O podstatě uměleckého díla

22.08.2019

"Umělecké dílo otevírá prostor, do něhož člověk může vstoupit, v němž může dýchat, pohybovat se a stýkat s nově otevřenými věcmi a lidmi. Proto však musí vynaložit úsilí........ Stali se z nás aktivisté a jsme na to hrdí. Ve skutečnosti jsme ztratili schopnost se ztišit, usebrat se, otevřít, hledět a přijímat v sobě podstaty věcí......." s.42

Ne zcela snadné čtení. I když mi chybí vzdělání v umění i hloubka Guardiniho teologie, je číst některé jeho myšlenky podložené celoživotní zkušeností s propojením umění se vztahem k Bohu až neskutečně logické a běžné. Jeho zkušenosti s krásou i uměním jednoznačně odpovídají tomu, že nemůže jít o myšlenkový konstrukt pouze lidský.

"Když se řekne, že ducha nemůžeme vidět, pak to není pravda a je to už začátek materialismu. Kdybychom zkoumali příčiny, z nichž vzniká materialistický světový názor, došli bychom také k tomu, že se zrak zbavuje síly. Jakmile si zvykneme odkazovat to, co je duchovní, do odloučeného prostoru údajně čistě duchovního myšlení a přiřazovat zrak a vůbec smysly k tomu co je jen tělesné, pak se duch stává nejprve neskutečným, pak nesmyslným." s.83

" ... modlitba musí 'vyrůstat z plné pravdy'. Jestliže to platí už o individuální modlitbě, platí to ještě více o modlitbě lidu, která má po mnoha stránkách sklon k sentimentalitě...... důkazem toho jsou často nasládlé výplody náboženského 'lidového umění', svaté obrázky, sošky atd....." s.21

30.05.2019

Zajímavé myšlenky o výtvarném umění. Není to jednoduché čtení, neboť samotná podstata vysvětlení uměleckého díla obsahuje široké spektrum podnětů, které mají rozhodující vliv na výslednou podobu, či tvar zamýšleného díla. Guardini pojal toto své útlé dílko jako rozhovor zasvěceného katolického teologa se svými čtenáři-žáky v semináři. Sám klade otázky, na které odpovídá velice chytře a pro mne v překvapivě obsáhlém záběru témat od služby Bohu po expresivní a abstraktní-nepředmětné umění, včetně magické fantazie Marka Chagalla.
Guardini odmítá častou kritiku, že některé moderní kostely působí jako krabice, nebo Boží tovární haly. Sám vyzdvihuje soustředění na to, co je podstatné. V tom kostele žije svatá přítomnost. Dovedl bych si představit, že by někdo řekl, že je prázdný. Pak bych mu odpověděl, že by si měl hlouběji ujasnit, zda mu správně rozumí...To není prázdnota: to je ticho! A v tichu je Bůh.