O čarodějnici, která se nenechala upálit
Amanda Lovelace
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422269/bmid_o-carodejnici-ktera-se-nenechala-up-8ry-422269.jpg
3
184
184
Druhá sbírka básní Amandy Lovelace, oceněná Goodreads Choice Award za rok 2018. O čarodějnici: hrdé, nezávislé, nadpozemsky silné a především nezničitelné. Druzí ji mohou odsoudit, zesměšnit, pokusit se ji umlčet, v tomhle příběhu se ale čarodějnice upálit nenechá. Silné, dojemné, ale především výjimečně aktuální verše americké básnířky Amandy Lovelace se pokouší apelovat na mladé dívky, aby věřily samy v sebe a převzaly kontrolu nad svými příběhy.... celý text
Poezie Dívčí romány
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
The Witch Doesn't Burn in this One, 2018
více info...
Přidat komentář
Zkraje jsem si říkala "To je lepší než autorčina první kniha" a pak to spadlo jen do toho, jak jsou muži špatní, suroví a jak jsme my ženy silné a jak musíme být královny a postavit se jim.
No... Tak jsem názor teda změnila. Možná by knize pomohlo, kdyby tam byl úvod, proč to napsala tak, jak to napsala. Ale já se do toho nějak nevcítila.
Ze slov číší pochopení a síla. Snaha něco změnit. Snaha pochopit. Snaha dát o sobě vědět. Snaha o to, aby všude měly ženy volbu a slovo, svůj názor a samy sebe.
Mnohdy by se mohlo zdát, že slova autorky jsou ostrá vůči mužů, celkově, já jsem to však brala tak, že její slova patří násilí, především pak násilí v rámci patriarchátu a různých společností. Domácímu násilí, našim výchovám a tomu, že mnoho mužů nezažilo výchovu lásky, ale výchovu násilím a tak má pocit, že je to jediná správná cesta.
Kniha na mě působí jako silný hlas ženy, který dodává odvahu těm ženám, které v sobě zatím nenašly odvahu v sebe věřit a bránit se samy. A proto jsme tady my, ostatní ženy, které při nich budou stát a dodají jim odvahu mít se rády :).
Velmi depresivní, ale zvláštní zpracování. Poukazuje na násilí, které se dopouští muži na ženách.
"ženy všechno přestojí,
protože nemáme
žádnou jinou
možnost."
"jez.
naplň se energií,
slunečním svitem.
dopřej svému tělu
laskavost a
levanduli."
Autorka si plete pojmy a dojmy, zdá se. Protože je vidět, že neumí vypočítat jednoduchou rovnici. Feminismus nerovná se misandrie.
Plus se mi líbilo poděkování autorky jejímu muži. Ten se zdá, že tuhle její sbírku nejspíš nečetl XD
Zvláštní styl básní. Líbilo se mi až na pár výhrad. Psaní bez velkých písmen, tomu tedy moc na chuť nepřicházím.
Zajímavě zpracované téma žen.
Téhle ženě/dívce musel někdo strašně moc ublížit... To je mé poznání o Amandě Lovelace po přečtení této sbírky "poezie".
Neztotožnila jsem se s jediným "veršem", s jediným pohledem, s jedinou emocí. Tento druh feminismu je mi nejen cizí - já mu totiž vůbec nerozumím. Neustále proti něčemu bojovat, jít proti přirozenosti a odklánět se od lásky a ženství...
Snad se brzy objeví autorka moderního básnictví, která bude opěvovat lásku k muži, psát o jeho kráse a hlubokém citu, který je tu odpradávna.
Možná jsem nic nepochopila.
Ale tohle jsou básně traumatizované osoby, které bych přála vyléčení. Pokud se vrátí s knihou, která půjde jiným myšlenkovým proudem, ráda si ji přečtu.
Úplně původně to měly být hvězdičky tři.. avšak.. rychle jsem to obrátila k lepšímu.
Z počátku mi přišlo, že na to autorka hodně tlačí.. jenže pak.. zajímalo by mě, kolik žen na světě si prošlo alespoň něčím z té knihy?.. snad né vším.. tolik bolesti bylo v té knize, možná jsem to tak prožívala jen já, jelikož jsem si taky něčím z toho prošla, a prošla si tím sama autorka? Nebo jen bravurně z něčeho čerpala? Protože to, jak to napsala.. vypsala mi to z úst. Doslova.
Přesně tohle my ženy cítíme. Tak to vnímáme. Bože. Je mi to tak líto, co vše musíme trpět.. a stejně se musíme jen omlouvat.
Silná poezie. Zapůsobila tam, kde měla.
Už podle hodnocení jsem nečekala nic převratného. Pár básní/textů se mi líbilo, v některých mi přišlo že se nám autorka snaží na sílu něco vnutit. Neurazí ani moc nenadchne.
Kniha se čte velmi dobře, každým slovem dokáže autorka vyjádřit tolik. Tuhle jsem četla jako první a myslím, že určitě ráda zkusím i princeznu. U knihy se člověk dost zamyslí. Nejvíce ve mně rezonuje to, že kráčíme na cestách které pro nás vyšlapaly jiné, moc krásný příměr.
& fascinovalo mě,
jak jednoduše
je možné nás rozebrat na části,
ale už není tak snadné
dát nás zase dohromady.
:)
Možná jsem to čekala lepší, ale určitě to nebyla knížka k ničemu, jen tam těch lepších myšlenek bylo míň a tak budu jen teď doufat v přeložení dalších knih od autorky.
No, s některými myšlenkami jsem se opravdu ztotožnila, ale s jinými jsem zase absolutně nesouhlasila... Ze sbírky mám celkem rozporuplné pocity, protože někdy mi to už od autorky přišlo až přehnaně feministické.
Čteno v angličtině.
- Burn whoever tries to burn you. -
Přesto, že mi osobně sedla více první sbírka (Princezna), hlavně v tom, že mi byla bližší témata i tato si zaslouží čestné místo v knihovně. Musím říct, že mě překvapilo, že i text v knize je psán červeně, ale při čtení to nijak nerušilo. Autorka zde otvírá trošku pandořinu skříňku a to se mi na sbírce líbí nejvíc, nebojí se toho. Otvírá témata nejen sebelásky, jak jsem se všude dočítala, ale hlavně přístup k mnoha nepříjemnostem, které si mnoho žen zažilo a vsadím se, že každá si zažila minimálně jednu. Nebojí se dotknout témat zneužívání, anorexie, znásilnění... Ničeho. Na mě z knihy sálá podpora, že všechno zvládneme překonat a nenecháme se upálit. Ničím a nikým.
IG: ctenislaskou
Z moderní poezie moc načteno nemám, ale Amanda Lovelace je mi rozhodně milejší než Rupi Kaur. Tahle knížka na mě ale zapůsobila rozhodně méně než její předchozí, občas mi to přišlo až takové na sílu feministické, jen aby si autorka něco dokázala. Bylo tu výrazně méně básní kdy jsem lepíkovala, zvlášť v poslední části. Zároveň se mi ale pořád líbily určité myšlenky a celé poselství mi přišlo fajn. Také si myslím že by pomohlo kdybych knížku nečetla tak dlouho. Měla jsem to takhle až moc rozkouskované a pořádně si nedokázala složit z těch útržků názor. Celkově jsem oproti minulé knížce trochu zklamaná, propadák to ale rozhodně není a od autorky bych ráda zkusila do třetice ještě nějaké její dílo.
Moje první kniha od Amandy. Mně se to líbilo. Není to pro každého, chce to tu správnou náladu, ale je vidět, že autorka má talent psát.
Troufám si říci, že autorka v knize vyznává i věci ze svého života a je to určitá zpověď.
150 stran bylo moc dobrých a těch 50 posledních mě už moc neoslovilo, ale i přesto je to moc dobře napsané.
Tak jak me bavil “první díl” poezie, tak tohle me nebavilo. Pojednava o specifickem tematu, zrejme mi neni tolik blizke, abych dokazala knihu nalezite ocenit.
(čteno v originále) Tato sbírka se mi líbila více než předešlé autorčiny knihy, možná proto že jsem k ní tematicky měla blíže. Zloba z básní přímo kape, ale abych oponovala ostatním diskutujícím, neměla jsem pocit, že by autorka prosazovala nenávist k mužům či stavěla ženy nad muže. Spíše než zlobu vůči mužům jsem z básní cítila zlobu k momentální situaci ve světě. Zlobu k tomu, že od dob pálení čarodějic uběhla už řádka let a stále nemáme rovnost mezi pohlavími. Zlobu vůči mužům, kteří unikli trestu. Nádherná feministická sbírka, po které určitě ještě někdy sáhnu. 5/5
Teda... jak jsem psala, že první sbírka poezie od autorky se mi moc líbila. Tak tahle je o hodně slabší.
Na to jak byla první sbírka hodně procítěná... tuhle jsem moc nepochopila. Jako vím, co tím chtěla autorka říci, ale bože.... Já snad nemám ani slova na to, jak mě překvapilo to, že je kniha naprosto proti chlapům.
Vím, že tu je hodně žen, kterým muži berou sebevědomí a podobně. Ale stává se to i naopak.... A že bych musela znova číst tolik stráněk o tom, jak máme chlapy pomalu zničit ... tak ta představa mě opravdu neláká.
Jako takhle... všichni víme, že bůh je žena a podobně. :D Ale prostě se musí akceptovat obě pohlaví a najít rovnováhu.
Tahle sbírka mě tedy totálně nudila.... a občas jsem valila oči z té nenávisti k chlapům... A moc doufám, že nikdo není tak namyšlený, aby si to vzal k srdci.
Štítky knihy
feminismusAutorovy další knížky
| 2018 |  O princezně, která se zachránila sama |
| 2019 | O čarodějnici, která se nenechala upálit |
Knížku jsem si pořídila jako vtípek s nulovým očekáváním. Když mi přišla, až při listování jsem zjistila, že o rýmech si mohu nechat jen zdát (ano, jsem stará škola a v poezii bych opravdu ráda rýmy). Odpustím si poznámku, že kniha mohla být v menších formátu v zájmu šetření nejen nákladů, ale i stromů a přejdu k tomu hlavnímu - knížka mě v mnoha ohledech mile překvapila.
Zaprvé - poprvé jsem docenila (místy) umění volného verše a rozmístění textu na stránce. V některých případech to opravdu pomohlo dynamice básně a vyvolání tooh správného pocit či to napomohlo gradaci
Zadruhé - motivy básní za mě super. V druhé polovině pak už autorka začal skloouzávat k nezdravých manipulativních vztahům, často i nasilnickým (chápu, asi se potřebovala vypsat), ale dost zúžila záběr (a že byl velmi široký), který nastavila na začátku, což za mě byla hlanví přednsot sbírky.
Stojí za přečtení, prolistování, ale vm é knihovničce zůstávat nebude.