Nové povídky
Zdeněk Svěrák
Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo. Zdeněk Svěrák. Dotisk v r. 2012... celý text
Přidat komentář
Příjemná odpočinková četba. Při čtení jsem v duchu slyšela hlas pana Svěráka a bylo mi hezky. Jeho rukopis mi přijde jedinečný a mám dojem, že bych ho poznala, i kdybych předem nevěděla, že čtu jeho texty. Velmi milé.
Samotné povídky vyniknou až přednesem pana Svěráka (jednu povídku načetla paní Kolářová). Pan Svěrák má zlváštní uklidňující hlas a když čte své povídky, ví přesně, kde zpomalit, kde přidat, kde trochu zvýšit hlas a kde použít hlubšího přednesu. Proto doporučuji audioknihu.
Druhá kniha povídek páně Svěráka se povedla rozhodně více než ta první. Přibylo humoru i poetična, zkrátka těm povídkám se dalo věřit, nešustily papírem a nevoněly šupletem. Jen škoda že člověk tou knihou proletí za jediné odpoledne...
Opravdu úžasné povídky... Četla jsem do půl druhé ráno :-). Pana Svěráka zbožňuji a to hlavně z Cimrmanů, ale nejen z nich... A jeho povídky jsem přečetla ,,jedním dechem" a moc se mi to líbilo :-).
Pro mne lepší než Povídky, ty mne vyloženě zklamaly, ale i tak bych od tak vynikajícího autora čekala více.
Obě povídkové knížky jsem přečetla téměř v jednom týdnu a první knížečka se mi líbila víc. Přišla mi více vypointovaná v závěru každé povídky. Každopádně obě knížky se četly moc dobře, pan Svěrák je vážně třída!
Souhlasím s předchozím hodnocením - pohlazení po duši. Pan Svěrák je moudrý muž a jeho knížka je milá.
Pan Svěrák opět nezklamal. Jeho styl psaní a humor je mi velmi blízký. Knížka obsahuje povídky, , které nejen pobaví, ale i pohladí po duši.
Jedním slovem bych tuhle knížku popsala jako perfektní. Přesně tohle bych čekala od knížky s povídkami. Žádné složité zápletky, ale každodenní řešené situace s tramvají, s vlakem a s nápisy v něm, apod. Jako sladkou tečku na konec oceňuji větu, kterou končí poslední stránka v knížce:
„Je to pošetilý a asi marný, ale člověku se líp žije, když na něco čeká.“
A já budu asi dlouho čekat, než objevím stejně tak dobrou knížku, jako je tahle. :-)
Musím se přiznat, že první sbírku Povídky, jsem nečetl, nějak mi její vydání uteklo. I k této nové jsem se víceméně dostal náhodou, při objednávání jiných titulů na IN. Vřele toto útlé dílko doporučuji všem, kteří mají rádi jazyk český a s nímž si autor hraje s fantazií sobě vlastní. Je to takové milé pohlazení po duši, která se při čtení usmívá a člověku je tak nějak uvnitř dobře. Moc hezky to o svém psaní napsal pan Svěrák na zadní straně knižního přebalu (a jak vidím citát je použit i v představení knihy, viz. výše):
Ptám se sám sebe, co to vlastně
dělám, když píšu povídku.
Jako bych našel pecku
a dělal kolem ní třešeň.
Nebo švestku. Podle toho,
co seberu. Jádro každého příběhu
jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek,
s nímž se mi někdo svěřil,
nebo jen věta zaslechnutá
od vedlejšího stolu v restauraci.
Moje práce spočívá v tom,
že si představuju, co bylo
předtím a co potom, a hledám
v mateřštině slova, která dovedou vrátit
dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu.
Kéž by vám to chutnalo. (Zdeněk Svěrák)
Za sebe říkám upřímně, že chutnalo a to moc.
Zdeněk Svěrák nemůže člověka zklamat, protože tolik moudrosti, inteligence a humorného nadhledu jen tak někdo nemá. Snad jen Jan Werich.
Z Klubu Českých Vlastenců - Zpráva pro cizince - Takto , a jenom takhle, jde u nás život.
Tahle sbírka byla o třídu lepší než její předchůdce. Povídky byly zajímavější, zábavnější, pointa byla poučnější. Názvy povídek měly často dvojsmysl a když jsem nějakou dočetl, zamyslel jsem se znovu nad jejím názvem a usmíval se radostí. Nejoblíbenější povídky Nákup, kdy jsem si představoval sám sebe jako nasraného důchodce v supermarketu, O slušném taxikáři, která mě donutila zamyslet se nad pražským přízvukem, který se u mě rodí nebo Dvojí vidění, která mě vtáhla do děje ve švédsku tak, až se mi dělaly omrzliny na palcích.
Přemýšlel jsem, zda v rámci čtenářské výzvy zařadit knihu pod českého autora, ale rád bych se ještě na nějakou tu češtinu vrhnul, proto řadím jako kniha pod 200 stran.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Číst si Svěrákovy povídky je opravdu balzám pro duši. Každá z povídek měla skvělou pointu, na kterou se vyplatilo čekat a všechno tak hezky plynulo, jako život sám. Nejvíce mě potěšily povídky Sraz naší třídy, Nákup, Ve vlaku, Ujetá láska a Dvojí vidění. Poslední jmenovaná se mnou dost zamávala, nečekal jsem to. Děkuji Vám, pane Svěráku. Chutnalo.