O posvátných znameních

15.10.2021

„Ten plamen tam ve věčné lampě – pomyslil jsi na už na to? - to jsi ty. Znamená tvou duši ... má ji znamenat! Neboť samo o sobě pozemské světlo neříká ovšem Bohu nic. Musíš je učinit výrazem svého k Bohu obráceného života. Tam v té svaté blízkosti má skutečně být místo, kde tvá duše hoří, kde je zcela živá, zcela plamenem, zcela ohněm pro Něho. Má tam být tak zcela doma, aby tichý plamen nahoře ve věčném světle byl skutečně výrazem tvého nitra.
Snaž se o to. Není to lehké, A, přiblížíš-li se k tomu, pak můžeš po takových chvílích zářivého ticha zase klidně jít mezi lidi. Pak zůstane plamen na místě svaté blízkosti, a ty můžeš říci Bohu: „Pane, to je má duše. Ta je u Tebe po všechen čas.“

Knížku jsem v knihovně našel v sekci Liturgika, ale úplně klidně by mohla být zařazena do oddílu Spiritualita, nebo dokonce Poezie, taková duchovní krása a síla to je!
Romano Guardini ve své drobné, ale úžasně nádherné knížce činí ze všedního vzácné, z každodenního sváteční, ze zapomenutého činí nepřehlédnutelné. Všímá si těch věcí v životě křesťanů, které jsou úplně obyčejné a kterými v našem životě procházíme často úplně automaticky a míjíme bezmyšlenkovitě (jako znamení kříže, pokleknutí, svíce, chléb, zvony, kostelní bránu...) a obnovuje jim jejich duchovní podstatu, ukazuje nám jejich váhu a hluboký smysl ve vztahu k Bohu. Vede nás k tomu, abychom tahle zdánlivě obyčejná znamení nezapomínali prožívat jako znamení, která opravdu smysl mají, zvnitřňuje je a v dobrém slova smyslu spiritualizuje. Očišťuje je od stereotypního vnímání a vrací je do našeho zorného pole v zářivém světle jejich původních významů.
Dál už je to na nás.

„Slyš ty to volání. Co by ti pomohl dům ze dřeva a kamene, kdybys nebyl sám živým domem Božím? Co by ti pomohlo, kdyby se brány vysoko klenuly, kdyby se otvírala těžká křídla, ale uvnitř v tobě by se neotvírala žádná brána, a Král slávy by nemohl vejít?“

Není snadné rozumět Rahnerovi, když neznáte Tomáše, Kanta, Heideggera... Není snadné rozumět Ursi von Balthasarovi, když neznáte Goetha, Schillera, Eichendorffa, Kleista... U Guardiniho stačí vědět, co to je světlo, voda, ruka, chůze... (Což pochopitelně nemám ze své hlavy.)

27.02.2018

Zatím jediná kniha tohoto autora, kterou jsem přečetla celou a mohu říct, že se mě nějak oslovila. Není snadná na čtení, ale zprůhlednění je velice přesné slovo :) Je to kniha na dostatek času a klidné tiché chvíle, kterých se mi v poslední době poněkud nedostává :)) leč velmi se mi po nich stýská.

12.11.2012

Je to velmi inspirativní čtení, téměř na hranici poezie (zkrátka typický Guardini). Úmyslem autora je naučit vnímat symbol jako živoucí skutečnost a to se mu daří, nechá-li se čtenář zasáhnout. Některé úvahy se však zdají uměle přestylizované.