. V závěru jsem, za chováním generála Tilneyho a jeho vykázání hrdinky z opatství, čekala něco víc. Celkově je to úsměvné dílo a jiné, než pro mě ostatní autorčina tvorba.
Tuhle autorčinu knížku jsem neznala. Je zde zajímavě vykreslená tehdejší doba a hlavně chování některých vrstev anglické společnosti.
Austenovou mám moc ráda a Northanger Abbey jsem četla naposledy zhruba před deseti lety. Bylo fajn si ji přecíst znovu.
Je poznat, že je to jedno z posledních děl autorky, protože narozdíl od Pýchy a Předsudku a ostatních, tady Austenová otevřeně promlouvá ke čtenáři. Což si ve starších knihách nedovolila.
Celkově ze všech děl JA tohle není moje nejoblíbenější, ale i tak je to moc fajn četba. Hlavně protože dává trochu nahlédnout do zákulisí problémů dobových autorek románů, o kterých hlavní hrdinka často diskutuje se svým vyvoleným. Pokud jste toho z tohoto období četli víc než jen Austenovou, ty diskuse o hororových románech dávají mnohem větší smysl. ;)
Jane Austen mě vždycky hodně bavila, proto se mi skoro ani nechce věřit, že jsem ji naposledy četla před 16 lety.
Teď si mě získalo její Northangerské opatství, byť za to zdaleka nemůže příběh obdivovatelky strašidelných příběhů, která se z touhy po vlastním dobrodružném zážitku nechává unést svými fantaziemi a zapomíná racionálně uvažovat. Oceňuji především styl Jane Austen a její neustálou přítomnost, prostřednictvím které příběh komentuje, a otevřeně promlouvá ke čtenáři.
„Pokud jde tedy o tohoto, musím pouze dodat (vědoma si toho, že pravidla kompozice zapovídají uvedení postavy, která nemá spojitost s příběhem), že šlo přesně o toho pána, jehož
Tyto prvky jejímu psaní dodávají lehkost, rádoby nanicovatý příběh pozvedají, rytmizují a mě v pozici čtenáře uvádí v úžas a nekritický obdiv.
Ten si zaslouží i překladatelka Kateřina Hilská, protože jazyk autorky vystihla tak přesně, že snadno zapomenete, že nečtete text v jeho originálním znění.
Knihy od Jane Austen mám ráda, především Rozum a cit a Pýchu a předsudek, a proto jsem se na další dílo z pera této autorky moc těšila. Spisovatelka vás přenese do úplně jiné doby, kterou velmi věrohodně vykreslí. Jen mi chybělo trochu romantiky ve vztahu mezi hlavní hrdinkou a jejím vyvoleným, po celou dobu se mezi nimi v podstatě nic nedělo, až ke konci to šlo ráz na ráz. Myslím, že si po celou dobu nedali ani pusu. :D
Líbilo se mi, že se v knize občas objevil komentář autorky k příběhu, bylo to takové osvěžující.
Asi nejdelších 199 stran, co jsem kdy četla. Neříkám, že je to chyba autorky, ale tohle mne opravdu hodně nebavilo.
Čtivá kniha napsaná hezkým literárním stylem. Je zde perfektně vystižena tehdejší anglická společnost a její mravy. Děj plyne rychle a příběh je poutavý. Ale konec mi přišel uspěchaný. Myslím, že by neškodilo, kdyby konci autorka věnovala více času a rozepsala ho do větších detailů jako zbytek knihy.
Od Jane Austenové jsem před čtenářskou výzvou nic nečetl, ačkoliv jsem už dlouho chtěl, navíc všechny moje plánované kingoviny jsou dost vydatné bichle, takže jsem se rozhodl právě pro Northanger. Příběh jsem si celkem užil, autorka uměla psát dost poutavě a navíc si své činnosti byla výborně vědoma, v knize neustále boří čtvrtou stěnu a přidává všemožné postřehy. Postavy tu nabízí vtipnou škálu všemožných lidských vlastností, kladných i záporných. Nejvíc mě pobavila ta parodovaná hororová pasáž.
Knihy od Jane Austenové jsou vždy takovým milým pohlazením po duši. Prostředí, ve kterém se příběh odehrává a Catherinina naivita působí v dnešní době značně nereálně a úsměvně. Příběh je nenáročnou odpočinkovou četbou. Oceňuji, že jedním z témat čtenářské výzvy byla právě kniha od J. Austenové.
Z knížek, co jsem od Jane Austen četla, je za mě tato zatím nejslabší. Do čtení jsem se musela nutit, zápletka mě začala bavit až na konci.
Dokonalý jako Pýcha a předsudek tento román není, ale rukopis J. Austenové tam je znát. Nejvíc oceňuji, jak skvěle autorka dokázala poukázat na povrchnost, přetvářku a jiné nešvary tehdejší společenské smetánky a jak odvážně si utahovala z literární produkce své doby.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie anglické romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Moje první přečtená kniha od Jane Austenové. Musím konstatovat, že to nebyl dobrý začátek s touto autorkou. Kniha mě docela nudila. Konec mi přišel docela uspěchaný. Na posledních pár stránkách bylo vysvětleno rozuzlení celého příběhu, což si myslím, že by se dalo mnohem podrobněji rozvést. Každopádně příště si od této autorky raději přečtu něco známějšího.